Svět se mění a mění se i lidé a jejich stravovací návyky a priority. Minulý týden se o tom mohli přesvědčit novináři na tiskové konferenci Českého statistického úřadu, který na základě statistických dat demonstroval vývoj spotřeby potravin u nás za posledních zhruba šedesát let. Strohá čísla tak například ukázala, že vedle tradičního vepřového jíme mnohem více drůbeže a místo zelí si dáme raději rajče nebo papriku.
Opouštíme klasický chléb a upřednostňujeme bílé pečivo a spíše než samotné mléko konzumujeme ve stále větší míře sýry a jiné mléčné výrobky. V průběhu minulých desetiletí také vzrostl v našem jídelníčku podíl exotického ovoce a v posledních letech pijeme i více vína.Ve srovnání s Evropou jsme podprůměrní jedlíci masa a ryb, ale rekordmani ve spotřebě tavených sýrů a v pití piva.
Odborníci se dohadují, jaký podíl na změně našeho jídelníčku má globalizace, jaký větší informovanost spotřebitelů, cestování, případně dostupnost jednotlivých komodit či jejich cena. Shodují se však na tom, že čím dál víc potravin, které kupujeme, nepochází z našich polí a stájí, ani od domácích zpracovatelů, ale ze zahraničí. Někteří to považují za logický důsledek našeho členství v Evropské unii, jiní za tím vidí nekalé praktiky nadnárodních obchodních řetězců. Hodnocení tohoto trendu však bývá od různých odborníků různé, přitom dopad na naši prvovýrobu a potažmo i na zpracovatele, je stejný – snižování tuzemské produkce.
Svět se mění a někdy bohužel k horšímu. O to víc by měl ale fungovat zdravý selský rozum, který mimo jiné říká, že co je doma, to se počítá. A to platí i pro naši potravinovou soběstačnost.