Větší farmy drží pětinu půdy

Méně než pouhé procento ze všech farem v Evropské unii hospodaří na pětině její využitelné zemědělské půdy. Přitom se tyto subjekty na celkovém ekonomickém výsledku farem v unii podílejí 11 procenty. Vyplývá to z nedávno uveřejněné informace, kterou v souvislosti s probíhající reformou společné zemědělské politiky vydal evropský statistický úřad Eurostat.

Pro klasifikaci farem vybral Eutrostat nejjednodušší parametr, a to výměru využívané zemědělské půdy (dále jen půdy) Využívaná zemědělská půda je zde veškerá půda sloužící k hospodaření. Zahrnuje tedy ornou půdu, trvalé travní porosty, kultury trvalých plodin a také tzv. kuchyňské zahrádky.
Větší nemusí znamenat velký Podíl menších a větších farem se v členských zemích EU značně liší. Přitom definice větší farmy, s níž pracuje v tomto případě Eurostat, není pro všechy členy unie stejná, ale vychází z velikostního rozvrstvení zemědělských subjektů v dané zemi. Menší farmy podle dělení Eurostatu obdělávají 80 procent půdy, větší podniky zbylých 20 procent. Eurostat to vysvětluje na mezních příkladech Malty – země s nejmenšími „většími“ farmami, a Slovenska stojícího na opačném konci velikostního spektra s absolutně nejrozsáhlejším průměrným větším podnikem. Zatímco na Maltě na zmíněných 20 procentech půdy obdělávaných největšími subjekty, pracují usedlosti s výměrou větší než pět hektarů (jejich průměrná výměra je sedm hektarů), na Slovensku jde o podniky větší než 2782 hektarů (průměr 3934 ha). Ve 20 zemích unie jsou farmy spadající podle zmíněného dělení mezi „větší“ velké i podle zaběhlého posuzování, tj. hospodaří na 100 a více hektarech. Jen na Maltě a ve Slovinsku leží hranice dělící obě skupiny farem pod 30 hektary na subjekt. V Bulharsku, České republice, Maďarsku, Estonsku a na Slovensku mají větší farmy, které obdělávají 20 procent půdy, nad 1000 hektarů. (V České republice, Maďarsku, Bulharsku a na Slovensku dokonce průměrná výměra skupiny farem hospodařících na zmíněných 20 procentech půdy přesahuje 3000 ha.) Je to logické. Jde o nové členské země, v nichž struktura zemědělství vychází z bývalých státních statků a zemědělských družstev. (Všechna čísla, s nimiž Eurostat v tomto v nedávných dnech vydaném rozboru pracuje, jsou z roku 2007.)
Podíl větších farem je v každé zemi malý V zemích původní evropské patnáctky má nejnižší průměrnou rozlohu „větších“farem Řecko (64 ha) a naopak nejrozsáhlejší Velká Británie (2416 ha). Velká Británie je tím mezi starými členy unie výjimkou. Vysoká průměrná výměra jejích větších farem je údajně dána tím, že jde většinou o subjekty zaměřené na extenzivní pastevní chovy skotu a ovcí.
Eurostat dokládá, že podíl větších farem, které hospodaří na pětině půdy, je v každé zemi unie velmi nízký. V Bulharsku, Rumunsku a Maďarsku je to dokonce jen 0,04 procenta, pod jedno procento je zastoupení těchto podniků v České republice, Německu, Estonsku, Španělsku, Itálii, Kypru, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Portugalsku, Velké Británii a na Slovensku. Ve 14 zemích unie překračuje procento a nad pět procent je jen v Lucembursku.
Pokud se sečtou všechny farmy, které ve své zemi náležejí do zmíněné skupiny větších, pak v celé evropské sedmadvacítce je to celkem 86 125 subjektů, tj. 0,6 procenta ze všech hospodářství.
Od Rumunska po Nizozemsko Pro ekonomické výsledky farem používá Eurostat standard gross margin (SGM). Jde o rozdíl mezi hodnotou zemědělské produkce (plodin a hospodářských zvířat) a náklady na
vstupy potřebné k jejich výrobě. V roce 2007 bylo podle Eurostatu celkové SGM zemědělských podniků v EU-27 zhruba 185 miliard eur. Průměrné SGM subjektů hospodařících na 80 procentech půdy se pohybuje od 1057 eur v Rumunsku po 123 942 eur v Nizozemsku.
