Mléko a klasické mléčné krmné směsi

Náhradou mateřského mléka byly zpočátku tekuté diety, které se připravovaly ředěním či naopak zvyšováním živinové koncentrace plnotučného kravského mléka. Později se využívalo egalizované nebo odtučněné mléko. Velkého rozšíření doznala i mléka regenerovaná tukovou emulzí a rostlinným proteinem a krmné pasty na bázi syrovátky nebo podmáslí. Teprve po nich přišly na řadu klasické mléčné krmné směsi.

Mléko můžeme popsat jako sekret mléčné žlázy bílé až nažloutlé barvy, nasládlé chuti, typické vůně, obsahující organické a anorganické látky. Bez ohledu na druhové zvláštnosti, převládá v mléce voda (70 až 90 %), nejméně zastoupenou je plynná složka (kyslík, dusík CO2).
Nosičem nutriční hodnoty je sušina (10 až 30 %) – emulgované tuky, koloidní roztoky bílkovin, mléčný cukr, organické kyseliny, nebílkovinné dusíkaté látky, popeloviny (sloučeniny makro či mikroprvků) a nejrůznější biologicky účinné látky, jako jsou vitamíny, enzymy a ochranné látky .
Jednotlivá mléka se dělí podle nejrůznějších kritérií, nejčastěji podle vzájemného poměru hlavních bílkovin. V přírodě jsou nejvíce rozšířena mléka albumínová (kobylí, osličí, králičí, prasečí, ženské, kočičí, psí), produkovaná samicemi býložravců s jednoduchým žaludkem, všežravců a masožravců. Pro mlékárenské zpracování jsou však nejdůležitější mléka kazeinová (kravské, ovčí, kozí).
Složení mléka závisí, kromě genetických faktorů, na kvalitě vnějšího prostředí, ve kterém rozhodující roli sehrává výživa, dále na věku samice, jejím zdravotním stavu, fázi laktace a způsobu získávání mléka. V praktických podmínkách se živinová skladba mléka ovlivňuje plemenářskými (což je časově náročný postup) a krmivářskými zásahy.
Krmivem jsou pro zvířata zabezpečovány živiny, které jsou buď přímými, nebo nepřímými prekurzory základních složek mléka. Vztahy mezi živinovým složením krmiva a mléka však nejsou přímé ani jednoduché. Výživou, příkladně dojnic, lze v mléce nejvíce rozkolísat (±3 %) obsah tuku, koncentrace bílkovin je působením výživy ovlivnitelná méně (±0,2 %), kdežto obsah laktózy je nutričními zásahy neovlivnitelný.

Klasické MKS

Klasické mléčné krmné směsi (MKS) se v tuzemském zemědělství poprvé objevily až počátkem 60. let minulého století, kdy pro export mléčně vykrmených telat byly dovezeny italské mléčné směsi.
Jejich domácí napodobeniny byly však zpočátku provázeny neúspěchy, plynoucími z častých průjmů telat, vyvolávajících nechutenství, hubnutí, dehydrataci organismu až úhyny. Byl to důsledek:
- podcenění kvality mléčných bílkovin (válcové sušárny – denaturace bílkovin, Maillardova reakce vyvolávající znepřístupnění aminokyselin),
- zařazení vyšších podílů neupravených rostlinných komponentů (mouky),
- nevyužití možností enzymatických úprav komponentů (zcukření škrobu, rozrušení antinutričních látek),
- přecenění úlohy minerální výživy (vysoká pufrační schopnost směsí).
Teprve pozdější variantní tuzemské směsi řady Biosan (A, B) přinesly kýžený výsledek – denní přírůstky telat, někdy vysoce překračující, 1000 gramů. Komponentní složení těchto směsí bylo unikátní (v současnosti z cenových důvodů téměř nemožné) a receptury velice jednoduché, založené pouze na čtyřech komponentech. Na sušeném odstředěném mléku (zastoupení kolem 75 %), tukové násadě (20 %), sušené syrovátce (5 – 7 %) a doplňku biofaktorů (1 %). To zabezpečovalo v suché směsi obsah proteinu minimálně na úrovni 220 g/kg, tuku 200 g/kg, popelovin maximálně 75 g/kg. Koncentraci živin v nápoji bylo možné regulovat tak, že s věkem telat narůstala, což lze zajistit při přípravě nápoje, kdy podíl vody z počáteční úrovně 1 : 8 postupně klesá až k poměru 1 : 4.
K úspěchu mléčného výkrmu a později i odchovu telat výrazně přispěla medikovaná mléčná krmná směs Therasan. Ta byla typická nejen vysoce kvalitní mléčnou bílkovinou, limitovaným obsahem popelovin a sníženým obsahem tuku (10 %), ale zejména zařazením velice účinného, širokospektrálního antibiotika (CTC).
Snaha o zvýšení tržnosti kravského mléka vedla, řádově od počátku 70. let minulého století, nejen k technice časného odstavu telat (ČOT), ale i k plošnému využívání mléčných náhražek (MKS) i při odchovu telat. Svoji pozitivní roli, po dořešení dietetických problémů, bezezbytku splnily mléčné směsi tuzemské řady Laktosan, vyráběné pro 1. a 2. období mléčné výživy. Tyto směsi procházely (obdobně jako podobné směsi v celé Evropě) vývojem, který přinášel:
a) záměny
- vzájemného poměru mléčných bílkovin (odstředěného mléka, proteinem syrovátky či podmáslí)
- mléčné bílkoviny, jinými bílkovinami (sójovými, kvasničními, rybími, masovými, lněnými, obilními – lepek, glutén)
- živočišných tuků (vepřové sádlo, hovězí lůj) tuky směsnými či rostlinnými 
- jednotlivých rostlinných olejů (sójový, palmojádrový, kokosový, slunečnicový …) jinými energetickými doplňky (amylozym, enzymaticky upravené škroby)
- klasické syrovátky demineralizovanou či delaktózovanou syrovátkou
- jednoduchých sacharidů polysacharidy (včetně vlákniny)
- kvality – stravitelnosti minerálních komponentů
- anorganických sloučenin mikroprvků (Fe, Cu, Zn, Se) sloučeninami organickými
- koncentrace nebo dávkování vitamínů či látek vitamínům podobných (Betain)
- stimulátorů růstu (vzájemně či jinými látkami)
b) technologické úpravy komponentů
- fyzikální (jemnost šrotování, způsoby sušení, ozařování, mikronizace, extruze a další hydrotermické úpravy)
- chemické (snižování pufrační kapacity)
- enzymatické (amylázy, lipázy, proteázy, polyvalentní enzymatické preparáty, fermentované komponenty)
c) doplňky 
- zchutňujících a aromatizujících látek 
- látek s růstově stimulační účinností – chemické, antibiotické či probatické povahy
- syntetických aminokyselin 
- okyselovadel, konzervantů, ochranných látek atd.
V průběhu posledních 40 let jsme byli svědky více než jedné desítky variant označování směsi Laktosan, kdy se k rozlišení používalo jak řeckých, tak římských číslic (1, 2, 14, 16, 18, I., II.), velkých písmen (A, B, AA, BA, VX) nebo nejrůznějších přívlastků (červený, modrý, Euro, se sójoproteinovým koncentrátem, s lepkem apod.). Tento stav je dán skutečností, že se výrobou směsi Laktosan zabývalo (a zabývá) několik firem (v ČR i v Německu).

MKS na českém trhu

Trh s mléčnými krmnými směsmi (MKS) pro telata je v tuzemsku limitován počtem dojených krav. Přestože zmíněný trh není velký (odhad roční potřeby MKS bývá kolem 10 tis. tun), mohli jsme se v zemědělském provozu setkat s několika desítkami používaných mléčných náhražek, kdy jednotlivé značky byly nabízeny v různých variantách a to jak pro 1., resp. 2. fázi mléčné výživy, tak v levné nebo luxusní verzi či fortifikované preparáty k řešení dietetických problémů.
Kromě již připomenuté mléčné náhražky Laktosan se ještě v nedávné době jednalo o MKS (uváděné v abecedním pořádku) řady Biolac, Galacid, IN, IN-K, IN-Lactomil, Kalbi, Lavit, Miktel, Milkivit, Milsan, Mikrop Tel, Mlstel, Nutrimilk, Porfid, Sanolac, Tekromilk, Telero, Telfid, Telmilk, Telsan, Telsur, Vitamilk, Vitular a možná i další.
Na otázku, která z mléčných náhražek je nejlepší, nelze objektivně odpovědět, protože se nikdy neuskutečnila paralelní testace jejich produkční účinnosti. Cena v tomto směru může mnohé napovědět o kvalitě, ovšem ani zdaleka nemusí platit, že dražší směsi přinášejí vyšší efekt chovateli. To spíše platí, že levné náhražky (pokud se nejedná o marketingové opatření) mohou být signálem jejich nižší efektivity, která se dostavuje nejen při zdravotních problémech zvířat a ve zhoršených zoohygienických podmínkách chovu.
I senzorické posuzování jakosti, zejména aromatizovaných směsí, může být zavádějící, protože nadšení kupujícího málokdy akceptují i telata. Teoreticky vzato, sortiment použitelných surovin i způsob opracování komponentů a technologie výroby jsou běžně známy. Nic by nemělo bránit nejvyšší kvalitě MKS; ovšem není tomu tak, o čemž praxe mnohokrát přesvědčila.

Živinové parametry MKS

Živinové parametry mléčných náhražek jsou rovněž veřejně známy a nikdy nedosahují hodnot plnotučného mléka, protože je kalkulováno i s přísunem živin z pevných krmiv. Jsou řadu let stabilizovány, což platí i pro ředění suché směsi při přípravě nápoje, které je nejčastěji popisováno poměrem 1 : 9 (s kolísáním 1 : 8 až 1 : 10).
Informace z krmných návodů (někdy se zdá, že je již léta nikdo nečetl) však mohou být matoucí, protože předpokládají tzv. „klasický“ způsob výživy telat v mléčném období, který vychází z vysokých dávek mléčného nápoje, jadrného příkrmu a využití sena již od 14 dnů věku telat. Jak je známo, tento způsob odchovu byl přehodnocen a ve velkochovech rozšířen systém nový (k podpoře tvorby klků a zvýšení povrchu bachoru), založený na:
- jadrném startéru (granulovaném, extrudovaném či hrubě šrotovaném s celými zrny příkladně kukuřice), podávaném od prvních dnů života),
- limitovaném podávání mléčného nápoje,
- dostatku napájecí vody,
- vyřazení sena z výživy telete do tří měsíců věku.
Z prezentovaných dat (tab. 2) je zřejmé, že nejdříve sledovaným živinovým ukazatelem u MKS je obsah dusíkatých látek. Tento parametr však není tím nejobjektivnějším kritériem jakosti, protože při neznalosti receptury (zdrojů bílkovin ve směsi) nic nevypovídá o jejich dostupnosti a biologické hodnotě pro mladý organismus. Proto se musí posuzovat i ve vazbě k jiným informacím, jako je obsah aminokyselin, energetická hodnota, rozpustnost směsi či cena.
Nejpřirozenějším zdrojem proteinu v mléčných náhražkách jsou mléčné bílkoviny se svojí optimální aminokyselinovou skladbou. Jejich procentické zastoupení ve směsi se bohužel nedeklaruje, protože bychom zaznamenali určitý posun (motivovaný ekonomickými zájmy výrobce) k vyššímu využívání jak syrovátkových, tak rostlinných bílkovin. Pro rostlinné proteiny, uplatňované ve výživě mláďat, obecně platí, že jsou méně stravitelné a využitelné. To znamená, že více dusíku potravy se nachází nejen ve výkalech, ale i moči, což je škoda jak pro zvířata, tak pro životní prostředí (zvýšená tvorba NOx).
Určitým ukazatelem přítomnosti nemléčných bílkovin bývá obsah hrubé vlákniny. Nejčastěji využívaným zdrojem byly a jsou sójové produkty, jejichž úprava (při eliminaci antienzymů, antigenů, lektinů, oligosacharidů apod.) prošla dlouhým vývojem od klasického extrahovaného šrotu či sójového pudru až k modifikované sóji, sójovému izolátu a sójoproteinovému koncentrátu. Dále to jsou krmné mouky (pšeničná, ovesná), pivovarské kvasnice a proteiny obilního zrna. Bohužel pšeničný lepek nepatří svým aminokyselinovým složením k ideálním krmným bílkovinám.
S přítomností rostlinných komponentů souvisí zhoršená rozpustnost mléčné směsi i tvorba sedimentu v napájecích nádobách. Oboje nemusí být důkazem špatné kvality, protože tento nedostatek je důsledkem vyšší zrnitosti a odstranitelný je větší jemností mletí.
Tuk v mléčné výživě je nejen hlavním energetickým zdrojem, ale i nosičem vitamínů (rozpustných v tucích) a esenciálních masných kyselin. Z počátku se k náhradě mléčného tuku využívaly s velkých úspěchem jiné živočišné tuky, později, z důvodu rizika přenosu prionů jako původců BSE, se přešlo na rostlinné oleje. Využívá se jak kokosového či palmojádrového, tak i kombinací se sójovým, podzemnicovým, slunečnicovým, lněným a řepkovým olejem.
O kvalitě krmného tuku rozhoduje složení – zastoupení masných kyselin, stravitelnost, daná velikostí tukových částic a účinností lipolytických enzymů, v neposlední řadě i čerstvost. Proto je v souvislosti s danou živinou zdůrazňována přítomnost emulgátorů a antioxidantů.
Ze sacharidů je v mléčné výživě mláďat nejpřirozenější laktóza. Telata po narození rozhodně nejsou připravena trávit polysacharidy – celulózu ani škrob. Přestože se tato jejich schopnost dynamicky vyvíjí, nelze se zpočátku obejít bez enzymaticky upravených sacharidů. Ani vyšší podíl laktózy či popelovin v MKS ze sušené syrovátky nejsou žádoucím stavem (laxativní účinky). Proto rozumíme důvodu (kromě snadnějšího sušení syrovátky), proč se používá delaktózovaná a demineralizovaná syrovátka.
Nedílnou součástí mléčných krmných směsí jsou doplňky minerálních látek, ať makro či mikroprvků. Přestože se změnila technika krmení telat v mléčném období (nižší dávkování MKS, používání jadrných startérů od prvých dnů po narození) a klesá využitelnost minerálií z rostlinných složek výživy, nebyl zaznamenán zjevný projev nedostatečnosti minerální výživy v tomto období. Možná, že k tomuto stavu přispěla i souběžná snaha po snížení pufrační schopnosti směsi, která vedla k výběru podstatně stravitelnějších minerálních komponentů.
Podobně jako minerální doplňky jsou hodnoceny i vitamínové doplňky. O těch se spíše hovoří jako o dostatečných s tím, že jejich změny více korespondují se situací na trhu nebo s konkurenčním bojem než se změnou potřeb zvířat.
V doplňcích biofaktorů, vyráběných pro MKS, lze zaznamenat kromě vitamínů i položky buď pravidelně či velmi často se vyskytující, nebo příležitostní, doplňované na přání odběratele. Do té prvé skupiny nesporně patří:
- antioxidanty (butylhydroxytoluen – BHT),
- emulgátory (etoxyquin, lecitiny, žlučové kyseliny),
- mikrominerální doplňky (soli Fe, Cu, Zn, Mn, I, Co, Se),
- konzervanty – stabilizátory (na bázi kyselin),
- syntetická ochucovadla a aromata (sacharin, silice),
- acidifikátory (kyseliny mravenčí, propionová, citronová, fosforečná a jejich soli),
- probiotické preparáty na bázi Enterococcus faecium, Bacillus subtilis, Bacillus licheniformis atd.
Z této skupiny byly pro hygienická rizika (soulad s legislativou EU) vyřazeny velice diskutované látky – krmná antibiotika, s růstově stimulační účinností (jako byl Tylosin, Zn-bacitracin, Virginiamycin, Avoparcin, Flavomycin až po Flavofosfolipol). Mezi příležitostní doplňky lze zařadit:
- syntetické aminokyseliny (L-LYS.HCl, DL-MET, L-THR),
- přirozené fytogenní doplňky (s antimikrobiálními účinky, aromata),
- protiprůjmové látky (PECTOLIT na bázi pektinových látek apod.).

