Menu
e-shop
Základní zpracování půdy, její další příprava a následné zakládání porostů představují agrotechnická opatření, rozhodující pro budoucí úrodu. Způsoby zpracování půdy vycházejí především z půdních a klimatických podmínek. Přihlíží se ke stavu a vývoji chorob, škůdců a plevelů na daném pozemku. Důležitou roli hrají požadavky kulturních rostlin. Především je nutné na zpracování půdy pohlížet jako na ucelený systém.
Celému systému je potom podřízen výběr strojů a nářadí pro provádění půdozpracujících operací. Cílem zpracování půdy je vždy vytvoření optimální půdní struktury a požadovaného seťového lože. Systémů zpracování půdy existuje celá řada a na celkovém úspěchu se projevuje nejen zvolení vhodné technologie, ale také její důsledné dodržování.
Rychle provedená podmítka
Pomineme-li postupy, které zcela vylučují jakékoli zpracování půdy, pak v systémech konvenčního i minimálního zpracování půdy jako o prvním půdozpracujícím zásahu hovoříme o podmítce. Správně provedená podmítka by měla následovat do 24 hodin po úklidu pozemku, v případě drcení slámy do 24 hodin po sklizni, z čehož vyplývá, že ani s úklidem pozemku bychom neměli otálet. Podmítka má klíčový význam pro úpravu poměrů ohledně hospodaření s půdní vláhou. Přispívá k efektivní likvidaci plevelů, chorob a škůdců. V případě konvenčního zpracování půdy usnadňuje orbu, při mělkém zpracování půdy usnadňuje další kultivační zásahy. Podmítka umožňuje zapravení podstatné části posklizňových zbytků, případně organických hnojiv, což přispívá ke zlepšení půdní struktury a příznivému rozvoji edafonu, tedy půdních mikroorganismů a v případě minimálního zpracování půdy zajišťuje rovněž urovnání povrchu pozemku.
Při provádění podmítky se využívají tři základní typy nářadí, a to podmítače a kypřiče radličkové, podmítače a kypřiče diskové a podmítače a kypřiče s kombinovanou konstrukcí. Při volbě nářadí je nutné mít na paměti, že pro rovnoměrné klíčení a vzcházení plevelů je nutné také pro tyto rostliny vytvořit vhodné seťové lože. Tento princip je v systémech, kdy se stává podmítka prakticky jediným způsobem zpracování půdy, zásadní, neboť podmítačem fakticky vytváříme seťové lože, které připravujeme podle zásady „tvrdá postýlka, měkká peřinka“, což v podstatě charakterizuje vlastnosti zpracovaného půdního profilu do požadované hloubky. Zde je třeba volit takové pracovní orgány, které umožní vytvoření rovného dna seťového lože. Proto se také využívá radličkové nářadí s plochými radličkami, nebo diskové nářadí s individuálně uloženými disky o relativně malé rozteči a poměrně populární jsou různé kombinace disků a radliček, kdy disky prořezávají strniště a radličky urovnávají dno seťového lože.
Principy konstrukce
Co se týká konstrukce a pracovních záběrů jednotlivého nářadí, pak nesená radličková provedení jsou k dispozici v záběrech asi 2,5 až 4 m v pevném provedení, asi 3 až 6 m představuje nářadí nesené a hydraulicky sklopné.
Větší pracovní záběry, asi 5 až 10 m, jsou otázkou taženého nářadí, případně neseného, které je určeno pro agregace s různými nosiči nebo podvozky, kde je možné agregovat různé typy nářadí pro zpracování půdy.
U větších pracovních záběrů se také na evropském trhu začínají prosazovat modely se záběry 10 až 12 m a pro vybrané trhy nabízejí jednotliví výrobci rovněž provedení s 15 až 18 m a rozhodně to není konečné číslo. Obdobné údaje můžeme použít také pro oblast diskových podmítačů, kdy se prosazují modely s individuálně uloženými disky v neseném provedení se záběry 3 až 6 m a u tažených provedení se záběry 4 až 12 m.
U nářadí, kde jsou disky na společném hřídeli, jsou na trhu k dispozici zejména záběry 3 až 6 m, avšak řada výrobců nabízí rovněž provedení 6 až 9 m. Podmítače jsou určeny pro provádění mělké podmítky – do 80 mm, střední podmítky – 80 až 120 mm a hluboké podmítky – 120 až 150 mm.
Řada z nich zvládá také větší pracovní hloubky, kdy se spíše dostáváme do kategorie kypřičů. U radličkových kypřičů se zpravidla setkáme se záběry 3 až 6 m, ale také 8 m a více, kdy díky nim můžeme dosahovat běžně takových pracovních hloubek jako při orbě. Není bez zajímavosti, že konstrukce slupice takového kypřiče připomíná svou geometrií klasické orební těleso. U kypřičů pro pracovní hloubky asi do 180 až 220 mm se setkáváme také s většími záběry.
Kombinované nářadí můžeme opět zařadit do kategorie kypřičů a podmítačů, kdy se setkáme s kombinací disků a podmítacích, případně kypřicích radliček, nebo s kombinací disků a podrývacích, případně kypřicích slupic. Co se týče kypření do větších hloubek – používají se kromě již zmíněných kypřičů rovněž samostatné podrýváky s pracovní hloubkou 0,3 až 0,5 m, avšak spíše jsou obdobné slupice součástí kombinovaného nářadí. Pracovní záběry těchto strojů korespondují se záběrem radličkových kypřičů a je nutné mít na paměti relativně vyšší tahovou náročnost. Podmítače využívají různého příslušenství, kdy se jedná zejména u radličkových podmítačů o zahrnovací a míchací disky sloužící k promíchání půdy s rostlinnými zbytky, pro všechny typy podmítačů a kypřičů jsou pak k dispozici různé utužovací válce a pěchy, které mohou být ocelové (prutové, trapézové, ježkové válce) či pryžové (pneumatikové a článkové pěchy). Mají za úkol opětovné utužení půdy, což má význam při hospodaření s vláhou a pro vzcházení plevelů, které jsou následně likvidovány mechanicky nebo chemicky. Z hlediska agregace je nutné zejména v případě podmítky volit takové trakční prostředky, které dokáží vyvinout dostatečnou pracovní rychlost, asi 8 až 12 km/h, neboť řada podmítačů právě při vyšších rychlostech provádí optimální zpracování půdy a míchání posklizňových zbytků.
Konstrukce pluhů a její trendy
Konvenční zpracování půdy má stále své místo, o čemž svědči neustálé inovace v oblasti konstrukce tohoto nářadí. Stejně jako podmítku, tak i orbu můžeme rozdělit do několika kategorií dle hloubky a to na mělkou orbu – do 180 mm, střední orbu – 180 až 220 mm, hlubokou orbu – 220 až 300 mm a velmi hlubokou orbu – nad 300 mm. Z hlediska načasování orby hovoříme o seťové orbě, kterou využíváme při zpracování půdy pro ozimé plodiny, pro následnou vegetační sezónu je určena orba podzimní, přičemž v některých případech rovněž využíváme zimní orbu. Jarní orba je jako agrotechnické opatření značně problematická, zejména s ohledem na hospodaření s vláhou. Z hlediska funkčnosti orby toto opatření zajišťuje kypření půdy, její obracení, mísení a drobení.
Moderní trendy v konstrukci pluhů se ubírají dvěma základními směry, a to: zvětšování pracovních záběrů, respektive počtu orebních těles a zdokonalování geometrie orebních těles, tedy snižování energetické náročnosti. Pluhy rozdělujeme podle způsobu agregace na nesené, které jsou nejčastěji osazeny 2 až 5 orebními tělesy, dále jsou to pluhy polonesené, ty jsou zpravidla osazeny 5 až 9 orebními tělesy a pluhy tažené s 8 až 14 radlicemi.
Z hlediska umístění orebních těles na rámu hovoříme o jednostranných nebo také konvenčních pluzích a o pluzích obracecích nebo otočných.
Při agregaci s trakčním prostředkem se setkáme se dvěma možnostmi, kdy se traktor pohybuje pojezdovými koly v brázdě, což je zejména záležitostí nesených a polonesených pluhů, nebo se trakční prostředek pohybuje mimo brázdu, tzv. on-land pluhy, což je doménou tažených pluhů, avšak také nesené a polonesené pluhy využívají tento systém. Kategorie on-land pluhů se používá zejména ve spojení s velkými kloubovými traktory, s pásovými traktory a s kolovými traktory obutými do pneumatik takových rozměrů, které neumožňují pohyb v brázdě. Z hlediska pracovního záběhu hovoříme o pluzích s pevným záběrem, který je dán pozicí orebních těles na rámu, z jehož konstrukce vychází pluhy s krokovým nastavením, kdy je možné změnit polohu slupice prostřednictvím upevňovacích šroubů. Populární jsou tzv. variabilní pluhy, kdy je možné pomocí hydraulické soustavy plynule měnit polohu rámu a tedy orebních těles a plynule tak měnit pracovní záběr. Možností je rovněž tzv. semivariabilní změna pracovního záběru, kdy má obsluha možnost mechanického nastavení polohy rámu a tedy pracovního záběru. Co se týká hodnot pracovního záběru, pak na jedno orební těleso připadá zpravidla 0,35 až 0,55 m. Z hlediska agregací lze říci, že nesené pluhy jsou určeny pro trakční prostředky do výkonu 147 až 184 kW (200 až 250 k), polonesené pluhy jsou záležitostí energetických prostředků do výkonu okolo 221 kW (300 k) a závěsné pluhy jsou určeny pro nejvyšší výkony do 294 až 404 kW (400 až 550 k).
Příslušenství a zajímavosti
Také pluhy nabízí různé příslušenství, kdy základní možností je volba typu orebního tělesa s různým typem odhrnovačky. Pro lehčí půdy se používají tzv. válcové odhrnovačky, pro univerzální nasazení pak tzv. kulturní odhrnovačky, zatímco pro splnění požadavků na dokonalé obracení v těžších půdách se využívají tzv. pološroubovité odhrnovačky.
Šroubovitá odhrnovačka je záležitostí pro orbu luk a travních porostů. Pro většinu půd se využívají plné odhrnovačky, pro orbu těžkých a lepivých půdy pak odhrnovačky páskové. Další příslušenství, které se týká orebního tělesa, jsou různé typy předradliček a zahrnovacích límců, které slouží k lepšímu zaklápění. Stejně jako u radličkových podmítačů, tak i v případě pluhů jsou k dispozici pružinová jištění s listovými nebo vinutými pružinami a populární jsou rovněž různá plynohydraulická jištění fungující na principu kapaliny – hydraulického oleje a stlačeného plynu – dusíku. Možností je rovněž jištění střižným kolíkem, či šroubem, nebo provedení pluhu bez jištění slupic. V nabídce renomovaných výrobců nechybí ani různé typy diskových nebo nožových krojidel.
Polonesené a zejména závěsné pluhy mohou být konstruovány s celistvým rámem, kdy pojezdové a polohovací kolo je umístěno v zadní třetině, nebo na konci rámu. Variantou jsou pluhy s děleným rámem, kdy se jedná o vsazení nápravy pro přepravu pluhu a jeho otáčení na souvratích. Možnosti pluhů rovněž představují různá kopírovací, nivelační a vodicí kola. Pro snížení počtu následných operací je možné pluhy osadit integrovanými, nebo závěsnými půdními pěchy, které plní funkci hrudořezu, smyku a zavlačovače a slouží za optimálních podmínek pro seťovou přípravu, nebo alespoň usnadňují následné operace. Co se týká méně obvyklých a zajímavých konstrukcí, hovoříme o pluzích diskových, kdy jsou klasická orební tělesa nahrazena disky, rovněž se setkáme s rotačními pluhy, kdy zpracování půdy zajišťuje rotor s vodorovnou osou rotace. Samostatnou kapitolou mohou být podmítací pluhy, které v praxi víceméně nahradily podmítače a kypřiče, nicméně někteří výrobci nabízejí obdobu podmítacího pluhu pro systémy s omezenou hloubkou zpracování půdy, která se v případě takovýchto pluhů rovná hluboké odmítce nebo mělké orbě, avšak využívají princip orebních těles.
Vytvoření optimálních podmínek
Příprava půdy umožňuje vytvoření optimálních podmínek pro klíčení, vzcházení a příznivý růst a vývoj rostlin. Z hlediska používaného nářadí hovoříme o tzv. pasivním nářadí, které kopíruje trendy posledních let zejména na lehkých a středních půdách, a aktivním nářadím, které je záležitostí spíše menších záběrů a zpracování velmi těžkých jílovitých půd.
V systémech minimálního zpracování půdy slouží jako nářadí pro tuto operaci podmítač, případně kypřič. Při využívání diskových podmítačů se doporučuje provádět následnou podmítku tzv. na koso vůči podmítce první, neboť je žádoucí vytvoření rovného lože a u diskového nářadí přeci jenom vznikají určité nerovnosti, které lze eliminovat používáním disků s menší roztečí, kdy u klasických diskových podmítačů dosahuje tato hodnota asi 250 až 300 mm, u „hustých“ disků hovoříme o 150 až 200 mm. Při využívání radličkového nářadí je vhodné využívat plochých radliček, přičemž také při nasazení diskového nářadí je vhodné provádět druhou podmítku, která zároveň nahrazuje předseťovou přípravu, práce radličkovým nářadím s plochými radličkami. V omezené míře se používá v systémech mělkého zpracování půdy také aktivního nářadí, pokud ano, tak se nejedná o nářadí samostatné, ale rotační kypřič (rotavátor), nebo rotační brány jsou součástí nesené, či polonesené, nebo závěsné secí kombinace. V konvenčních systémech se využívá samostatné nářadí pro zpracování půdy, avšak také v této oblasti je žádoucí redukovat prováděné operace a přejezdy po pozemku a také tady je nářadí pro zpracování půdy zpravidla součástí kombinací se secím strojem, nebo je jeho součástí. Rovněž se takovéto nářadí používá v systémech minimálního zpracování půdy.
Rotační brány a kompaktory
Rotační brány mají své příznivce i odpůrce a v současné době se s jejich použitím v našich podmínkách setkáme spíše ve spojení se secími kombinacemi s pracovním záběrem 2,5 až 4,5 m, ovšem při zpracování těžkých a hlinitých půd s minimálním podílem skeletu nacházejí rotační brány uplatnění u velkých secích kombinací se záběrem 4,5 až 6 m, nebo jako samostatné nářadí s pracovním záběrem dosahujícím 5 až 8 m. Rotační brány jsou v nabídce řady renomovaných výrobců techniky pro zpracování půdy a jako pevné jsou k dispozici nejčastěji v v provedení 2,5 až 4,5 m a v hydraulicky sklopném provedení se záběrem 4 až 8 m. Maximální pracovní hloubka tohoto nářadí činí zpravidla 250 až 300 mm.
Také rotační brány nabízejí různé příslušenství, které zahrnuje zejména různé modely utužovacích válců, obdobné konstrukce, jaká je popsána v případě podmítačů. Dále je možné většinu modelů rotačních bran osadit průchozí převodovkou a tříbodovým závěsem, případně konzolou pro agregaci secího stroje, případně jiného nářadí. Pohon rotačních bran je zajištěn vývodovým hřídelem trakčního prostředku, zpravidla v režimu 1000 n/min, menší modely nabízejí rovněž 540 n/min. Točivý monet je dále rozdělován prostřednictvím převodové skříně rotačních bran a ozubenými koly uloženými ve skříni bran dále k jednotlivým pracovním rotorům s vertikální osou rotace. Určitou alternativou jsou rotační kypřiče s horizontální osou rotace.
Naproti tomu pasivní nářadí, o kterém obecně mluvíme jako o kompaktoru a které se využívá zejména s většími pracovními záběry 6 až 10 m, avšak stále více se setkáme s pracovním záběrem 12 až 16 m a rozšiřování výrobních řad nářadí směrem ke stále větším pracovní záběrům je stále patrnější. Podobně jako u podmítačů se setkáváme s dikovým a radličkovým nářadím, avšak v tomto případě se zpravidla využívá konstrukce, která kombinuje různé pracovní sekce. Pro urovnání půdy se montuje zpravidla odpružený smyk, avšak setkáme se také s pružinovým smykem, nebo urovnávacím válcem.
Další sekci většinou představuje několik řad radliček s různou konstrukcí slupic, případně sekce s kypřicími disky. Pro prokypření půdy následují takové pracovní orgány, které půdu urovnávají a mohou mít podobu zavlačovačů, pružných prstů nebo profilovaných a ježkových válců. Nářadí je zpravidla zakončeno zařízením pro opětovné utužení půdy a jedná se opět o obdobnou konstrukci jako u rotačních bran. Také toto nářadí se nabízí v provedení neseném, poloneseném nebo závěsném a rovněž je možné jej agregovat s různým typem secího stroje, případně se zařízením pro aplikaci minerálních hnojiv apod.
Zpracování půdy k bramborám
Až dosud se týkalo zpracování půdy vytvoření seťového lože pro setí obilnin a olejnin a dalších kulturních plodin. Také při zpracování půdy pro brambory je důležité vytvořit optimální půdní podmínky pro zdravý a rovnoměrný růst hlíz bez mechanického poškození. Proto většina výrobců, kteří se specializují na vývoj a výrobu bramborářské techniky, nabízí mechanizaci pro zpracování půdy. V případě nasazení odkameňovací technologie se jedná o nářadí pro naorávání hrůbků, z nichž díky nasazení prosévací techniky vznikají záhony pro sázení brambor, případně zakládání porostů zeleniny. Jedná se o jeden či více párů hrobkovacích radlic, které umožňují vytvoření požadovaného hrůbku. Prosévací techniky pak provádí prosévání zeminy a oddělování kamene a hrud z půdy, které ukládá do prostoru mezi záhony. Pracovní orgány jsou tvořeny dopravníky, hvězdicemi, válci nebo jejich různými kombinacemi. Dále se při zakládání porostů brambor používají řádkové a plošné frézy či různé typy rotačních kypřičů. Takové nářadí nachází uplatnění všude tam, kde je nutné vytvořit optimální podmínky pro vývoj hlíz, avšak není nutné nebo žádoucí využívat technologie separace hrud a kamene. Tyto frézy nebo kypřiče je možné rovněž agregovat se sázecími stroji, nebo mohou být neseny na předním tříbodovém závěsu a sazeč může být nesen nebo tažen vzadu. Také v této oblasti se setkáváme s pasivním nářadím, které nachází uplatnění na lehkých písčitých půdách. Rotační kypřiče a pasivní nářadí jsou většinou natolik variabilní, že je možné je modifikovat pro kultivační zásahy během vegetace. Při přípravě půdy pro jakoukoli plodinu je nutné si uvědomit, že je především třeba zvolit takovou konfiguraci podvozku a pneumatik trakčních prostředků, aby nedocházelo k nadměrnému utužování půdy, což se negativně projevuje při klíčení a vzcházení rostlin, v půdních a vzdušných poměrech v půdě, při využití organických a minerálních látek a rozvoji půdního života.
Klíčové informace
- Z hlediska technologie můžeme hovořit o tzv. konvenčním zpracování půdy, které využívá orbu jako základní agrotechnické opatření.
- Druhou variantou je tzv. minimální zpracování půdy, kdy základní půdozpracující operaci představují podmítka nebo mělké kypření.
- Nabídku možností uzavírá zakládání porostů bez zpracování půdy, v tomto případě je používán termín „přímé setí“.
Filip Javorek
spolupracovník redakce
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Oh wow, to je poměrně dost informací. Ani nevím jestli jsem takto vyčerpávající článek zpracovat. Ale zase lepší více nežli méně. Co se týče zahradního nářadí https://www.livli.cz/kategorie/zahradni-naradi-430/ , tak máme doma poměrně široký výběr. Od pil až po hnojení a zalévání kytek. Protože každý z nás děláme rádi něco jiného.