Tři základní postupy

Půdu je třeba zpracovávat s ohledem na povětrnostní a půdní podmínky. A to tak, aby byla zachována či zlepšena její struktura a biologická aktivita, nedošlo k nadměrnému utužení a byla zmírněna erozní rizika. Cílem je vytvořit příznivé struktury v oblasti osivového lůžka a ve vrstvách nad ním. Volbou správné operace zpracování půdy se pozitivně ovlivňuje obsah vzduchu i vlhkosti v půdě a přístupnost živin. Spolu s tím se mechanicky likvidují plevelné rostliny či zapravují hnojiva.

Spektrum pracovních operací zahrnuje v současnosti tři základní postupy: zpracování s pluhem, konzervační zpracování (tj. s ponecháním části rostlinných zbytků na povrchu) a přímý výsev.
S ohledem na rozdílné požadavky jednotlivých plodin na hloubku setí a strukturu půdy je pro předseťovou přípravu nutné zvolit odpovídající technologii. V jarním období je důležité omezit přejezdy na co nejmenší míru, případně namontovat široké či nízkotlaké pneumatiky na pracující traktory. Mezi používaným nářadím hrají hlavní úlohu kombinované stroje pro přípravu seťového lůžka jedním přejezdem, ale stále také smykobrány nebo kypřiče vlastní konstrukce. Při použití kombinátorů je možné kvalitně zoraný pozemek připravit jen jedním přejezdem.

Kdy konzervační technologii 

Konzervační, tedy bezorebné zpracování vede ke konkrétním zlepšením v oblasti ochrany půdy a snížení nákladů. Vstup do této oblasti ovšem znamená opustit cestu jasně definovaných pracovních postupů s osvědčeným nářadím a nutnost větších nákladů na ochranu rostlin a boj s pleveli. Na druhou stranu může být intenzita zpracování půdy, hlavně hloubka záběru či opakování operací, variabilní podle podmínek pozemku či pěstovaných plodin. Používají se různé typy strojů.
Výsev do mulče s přípravou půdy se doporučuje na pomalu se prohřívajících pozemcích, s mělkým půdním horizontem, jen slabě ohrožených erozí. Některé typy kombinátorů je možné nasadit i na pozemcích podmítnutých radličkovými kypřiči, kde zajistí rozdrobení hrud a odpovídající půdní strukturu. Platí to tehdy, zakládá-li se porost samostatným secím strojem bez souběžné úpravy půdy. V současnosti se již běžně používají kombinované stroje pro současné zpracování půdy a výsev.
Výsev do mulče bez předcházející přípravy půdy předpokládá příznivé půdní podmínky, křehkou a lámavou strukturu dobře vyschlých rostlinných zbytků a specifické znalosti z oblasti ochrany rostlin. Rovněž také speciální strojové vybavení k založení porostu. Je vhodné tam, kde je třeba zamezit odnosu půdy vodní nebo větrnou erozí. Redukce intenzity zpracování půdy znamená úsporu energie a času i jednodušší organizaci práce především na vzdálenějších lokalitách. Půda rovněž není příliš nakypřována a prodlužuje se období půdního klidu. Pozemky jsou lépe sjízdné.
Velký rozmach zažívají radličkové kypřiče či jejich kombinace s disky. A v poslední době také secí stroje kombinované s kypřiči osazené pevnými, robustními radličkovými botkami, které vysévají v pásech. Rozteč radlic na nosnících je z důvodu průchodnosti 25 až 45 cm. Za předpokladu kvalitní přípravy půdy mohou i tyto stroje kvalitně zasít ozimou pšenici. Stroj zanechává hrubší povrch půdy, který je odolnější vůči erozi. Rizika tohoto výsevu pramení z hrubší půdní struktury a možnosti nedostatečného zakrytí osiva.

Vše začíná podmítkou 

Na samém začátku nového pěstitelského cyklu stojí podmítka, a to v konzervační i klasické technologii s orbou. Na její úspěšnost má vliv nejen kvalita provedení, typ používané techniky, ale i průběh počasí. Pokud je provedena těsně po sklizni pozemku, lze zbytkovou vlhkost půdy využít k vyklíčení plevelných semen a výdrolu. Zároveň se zabrání neproduktivnímu výparu. S prodlužujícím se termínem zásahu při dlouhotrvajícím suchu se snižuje plevelohubná funkce podmítky. Bez ohledu na to má ale tato operace význam pro nařezání a rovnoměrné promísení slámy předplodiny s půdou, obnovu půdní struktury v mělkém horizontu, což je důležité tehdy, následuje-li výsev další plodiny.
Trendy v této operaci jdou směrem k vyšší rychlosti, větším záběrům strojů, čímž se má zvýšit výkonnost a snížit náklady. Tyto nároky dobře splňují tzv. krátké talířové podmítače. Jejich odlišná konstrukce má zcela eliminovat nedostatky konvenčních diskových podmítačů, které mají své sekce talířů umístěny na jednom hřídeli. Po najetí na překážku se zvedá více disků najednou a výsledkem jsou nezpracované pásy půdy. Nové kypřiče proto mají každý kotouč umístěn na samostatné slupici s ložiskem. Slupice jsou doplněny vinutými pružinami, které dovolují jejich samostatné vychýlení na nerovnostech a zajišťují odolnost vůči kamenům.
Tyto kypřiče se vyrábějí v těžkém provedení s disky o průměru zhruba 630 mm a v lehčím provedení s disky o průměru 300 až 460 mm. Těžké kypřiče jsou vhodné i pro nejobtížnější podmínky, kde se spolehlivě zahloubí, či ke zpracování mohutné vrstvy hmoty, stonků kukuřice, slunečnice apod. Jejich nevýhodou je omezená použitelnost ke zpracování hrubé brázdy. Lehčí kypřiče jsou vhodné pro lehké a střední půdy, mají menší tahový odpor a odpružení slupice listovou pružinou nebo uložení pomocí pryžových silentbloků.
Mohou se použít i k přípravě půdy po pluhu zvláště k plodinám, jež vyžadují mělké seťové lůžko. Obě skupiny strojů kypří mělce půdu při pojezdových rychlostech až 20 km/h. Jsou téměř absolutně odolné vůči ucpávání slámou, hnojem či meziplodinami.
Především pro velké zemědělské podniky bude zajímavá možnost šířky záběru až do 12 m. Kombinace záběru a vyšších pojezdových rychlostí u talířových kypřičů umožňuje zvládnout podmítku nebo přípravu půdy na velké výměře během krátké doby, v níž panují pro tuto operaci optimální podmínky. Pro tyto profi systémy je vedle sofistikovaného skládání do transportní polohy charakteristická možnost záměny nářadí v závěsu univerzálního nosiče, promyšlené kopírování půdy a možnost případného samostatného využití sekcí s menšími traktory.