V 16 zemích unie je průměr SGM na zemědělský podnik menší farmy pod 20 000 eur. Do této skupiny patří podle Eurostatu všechny nové členské země s výjimkou České republiky. Eurostat také zdůrazňuje, že průměrné SGM na větší farmy je nejvyšší v ČR, a to 1,97 milionu eur. Naopak nejnižší - pod 100 000 eur - je průměrné SGM na větší farmu na Maltě, v Řecku, Rakousku. Slovinsku a Irsku.
Velmi se liší v jednotlivých zemích i rozdíl mezi průměrným SGM na menší a větší zemědělský subjekt. Největší je v Maďarsku, Bulharsku, Lotyšsku a na Slovensku, kde průměrné SGM na menší hospodářství je nižší než jedno procento průměrné hodnoty větší farmy. Naopak třeba v Rakousku, Belgii a Lucembursku dosahuje průměr SGM na menší farmu nejméně čtvrtinu průměru hodnoty větších subjektů.
Ekonomika na plochu Zajímavý je údaj o průměrném SGM na hektar. Ve 21 zemích unie je hodnota tohoto ukazatele vyšší pro menší farmy než pro větší. V devíti z těchto zemí (Bulharsku, Řecku, Španělsku, Itálii, Nizozemsku, Rakousku, Portugalsku, Rumunsku a Velké Británii) je dokonce úroveň průměru SGM na menší farmu dvojnásobná než hodnota průměru pro větší subjekt. V ČR, Estonsku, Irsku, Lotyšsku, Litvě, Švédsku a na Slovensku je průměrné SGM/ha větší farmy jen o málo vyšší než hodnota tohoto ukazatele pro menší hospodářství.
Kolísá rovněž podíl SGM větších farem na celkovém SGM dané země, a to od tří procent v Rakousku do 23 procent v Lotyšsku, Litvě a Estonsku. Na Slovensku, v ČR a Irsku větší farmy hospodařící na 20 procentech půdy se na celkovém SGM země podílejí také kolem 20 procent. Ve Švédsku, Estonsku, Litvě a Lotyšsku 20procentní podíl dokonce převyšují. Napříč celou EU-27 všechny větší farmy tvoří zhruba 11 procent celkového SGM unie. Ze všech hospodářství v EU-27 však představují, jak již bylo uvedeno, méně než jedno procento.
Farmy a zaměstnanost V roce 2007 (z něhož jsou data zmíněného materiálu Eurostatu) pracovalo v zemědělství v evropské sedmadvacítce celkem 11,7 milionu lidí na plný úvazek (jde o přepočtenou hodnotu tzv. AWU - annual work unit, která bere v úvahu i lidi bez plné pracovní doby). Eurostat dokládá, že z tohoto počtu zaměstnává skupina větších farem, které hospodaří v každém státě na 20 procentech půdy, pouze pět procent. Průměrná zaměstnanost u menších farem kolísá od 0,3 AWU na Maltě po 2,9 AWU v České republice. Rozdíly tedy nejsou příliš velké. Daleko výraznější jsou ve skupině větších farem, což ve velké míře však souvisí s velmi rozdílnou prahovou výměrou, která v jednotlivých členských zemích podle Eurostatu od sebe odděluje skupinu větších a menších farem. Zatímco například na Maltě zaměstnává průměrná větší farma 1,8 AWU, na Slovensku, které stojí na horní příčce žebříčku, je to 125 AWU. Za Slovenskem je na druhém místě Česká republika se 116,5 AWU a za ní Maďarsko s 86,6 AWU.
Zajímavý je údaj o výměře půdy připadající na jednoho zaměstnance. Nejvyšší je v případě větších farem ve Velké Británii, kde dosahuje v průměru 594 hektarů. Odpovídá to skutečnosti, že větší farmy se v tomto státě věnují převážně pastevnímu chovu skotu, ovcí a koz, u něhož není potřeba pracovních sil tak vysoká. Na druhém místě skončilo v tomto hodnocení Španělsko se 171 hektary na zaměstnance, za ním je Portugalsko se 158 hektary na pracovníka. Více než 100 hektarů na zaměstnance připadá ještě ve větších farmách v Rakousku, Rumunsku a Švédsku. Česká republika vykazuje na pracovníka u větších farem jen 30, Slovensko 32 hektarů.
