Řez ovocných dřevin a révy vinné

Odrůda a podnož působí společně na růstový potenciál stromů a keřů, ovlivňují celkovou produkci dřevní hmoty za sezónu a tím i množství odstraněných výhonů a pracnost řezu. Množství vznikajícího dřeva se může u jednotlivých výsadeb výrazně lišit. Důvodem je rozsah zásahu, který může spočívat v běžném konturovém řezu nebo odstranění menších zahušťujících větví, ale také v hlubším řezu spojeném s odstraněním hlavních kosterních větví.

Obdobná je situace u réví, které představuje odpadní dřevo po řezu vinic (obr. 2). Spon výsadby, ze kterého vychází počet jedinců na jeden hektar pěstitelské plochy, ovlivňuje výkonnost dosahovanou při řezu zásadním způsobem. Důležitou roli v tomto směru sehrává také počet chybějících jedinců.
S ohledem na rozmanitost pěstovaných druhů (např. jádroviny, peckoviny atd.) je přesné definování sponu pro určení počtu stromů na jeden hektar u ovocných výsadeb obtížné. Podle konkrétních podmínek se může pohybovat nejčastěji v rozmezí 3 (6) x 0,8 (5) m. Z toho vyplývá počet stromů 330–4000 kusů/ha.
O něco jednodušší je vyjádření velikosti sponu u révy vinné, kde se pohybuje nejčastěji v rozpětí 2,3 (3) x 0,9 (1,2) m. Počet keřů je potom 3000–5000 kusů/ha.
Pracovní náročnost řezu je odlišná u různých pěstitelských tvarů. U perspektivních typů ovocných výsadeb dnes převládají zákrsky a štíhlá vřetena, které se vyznačují relativně nižší pracností než ostatní pěstitelské tvary s volně rostoucími korunami.
Pro pěstování révy vinné jsou charakteristické typy vedení, jichž je v pěstitelské praxi uplatňována rovněž celá řada. Výrazně vyšší pracnost je u vedení rýnsko--hesenského typu, kde je nutné vedle samotného řezu provést uvolnění réví prorůstajícího systémem dvojdrátí opěrné konstrukce. Nižší pracnost je pak např. u kordónových tvarů (záclon), kde tento pracovní úkon odpadá.

Elektrické a pneumatické nůžky

Náročnost řezu přímo souvisí se zapracovaností obsluhy a použitým nářadím.
K řezu jsou dnes nejčastěji využívány ruční nůžky. Jejich kvalita a konstrukční provedení může výrazným způsobem ovlivnit fyzickou námahu obsluhy (zejména ruky), ale také kvalitu samotného řezu (rovný a hladký řez). Samozřejmostí by proto měly být anatomicky tvarované otočné rukojeti přizpůsobené pro praváky i leváky, vyměnitelné břity z oceli, které výrazně snižují svalovou námahu ruky, zejména v případech, kdy pracovník tuto operaci provádí každodenně.
Pákové nůžky mají nízkou hmotnost, používají se pro odstraňování silnějšího a suchého starého dřeva. U vyšších stromů lze využít také teleskopické vyvětvovací nůžky.
Pneumatické nůžky (obr. 3) jsou vhodné k řezu odrůd s tvrdým dřevem, kde umožňují snížit pracnost až o 30 % a významně snižují únavu ruky pracovníka. Princip pneumatických nůžek spočívá v působení tlaku přiváděného vzduchu na píst spojený s pohyblivou čelistí nůžek. Tlak vzduchu vniká pod píst po otevření ventilu spojeného s rukojetí. Zpětný pohyb po provedení řezu (přepouštěcí otvor) zajistí vratná pružina uložená v tělese nůžek.
Pohon pneumatických nůžek bývá řešen od kompresoru, který může být poháněn od motoru traktoru nebo vlastního spalovacího motoru. Používají se 1–2 válcové kompresory, které jsou doplněny zásobníkem (vzdušníkem) o objemu 6–16 litrů. Na jeden kompresor bývá zpravidla napojeno několik vývodů (2–10). Délky hadic bývají až 300 m, u moderních agregátů jsou doplněny automatickými navijáky, neboť ruční navíjení hadic je zdlouhavé a namáhavé. Nezbytností je výbava rukojetí nůžek bezpečnostní pojistkou proti úrazu pravé ruky (ventil se otevírá pouze tehdy, je-li rukojeť stisknuta všemi prsty celé ruky).
Soupravu elektrických nůžek tvoří dvě části – nůžky a baterie (obr. 4). Pro potřeby transportu je sada uložena v textilním sáčku nebo plastovém kufříku. Při práci jsou nůžky drženy v zápěstí obsluhy. Hmotnost vlastních nůžek se v závislosti na konstrukčním řešení a výrobci pohybuje od 0,79 do 1 kg (v porovnání s pneumatickými nůžkami je hmotnost zhruba o 200 g vyšší). Pohon nůžek je odvozen od elektrického servomotoru nebo elektromagnetu, který zabezpečuje pohyb poháněné horní čepele.
Napájení pohonu je zabezpečováno pomocí kabelu z baterie s napětím v rozmezí 36–48 voltů. V současnosti jsou na trhu nabízeny baterie niklo-kadmiové (NiCd), niklo-metal-hydridové (NiMH) nebo lithium-iontové (Li-Ion). Baterie může být nesena na opasku, častěji pak na zádech pracovníka uchycená na textilních popruzích, někdy bývá osazena do ergonomicky tvarované vesty. Podle typu se hmotnost baterie pohybuje od 1,1 do 2,6 kg. Souprava je doplněna adaptérem pro nabíjení baterií, které trvá 1–5 hodin. Baterie pak vydrží na jedno nabití pracovat běžně osm hodin, u nejnovějších dokonce až 12 hodin.
V tab.1 je uvedený přehled hlavních technicko-ekonomických parametrů elektrických nůžek od nejznámějších výrobců.
Ovládání pohyblivé čepele nůžek bývá zabezpečeno stiskem ovládací páky nebo spouště. U současného sortimentu nůžek je ovládání čepele řešeno jako proporcionální nebo pulzní. Proporcionální režim znamená, že čepel sleduje při svém pohybu pohyb páčky či spouště a lze ji tak v kterémkoliv místě zastavit. Při ovládání nůžek v pulzním režimu dojde po stisknutí páky nebo spouště k rychlému pohybu čepele v celém rozsahu. Díky vysoké střižné síle jsou nůžky schopné odstřihnout dřevní hmotu o průměru až 40 mm. Této přednosti lze využít také u starších vinic, kde jsou vedle jednoletého réví odstraňovány také starší části révového keře (ramínka nebo kmínky).
U některých typů nůžek lze přednastavit míru rozevření čelistí. Podle potřeby jsou pak čelisti rozevírány na poloviční úroveň (do 35 mm) při řezu tenčích prýtů, které u standardních porostů tvoří asi 80 % veškeré odstraňované dřevní hmoty. Naopak v plném rozsahu (56 mm) jsou čepele rozevírány při řezu silnějších částí révového keře. Tento systém umožňuje výrazně zefektivnit práci s nůžkami a přispívá ke zvyšování pracovní výkonnosti.
Elektrické nůžky nejnovější konstrukce jsou nově doplněny bezpečnostním systém, který výrazně snižuje riziko úrazu obsluhujícího pracovníka. Tento systém je označován jako D.S.E.S. a jeho podstatou je použití rukavice z vodivého kovu na volné ruce pracovníka. V okamžiku, kdy se ruka dostane do prostoru mezi čelistmi, dojde prostřednictvím elektronického senzoru k okamžité deaktivaci pohyblivé čepele s jejím okamžitým rozevřením. Obdobně tento systém může fungovat v některých případech při snížení rizika přestřižení drátů, ocelových jehel, spon a dalších kovových předmětů.
V tab. 2 je uveden přehled vybraných vlastností elektrických nůžek v porovnání s pneumatickými nůžkami.
Celkovou efektivitu řezu výrazně zvyšuje systém, při kterém pracovník s elektrickými nůžkami provede předstřihání silnějšího dřeva a následně jemné dočištění s využitím klasických nůžek. Obdobně může souběžně pracovat i dvojice pracovníků – jeden s elektrickými a druhý se standardními nůžkami.

Stroje pro předřez

Principem předřezu – racionální operace, která snižuje pracnost řezu až o 15–25 h/ha zejména u bujně rostoucích odrůd, je odřezání částí všech prýtů v nastavené výšce a jejich pořezání na kousky dlouhé 50–120 mm. Ty padají na zem a postupně jsou v půdě rozloženy.
Stroje pro předřez (obr. 5) jsou konstruovány jako traktorové, čelně nebo bočně nesené. Zařízení se vyznačují větší hmotností, která si u bočně nesených strojů často vynucuje protizávaží na levé straně traktoru. Využívají se také adaptéry pro předřez nesené na multifunkčních portálových nosičích umístěné v pracovním prostoru portálu.
Hlavní využití nacházejí stroje pro předřez tam, kde je uplatňován řez na čípky, ale stále častěji se využívají i při řezu na tažně, kde je seříznuta pouze část réví kolem vrchního dvojdrátí. Po mechanizovaném zásahu musí být provedeno ruční dopracování keřů. Pracnost této operace činí asi 40–50 h/ha.
Konstrukční principy strojů pro mechanizovaný předřez, které jsou na současném evropském trhu, vycházejí ze stejného základu. Konkrétní typy strojů od renomovaných výrobců se ale v jednotlivých případech mohou lišit.
Typ Binger nabízí tři konstrukční varianty. První představuje standardní typ s označením Binger-S, který je tvořen pouze jednou baterií (válcem) vertikálně uspořádaných pilových kotoučů. Jejich počet se pohybuje v rozmezí 3–10 a lze ho podle potřeby upravit. Vzdálenost mezi jednotlivými kotouči je nastavitelná a činí 90–120 mm. Šířka odřezaného pásu réví se tak v závislosti na počtu kotoučů pohybuje v rozmezí 0,18–0,72 m (hmotnost pracovního ústrojí činí 175–210 kg). Pohon pilových kotoučů je odvozen od hydromotoru. Proti kotoučům jsou uloženy poháněné přítlačné válce, které vtahují réví ke kotoučům, kde je rozřezáno. Řezné kotouče a přítlačné válce mají rozdílnou obvodovou rychlost (rozdíl činí 20–22 %), což se kladně projevuje na čištění drátů. Na srovnatelném konstrukčním principu je založen také stroj pro předřez typu ostratický.
Druhá varianta určená pro předřez bujně rostoucích odrůd s tvrdým dřevem je označována jako typ Binger-D a je tvořena dvěma bateriemi řezných kotoučů.
Pilové kotouče u varianty Binger-S i Binger-D jsou umístěny mezi chrániči vyprofilovanými tak, že umožní snadné vtažení réví a přitom zabrání vniknutí drátu či sloupku.
Novinkou je pak třetí, poslední varianta s označením Binger-VSL uvedená na trh v roce 2007. Ve srovnání s předchozími případy se jedná o konstrukčně jednodušší variantu. Pracovní ústrojí je tvořeno dvěma bateriemi hydraulicky poháněných řezných válců, z nichž každá je tvořena 5 až 10 pilovými kotouči bez ochranných chráničů. Pracovní záběr stroje se tak v závislosti na počtu kotoučů pohybuje od 0,3 do 0,9 m. Protilehlé pilové kotouče jsou v mírném přesahu a réví, které je mezi ně vtahováno, je s vysokou účinností a kvalitou řezu odřezáno.

Systémy rozevření pracovního ústrojí

Rozevření pracovního ústrojí všech typů v blízkosti sloupků bývá řešeno pomocí mechanických (elektrohydraulických), magnetických nebo optických systémů.
Pracovní ústrojí u typu Pellenc tvoří dvojice hydraulicky poháněných řezných válců, každý je tvořen 3 až 11 řeznými kotouči. Řezné kotouče jsou umístěny mezi pevnými prstovými chrániči, které umožňují snadné vtažení réví do pracovního prostoru a jeho následné rozřezání. Přitom však zabraňují vniknutí dvojdrátí či sloupku k některému z kotoučů a jejich případnému poškození. Při činnosti imitují kotouče u tohoto systému princip střihu. Geometrické tvary nožů a prstů (protiostří) jsou uzpůsobeny řezanému materiálu. Využívá se nožů s obloukovým nebo spirálovým ostřím, což umožňuje dosáhnout vysoké kvality řezu. Rozteč kotoučů a tím i délka pořezaného réví je 60–120 mm. Rozevírání pracovní hlavy je u starších typů řešeno mechanicky pomocí dvojice kotoučů najíždějících na překážku. U novějších typů je řešeno optickým systémem (Visio 1). Nejnovější systém (Visio 2) umožňuje držení pracovní hlavy v konstantní výšce nad povrchem pozemku.
Konstrukčně jednodušší a cenově dostupnější zařízení představuje typ KMS-Rinklin (obr. 6), jehož pracovní ústrojí je tvořeno dvěma jednoduchými bateriemi kotoučů opatřených po obvodu ostřím. Ostří protilehlých kotoučů je v mírném přesahu a réví, které je mezi ně vtahováno, je v podstatě odstřiženo. Vzdálenost mezi kotouči je 50–100 mm. V jedné baterii může být umístěno 5 až 14 kotoučů, kotoučové válce jsou poháněny od hydromotorů.
Zcela odlišný princip činnosti využívá zařízení typu Ero nebo Tanesini. Ten spočívá v uvolnění réví z horního patra drátů opěrné konstrukce a v jeho odřezání lištou. Uvolnění réví z drátů je zabezpečeno pracovním elementem tvaru prohnutého hřebene, tvořeného 2 až 6 ocelovými tyčemi. Ty za jízdy vyvíjí šikmý tlak na horní část prýtů, které uvolňují z drátěnky.
U zařízení typu Ero dochází současně v nastavené výšce k jejich odřezání jednou horizontálně uloženou lištou s protiběžnými kosami, u zařízení typu Tanesini jednou vertikální a dvěma horizontálními lištami s protiběžnými kosami nebo prstovými lištami. Prsty žacích lišt (pasivní břity) jsou nově vybaveny otočně uchycenými plastovými kotouči, které usnadňují posun réví mezi dva řezné břity. Část réví, které nespadne a zůstane v drátěnce, je natlačena ke sloupku, odkud ji lze celkem snadno ručně odstranit při následném dopracování keře.
Celé zařízení je uchyceno na sloupku nebo na konzole výkyvně, což umožňuje objíždění sloupků. Nízká hmotnost tohoto zařízení (asi 60 kg) umožňuje dobrou manévrovatelnost soupravy. Výkonnost a celkový efekt závisí na způsobu vedení, na stavu opěrné konstrukce a na růstovém potenciálu odrůdy.
Soupravy pro předřez mohou dosahovat pracovní rychlosti 3–6 km/h, dosahovaná výkonnost činí 0,3–0,5 ha/h. Ceny uváděných strojů se s ohledem na konstrukční náročnost se pohybují v rozmezí 3500–16 000 eur.

Klíčové informace

- Snaha o snížení pracnosti a fyzické námahy při řezu vede zároveň k vývoji nových technických zařízení, označovaných jako stroje pro předřez, které potřebu ruční práce snižují. 
- Neobejde se to bez celkové změny technologie řezu, kdy principiálně větší část práce je provedena mechanizovaně (tzv. předřez) a zbývající část operace (korektura) je dokončena individuálně ručně. 
- Snížení pracnosti je významné zejména v odstranění namáhavého vytahování réví z opěrné konstrukce (odrůdy s větším množstvím úponků) a může činit až 30 % celkového času pro tuto operaci.

Doc. Ing. Pavel Zemánek, Ph.D.
Mendelova univerzita v Brně
Zahradnická fakulta Ústav zahradnické techniky