Hlubší zpracování základem výnosu 

Stále větší význam se přikládá druhé podmítce. Kypření ornice do větší hloubky je v konzervační technologii základem výnosové stability. Předpokladem je volba efektivní techniky. Zde již nastupují radličkové kypřiče, nebo přímo kombinované stroje, které mají zajistit hlubší zpracování půdy a přípravu seťového lůžka jedním přejezdem. V optimálních terénních a vláhových podmínkách lze tohoto efektu dosáhnout, ovšem za cenu vyšší energetické náročnosti. Svažité pozemky, těžká půda a nadměrná vlhkost jsou omezující faktory.
Další skupinou jsou tzv. těžké radličkové kypřiče. Ty mají dosáhnout tak intenzivního zpracování půdy, že dojde k zaklopení většiny rostlinného materiálu v horizontu záběru běžného pro pluh. Plošná výkonnost oproti pluhu je vyšší, půda je zároveň utužena opěrným válcem, který rovněž drtí velké hroudy. Zpětné utužení je důležité kvůli eliminaci volných prostor v podloží, které by jinak skýtaly úkryt šnekům a myším.
Průchodnost organických zbytků u těžkých kypřičů je větší než u standardního radličného pluhu vzhledem k výšce rámu i velké rozteči radlic. S půdou je možné plynule promísit i silnou vrstvu kukuřičné slámy.
Někteří výrobci doplnili v tomto roce své těžké radličkové kypřiče sekcí disků, které hmotu nejprve nařežou na určitou délku, takže se snadněji zapraví a rychleji rozkládá v půdě. Při výběru stroje je ale třeba dát pozor na průměr disků a průchodnost této sekce. Pokud se kypřič využívá jako náhrada pluhu v pozdním podzimu, může v těchto místech při zvýšené vlhkosti docházet ke hromadění půdy.
K dalším inovacím patří zesílení rámu, případně jeho překonstruování k získání symetrie a odstranění stranového tahu, nové typy radlic pro hloubku záběru až 35 cm s vypínací silou 500 kg, systémy rychlé výměny radlic pro usnadnění přechodu mezi podmítkou a hlubším zpracováním půdy, nové typy opěrných válců, přesunutí podvozku do prostoru kypřiče pro urychlení otáčení apod. Těžké radličkové kypřiče jsou výhradně tažené a mají schopnost zpracovávat i velice suchou a tvrdou půdu. Nápadná je velká celková délka z důvodu roztečí radlic a opěrný válec o velkém průměru. Stroje se vyrábějí jako tří a čtyřnosníkové v šířkách záběru do 6 m.
Klasické radličkové kypřiče jsou v různém provedení jako dvou, tří až šestinosníkové. Dvou, tří a čtyřnosníkové verze jsou závěsné i nesené, výhodou nesených je snadné manévrování na pozemku. V podniku s výměrou 150 ha může třínosníkový radličkový kypřič o záběru 3 nebo 4 m zajišťovat kompletní zpracování půdy včetně předseťové přípravy, a to díky výměnným sadám radliček pro různě intenzivní zpracování. Radličky ve třech řadách drobí a mísí půdu o poznání lépe než jen dvouřadé kypřiče a zároveň udržují tahový odpor na přiměřené úrovni i při hlubším zpracování půdy.
Šestinosníkové kypřiče jsou plošné podmítače s výborným urovnávacím efektem pozemku. Za jízdy je v pohybu velké množství půdy a opakované záběry radliček poslouží k homogennímu rozptýlení slámy v horizontu výsevu. Zároveň se vytváří jemná struktura půdy, která podporuje rovnoměrný vývoj porostů plodin (má i fytosanitární význam). Dobře pracují i při větší vlhkosti, zvládnou zapravit kejdu či předseťovou přípravu půdy. Vyznačují se hmotností až 1000 kg na jeden metr záběru, tedy obdobně jako těžké diskové brány. Mají však vyšší energetickou náročnost než menší radličkové verze a nelze je použít pro hluboké zpracování půdy.
Výběru kypřiče je třeba věnovat náležitou pozornost. Výhodnou možností je krátkodobé zapůjčení stroje a jeho vyzkoušení na vlastních pozemcích. Kypřič s optimálním sledem nářadí udělá již v průběhu jednoho přejezdu pro výnos plodin více práce, než opakované přejezdy s jednoduchými standardními stroji, např. bez řádného pěchovacího válce. Přitom kvalitně urovnaný povrch pozemku zjednodušuje sklizňové práce. To platí zvláště pro mlátičky se žacími vály o záběru 9 m při sklizni na nízké strniště.

Pluh získává zpět svůj význam 

Velké zemědělské podniky, jejichž výměra se rozkládá i v několika okresech, využívají mnohdy různé postupy hospodaření na půdě. Po velkém rozmachu bezorebných technologií na začátku devadesátých let, kdy se zdálo, že jde o velmi ziskový postup zpracování půdy, se setí do mulče většinou využívá účelově na části výměry. Zbytek se obhospodařuje klasicky, tj. s orbou. Existuje zároveň řada podniků, kde se s bezorebnou technologií rozloučili navždy a vracejí se zpět k pluhu. Dokazuje to zvýšený zájem o toto klasické nářadí v posledních dvou letech.
Široká nabídka různého příslušenství umožňuje vybavit pluh podle místních podmínek. Důležitým předpokladem je nárůst plošné výkonnosti orby, což potvrzují porosty ozimých plodin založené na zoraných pozemcích. V proměnlivých půdních podmínkách je výhodou plynulá změna záběru těles. Na těžkých půdách lze docílit účinného drobení často jen stažením pluhu na malý záběr, zatímco maximální šířky záběru je možné využít na lehkých půdách. Zde bude drobicí účinek stále ještě dostačující. V různých půdách lze tímto systémem dosáhnout správného vytížení traktoru bez omezování kvalitních vlastností pluhu. Flexibilní šířka záběru také umožňuje udržovat spotřebu paliva v přijatelných mezích. Požadavek na tažnou sílu se při plynulé změně záběru těles zvyšuje méně razantně, nežli přidáváním dalšího orebního tělesa. Změna záběru všech těles z kabiny je zajímavá i pro toho, kdo využívá k orbě různě výkonné traktory.
V době setí ozimých obilnin panuje často napjaté období a vysoké tempo, takže rychlost, organizační jednoduchost a úspora času při bezorebných technologiích přijdou vhod.
Poté je již dostatek času na zimní orbu. Pluh je účinným opatřením v boji proti plevelům, původcům chorob i škůdcům a je schopen zajistit povrch pole bez rostlinných zbytků. I když čistě zapravit rostlinné zbytky zvládne během druhé podmítky i radličkový kypřič při dostatečné hloubce záběru a odpovídající tažné síle.
Význam pluhu ukázal v plné míře loňský podzim. Rozblácené pozemky bylo možné již jenom zorat, a i to někdy jen s obtížemi. Pro setí jarních plodin pak byla nutná klasická příprava půdy. Orba za nadměrné vlhkosti půdy v pokročilém podzimu může být nákladnější, zdlouhavá a vést k utužení podorničí i hlubších vrstev půdy, které lze jen stěží odstranit nářadím nebo působením mrazů. Předcházení této situaci spočívá v přesunutí orby do období těsně po sklizni plodiny, kdy ale na tuto operaci většinou nezbývá čas.
Příliš šetřit na hloubce záběru z důvodu úspor nákladů i času se nedoporučuje. V takovém případě je omezena plevelohubná funkce této operace a komplikace pak přecházejí do následujícího roku. Hloubka 20 až 25 cm u zimní orby měla určitě své opodstatnění, a to nejenom v zaklopení slámy. Větší hloubka o 7 cm znamená spálit o 7 l nafty na hektar více, což jsou ovšem podstatně menší náklady, než jaké přinese nákup a aplikace herbicidů v dalším roce.
Klasická technologie s orbou je vhodná do podmínek intenzivního zemědělství v humidním klimatu, zatímco konzervační postupy vyhovují aridnímu klimatu. V ideálním případě prvně jmenovaný postup zahrnuje podmítku kypřičem, orbu s využitím pěchu, přípravu půdy kombinátorem a výsev secí kombinací s rotačními bránami. Tedy poměrně komplikovaný postup se čtyřmi operacemi a čtyřmi typy strojů. Přínosem je účinná redukce škodlivých činitelů a tím i nákladů na chemickou ochranu a záruka výnosu následných plodin. Naproti tomu konzervační technologie spočívá v opakovaném nasazení kypřiče a potom secího stroje. Nákladnější secí stroje (často vybavené přihnojováním pod patu) jsou nutností. Technologii nelze aplikovat za každého počasí, vyžaduje specifický přístup a sklízecí mlátičky musejí dokonale rozdrtit a rozptýlit slámu. Výsev do mulče přinesl také problémy. Patří sem množení šneků a myší, houbových chorob, změna plevelného spektra vyžadující nové strategie ochrany, zrychlené odbourávání herbicidů ve vrstvě slámy, která navíc ztěžuje přesné uložení osiva atd.

