Zákon o hnojivech vymezuje organické hnojivo jako „hnojivo, v němž jsou deklarované živiny obsaženy v organické formě“. Organominerální hnojiva většinou vznikají obohacením organických hnojiv živinami v minerální formě. Organické ani organimonerální hnojivo není v naprosté většině případů možné, na rozdíl od statkových hnojiv, uvést do oběhu bez jeho registrace Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ).
Při registračním procesu je nutné deklarovat obsah živin i další vlastnosti. Za „uvádění hnojiv do oběhu“ se přitom považuje nejen jejich prodej, ale i jiný způsob převodu a dále i jejich nabízení či skladování pro tyto účely.
Pokud hnojivo odpovídá typu uvedenému ve vyhlášce o stanovení požadavků na hnojiva (č. 474/2000 Sb.), stačí od roku 2009 pro uvedení do oběhu místo registrace pouze tzv. ohlášení podle § 3a zákona o hnojivech. Příkladem může být digestát. Je to organické hnojivo vznikající anaerobní fermentací při výrobě bioplynu. Aby splňoval podmínky typu 18.1 e), musí být digestát vyroben výhradně ze statkových hnojiv (např. kejda) nebo objemných krmiv (např. kukuřice). Dále musí obsahovat nejméně 25 % spalitelných látek a 0,6 % celkového dusíku v sušině. Digestát ještě může projít mechanickou separací a tím se rozdělí na dvě složky – kapalnou (fugát) a tuhou (separát). Obě složky se pak posuzují zvlášť jako samostatná organická hnojiva.
Podle § 9 odst. 4 zákona o hnojivech se však musí před použitím nechat registrovat i digestát, který sice není uváděn do oběhu, ale pochází z bioplynové stanice zpracovávající i jiné suroviny než statková hnojiva či objemná krmiva. Toto je důležité zejména pro použití digestátů na zemědělské půdě v rámci podniku provozujícího bioplynovou stanici.
Z přehledu v tabulce 1 vyplývá, že za splnění požadavků na registraci či ohlášení odpovídá ten, kdo uvádí hnojivo do oběhu. A za jeho použití v souladu se zákonem zase uživatel půdy. Pokud by nastal případ, že by provozovatel bioplynové stanice předal jinému podniku neregistrovaný ani neohlášený digestát vyrobený výhradně ze statkových hnojiv nebo objemných krmiv, zákon by porušil provozovatel bioplynové stanice a nikoliv ten, kdo digestát použil ke hnojení. To platí za podmínky, kdy by ale daný digestát splňoval ostatní požadavky zákona o hnojivech, zejména obsahy rizikových prvků.
Mezi odpady využitelné ke hnojení řadíme zejména upravené kaly z čistíren odpadních vod a sedimenty.
Upraveným kalem je kal, který byl podroben biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jeho aplikací na půdu.
Sedimentem jsou usazeniny na dně rybníků, vodních nádrží a vodních toků, vznikající převážně usazováním erodovaných půdních částic.
Základní pravidla pro nakládání s odpady stanoví zákon o odpadech. Jejich využití na zemědělské půdě upravují jak zákony (§ 32 a 33 zákona o odpadech, § 9 zákona o hnojivech), tak i navazující vyhlášky:
- o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě (č. 382/2001 Sb.),
- o používání sedimentů na zemědělské půdě (č. 257/2009 Sb.),
- o skladování a způsobu používání hnojiv (č. 274/1998 Sb.).
Základní požadavky na hnojení jsou obsaženy v legislativních předpisech a jejich plnění je nyní i podmínkou pro dotace. V roce 2009 byly některé předpisy změněny novelizací, nahrazením novým předpisem, příp. vznikl předpis úplně nový. Poslední změny nastaly koncem měsíce srpna.
Změny v zákoně o hnojivech
Zákon o hnojivech (č. 156/ 1998 Sb.) stanoví požadavky nejen na používání hnojiv, ale i kalů a sedimentů. Tento zákon byl počátkem roku 2009 novelizován. Novela zákona o hnojivech vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 9/2009 Sb. dne 8. ledna 2009. Změny nabyly účinnosti patnáctým dnem od vyhlášení, tedy od 23. ledna 2009. V současné době se připravuje úprava návazné vyhlášky č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv.
Změny zákona se týkají i terminologie hnojiv. Upřesňuje se pojem „hnojivo“ (§ 2). Proti původnímu znění jsou pod obecný pojem „hnojiva“ nyní zahrnována i „statková hnojiva“. Od roku 2009 je novelou zákona o hnojivech dána kontrolorům ÚKZÚZ možnost uplatnit sankce (až 100 tis. Kč) za neplnění požadavků nařízení vlády č. 103/2003 Sb. na skladování a používání hnojiv ve zranitelných oblastech (tzv. nitrátová směrnice).
