Skladištní škůdci: ochrana a rizika

Skladištní škůdci představují pro farmáře a obchodní organizace s komoditami vážné riziko v důsledku vysokého potenciálu škodlivosti, skrytého způsobu života a náchylnosti k rychlému vzniku rezistence k insekticidům. Účinná a trvale udržitelná kontrola těchto škůdců proto vyžaduje systematický, integrovaný a metodicky správný přístup.

Integrovaný postup hubení skladištních škůdců a řízení rezistence se opírá o dva pilíře: monitorování škůdců a technologicky správnou kombinaci a rotaci chemických a/nebo nechemických metod jejich hubení.
Tento článek si klade za úkol podat informace o vybraných chemických metodách hubení škůdců, zhodnotit jejich použití a upozornit na vzrůstající rizika vzniku insekticidní rezistence populací škůdců ve skladech v ČR.

Použití insekticidních plynů

Přes všechny negativní aspekty patří plynování neboli fumigace již několik desetiletí k nejdůležitějším kurativním opatřením v ochraně před skladištními škůdci. Tato metoda má vedle bezpečnostních rizik i celou řadu předností. Za všechny lze jmenovat například velkou adaptibilitu fumigační techniky, rychlost působení plynů (což je velkou předností pro všechny typy karanténních opatření) a jejich vysokou účinnost na většinu živočišných škůdců. Dále pak možnost přímého použití na potravní substráty a drogy, které plyny nenarušují a zanechávají většinou mnohem méně reziduí než klasické postřikové insekticidy.
Obzvláště v podlahových skladech a malých silech, která nejdou přepouštět (tudíž většinou nelze aplikovat insekticid na zrniny postřikem), je to často pro farmáře či skladníka jediná reálná možnost instantní eradikace škůdců. Toxické plyny na rozdíl od postřiků pronikají i do vnitřku zrn, kde hubí nejen dospělce, ale i skrytá vajíčka a larvy škůdců – například pilouse černého, pilouse rýžového, korovníka obilního, makadlovky obilní a jiné.
Proto se stalo plynování (fumigace) prázdných sil a skladů nebo naskladněných komodit insekticidními toxickými plyny jedním  z nejobvyklejších represivních opatření proti výskytu skladištních škůdců v ČR. V současné době jsou registrovány do obilních skladů pouze plyny na bázi fosforovodíku (vyrábí se různé formulace v tabletách, peletách, destičkách a sáčcích). Plynování v ČR obvykle provádí na objednávku proškolení profesionální pracovníci v DDD nebo asanační skupiny ZZN.

Zásady pro aplikaci fumigantů

Jaké jsou zásady správné zemědělské praxe pro aplikaci insekticidních plynů na bázi fosforovodíku? K dosažení eliminace škůdců ve skladovaných obilovinách je nutné zajištění rovnoměrné aplikace plynu v celém prostoru skladu či profilu komodity. Tento způsob bývá ale mnohdy velmi finančně náročný, a proto se využívají i tzv. cílené aplikace v omezené části skladu.
Jednou z problematických forem je tzv. lokální fumigace
(= spot fumigation), při které se neplynuje celá kóje skladu či partie obilí, ale pouze ty úseky, kde se lokálně vyskytuje škůdce. V nedávno publikované práci jsme však ukázali, že tato metoda je mimořádně citlivá na správné provedení a monitoring škůdců, tj. mimo jiné jsme zjistili, že i nevelká vzdálenost (5 m) od místa aplikace přípravku není již dostatečně ošetřena. V případě nezbytné nutnosti použití této rizikové metody by měla být oblast s výskytem škůdců před aplikací přípravku vždy rozšířena tak, aby nemohlo docházet k úniku škůdců mimo ošetřovanou oblast.
Jaké jsou další podmínky správného používání plynů? Nejčastější nedorozumění a technologické nedostatky jsou v nepochopení či nepřesném dodržování pokynů na etiketě přípravků. Pro zajištění vysoké účinnosti a zpomalení vzniku rezistence je nezbytně nutné dodržet dávkování přípravku podle etikety (tj. šest až deset fostoxinových tablet – á 3 g – na jednu tunu komodity), zajistit důkladnou hermetizaci objektu a v závislosti na teplotě dodržet délku expozice (4 – 15 dní).
Při teplotách plynovaného uskladněného obilí pod 10 °C jsou i nejjedovatější plyny na většinu skladištních škůdců (respektive jejich vývojová stadia) málo účinné nebo zcela neúčinné.
Ve Velké Británii bylo například experimentálně dokázáno, že fumigace škůdce pilouse černého (Sitophilus granarius) pomocí fosforovodíku při teplotách pod
10 °C je nedostatečně účinná, nebo minimálně velmi riziková.
Největším nebezpečím aplikace subletálních nebo málo účinných expozicí fumiganty (kromě nespokojeného zákazníka a finančních ztrát při reklamacích nedostatečně dezinfestované komodity) je vznik rezistence škůdců. A to jak v dané lokalitě, tak později na úrovni celé republiky.
Závěrečné upozornění: všechny typy přípravků aplikujte striktně podle platné etikety a podle zákonných předpisů. Použití jednotlivých typů fumigačních přípravků je vhodné konzultovat s poradenskou organizací a zkontrolovat jejich prezenci či aktualizace v příslušném registru/seznamu schválených přípravků pro daný rok.