Klasická příprava půdy

Nejintenzivnějšího drobicího efektu se dosahuje pomocí aktivního nářadí. Časté jsou rotační brány v kombinaci se secím strojem. Jsou univerzální, účinné i v obtížných podmínkách a mají vhodné rozměry pro agregace s pneumatickými i mechanickými secími stroji. Platí tedy za spolehlivý lék na bolavá místa. Zároveň však velmi záleží na provedení opěrného válce. Některé typy válců mohou při setí za vlhka snadno způsobit zamazání osiva, což je zcela nepřípustné u jarních obilnin, ale i u ozimů to způsobuje problémy. Na opěrný válec se přenáší celá hmotnost kypřiče nebo i secího stroje. Od kypřičů s horizontální osou rotace se v klasické rostlinné výrobě v současnosti ustupuje.
Rotační brány jsou sice energeticky náročnější a díky krouživému pohybu v půdě se budou jejich hřeby také více opotřebovávat. Zato je možné s nimi vyrazit rovnou do hrubé brázdy bez předchozího smykování. Některé typy kombinují klasický kypřič s rotačními bránami tak, že podle volby směru otáčení hřebů – na ostro nebo na tupo – lze zvolit požadovaný účinek na půdu. Přestavení zabere jen několik minut a lze ho provádět přímo na poli (posunutím hnacího pastorku vpravo nebo vlevo). Není tedy třeba vyměňovat ozubená kola.
Při nastavení na tupo je energetická náročnost vyšší než při režimu naostro (až o 20 procent). Týká se to nižších pojezdových rychlostí kolem 5 km/h, s větší rychlostí se rozdíl snižuje, neboť zvyšování rychlosti znamená největší nárůst příkonu právě pro režim práce naostro. Zvýšení pojezdové rychlosti z 5 na 10 km/h se tak projeví zvýšenou potřebou výkonu až o jednu třetinu. Nastavení naostro, kdy zůstává větší podíl rostlinných zbytků na povrchu, se doporučuje pro technologie setí do mulče, charakteristické mělkým záběrem a pojížděním větší rychlostí. Tyto výsledky byly získány praktickými testy zkušebny DLG v podmínkách hrubé brázdy, přesto zůstává otázka příkonu rotačních bran stále otevřená.
Někdy ulehčují práci rotačním bránám kotoučové pěchy nebo krátké kypřiče v čelním závěsu traktoru. Nevýhodou je velká prašnost, kdy se prach může dostávat do oblasti motoru a chladicího systému traktoru. S takovou výbavou je možné sít v těsné návaznosti na orbu pozemku, což platí i o výsevu ozimých plodin, zvláště řepky. U této plodiny bývají agrotechnické termíny napnuté, předčasné výsevy se ukazují jako problematické z důvodu přerůstání rostlin. Také je zřejmé, že klasické zpracování půdy řepce prospívá. Potom hraje hlavní roli výkonnost celé technologie.
Častou výbavou rotačních bran je závěs pro připojení secího stroje. Je koncipován tak, že kompletně integruje celý stroj; jeho hmotnost je plně přenášena na kypřič, takže secí stroj nemusí být vybaven opěrnými koly. Nevznikají tak koleje v již zasetých částech pozemku.

Stoupající zájem o kombinátory

Pasivní nářadí na přípravu půdy nabízí větší plošnou výkonnost při nižší energetické náročnosti. Traktor nemusí udržovat stálé otáčky motoru, a pokud to podmínky a nářadí dovolují, může pojíždět i větší rychlostí. Velice však záleží na tom, jak kvalitně byl pozemek zorán, a také na provedení nářadí; někdy je prvotní urovnání pozemku smykem nezbytné. To platí vždy, když byl k orbě využitý jednostranný pluh.
Své stálé místo, především k přípravě půdy pro obilniny, mají kultivátory osazené radličkami na pružných slupicích. Radličky ve čtyřech nebo pěti řadách za jízdy vibrují a vznikající jemná půda se dostává do spodních vrstev. Zde později spolehlivě přikrývá osivo a napomáhá vzcházení. Hrubší podíl zůstává naopak na povrchu. Nářadí má výhodu v nízké hmotnosti, tudíž se může vyrábět v záběrech až 9 m jako nesené. Do těžkých podmínek nebo čerstvě zorané půdy je možné doplnit předřazenou smykovou lištu, která urovnává povrch a rozbíjí největší hroudy. Kultivátory se využívají samostatně v technologiích oddělené přípravy půdy a setí; díky svému záběru nabízí vysokou výkonnost.
Pro přípravu půdy k setí jemných semen, jako je např. řepka, jsou určeny kombinátory. Ty zaručují uspořádáním pracovních orgánů správnou přípravu lůžka, tedy s předem nastavenou hloubkou, odpovídajícím zpětným utužením a vrstvou jemné půdy navrchu. Kombinátory nové generace označované též jako kompaktory nabízí více variant válců o různém průměru, několik možností nastavení pro lehké nebo proměnlivé půdní podmínky a prodlouženou životnost ložisek.
Dost práce může uspořit zařízení pro souběžnou úpravu půdy při orbě. Většinou jde o kotoučové pěchy v kombinaci se zavlačovači nebo různými válečky, mohou to být i pevně připojené smykové lišty. Práce s takovým nářadím vyžaduje od obsluhy zručnost. Na jaře pak odpadá smykování, nebo se urovnávají jen souvratě a pozemek je připraven pro secí kombinace. Při porovnání pěchu v čelním závěsu traktoru a v tažném rameni u pluhu vyznívá výhodněji spíše druhá varianta, protože vzhledem k taženému provedení vykazuje menší úroveň opotřebení. Čelně nesený pěch naopak vyrovnává zatížení secí kombinace v zadním závěsu během přejezdů a snadněji se ovládá. U traktorů s dvojčinnou přední hydraulikou může být dodatečně přitlačován do půdy.

Spojování pracovních operací 

Výkonné traktory umožňují uspořit pojezdy po poli využíváním sdruženého nářadí. Tím se uspoří provozní náklady i čas. Tažené kombinované secí stroje se vyznačují nízkou úrovní opotřebení pracovních nástrojů a vyššími nároky na tažnou sílu. Půda je zpracovávána účinkem nářadí v závislosti na pojezdové rychlosti. Písčité až hlinité půdy mohou být připraveny jedním přejezdem, takže spojení kypřiče se secím strojem je výhodné. Bylo-li by třeba ke kvalitní přípravě půdy zapotřebí více přejezdů (např. jílovité půdy), může být řešením využití rotačních bran. Při vhodné vlhkosti půdy lze nastavením vyšších otáček hřebů dosáhnout účinného zpracování půdy, a pak lze i v tomto případě vysévat jedním přejezdem.
Je zajímavé, že účinnost kolových podvozků soudobých traktorů stoupá (v určitých mezích) s rostoucím prokluzem; neměla by však být překročena hranice 15 %. U pásového podvozku má význam především odpružení vodicích kladek nebo celých jednotek, které zabraňuje přílišnému zatěžování půdy. Samotná velikost kontaktní plochy je v ochraně půdy jenom pouhým faktorem a má vliv především na trakci. Výkony motoru nad 368 kW/500 k by měly být přenášeny již jenom touto cestou. n

Klíčové informace

- Základní zpracování půdy by nemělo probíhat při její nadměrné vlhkosti.
- Pro pozemky silně ohrožené erozí či náchylné k nadměrnému utužování jsou vhodnější technologie konzervačního zpracování půdy bez obracení či nadměrného kypření s rostlinnými zbytky na povrchu.
- Na klasicky zpracované výměře je třeba zvolit takový postup, aby byly vytvořeny příznivé podmínky pro následnou plodinu, odstranily se utužené půdní vrstvy bránící rozvoji kořenů a docílilo se co nejúčinnější likvidace plevele a škodlivých organismů.

Petr Beneš
spolupracovník redakce