Novela zákona o hnojivech upravuje i používání odpadů využitelných na zemědělské půdě, a to upravených kalů a nově i sedimentů. Upravené kaly a sedimenty jsou odpadem (podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech). Jejich využití na zemědělské půdě je možné pouze při splnění určitých požadavků daných nejenom zákonem o hnojivech, ale i dalšími zákony (o odpadech, o ochraně zemědělského půdního fondu). Zemědělský podnikatel nesmí používat upravené kaly, pokud mu nebyl předán program použití kalů. Tento program musí být uchováván pro potřeby odborného dozoru po dobu sedmi let od použití upravených kalů. Zemědělští podnikatelé jsou povinni řádně vést evidenci též o upravených kalech a sedimentech použitých na zemědělské půdě. Zemědělští podnikatelé, kteří používají upravené kaly na zemědělské půdě, jsou povinni zaslat ÚKZÚZ nejpozději 14 dnů před jejich použitím hlášení podle prováděcího právního předpisu.
Nová vyhláška o používání sedimentů na zemědělské půdě
Dne 14. srpna 2009 vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 257/2009 Sb. nová vyhláška o používání sedimentů na zemědělské půdě. Vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 2009.
Vyhláška stanoví podmínky a způsob používání sedimentů na zemědělské půdě a způsob vedení evidence o použití sedimentů. Dále uvádí limitní hodnoty rizikových prvků a rizikových látek v sedimentu a v půdě, na kterou má být použit, požadavky na další fyzikálně-chemické a biologické vlastnosti sedimentu a postupy rozboru sedimentů a půdy, včetně metod odběru vzorků.
Hlavní podmínky dané vyhláškou pro používání sedimentů na zemědělské půdě:
- dodržení koncentrací rizikových prvků a rizikových látek v sedimentech a půdě,
- maximální aplikační dávka sedimentu 300 – 750 t sušiny na 1 ha (podle textury půdy a sedimentu) při výšce vrstvy použitého sedimentu do 10 cm,
- zapravení do půdy do deseti dnů od jejich rozprostření,
- časový odstup od posledního použití sedimentu na daný pozemek více než deset let,
- časový odstup od posledního použití upraveného kalu na daný pozemek více než jeden rok.
Základní podmínky pro použití sedimentů na zemědělské půdě stanoví § 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (po novele zákonem č. 9/2009 Sb.). Použití sedimentů z rybníků, vodních nádrží a vodních toků je možné na pozemcích náležejících do zemědělského půdního fondu (orná půda nebo trvalý travní porost při jeho obnově) jen se souhlasem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu a při dodržení podmínek a postupů stanovených zákonem o hnojivech.
Souhlas se na základě žádosti udělí, jestliže sedimenty splňují požadavky na jejich kvalitativní vlastnosti stanovené zvláštním právním předpisem a nebudou-li použitím sedimentů na pozemky poškozeny příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy. Hodlá-li použít sedimenty na pozemky osoba odlišná od vlastníka nebo nájemce pozemku, musí mít písemný souhlas vlastníka nebo nájemce pozemku.
Novela vyhlášky o stanovení požadavků na hnojiva
Dne 27. srpna 2009 vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 271/2009 Sb. novela vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva. Novela je účinná od 1. září 2009.
Z hlediska organického hnojení jsou důležité zejména změny limitů rizikových prvků ve statkových a organických hnojivech. Podle zákona o hnojivech (§ 3, odst. 2 a § 9, odst. 1) se totiž nesmí uvést do oběhu ani používat ke hnojení hnojivo, u něhož je obsah rizikových prvků vyšší, než stanoví právě tato vyhláška. Novelou se zvyšují povolené limity u arzenu (As), mědi (Cu) a zinku (Zn). Limity jsou stanoveny v miligramech prvku na jeden kilogram sušiny (mg/kg sušiny). Z praktického hlediska je důležité zejména zvýšení limitu u mědi a zinku, neboť právě tyto prvky se vyskytují v praxi ve zvýšené míře zejména v kejdě a návazně pak v digestátech. Navíc se ještě podíl rizikových prvků v sušině digestátů proti původní kejdě zvyšuje. Důvodem je odbourávání části organické hmoty (součást sušiny) při procesu anaerobní fermentace v bioplynové stanici.
U tuhých statkových a organických hnojiv (obsah sušiny nad 13 %) jsou limity nově stanoveny na 150 mg Cu a 600 mg Zn na jeden kilogram sušiny, při maximální aplikační dávce 20 tun sušiny na jeden hektar v průběhu tří let.
U tekutých statkových a kapalných organických hnojiv (obsah sušiny 13 % a méně) jsou limity nově stanoveny na 250 mg Cu a 1200 mg Zn na jeden kilogram sušiny, při maximální aplikační dávce deset tun sušiny na jeden hektar v průběhu tří let.
Limity hnojení uvedené v tabulce 2 jsou z hlediska praxe naprosto dostatečné, zvláště z pohledu přívodu dusíku při uvedených dávkách.
