Při zemědělském hospodaření je nutné dodržovat základní pravidla v oblasti ochrany vody, půdy a ovzduší. Hlavní požadavky jsou formulovány nejen v českých zákonech, nařízeních vlády a vyhláškách, ale jsou i součástí přímo platných předpisů Evropské unie, zejména nařízení rady. Vybrané požadavky na hospodaření jsou součástí podmínek pro dotace. Za jejich neplnění pak hrozí i sankce ve smyslu krácení či odebrání dotací.
Jedná se např. o tzv. zásady správné zemědělské praxe (osm bodů zásad v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova, od roku 2004) nebo o požadavky na hnojení a ochranu rostlin, vč. podmínek ochrany vod (agroenvironmentální opatření v rámci Programu rozvoje venkova, od roku 2007). Současně je rozvíjen i systém kontroly dotací cross compliance, s důrazem na udržování půdy v dobrém zemědělském a environmentálním stavu (od roku 2004) a na dodržování vybraných zákonných požadavků na hospodaření (od roku 2009). Jedním z těchto zákonných požadavků je i nitrátová směrnice, uplatněná v České republice téměř na polovině zemědělské půdy, ve zranitelných oblastech.
Nové požadavky nitrátové směrnice
Nejdůležitějším nástrojem nitrátové směrnice je tzv. akční program, stanovující povinné způsoby hospodaření ve zranitelných oblastech. Akční program vychází ze zásad správné zemědělské praxe pro ochranu vod před znečištěním dusičnany a upřesňuje jejich opatření s ohledem na různé půdně-klimatické podmínky. První akční program pro podmínky zranitelných oblastí České republiky byl na základě § 33 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, vyhlášen nařízením vlády č. 103/2003 Sb., s účinností od 1. ledna 2004. Novelou č. 108/2008 Sb. byl s účinností od 4. dubna 2008 vyhlášen druhý akční program na období 2008 – 2011.
Dusíkatá hnojivá látka
Pro účely nitrátové směrnice byl stanoven pojem dusíkatá hnojivá látka, což je látka obsahující v účinném množství dusík pro výživu rostlin. Dusíkatá hnojivá látka však nemusí být hnojivem ve smyslu zákona o hnojivech (např. upravené kaly používané na zemědělské půdě). Organicky vázaný dusík obsažený v organických a organominerálních hnojivech, statkových hnojivech a upravených kalech se v půdě uvolňuje a přechází do forem využitelných rostlinami a zároveň podléhajících ztrátám, např. vyplavením. Rychlost rozkladu organických sloučenin a uvolňování dusíku závisí na poměru uhlíku k dusíku (C : N), ale také na rozložitelnosti přítomného uhlíku.
Dusíkatou hnojivou látkou se pro účely nitrátové směrnice rozumí
a) minerální dusíkatá hnojiva
– minerální jednosložková dusíkatá hnojiva,
– minerální vícesložková hnojiva s obsahem dusíku,
b) hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem,
– statková hnojiva, jako je kejda, hnojůvka, močůvka, silážní šťávy, trus drůbeže a drobných hospodářských zvířat s podestýlkou nebo bez podestýlky, výkaly, popřípadě moč zanechané hospodářskými zvířaty na pastvě nebo při jiném pobytu na zemědělském pozemku,
– organická nebo organominerální hnojiva, v nichž je poměr uhlíku k dusíku nižší než 10,
c) hnojiva s pomalu uvolnitelným dusíkem,
– statková hnojiva, jako je hnůj,
– organická nebo organominerální hnojiva, v nichž je poměr uhlíku k dusíku roven nebo je vyšší než 10,
d) skliditelné rostlinné zbytky, zejména sláma, chrást, plodina na zelené hnojení a tráva (statková hnojiva rostlinného původu),
e) upravené kaly.
U schválených organických a organominerálních hnojiv, zanesených v registru ÚKZÚZ, je uveden obsah spalitelných látek a celkového dusíku v procentech sušiny hnojiva (zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech; vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva). Obsah uhlíku (C) v organických (spalitelných) látkách se pohybuje mezi 40 – 60 %, pro orientační výpočet obsahu C lze použít hodnotu 50 %. Pokud není u hnojiva přímo uveden poměr C : N, je snadné jej vypočítat z deklarovaného obsahu spalitelných látek a dusíku.
Příklad výpočtu poměru C : N u registrovaného organického hnojiva s obsahem 72 % spalitelných látek a 3 % celkového N v sušině: 72 / 2 / 3 = 12. Poměr C : N je tedy 12 a pro používání hnojiva platí stejná pravidla jako pro používání hnojiv s pomalu uvolnitelným dusíkem.