MKS pro selata

O poznání skromnější je situace s využíváním mléčných krmných směsí ve výživě selat, což nepochybně souvisí s celkovou depresí chovu prasat (nejen) v naší republice.
Původní záměr, mít k dispozici náhražku mléka prasnic pro případ jejich agalakcie či odchovu všech (i podměrečných) narozených selat, je v současnosti nerealizovatelný. Problém nespočívá v neznalosti či nedostupnosti vhodných komponentů, ale v ekonomické situaci (nízké realizační ceny vepřového masa) chovatelů. Nechybí ani představa o nutriční hodnotě, i když rozdíly existují v závislosti na tom, zda je uvažována kompletní MKS pro první dny života selat nebo doplňková směs, k přípravě podpůrného nápoje ke zkrmovaným jadrným krmivům.
Živinová rozpětí suchých mléčných směsí pro selata je možné charakterizovat u proteinu obsahem 200 až 300 g/kg, aminokyseliny lyzinu 15 až 25 g/kg, tuku 30 až 200 g/kg, popelovin 60 až 120 g/kg, vlákniny 15 až 20 g/kg a makroprvků – Ca 11 g/kg, P 8 až 9 g/kg a Na 4 g/kg.
Nejčastěji se směsi ředily vodou v poměru 1 : 6 až 1 : 9. V tuzemsku neznámější náhražkou pro selata byly směsi řady Selasan (příkladně A, D, DS). Dále bylo možné setkat se i se směsmi značky Ascolac, Biolac, Piggylac, Porfid, Pre-Kern, Bi-Lactin, Bi-Lactal, Trilactal a možná i dalšími. V této souvislosti je nezbytné dodat, že jejich úspěšnost (zejména ve výživě nejmladších selat a zakrslíků) byla zřejmě nejvíce ovlivněna přítomností (dnes již zakázaného) antibiotika tylosin.
Zpracováno s využitím podkladů z řešení výzkumného záměru MSM 604 607 0901

Klíčové informace

– Obsah dusíkatých látek (NL) je sledovaným živinovým ukazatelem mléčné krmné směsi, ale sám o sobě nevypovídá nic
   - o dostupnosti NL,
   - o jejich  biologické hodnotě pro organismus.
– Obsah NL je proto potřeba posuzovat i podle vztahu k
   - obsahu aminokyselin,
   - energetické hodnotě směsi,
   - rozpustnosti směsi,
   - ceně směsi.

 
Doc. Ing. Alois Kodeš, CSc.Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie,
potravinových a přírodních zdrojů
Katedra mikrobiologie, výživy a dietetiky