Nová stavební vyhláška
Dne 26. srpna 2009 vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 268/ 2009 Sb. nová vyhláška o technických požadavcích na stavby. Vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení, tedy od 26. srpna 2009. Vydáním této vyhlášky se v souladu s ustanovením stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.) ruší dvě původní vyhlášky:
- o obecných technických požadavcích na výstavbu (č. 137/ 1998 Sb.),
- o technických požadavcích na stavby pro zemědělství (č. 191/2002 Sb.).
Nová vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby v § 50 – 53 stanoví požadavky i na stavby pro zemědělství, kterými jsou:
- stavby pro hospodářská zvířata
-– stavby nebo soubor staveb pro zvířata k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům s výjimkou staveb a zařízení pro včely a ryby,
- doprovodné stavby pro hospodářská zvířata
-– stavby pro dosoušení a skladování sena a slámy,
-– stavby pro skladování chlévské mrvy, hnoje, kejdy, močůvky a hnojůvky,
-– stavby pro skladování tekutých odpadů a
-– stavby pro konzervaci a skladování siláže a silážních šťáv,
- stavby pro posklizňovou úpravu a skladování produktů rostlinné výroby,
- stavby pro skladování hnojiv a přípravků na ochranu rostlin.
Z hlediska ochrany vod vyhláška stanoví požadavky na základní a doplňkové zabezpečení staveb. Při základním zabezpečení se musí zamezit samovolnému proniknutí látek ohrožujících jakost vod ze staveb a jejich součástí do okolního terénu a podloží a následně do povrchových a podzemních vod. Základními požadavky jsou:
- nepropustnost povrchů a konstrukcí, které přicházejí do styku s těmito látkami,
- odkanalizování, případně stavební nebo technologické úpravy, znemožňující únik látek ze stavby vytečením, přetečením nebo splachem,
- umístění nádrží na kapalná minerální hnojiva do záchytných van.
Doplňkové zabezpečení staveb se vedle požadavků na jejich základní zabezpečení uplatňuje při jejich umísťování v oblastech se zvýšenou ochranou vod a v ochranných pásmech:
- u skladů kapalných minerálních hnojiv, u jímek a nádrží na skladování tekutých statkových hnojiv a u skladů na siláž s obsahem sušiny menším než 30 %; uvedené skladovací prostory se musí opatřit kontrolním systémem těch částí, které jsou ve stavbě zakryté a které nelze vizuálně kontrolovat,
- u silážních žlabů na skladování siláže o sušině menší než 30 % a hnojišť, u kterých je zajištěn samovolný odtok tekutých složek z jejich skladovacích prostorů, musí být provedena kontrola předepsané kvality stavebních prací v průběhu výstavby a před uvedením stavby do provozu; v průběhu provozu se musí cyklicky (podle zákona o vodách jednou za šest měsíců) kontrolovat povrchy s ohledem na jejich nepropustnost.
Další požadavky na skladování statkových hnojiv a objemných krmiv jsou upřesněny v § 51:
- dno hnojiště musí mít podélný sklon směrem k hnojůvkové jímce; podélný a příčný sklon dna manipulačních ploch se musí vytvořit tak, aby hnojůvka a kontaminovaná srážková voda odtékala do sběrných žlábků nebo kanálků a do jímky,
- výdejní plocha nádrží a jímek na kejdu musí mít zpevněný nepropustný povrch v šířce příjezdové vozovky a délce použitého dopravního prostředku; po stranách je chráněna obrubníky vyvýšenými nad terén a čelními nájezdy vyvýšenými proti niveletě příjezdové komunikace jako ochrana proti přívalovým dešťovým vodám,
- stavby pro konzervaci a skladování siláže a stavby pro skladování silážních šťáv musí splňovat podmínky základního a doplňkového zabezpečení staveb,
- skladovací a manipulační plochy silážního žlabu s výjimkou nájezdové a výjezdové rampy musí být zabezpečeny obrubníky nebo příkopy tak, aby do nich nemohla vnikat přívalová dešťová voda nebo z nich vytékat tekutina na vodohospodářsky nezabezpečené plochy,
- u nezastřešených silážních žlabů musí být na obvodových stěnách dvoutyčové zábradlí; tam, kde by překáželo při plnění nebo vybírání, musí být odnímatelné nebo otočné.
Klíčové informace
- Mezi statková hnojiva patří hnojiva živočišného a rostlinného původu.
- Hnojivy živočišného původu jsou chlévská mrva, hnůj, kejda, tekutá část kejdy po mechanické separaci (fugát), tuhá část kejdy po mechanické separaci (separát), močůvka, hnojůvka, drůbeží trus, výkaly a moč zvířat vznikající na pastvě nebo při jejich jiném pobytu na zemědělské půdě.
- Hnojivy rostlinného původu jsou hlavní nebo vedlejší produkty při pěstování kulturních rostlin, například sláma, řepný chrást, zelené hnojení nebo travní mulč (skliditelné rostlinné zbytky).
Ing. Jan Klír, CSc.
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně
