Liniové odrůdy, nebo raději hybridy?

Vývoj odrůdové skladby v České republice zaznamenal v posledních letech značné změny. Dříve obvyklá situace, kdy tři hlavní odrůdy dosahovaly 50 až 75 % podílu na trhu, se stala minulostí, a z dnešního pohledu je až nepochopitelná. Starší odrůdy jsou stále výrazněji a rychleji nahrazovány jejich novějšími a výkonnějšími nástupci. Zřejmý je také posun k diverzifikaci odrůdové skladby, která se stává stále pestřejší.

Tabulka 1 uvádí počet odrůd, podílejících se na osevu ročníku 2007/2008 v jednotlivých regionech Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin – SPZO (mapka regionů, viz obr. 1). V průměru se v každém z nich pěstuje asi 55 (loni 52) odrůd, avšak pouze 20 až 25 z nich bývá na plochách větších než 1 % celkové osevní plochy daného regionu.
Mezi těmito odrůdami je zastoupena celá řada hybridů. Jejich počet velmi kolísá podle jednotlivých regionů – nejméně (9) se jich vyskytuje v severozápadních Čechách, nejvíce (22) na Vysočině. Celkem se však na našich polích v letošním roce objevilo téměř neuvěřitelných 31 různých hybridů (tab. 2). Jejich výměra a s tím související význam se pohybuje od několika ha až po desetitisíce hektarů, celkem se však jedná asi o 26 % celkové osevní plochy řepky (graf. 1), což nejlépe dokládá rostoucí oblibu těchto odrůd mezi našimi pěstiteli.
Důvody této obliby jsou následující:
- vysoký až velmi vysoký výnos semene, jenž je dosahován díky heteróznímu efektu,
- dobrá zimovzdornost, vysoká tolerance k horku a suchu jakož i nízká citlivost k nepříznivému počasí (dešťové srážky během kvetení) jsou dalšími charakteristickými vlastnostmi, které zvláště v poslední době pěstitelé u hybridů oceňují, neboť klimatické extrémy jsou stále častější,
- více času při výsevu, neboť restaurované hybridní odrůdy jsou v podzimním období velmi vzrůstné a vitální – proto lépe než liniové odrůdy snášejí setí ke konci příslušných agrotechnických lhůt,
- hybridní odrůdy jsou zvláště vhodné pro těžší půdy a přechodná stanoviště. Bezorebně hospodařící podniky dávají přednost vzrůstným a vitálním odrůdám se silně vyvinutým kořenovým systémem a vysokou tolerancí ke stresu. Právě toto jsou znaky hybridů,
- restaurované hybridy mají obvykle mohutný raný vývoj s dobrou schopností konkurovat tlaku plevelů. Podzimní hnojení dusíkem nebývá nutné, ovšem menší dávka (20 až 30 kg N/ha) bývá přínosem.
Při pěstování hybridní řepky je třeba zohlednit to, že heterózní efekt není optimálně využíván při výsevcích obvyklých u tradičních odrůd. Hybridní odrůdy realizují nejvyšší výnosy při nízkých hustotách porostu. Obvykle stačí 50 klíčivých semen na 1 m2. Při časných termínech setí a v optimálních podmínkách je možná redukce až na zhruba 40 i méně semen na 1 m2. Existují odrůdové rozdíly v hospodářských i agrotechnických vlastnostech podobně jako u liniových odrůd (viz tab. 3).

Mají hybridní odrůdy  dostatečnou výkonnost?
Tato otázka je často diskutována zejména po sklizních SDO pokusů tří posledních let, kdy rozdíl mezi výnosy hybridních a liniových odrůd v maloparcelních pokusech ÚKZÚZ nebyl tak velký, jak by bylo žádoucí, jak tomu bylo v letech předchozích, a zejména jak by to pěstitel od hybridů očekával (tab. 4).
Co je příčinou tohoto jevu, se můžeme pouze dohadovat, ovšem rozhodně důležitější je chování hybridů na velkých plochách přímo v praxi. A tam je situace zcela odlišná (tab. 5). Ať již je důvodem realita „tvrdého života“ na opravdových polích v porovnání s téměř zahradnickým pečováním o malé plochy v maloparcelních pokusech, či fakt, že pěstitel má občas tendenci hybridu agrotechnicky přilepšit (což ovšem výborným liniovým odrůdám dělá také), podle analýz mnoha uplynulých let vždy z více než 130 tis. ha evidovaných SPZO je zřejmé, že výnosy velké většiny hybridů v praxi jsou významně vyšší, než výnosy odrůd liniových (uvádíme pouze data z posledního ročníku, tj. 2006/2007, graf 2 a 3).
Slibně též vypadají výsledky letos na jaře nově registrovaných hybridů (tab. 6) s průměrným výnosem semene 111 % za tři roky zkoušení, přičemž některé z nich dosáhly na jednotlivých lokalitách v konkrétních letech výnosů i přes 140 %.
Jak to v životě bývá, ani v tomto případě však není situace černobílá. Kromě nesporných kladů mají hybridy i nevýhody. Tou nejpodstatnější je jejich cena. Při alespoň letmé znalosti mnohem komplikovanějšího šlechtění a množení osiva v porovnání s běžnými odrůdami je to však pochopitelné. Klady hybridů ovšem tuto nevýhodu s vysokou pravděpodobností převáží, což by si měl každý agronom vyzkoušet sám.

Klíčové informace

- Podle analýz mnoha uplynulých let (vždy z více než 130 000 hektarů evidovaných SPZO) je zřejmé, že výnosy velké většiny hybridů v praxi jsou významně vyšší než výnosy odrůd liniových. 
- Kromě nesporných kladů mají hybridy i své nevýhody. Tou nejpodstatnější je jejich cena. Při alespoň letmé znalosti mnohem komplikovanějšího šlechtění a množení osiva v porovnání s běžnými odrůdami je to však pochopitelné. Klady hybridů ovšem tuto nevýhodu s vysokou pravděpodobností převáží.

Doc. Ing. Petr Baranyk, CSc.
Česká zemědělská univerzita Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra rostlinné výroby
Ing. Jiří Zeman
Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin