Sklizeň a výskyt chorob hlíz brambor

Okolnosti a podmínky, při kterých sklizeň probíhá, spolu s technologií sklizně a navazující posklizňovou úpravou ovlivňují velmi významně výskyt chorob na hlízách a jejich další rozvoj ve skládce. Vhodné skladování může vývoj chorob už jen omezit, případně zastavit, pokud nejsou hlízy infikovány v příliš velkém rozsahu. Základními faktory, které mají vliv na výskyt některých chorob a souvisí nejen se sklizní, ale i s celou technologií pěstování, jsou termín sklizně, půdní a povětrnostní podmínky a mechanické poškození hlíz.

Termín sklizně

Termín sklizně je důležitý z hlediska vyzrálosti hlíz a ve vztahu k biologii některých původců chorob. V období mezi ukončením vegetace (přirozené dozrání natě, mechanické nebo chemické odstranění natě) a sklizní dochází k dozrávání a zpevňování slupky hlíz. Pro zpevnění slupky je obvykle třeba 2–3 týdnů podle odrůdy a termínu ukončení vegetace (hlízy v porostech, kde byla nať odstraněna v plné vegetaci, např. u sadby, vyžadují delší dobu pro vyzrání). Zpevněná slupka se neloupe a omezuje mechanické poškození. Dozrání slupky je však také impulzem pro vytváření sklerocií houby Rhizoctonia solani, původce vločkovitosti hlíz bramboru. Sklerocia jsou útvary, kterými patogen přezimuje a na hlízách se jich tvoří tím více, čím delší dobu jsou hlízy po ukončení vegetace v půdě. U konzumních brambor sklerocia porušují vzhled hlíz a jsou nápadná zvláště po tržní úpravě hlíz mytím. V případě sadby jsou zdrojem infekce rostlin v následujícím roce.
Další chorobou, na kterou má vliv termín sklizně, je stříbřitost slupky bramboru způsobená houbou Helminthosporium solani. Zvláště pokud je půda po ukončení vegetace vlhká, zvyšuje se rozsah napadení hlíz úměrně délce období mezi koncem vegetace a sklizní. Poškození slupky stříbřitostí je viditelné především u odrůd s jemnou a hladkou slupkou a negativně ovlivňuje vzhled hlíz a jejich prodejnost. Choroba se přenáší výhradně napadenou sadbou. Zbytečné odkládání sklizně také vede k opětovnému obrůstání natě po jejím rozbití nebo desikaci. Prostřednictvím obrostů pak může docházet k další infekci hlíz plísní bramboru a šíření virových chorob. Tyto problémy jsou nejčastější při pěstování sadby, kde se z důvodů regulace velikosti hlíz a omezení přenosu virových chorob přistupuje k ukončení vegetace velmi brzy v plné vegetaci porostů.

Půdní a povětrnostní podmínky

Půdní a povětrnostní podmínky při sklizni mají přímý vliv na mechanické poškození hlíz a následnou infekci skládkovými chorobami. Půdní podmínky jsou předurčeny již výběrem pozemku, přípravou půdy a způsobem kultivace. Sklizeň brambor z půdy bez kamenů a hrud vede samozřejmě k nižšímu mechanickému poškození hlíz. Z hlediska kultivace je nejvhodnější uplatnění technologie odkamenění, která podstatně snižuje mechanické poškození hlíz při následné sklizni. Důležité také je, aby nebyly kombinovány mechanizační prostředky z různých technologických linek. Nelze např. sklízet porosty pěstované tradiční technologií sklízeči určenými pro sklizeň odkameněných porostů. V takových případech dochází nejen k poškození hlíz, ale také k vyšším sklizňovým ztrátám. Porosty by měly být také na sklizeň vhodně připraveny, tj. odstraněním natě, případně plevelů, mechanicky nebo chemicky. Problémy mohou nastat u raného konzumu, kdy  musí být  sklizeň operativně přizpůsobena požadavkům trhu a nať nelze s předstihem odstranit. Kromě technických komplikací a případně vyššího poškození hlíz může také docházet k infekci hlíz plísní bramboru stykem s napadenou natí. Toto nebezpečí hrozí i u pozdějších sklizní porostů s plísní, kde nať nebyla včas zlikvidována.
Průběh povětrnostních podmínek má vliv na vlhkost půdy, a tím na mechanické poškození, které je nejnižší při přiměřeně vlhké půdě. Suchá půda poškození zvyšuje, častější jsou mikropoškození a loupání slupky. Na zamokřených pozemcích je sklizeň obtížná, zvyšuje se těžké mechanické poškození a zahliněné  a mokré hlízy jsou snáze infikovány bakteriemi a podléhají měkké hnilobě. Významná je také teplota. Pokud se sklízí za relativně vysokých teplot nad 20 °C, je nebezpečí infekce hlíz vodnatou hnilobou. Tato choroba je způsobována houbami Pythium ultimum a Pythium debaryanum, které se lokálně vyskytují v půdě. Předpokladem infekce je mechanické poškození při sklizni za výše uvedených teplot. Hniloba vyvolaná těmito patogeny má velmi rychlý průběh, hlízy se rozkládají během 3–5 dnů, přitom se uvolňuje velké množství vody.
Sklizeň při nízkých teplotách, kdy teplota hlíz je pod 10 °C a nižší, způsobuje vyšší poškození hlíz, neboť hlízy jsou křehké. U některých citlivých odrůd může docházet k šednutí dužniny. Tato abionóza způsobuje šedé až černé skvrny v dužnině vyvolané změnami enzymatických pochodů v hlíze. Jednou z jejich příčin je poškození hlíz za nízkých teplot, přičemž nemusí dojít k destrukci pletiv, ale šednutí se objevuje i pod naraženinami a otlaky. Takto postižené hlízy nelze vytřídit, neboť nevykazují obvykle žádné vnější příznaky a pokud se neprovádí kontrola hlíz na řezu, zjistí vadu až odběratel nebo dokonce spotřebitel.

Mechanické poškození hlíz

Mechanické poškození hlíz, ke kterému při mechanizované sklizni (a také při dopravě, následující posklizňové úpravě a naskladňování) dochází, je nejvýznamnější příčinou infekce hlíz chorobami, jak již bylo naznačeno výše v souvislosti s dalšími faktory. Jednoznačným a nejdůležitějším cílem musí proto být snaha omezit poškození hlíz na minimum. Narušení slupky a dužniny umožňuje vstup patogenům do hlízy, infekci a následný rozvoj choroby. To platí zejména pro skupinu skládkových chorob, k nimž patří fuzáriová hniloba, fómová hniloba a měkká hniloba hlíz bramboru.
Fuzáriová hniloba je způsobována několika druhy hub rodu Fusarium. Stálým zdrojem infekce je půda, častější je výskyt v půdách lehčích, písčitých a kamenitých. K infekci hlíz dochází téměř výhradně v místech mechanických poranění, neporušenou slupkou není patogen schopen do slupky proniknout. První příznaky napadení se však objevují obvykle až měsíc po sklizni, resp. po mechanickém poškození, a hlíza se postupně rozkládá suchou hnilobou.
Fómová hniloba je vyvolána houbou Phoma foveata a její výskyt je vyšší za podmínek chladného a vlhkého počasí v průběhu sklizně. Infekce se přenáší napadenou nebo kontaminovanou sadbou. Spory patogenu se tvoří na bázích stonků, odkud jsou vyplavovány do půdy k hlízám. V půdě mohou přežívat až čtyři roky. Pro infekci hlíz je rovněž podmínkou mechanické poškození. Inkubační doba je však poměrně dlouhá a chorobu lze zjistit ve skládce po 2–3 měsících.
Měkká hniloba hlíz je bakteriální chorobou, jejíž původci napadají brambor primárně nebo dokončují rozklad hlíz napadených jinými chorobami. Způsobují ji bakterie rodu Erwinia, ale často se přidružují i zástupci jiných rodů. Mechanické poškození v tomto případě není podmínkou infekce hlíz (bakterie mohou pronikat do hlízy lenticelami nebo stolony), ale velmi ji usnadňuje. Infekce je podporována volnou vodou na povrchu hlíz, a proto ztráty měkkou hnilobou se objevují ve větším měřítku ve vlhkých letech. Choroba se přenáší sadbou, v průběhu vegetace se bakterie množí na bazální části stonků (bakteriální černání stonků) a v půdě kolonizují dceřiné hlízy. Za vlhka hlízy hnijí již v půdě nebo po poranění krátce po sklizni. Jako sekundární patogen se bakterie podílejí nejčastěji na rozkladu hlíz napadených plísní nebo fuzáriovou a fómovou hnilobou.
Společným jmenovatelem skládkových chorob, zejména v případě suchých hnilob, je dlouhá inkubační doba, takže napadené hlízy nelze včas vytřídit. Choroby jsou pak zjišťovány postupně v průběhu skladování nebo u odběratelů, pokud byly brambory expedovány ihned po sklizni a posklizňové úpravě. Výskyt skládkových chorob lze jen obtížně předvídat, ale na možné problémy vždy upozorňuje vyšší míra mechanického poranění, ať již k němu došlo při sklizni, dopravě nebo posklizňové úpravě.

Klíčové informace

- Zvolené technologie sklizně a navazující manipulace s hlízami spolu s podmínkami, při kterých k těmto procesům dochází, mají rozhodující vliv na výskyt řady chorob, a tím i výslednou kvalitu produktu. 
- Volbou nevhodné technologie v kombinaci s nepříznivými podmínkami dochází k vysokým ztrátám, často musí být některé partie využity náhradním způsobem nebo zcela zlikvidovány. 
- Znalost vztahu použité technologie za konkrétní situace k výskytu chorob hlíz je tedy velmi důležitá.

Ing. Ervín Hausvater, CSc.
Ing. Petr Doležal, Ph.D.Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s. r. o.