Menu
e-shop
Senáž lze definovat jako konzervovanou hmotu píce s relativně nízkým obsahem cukrů, kdy fermentace probíhá v anaerobním prostředí a spotřebovává se kyslík. Konzervačním činidlem je v případě zavadlé hmoty trav a jetelovin oxid uhličitý. Vezmeme-li v úvahu, že řada podniků i farmářů využívá v praxi co nejkratší termín pro sklizeň kvalitní a na živiny bohaté senáže pro výživu dojnic, požaduje zákonitě také co nejvyšší výkonnost a kvalitu práce.
Pokud existuje potřeba využít jedné soupravy senážního vozu střední kubatury, tj. asi 60–70 m3 při středním stlačení hmoty a s odvozní vzdáleností sklízeného pozemku na místo uskladnění 2–3 km, jejíž denní výkonnost činí 25–30 ha, znamená to, že výkonnost sečení by měla činit alespoň 35–45 ha při požadavku 1,5násobné výkonnosti.
Je-li požadovaná výkonnost dvojnásobná, měla by výkonnost sečení dosahovat 50–60 ha. Celá linka pak musí být výkonově sladěna od sečení po ukládání zavadlé hmoty.
Kondicionéry urychlují zavadání
Jak vlastně můžeme zavadání hmoty trav a jetelovin ovlivnit?
Ovlivnit je lze nasazením žacích strojů s kondicionérem nebo jiným systémem pro úpravu pokosů. Porosty trav jsou na povrchu stébel opatřeny tenkou voskovou vrstvou, která výrazně zpomaluje výpar vody. Naopak jeteloviny, případně jiné pícniny s bohatou listovou plochou mají relativně silné stonky, které rovněž obsahují vodu.
Provedeme-li pokos standardním žacím strojem bez kondicionéru, pak probíhá zavadání samovolně, pouze za součinnosti klimatických vlivů – teplota, proudění vzduchu, sluneční svit, zatímco při úpravě hmoty aktivním zařízením – kondicionérem, mačkacími válci, se zvětšuje, díky nalámání a načechrání, aktivní povrch hmoty, výše zmínění činitelé tak působí mnohem intenzivněji a účinněji.
V případě kondicionéru, tvořeného hřídelí s různě upevněnými ocelovými nebo plastovými prsty různé geometrie, se intenzita úpravy hmoty nastavuje změnou otáček – nižší otáčky pro nižší intenzitu zpracování hmoty se pohybují okolo 600 ot/min (±50 ot/min) a otáčky pro vyšší intenzitu dosahují okolo 900 ot/min (±50 ot/min) a další způsob, jak ovlivnit míru intenzity narušení, je nastavení stíracího plechu.
Kondicionéry jsou rovněž doplněny usměrňovacími plechy, umístněnými v oblasti proudění hmoty. Žací stroje s kondicionérem lze rovněž opatřit systémem pro shazování hmoty do jednoho sběrného řádku, a to v pracovním záběru asi od 2,5 do 12 m u nesených a závěsných strojů až zhruba po 14 m u samochodů. K výkonnosti žacích strojů lze uvést, že teoretická výkonnost činí na 1 m záběru asi 1–1,3 ha/h.
Pokud možno neobracet, šetrně shrnovat
Díky tomu, že je možné osadit žací stroje aktivním příslušenstvím pro urychlení zavadání pokosů, není nutné píci za normálního průběhu počasí obracet. To přináší několik výhod. Šetříme minimálně jednu pracovní operaci, a tedy spotřebu PHM, pracovní sílu, investici do potřebné techniky nebo její nasazení a také chráníme kvalitu krmiva. U jetelovin zabraňujeme ztrátám lístků, v případě sklizně na orné půdě zamezujeme „sklizni“ kamenů a hlíny, což má vliv na opotřebení sklizňové techniky a zamezuje znečištění krmiva příměsmi hlíny.
Obdobná pravidla platí pro sklizeň na trvalých travních porostech. Pouze pro doplnění uvedu, že současné trendy v oblasti konstrukce obracečů směřují k vývoji a výrobce rotorových modelů v neseném, poloneseném a závěsném provedení o záběru asi 4,5–15 m, s teoretickou výkonností 1 ha/h na 1 m pracovního záběru. V případě, že používáme žacích strojů bez kondicionéru, zpravidla se obracení nevyhneme.
Pro sklizeň je třeba hmotu shrnout do sběrného řádku (pokud jsme samozřejmě nepoužili žací stroj se shazováním), a to tak, abychom kromě hmoty píce nenahrnovali příměsi jako hlínu a kamení.
Není vhodné používat tzv. univerzální stroje, tj. obraceč a shrnovač v jednom. To proto, že zatímco obraceč musí velkou rychlostí „rozházet“ po povrchu menší či větší množství často těžké, zelené hmoty, musí naopak shrnovač šetrně a čistě shrnout zavadlou či suchou hmotu, takže při relativně nízkých otáčkách.
Výkonnost shrnovače musí odpovídat při zachování sledu výkonnosti žacích strojů. Obecně lze říci, že teoretická výkonnost shrnovačů činí na 1 m záběru asi 1 ha/h. Rotorové shrnovače jsou k dispozici jako nesené a tažené, s přepravním podvozkem a nosným rámem nebo bez přepravního podvozku. Co se týká shrnovačů kombinujících sběrací ústrojí a příčný dopravník, který vytváří buď boční, nebo středový řádek podle konstrukce, pracují na principu sběru hmoty v šíři celého záběru sběracím ústrojím děleným v sekcích o šířce asi 3 m a tyto stroje se dodávají zpravidla o záběru 6–9 m, přičemž příčný dopravník posouvá hmotu do sběrného řádku.
Zaměřeno na kvalitní řez
Při sklizni senáže se klade důraz na maximální utužení hmoty a vytvoření anaerobního prostředí. Pokud se ukládá hmota do senážních žlabů, vaků, případně se skladuje senáž na zpevněné ploše či do senážních věží, dosáhneme maximálního utlačení v případě sklizně hmoty při doporučené sušině a v případě ukládání řezané hmoty. Při lisování hmoty není řezání nutné, avšak je třeba počítat s tím, že budeme balíky také rozebírat a použijeme-li řezací nože, nebo alespoň jejich část, je rozdružování balíků snazší.
V případě nastavení sklizňové techniky klademe důraz především na nastavení sběracího ústrojí, aby opět pokud možno sbíralo hmotu ze správně shrabaných řádků a nedocházelo ke sběru nadměrného množství příměsí, dále je třeba dbát na pravidelné ostření, kdy sklízecí řezačky zpravidla disponují z kabiny obsluhy ovládaným brousicím zařízením. Automatické broušení se začíná objevovat rovněž u senážních vozů.
Při sklizni senážními vozy se uplatňují zejména modely se spirálovým vkládacím rotorovým ústrojím, které jsou osazeny zpravidla 30, spíše však 35–55 řezacími noži a objem ložného prostoru činí podle DIN asi 25–55 m3, tj. objem je při středním stlačení na úrovni 45–100 m3.
Kromě správně nastaveného sběrače, jehož šířku volíme u všech typů řezaček – nesených, tažených i samojízdných, s ohledem na šířku řadu, který vytváří shrnovače, a vždy správně nabroušených nožů řezacího bubnu či řezacího kola se musíme zaměřit na sestavení celé linky, tj. odvozních prostředků a techniky pro rozhrnování nebo ukládání do vaků. S ohledem na šířku řádku, která se blíží zpravidla skutečné hranici 2 m, se prosazují buď tažené modely nejvyšších výkonových tříd, nebo řezačky samochodné, se šířkou sbírání zhruba 3 m.