Zákaz hnojení statkovými a organickými hnojivy
Toto opatření je vyžadováno nejen ve zranitelných oblastech, ale vztahuje se i na žadatele o dotace na agroenvironmentální opatření z Programu rozvoje venkova, tedy platí i mimo zranitelné oblasti.
Období zákazu hnojení neplatí pro výkaly a moč, zanechané hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jejich jiném pobytu na zemědělském pozemku.
Dusičnany vyplavené do vod nemusejí pocházet přímo z minerálních hnojiv, ale často vznikají v půdě postupnou přeměnou, na jejímž počátku jsou organické formy dusíku. Zdrojem mohou být zvláště v podzimním období statková hnojiva. Rozklad organické hmoty je po hnojení minerálními dusíkatými hnojivy nebo např. kejdou urychlen, proto by mělo být podzimní hnojení zcela výjimečné a používáno jen ve zdůvodněných případech, např. po nevhodné předplodině, k meziplodině nebo k podpoře rozkladu slámy. Z celkového dusíku v kejdě je 45 až 60 % v čpavkové formě, která může být ihned využita rostlinami nebo v krátkém období přeměněna na dusičnany. Pokud je na podzim aplikována kejda pod jarní plodiny, neměla by být zapravena hlubokou orbou.
Informace o začlenění půdních bloků nebo jejich dílů do klimatických regionů je uvedena v informativním výpisu nitrátové směrnice z registru půdy LPIS nebo v mapě na Portálu farmáře.
Zákaz hnojení hnojivy s rychle uvolnitelným N na orné půdě, trvalých travních porostech a trvalých kulturách
– klimatický region 0 – 5:
15. 11. – 31. 1.
– klimatický region 6 – 9:
5. 11. – 28. 2.
Zákaz hnojení hnojivy s pomalu uvolnitelným N na orné půdě: 1. 6. – 31. 7. (zákaz neplatí, pokud následuje ozimá plodina nebo meziplodina), 1. 12. – 31. 1.
Omezení hnojení na orné půdě v letním a podzimním období
Toto opatření platí pouze ve zranitelných oblastech.
Způsob použití dusíkatých hnojivých látek na orné půdě závisí na začlenění zemědělského pozemku do jednoho ze tří aplikačních pásem (stupně I až III). Jde-li o hnojení minerálními dusíkatými hnojivy nebo hnojivy s rychle uvolnitelným dusíkem na orné půdě k následným ozimým plodinám, k meziplodinám, k podpoře rozkladu slámy nebo pro následné jarní plodiny v období od 15. června příslušného kalendářního roku do začátku období zákazu hnojení, lze tato hnojiva užít výlučně jen jedním ze způsobů uvedených v tabulce. Toto ustanovení se nevztahuje na hnojení polní zeleniny. Informace o začlenění půdních bloků nebo jejich dílů do aplikačních pásem je uvedena v informativním výpisu nitrátové směrnice z registru půdy LPIS nebo v mapě na Portálu farmáře.
Tabulka, která nahradila limity hnojení původně umístěné v textu nařízení vlády, upřesňuje požadavky na hnojení v letním a podzimním období, a to v termínu od 15. 6. do období zákazu hnojení. Ustanovení předpisu zdůrazňuje, že se jedná o hnojení k následným plodinám. Nejde tedy o omezování hnojení k plodinám již pěstovaným na pozemcích, např. kukuřice nebo trávy na orné půdě apod. Ustanovení zdůrazňuje možnost využití pouze jednoho způsobu hnojení. V dílčí tabulce uvedené zde jsou uvedeny pouze možnosti organického hnojení. Uvedené dávky lze tedy použít pouze v případě, že není využita možnost minerálního hnojení.
Tabulka dává lepší přehled o jednotlivých způsobech hnojení. Nově je umožněna v základním zařazení do III. aplikačního pásma aplikace kejdy k následným jarním plodinám, avšak pouze v případě použití inhibitoru nitrifikace (registrovaný pomocný přípravek u ÚKZÚZ, např. Piadin). Při tomto použití dojde v kritickém podzimním období k omezení nitrifikace a tím k podstatnému omezení tvorby dusičnanového dusíku. Splnění uvedeného požadavku zemědělec prokazuje kontrolnímu orgánu údaji v předložené evidenci o hnojení, jejíž vedení je povinností vyplývající z § 9 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech.
Do limitů se nezapočítají výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jejich jiném pobytu na zemědělském pozemku.
Omezení ročního přívodu organického dusíku do půdy (limit 170 kg N)Toto opatření je vyžadováno nejen v rámci podniku hospodařícího ve zranitelných oblastech, ale vztahuje se i na žadatele o dotace na agroenvironmentální opatření z Programu rozvoje venkova, tedy platí i pro podnik mimo zranitelné oblasti.
Množství celkového dusíku užitého ročně na zemědělských pozemcích v organických, organominerálních a statkových hnojivech nesmí v průměru celkové výměry zemědělských pozemků zemědělského podniku překročit 170 kg/ha.
Do tohoto průměru se započtou pouze zemědělské pozemky vhodné ke hnojení. Jako zemědělská půda vhodná ke hnojení se rozumí veškeré užívané zemědělské pozemky podniku, od nichž se odečítají plochy zemědělských pozemků, které nelze celé hnojit, například v blízkosti povrchových vod, v zastavěném území obce nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů, nevyužívané plochy, úhory a pozemky ležící ladem.
Výpočet použité dávky dusíku se provede:
– podle údajů o přívodu celkového dusíku v použitých organických a organominerálních hnojivech a statkových hnojivech nebo
– na základě produkce dusíku ve výkalech a moči, popřípadě trusu chovaných hospodářských zvířat.
Při použití výpočtu na základě produkce dusíku ve výkalech a moči, popřípadě trusu chovaných hospodářských zvířat
– se u jednotlivých kategorií hospodářských zvířat zohledňuje skutečná délka chovu (průměrné stavy zvířat během roku),
– je množství dusíku vyprodukovaného zvířaty dáno množstvím dusíku ve výkalech a moči, popřípadě trusu,
– lze odečíst následné ztráty dusíku v otevřených prostorech, ve stájích a při skladování statkových hnojiv, a to ve výši 35 % u stelivových provozů, 15 % při produkci kejdy a 50 % u venkovního chovu drůbeže nebo při produkci trusu v klecových chovech slepic, v závislosti na použitých technologiích.
Do limitu 170 kg/ha se započítává přívod dusíku při používání upravených kalů, ale nezapočítává se přívod dusíku ze skliditelných rostlinných zbytků (např. sláma).
Jiné využití statkových hnojiv než ke hnojení v rámci zemědělského podniku, kde byla vyprodukována, zejména jejich uvedení do oběhu, zpracování na organická hnojiva při kompostování a při výrobě bioplynu, při využití čistírenských technologií k likvidaci exkrementů nebo při jiném nakládání se statkovými hnojivy, je nutno dokladovat. Rovněž uvedení do oběhu organických hnojiv (vzniklých zpracováním statkového hnojiva) je nutno dokladovat.
Skladování hnojiv
Toto opatření platí pouze ve zranitelných oblastech.
Kapacitu skladovacích prostor pro statková hnojiva stanoví vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, v platném znění (je požadována kapacita na skladování nejméně tříměsíční produkce močůvky či hnojůvky a čtyřměsíční produkce kejdy, s ohledem na podmínky oblastí).
Ve zranitelných oblastech musí být kapacita těchto skladovacích prostor dostatečná pro uskladnění statkových hnojiv v období zákazu hnojení a v období, kdy nelze hnojit s ohledem na půdně-klimatické podmínky zranitelné oblasti a pěstované plodiny (např. půda pokrytá sněhem, promrzlá nebo přemokřená, podle § 9 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech). Tento požadavek platí do konce roku 2013.
Kapacita skladovacích prostor pro statková hnojiva musí odpovídat potřebě uskladnění jejich šestiměsíční produkce, při možnosti snížení této potřeby v případech uvedených vyhláškou č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, v platném znění. Tento text bude platit až od roku 2014 a plně nahradí předchozí odstavec.
Tuhá statková hnojiva a tuhá organická hnojiva ze statkových hnojiv, připravená zemědělským podnikatelem pro hnojení, lze uložit na zemědělském pozemku nejdéle po dobu 12 měsíců. Na stejném místě zemědělského pozemku lze uložit hnojiva uvedená ve větě první opakovaně nejdříve po čtyřech letech, po provedení kultivace půdy tohoto zemědělského pozemku. O uložení se nejedná např. v případě navezení hnoje na pozemek, kde bude v období několika dnů (max. 1 týden) rozmetán. Místa vhodná k uložení musí být odsouhlasena vodoprávním úřadem v rámci procesu schvalování havarijních plánů (hnojiva a statková hnojiva jsou z pohledu § 39 zákona o vodách závadnými látkami). Uložení hnojiva je možné pouze na místech uvedených ve schváleném havarijním plánu, pokud je
– zajištěna bezpečnost jakosti povrchových a podzemních vod,
– složiště vzdáleno minimálně 50 m od útvaru povrchových vod,
– složiště umístěno na zemědělské půdě, která nebyla meliorována odvodněním, není ornou půdou ohroženou erozí ani není zamokřenou půdou vymezenou hlavními půdními jednotkami 65 až 76,
– zabráněno odtoku hnojůvky a přítoku povrchové vody vyhloubením záchytných brázd o hloubce nejméně 0,4 m ve svahu pod a nad složištěm,
– tuhé statkové hnojivo urovnáno ve vrstvě o minimální výšce 1,5 m, při orientaci složiště delší stranou po spádnici.
Možnost umístění složiště statkových a tuhých organických hnojiv ze statkových hnojiv na zemědělské půdě lze zjistit z mapy LPIS a na Portálu farmáře.
Tuhá statková hnojiva mohou být uložena na zemědělské půdě až po tříměsíčním skladování nebo po jednorázovém vyskladnění ze stáje s hlubokou podestýlkou. Tento požadavek bude platit až od roku 2014. Při použití technologie hluboké podestýlky (= postupné přistýlání a jednorázové vyskladnění po ukončení turnusu chovu zvířat) je na pole vyvážena již z velké části fermentovaná chlévská mrva, tedy vyzrálý hnůj o vhodné sušině, ze kterého již při řádném uložení na složišti neodtéká přebytečná moč ani hnojůvka.
Hnojení v blízkosti vodních ploch
Toto opatření je vyžadováno nejen ve zranitelných oblastech, ale vztahuje se i na žadatele o dotace na agroenvironmentální opatření z Programu rozvoje venkova, tedy platí i mimo zranitelné oblasti.
Při hnojení zemědělských půd se musí učinit taková opatření, aby se do povrchových vod nedostala minerální hnojiva, ale ani organické látky obsažené např. v kejdě, močůvce, hnojůvce a silážních šťávách. Při rozkladu organických látek je totiž z vody odnímán kyslík, který pak chybí vodním živočichům. Nebezpečí však hrozí i od škodlivých mikroorganismů a parazitů z výkalů hospodářských zvířat. Přímo také škodí čpavkový dusík i další živiny a látky obsažené ve hnojivech a statkových hnojivech.
Na zemědělských pozemcích přímo sousedících s útvary povrchových vod se
– zachová ochranný pás nehnojené půdy o šířce nejméně 3 m od břehové čáry,
– u zemědělských pozemků se sklonitostí převyšující 7 stupňů se zachová ochranný pás o šířce nejméně 25 m od břehové čáry s tím, že v něm nebudou užita tekutá hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem.
Tato opatření se nevztahují na výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty na pastvě nebo při jejich jiném pobytu na trvalých travních porostech.
Informace o zemědělských pozemcích sousedících s útvary povrchových vod lze zjistit z informativních výpisů z registru půdy LPIS nebo z mapy na Portálu farmáře. Výskyt útvarů povrchových vod a vzdálenost pozemků jsou ve výpisech a mapě označeny pouze orientačně, rozhodující je skutečný stav na místě.
Podklady pro potřebné rozhodování o tom, co je nebo není vodní tok nebo co je břehová čára, jsou uvedeny v § 43 a 44 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon).
Vodní toky jsou povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky. V pochybnostech o tom, zda jde o vodní tok, rozhoduje vodoprávní úřad. Může též rozhodnout, že vodním tokem jsou i jiné než výše uvedené povrchové vody.
Klíčové informace
- Statkovými hnojivy jsou i skliditelné rostlinné zbytky – celé rostliny, zapravované do půdy při zeleném hnojení nebo ponechané na povrchu půdy (mulč trávy, vymrzající meziplodiny).
- Organickými hnojivy (ve smyslu zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech a návazné vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva) jsou například komposty.
- Upravené kaly z čistíren odpadních vod nejsou hnojiva, ale odpady využitelné ke hnojení, podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.
- Odpadní vody (podle § 38 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách) ze zemědělského provozu přivedené do jímek s močůvkou či kejdou nemění název původního obsahu jímek. Ten je i nadále považován za statkové hnojivo, a tak je s ním nakládáno.
Ing. Jan Klír, CSc.Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i.
Praha 6 – Ruzyně
