Toman: Riziko aféry je u nás minimální

Nebezpečné potraviny obsahující smrtelně jedovaté látky či potraviny neznámého původu a pochybné kvality, které se mohou dostat na pulty našich maloobchodních prodejen, to je noční můra nejen obchodníků, ale především běžných spotřebitelů. Na to, zda jsou potraviny z dovozu opravdu spotřebitelským rizikem a proč je jistější nakupovat raději výrobky domácí provenience jsme se zeptali prezidenta Potravinářské komory ČR Miroslava Tomana.

Jsou potraviny dovážené v současné době do České republiky bezpečné a mají jejich stav dozorové orgány dostatečně pod kontrolou; není například třeba rozšířit rozsah povinných testů? Jako členská země Evropské unie si bohužel musíme zvyknout, že k nám ze zahraničí proudí řada potravin, které by měly být zdravotně nezávadné, ale rozhodně nemusí být kvalitní. Jsem přesvědčen, že za této situace, ale i v rámci toho, co jí evropská legislativa umožňuje, koná Státní veterinární správa vše potřebné. V této souvislosti je tedy potřeba se zamyslet, jaká opatření je možné pro zvýšení kontroly dovozů a eventuálně k jejich omezení využít. Jedním z nich je nepochybně urychlené přijetí nařízení vlády o kontrole dovozů, které s sebou přináší povinnost informovat v předstihu o dovážených zvířatech a surovinách živočišného původu, aby bylo možné vyhodnotit rizika. Přidávání dalších povinných testů dovozcům, zemědělcům, zpracovatelům, či jiným subjektům nepovažuji zrovna za šťastné řešení, protože nejenže by dále zvyšovaly finanční zatížení těchto subjektů v rámci povinných veterinárních vyšetření, ale samozřejmě by zvýšily další administrativu a byrokracii. Navíc nikde není řečeno, že se za pár let neobjeví další problém a bude se opět volat po dalších a dalších testech.
Může se něco podobného jako současná aféra s dioxiny v Německu stát i u tuzemských potravin a považujete za nutnou soběstačnost České republiky v produkci potravin? Nikdy nelze říci, že u nás by se to stát nemohlo. Jsem ale přesvědčen, že riziko, že se to skutečně stane, je u nás minimální. Máme dobře fungující kontrolní orgány, které provádějí důslednou kontrolu zemědělců a zpracovatelů, což jim je mnohdy paradoxně vyčítáno. Ale na druhé straně, a to dává za pravdu mému tvrzení o minimálním riziku, veškeré potravinové aféry posledních let – BSE v hovězím mase, dioxiny v belgické drůbeži a nyní dioxiny ve vejcích, vepřovém a drůbežím mase v Německu, vznikly a probíhaly výhradně mimo území České republiky.
Dalšími důvody, proč kupovat a jíst potraviny domácího původu, pak je třeba rozhodně zmínit zejména čerstvost domácích potravin, což znamená, že se ke spotřebitelům dostanou skutečně čerstvě vyrobené produkty, nikoliv produkty zmražené a znovu rozmražené, nebo ovoce a zelenina, která dozrávala několik měsíců v průběhu transportu či ve skladech. Navíc u zahraniční produkce je častá anonymita, takže z výrobku ani nepoznáte, kde ho vlastně vyrobili – jestli v Evropě nebo v Asii.
Pokud jde o soběstačnost, pak těžko tady můžeme chtít pěstovat pomeranče a banány, ale považuji za ostudné, že se sem dováží typicky české plodiny, jako česnek, cibule nebo jablka, nebo suroviny, jako je vepřové maso. Bohužel, i v tomto ohledu zvítězily řetězce, které tyto kdysi typicky české kvalitní produkty dováží za nízké ceny v podstatně horší kvalitě ze zahraničí. To vedlo samozřejmě k tomu, že řada podniků skončila s pěstováním ovoce a zeleniny či s chovem prasat a návrat k původnímu stavu bude velmi obtížný. Je ale také na spotřebitelích, aby v obchodech vyžadovali českou cibuli a česnek, česká jablka a české vepřové či drůbeží maso.
Jaké máte zatím reakce od výrobců, obchodníků i spotřebitelů na označování domácích potravin českou vlajkou, v jaké fázi je vypracování metodiky posuzování jednotlivých potravin a kdy se naplno rozběhne značení výrobků a u kterých to bude nejdříve? Logo s českou vlajkou, které by se mělo na prvních potravinářských výrobcích objevit na konci dubna se setkalo u výrobců i spotřebitelů s pozitivním ohlasem, protože deklaruje především původ výrobku a umožňuje spotřebiteli lepší orientaci v nabídce. Ačkoliv český spotřebitel není při nákupu tak nacionalisticky zaměřen jako třeba německý, právě v souvislosti s letošní dioxinovou aférou se daleko více začíná zajímat o původ výrobku a upřednostňuje výrobek domácí. Pokud jde o obchodníky, myslím si, že o jejich vztahu k logu hovoří prohlášení jednoho z manažerů nejmenovaného řetězce v nejmenovaném mediu, kdy jasně říká, že od dodavatelů chtějí produkty v řetězcem požadované kvalitě za přijatelnou cenu (radši si pod touto charakteristikou nechci nic představit) a je jim v zásadě úplně jedno, kde byla potravina vyrobena nebo zabalena, hlavně když to zákazník koupí.
V současné době pracujeme s jednotlivými svazy na podmínkách udělování loga jednotlivým komoditám včetně povinného podílu tuzemské suroviny ve výrobcích. Finální podoba metodiky by měla být známa na začátku února s tím, že v průběhu února by tuto metodiku či pravidla pro udělování loga s českou vlajkou měla schválit Výkonná rada Potravinářské komory ČR. Logo bude výrobcům, kteří o něj projeví zájem a budou splňovat jeho podmínky udělováno potravinářskou komorou. Veškeré náklady spojené s logem budou hrazeny potravinářskou komorou. Jak už jsem zmínil, loga by se mělo na výrobcích objevit na konci dubna letošního roku, což souvisí především s povinnou půlroční lhůtou registrace loga na Úřadu průmyslového vlastnictví. Nemáme stanovenu žádnou skupinu výrobků, které by mělo být logo uděleno jako první, jde jen a jen o to, který výrobce si jako první o jeho propůjčení zažádá.