V případě technologie se sklízecí řezačkou je třeba se řídit základním pravidlem a to, že řezačka nesmí stát. Odvozní prostředky mohou být nákladní automobily nebo jejich soupravy s přívěsy s nástavbami pro odvoz objemného materiálu, nebo soupravy traktorů s návěsy, vozy pro odvoz senáže nebo návěsy s výtlačným čelem, případně víceúčelové sběrací řezací vozy, přičemž zde platí obdobné požadavky, co se objemů a konstrukce podvozků týká, jako v případě klasických senážních vozů popsaných výše.
Na nastavení sběrače a rovněž na způsob jízdy musíme dbát u sběracích lisů – obřích hranolovitých, ale zejména pak svinovacích – s konstantní, variabilní a semivariabilní komorou, kdy lze za optimum považovat, když má řádek obdélníkový průřez a jeho šířka se rovná šířce lisovací komory nebo širší, pokud jsou sběrače osazeny pomocnými bočními šneky, aby docházelo k rovnoměrnému plnění komory po celé její šířce. To se projevuje na snadném plnění komory a celkovém vzhledu balíku. V případě lisů se zpravidla používá pouze část sady řezacích nožů, kdy má řezání význam zejména pro snadné rozebírání balíků.
Uložení balíků a volné hmoty
Sklízíme-li senáž prostřednictvím různých typů lisů, platí, že pro získání kvalitní senáže, je třeba balíky bezprostředně ovinout strečovou fólií. Někteří odborníci tvrdí, že ovinutí by mělo proběhnout do dvou hodin od zabalení balíku. Rovněž počet lisů patřičné výkonnosti je nutné uzpůsobit výkonnosti sečení a shrnování. Pro bezprostřední ovinutí strečovou fólií je vhodné využít kombinací lisů s baličkou, kdy uspoříme investici do traktoru a baličky a také náklady na jednoho pracovníka. Rovněž eliminujeme klimatické vlivy.
Svoz balíků pak řešíme pomocí manipulační techniky s kleštěmi pro manipulaci s ovinutými balíky a dopravní technikou, díky které zamezíme jejich poškození.
Při ukládání hmoty do žlabů, případně na zpevněné plochy, je nutné využití vhodné a výkonné techniky pro manipulaci a dusání, aby bylo zajištěno vždy dusání relativně slabé vrstvy, která by měla být tím tenčí, čím je vyšší obsah sušiny a čím je delší řezanka. Je vhodné, když pracují ve žlabu minimálně dva prostředky, kdy jeden zajišťuje především rozhrnování a druhý zejména dusání. Proto je často jedním prostředkem teleskopický nakladač a druhým například traktor s válcem tvořeným vagónovými koly pro maximální vytěsnění vzduchu.
Při plnění žlabu je vhodné minimalizovat průjezdy již naskladněnou hmotou, zejména za vlhka, neboť dochází k sekundárnímu znečištění zeminou a znehodnocování senáže. Po naskladnění žlabu je vhodné provádět další dusání, aby došlo k dostatečnému utužení horní vrstvy, například přes noc po ukončení pracovního dne, kdy je žlab naplněn, a pak je nutné hmotu pečlivě zakrýt více vrstvami kvalitní plachty, případně ochrannou sítí a zajistit zatížení pokud možno se zakrytím maxima volné plochy.
Klíčové informace
- Trendem při sklizni zavadlé hmoty je využití co největších pracovních záběrů, minimalizace času požadovaného pro zavadání na obsah sušiny (obvykle 30–40 %) a rovněž co nejmenší manipulace s již posečenou hmotou.
- Z praxe vychází rovněž další požadavek: výkonnost sečení by měla představovat podle podmínek (množství hmoty, počasí, druhy píce)1,5 až dvojnásobek výkonnosti sklizňové technologie.
- Celý proces limituje zejména množství hmoty a průběh počasí, protože obsah sušiny se zejména za vysokých teplot poměrně rychle zvyšuje a často rozhodují doslova hodiny.
Ing. Filip Javorek