Ošetření postřiky, aerosoly, ULV, fog a dýmovnicemi

Pro předsklizňovou přípravu skladů se nejčastěji doporučují aplikace reziduálních insekticidů (organofosfáty anebo pyretroidy ve fromě EC, WP, SC) nebo prostorové aplikace insekticidů (FOG, ULV, dýmovnice či jiné aerosolové formulace).
Vysokoobjemový postřik penetruje více do organických zbytků a nečistot než aerosolové formulace. Má také delší reziduální působnost, tudíž v závislosti na kvalitě přípravku, kvalitě aplikace a fyzikálních podmínkách prostředí skladu může dobře provedený postřik chránit ošetřené plochy i několik týdnů.
Termické (FOG) a studené kapalné aerosoly (ULV) či tuhé kouřové aerosoly (dýmovnice), někdy nesprávně označované jako fumigace, postihnou především létající a po povrchu se pohybující škůdce. Jejich penetrační a reziduální působení je oproti předchozí metodě nesrovnatelně slabší. Pro zvýšení účinnosti je nutné opakování takových zásahů. Používání insekticidních aerosolů je pracovníky DDD poměrně dost preferované pro nízkou pracnost, rychlost aplikace na jednotku prostoru a celkovou menší spotřebu insekticidní jíchy. Na druhé straně je nutné uvážit i fakt, že jsou pro zákazníka levnější. Posouzení ceny zásahu a jeho efektivnosti ve vztahu k typu přípravku a aplikační metodě patří již do sféry podnikatelského rozhodování a rizika.

Přímé ošetření obilovin insekticidy

Jiná technologie se používá na přímý postřik zrnin (někdy se uvádí ne zcela přesně jako „impregnace“ či „moření“ zrna). Tradičním přípravkem na ochranu zrnin byl organofosfátový preparát Actellic EC 50, který vykazoval dobrou účinnost při vyšších teplotách.
Dalším přípravkem, který se používá na ošetření obilovin, je pyretroidní přípravek K-obiol EC25, jehož účinnost je zase vyšší při středně vysokých teplotách. Pyretroidní přípravek se aplikuje ve velmi nízkých dávkách (10 – 20 ml na jednu tunu obilí v závislosti na požadované době skladování a nebo druhu škůdce). Pro farmáře je příznivá relativně nízká hladina reziduí deltametrinu v obilovinách. Výrobce uvádí, že (po preventivní posklizňové aplikaci) K-obiol EC25 ochrání uskladněné obilí na dobu šesti až osmi měsíců.
Nejnovější technologií aplikace přípravků, která je v současné době zaváděna a podporována i výrobcem pyretroidních přípravků k ochraně skladovaných obilovin, je ošetření obilovin přímo během sklizně. V tomto případě je speciální postřikovací jednotka osazena a řízena přímo na sklízecí mlátičce.