Nejnižší je podíl lidí zaměstnaných na větších hospodářstvích v Rumunsku, kde na 20 procentech půdy těmito subjekty obhospodařované pracuje jen 0,9 procenta lidí, jimž dává obživu zemědělství. Deset procent překročil tento podíl jen v šesti státech unie, a to v Lucembursku (10,3 procenta), Dánsku (11,2 procenta), na Maltě (12,6 procenta), Slovensku (13,4 procenta), Estonsku (14,2 procenta) a v České republice, kde je jeho hodnota nejvyšší (16,9 procenta).
Živočišná výroba O charakteru větších i menších farem v jednotlivých zemích Evropské unie vypovídá množství hospodářských zvířat, která chovají. Mírou počtu zvířat je v materiálech Eurostatu jednotka LSU (která v podstatě odpovídá naší VDJ (velké dobytčí jednotce, tj. jedné krávě nebo deseti ovcím atd.). Větší farmy chovají deset procent celkového počtu LSU v celé unii. Podíl živočišné výroby (udávaný v počtu LSU) na větších farmách z celkového jejího rozsahu v dané zemi je roven nebo přesahuje 20 procent ve třech zemích unie, a to ve Finsku (rovných 20 procent), Slovensku (22 procent) a Estonsku (24 procent). V ČR je mezi 19 a 20 procenty. Na druhé straně větší hospodářství v Rakousku vykazují pouze jediné procento z celkového počtu LSU v zemi. V Bulharsku jsou to dvě procenta, ve Velké Británii a Rumunsku po třech procentech. V těchto čtyřech zemích se totiž větší usedlosti zabývají převážně pastevním chovem dobytka.
Zatížení zvířaty na hektar je ve většině zemí větší v malých farmách. Výjimkou je Estonsko, Slovensko a Finsko, v nichž je naopak menší. Ve Finsku je navíc rozdíl mezi oběma typy farem v tomto směru zanedbatelný.
V Belgii, Nizozemsku a na Maltě vykazují malé farmy více než 3 LSU/ha, přičemž absolutním rekordmanem je v tomto ukazateli Malta, kde zatížení činí 5157 LSU/1000 ha. Naopak větší farmy mívají chovy méně intenzivní - pod 100 LSU/1000 ha má Bulharsko (43), Rakousko (52) a Rumunsko (62). Velké zatížení půdy chovem zvířat u subjektů obou typů mají země s vysokou intenzitou živočišné výroby, tj. Belgie (3171 LSU na 1000 ha u menších a 1094 u větších farem), Dánsko (1752, 1597), Irsko (1492, 1197), Lucembursko (1248, 1152), Malta (5157, 3402), Nizozemsko (3920, 1077) a také Slovinsko (1175, 962). U České republiky se ukazatel pro menší a větší podniky příliš neliší (587 LSU na 1000 ha pro menší a 568 pro větší). Slovenské hodnoty jsou nižší než naše – 378 LSU na 1000 ha pro menší a 418 pro větší hospodářství. Poměrně nízké hodnoty u obou typů farem má Lotyšsko (297 u menších farem a 185 LSU/1000 ha v případě větších), Litva (407, 317) či Estonsko (329, 410).
Závěr Farem řazených Eurostatem mezi „větší“ je v evropské dvanáctce států, které vstoupily do unie až v tomto tisíciletí, velmi málo - pouze 0,2 procenta, zatímco v zemích původní patnáctky je to 1,2 procenta. Větší subjekty ve státech nováčků mají lepší ekonomické výsledky než v patnáctce. Na celkovém SGM EU-12 se podílejí 15,4 procenta, zatímco v EU-15 dosahují jen 10,8 procenta. Větší je i podíl chovaných zvířat - 11,8 procenta v EU-12 oproti 9,1 procenta v EU-15. Větší subjekty v EU-12 vykazují o něco menší podíl na zaměstnanosti (tři procenta z počtu AWU celé skupiny) než v EU-15 (4,8 procenta).
Nutno ovšem podotknout, že všechny uvedené závěry se vztahují na „větší“ farmy, které podle běžných měřítek všechny zdaleka nepatří mezi velké subjekty. K úplně jiným hodnotám by statistici přišli, pokud by vyčlenili největší zemědělské podniky v celé sedmadvacítce bez rozlišení země, v níž se nacházejí. Do takto vytvořené skupiny by se dostaly zejména subjekty ze Slovenska, České republiky, Maďarska, Bulharska, Estonska, Velké Británie a rozlehlé farmy z východních zemí Německa. Podmínky a odpovídající výsledky by tedy byly zcela jiné než u citovaného průzkumu, kdy mezi větší farmy patří i usedlosti z Malty s průměrnou výměrou sedm hektarů.