Rezistence k používaným přípravkům

V celosvětovém rozměru je rezistence ke skladištním škůdcům velkým problémem. V současné době je zaznamenána rezistence skladištních brouků a motýlů k 26 účinným látkám. Problematika rezistence roztočů skladovaných zásob olejnatých semen a obilovin nebyla v ČR dosud řešena a poznatky o odolnosti škůdců skladových zásob jsou velmi omezené.
Obecně známým faktem je to, že k nežádoucí selekci rezistence dochází jednak při expozici škůdců na ošetřené komoditě (tj. k omezenému spektru účinných látek registrovaných k přímému ošetření komodit) a jednak při expozici škůdců na ošetřených površích bariérovými postřiky (tj. k širokému spektru účinných látek historicky registrovaných pro tyto účely).
Specifické nebezpečí geografického šíření rezistence u skladištních škůdců spočívá v tom, že se početné populace rezistentních kmenů škůdců antropogenním způsobem šíří z místa původu (ve velkých zásilkách komodit) po celém světě. Tak se můžeme setkat s rezistencí vůči určitým insekticidům na geografických lokalitách, kde nebyl historicky daný pesticid nikdy použit. Z tohoto důvodů je důležité sledovat vznik rezistence v celosvětovém měřítku a reagovat  implementací vhodných antirezistentních strategií.

Situace v ČR

Jaká je situace s rezistencí skladištních škůdců v ČR a ve střední Evropě? V podmínkách ČR se donedávna o rezistenci skladištních škůdců k insekticidům nevědělo vůbec nic. První systematickou prací, která se zabývala studiem rezistence k zoocidům, byla práce pracovníků VÚRV (VÚP) z konce devadesátých let (Werner, 1997).
V ní byla zjišťována rezistence terénních populací potemníka hnědého – Tribolium castaneum (Herbst) vůči různým organofosfátům (pirimiphos-methyl, fenitrothion, malathion, chlorpyrifos-methyl). Nízká úroveň rezistence (faktor rezistence větší než 2) byla zjištěna téměř u všech terénních populací, nejvyšší hladina rezistence (faktor rezistence v rozmezí 5 až 23) byla pozorována u pirimiphos-methylu. To je pravděpodobně způsobeno častým a dlouhodobým používáním insekticidních přípravků s účinnou látkou pirimi-phos-methyl v České republice.
Naproti tomu nejnižší úroveň rezistence byla pozorována u účinné látky chlorpyrifos-methyl, přičemž insekticidní přípravky s touto látkou jsou v České republice používány proti skladištním škůdcům (v porovnání s pirimiphos-methyl) mnohem kratší dobu a podstatně méně často.
Výsledky ukazují na to, že v České republice je rezistence (přinejmenším na nízké úrovni) u potemníků T. castaneum vůči běžným organofosfátům značně rozšířená. O citlivosti či rezistenci u dalších druhů skladištních brouků se však dosud neví nic. Proto bylo ve VÚRV, v. v. i., iniciováno řešení projektu, jehož cílem je získání nových informací o úrovni rezistence u dalších přípravků a škůdců. O prvních výsledcích tohoto projektu bude informována odborná veřejnost a zemědělská praxe v odborných časopisech a přednáškách již v roce 2010.
Poděkování: Projekt byl financován z projektu Mze ČR – NAZV – QH 91152.

Klíčové informace

- K nejdůležitějším kurativním opatřením v ochraně před skladištními škůdci patří plynování neboli fumigace.
- Pro předsklizňovou přípravu skladů se nejčastěji doporučují aplikace reziduálních insekticidů nebo prostorové použití insekticidů.
- Nejnovější technologií aplikace přípravků k ochraně skladovaných obilovin je jejich ošetření přímo během sklizně.
- Velkým problémem je celosvětová rezistence skladištních škůdců k účinným látkám.

Ing. Václav Stejskal, Ph.D.
Ing. Radek AulickýVýzkumný ústav rostlinné
výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně