Problém ztráty novorozených selat

Existuje dlouhá řada faktorů souvisejících se ztrátami novorozených selat během prvního týdne života. Víme dobře, že novorozenci mají nedostatečně vyvinutý systém termoregulace a slabý mechanismus zajištující rovnováhu tekutin a energie. Jsou však také imunologicky nekompetentní a tedy velmi citliví na infekci i takovými mikroorganismy, které se nepovažují za významné u dospělých prasat, protože jen kolonizují jejich střevo.

Když se však k těmto skutečnostem přidá dále kombinace nízké úrovně zdravotního stavu stáda prasnic a nevhodného řízení režimu reprodukce prasnic, anebo nedodržování některých zoohygienických a chovatelských zásad, ale i nároků na prevenci infekcí s ohledem na současné požadavky, může být riziko úhynu novorozených selat ještě vyšší. To však neznamená, že ztráty novorozených selat úhynem jsou příznačné pouze pro tradiční, či dnes již zastaralé chovy. Setkáváme se s nimi také na farmách s intenzivní reprodukcí a moderním systémem řízení, kde jsou pouze prasnice a selata do doby odstavu a kde boj o každé novorozené sele patří mezi hlavní cíle chovatele. Bez ohledu na organizaci chovu můžeme mezi hlavní příčiny ztrát způsobených infekcí novorozených selat zařadit:
- vrozené infekce virové infekce,
- vrozené bakteriální infekce,
- perinatální infekce,
- septikemie,
- infekce související s poraněním kůže a pohybového ústrojí.

Vrozené virové infekce
Teprve popis prasečího parvoviru a průkaz jeho příčinné role v případech infekcí embryí a plodů spojených s jejich odúmrtí otevřel zcela novou kapitolu vrozených infekcí selat. Jak dnes víme, základním problémem je infekce gravidní dělohy s následným přestupem virového původce přes placentu. Následky spočívají v rané odúmrti embryí, zmetání nebo předčasných porodech infikovaných a málo životaschopných selat. Při infekcích pohlavního ústrojí prasnic nejde jen o trvalý výskyt původce ve stádě, ale především o trvalé ohrožení vývoje plodů ale i života potomstva v období po narození. Jediným účinným řešením je proto vakcinace prasnic, která dokáže ochránit nejenom plody, ale i novorozená selata.
Je tedy nutné věnovat pozornost pečlivému sledování a řešení výskytu infekcí genitálního traktu prasnic a zvyšovat nároky na prevenci výskytu, když je stádo prasnic v imunitě proti parvoviru? Určitě, protože ztráty novorozených selat souvisí stále více s dalšími virovými infekcemi pohlavního ústrojí prasnic, jako jsou virus prasečího respiratorního a reprodukčního syndromu (PRRS) a prasečí cirkovirus -2 (PCV-2). Tito původci jsou dnes již vysoce adaptovaní na prase domácí, a jak se ukazuje, jejich patogenita pro něj se zvýšila. To má za následek další růst výskytu onemocnění v mnoha chovech prasat u nás v posledních pěti letech. Je známo, že prasnice jako dospělý jedinec nemusí vždy vykazovat klinické příznaky infekce, což může navodit klamný dojem o bezproblémovém zdravotním stavu ve stádě. Této situace využívá původce k tomu, aby se pomnožil v určitých orgánech prasnice (virus PRRS v plicích, PCV-2 v mízních uzlinách a plicích), odkud je krví transportován do gravidní dělohy a potom do placenty a do plodů. V plodech bez schopnosti imunitní odpovědi nachází obvykle ideální prostředí k vlastnímu pomnožení. Dochází tedy k embryonální odúmrti, mumifikaci plodů, abortům, ale i narození selat s probíhající infekcí. Problém spočívá v tom, že ne všechna selata z jednoho vrhu jsou v děloze, ale i v době porodu infikovaná. Můžeme však předpokládat, že původce se v krátké době přenese na další do té doby neinfikovaná selata. Ve vrzích postižených infekcí může dojít k úhynu všech selat, ale i k přežití více jedinců, což znamená zajištění trvalého výskytu virové infekce ve stádě nejenom prostřednictvím prasnice, nýbrž i jejich selat. Aby byl obraz výskytu infekce ve stádě prasnic úplný, je třeba připomenout, že nedochází k žádné synchronizaci. Naopak, populace prasnic se dělí asi na čtyři subpopulace, které se vyskytují více méně trvale. První z nich tvoří prasnice, které jsou na infekci naivně citlivé (negativní), další pak prasnice, které jsou již infikované a virus se množí v některém z jejich orgánů. Třetí jsou pak prasnice odolné vůči infekci poté, co infekci prodělaly a získaly postinfekční imunitu. Poslední skupinou je pak subpopulace prasnic částečně citlivých. Tedy těch, které infekci prodělaly již dříve, ale jejich imunita již není dostatečná, a proto již nevykazují rezistenci proti prodělané infekci. Uvedené subpopulace mohou být zastoupeny v různých poměrech a podle toho se bude jevit situace ve stádě jako stabilní, nebo kritická a také měnící se. Musíme si však uvědomit, že turnusová organizace chovu napomáhá v tomto případě pouze ke snížení přenosu infekce, ale nikoliv k její eliminaci.
Nové informace potvrzují stále častěji možnost infekce novorozených selat cirkovirem (PCV-2). Některé terénní studie v zahraničí ukázaly již dříve na možnost infekce plodů v děloze, byly však ojedinělé. Dnes můžeme konstatovat, že jako důsledek přirozené i experimentální infekce tímto virem byla popsána degenerace embryí, mumifikace a rozklad plodů. Potvrzuje se, že některá novorozená selata ve vrhu mají zvýšenou hladinu viru v krvi. Z výsledků získaných na našem pracovišti v posledních dvou letech vyplývá, že rovněž v několika našich chovech se současným výskytem PRRS (ale i v jednom chovu prostém PRRS) nebylo možno vyloučit PCV-2, jako příčinu snížené reprodukce, ale i rození selat s nízkou životaschopností na základě vysoké koncentrace viru v krvi novorozených selat. I když nedokážeme zcela jasně vyjádřit tento stav, přikláníme se k závěru, že se jedná o vrozenou infekci. U novorozených selat s vysokými hladinami PCV-2 podobně jako u selat infikovaných virem PRRS jsme zjistili dále jako velmi častou příčinu úhynů výskyt bakterií v krevním oběhu, tedy septikemii.

Vrozené bakteriální infekce selat

Ze známých původců nepřichází v našich podmínkách chovu většina vůbec v úvahu. Jeden zástupce bakterií však může být velmi důležitý a rozšířený, protože se mu dlouho nevěnovala pozornost vzhledem k nemožnosti jeho průkazu. Je jím Mycoplasma haemosuis (původní název byl Eperythrozoon suis), který se považuje za původce žloutenky a anémie selat a v současnosti se řadí do skupiny hemofilních mykoplazmat. Tento mikrob se podle některých studií z USA, ale i našich nových výsledků přenáší na plody v děloze a jako vrozená infekce se vyskytuje v krvi novorozených selat. Jak známo, selata trpí nedostatkem železa již od narození, a to zejména v intenzivních chovech, kde zátěž prasnic stoupá. S infekcí Mycoplasma haemosuis by mohl souviset syndrom popisovaný dříve jako neonatální hemoragická anémie, kdy se rodí již anemická selata nebo k vývoji anémie dojde v krátké době a s ní právě souvisí popis časté úmrtnosti. Důležité bylo, že u selat se sklonem ke krvácivosti (krvácejí z pahýlu déle než ostatní) bylo pozorováno jako příznačné ztluštění pupečního pahýlu. Otázkou zůstává, do jaké míry se podílí tento původce na anémii novorozených selat, kterou zjišťujeme velmi často na určitých farmách při měření hemoglobinu. Tento problém vyžaduje další intenzivní výzkum, protože kromě akutní formy onemocnění způsobených M. haemosuis existuje i chronická, která vytváří předpoklady ke vzniku souběžných infekcí jinými původci. Z našeho hlediska je jasné, že M. haemosuis je jako parazit červených krvinek závislý na zdrojích železa v seleti a červené krvinky jím bez pochyb jsou. Prevence a léčba této infekce nebyly ještě propracovány natolik, aby bylo možno garantovat úspěšnou léčbu a vypracovat systém účinné ochrany selat, protože vakcína není zatím k dispozici.

Perinatální infekce

Zdravá novorozená selata jsou v riziku získání infekce v prvních dnech života, která pochází z normální vaginální flóry matky (Streptococcus suis), ale i z jejího tlustého střeva (Clostridium perfringens typ A, nebo C, Clostridium difficile, patogenní kmeny E. coli, rotavirus prasat), případně i jejich horních cestách dýchacích. Zdrojem takové infekce může být i prostředí porodního boxu, pokud neproběh-la účinná dezinfekce. U nás se nejčastěji po porodu v důsledku perinatální infekce setkáváme s průjmovými onemocněními, která se objevují již 24 až 48 hodin po porodu, jak jsme již popsali v přehledu před rokem. Za zmínku však stojí v této souvislosti rostoucí riziko infekcí související s toxinogenními kmeny C. difficile, zejména v chovech s intenzivní reprodukcí selat. V tomto směru se naše předpověď z loňského roku splnila a první závažné případy průběhu hromadných průjmů novorozených selat spojené s C. difficile jsme zaznamenali v září a popsali v Našem chovu i Veterinářství. Nelze vyloučit, že výskyt těchto průjmů byl indukován intenzivním používáním antibiotik v perinatálním období pro léčbu průjmů jiného původu než C. difficile.

Porody a péče o selata po narození 

Velmi důležitým prvkem v moderním intenzivním chovu prasnic je časování porodů jednotlivých skupin prasnic tak, aby bylo možné zajistit maximum ošetřovatelské péče. To je ovšem možné pouze v chovech, kde jsou dostatečně početné skupiny prasnic ve stejném období březosti a kde jsou prostorové předpoklady pro oddělení těchto skupin. Pokud jsou porody vyvolávány dříve o několik dnů, je výsledkem narození selat s nižší životní schopností, a tedy i vnímavějších k různým stresorům. Pokud jsou vyvolávany porody v optimálním období, je pozornost soustředěna na vybavení každého porodu a základní ošetření selat s maximem asistence ošetřovatelů. V některých případech se však na farmách uplatňují postupy, které přímo podporují šíření infekce mezi selaty ve vrhu, a dokonce mezi jednotlivými vrhy. Zejména, jsou-li selata po narození omývána v různých roztocích za účelem ošetření pokožky a odstranění zbytků plodových vod a současně jsou prováděny krvavé zákroky v podobě kupírování ocásků, kdy se vytékající krev mísí s používanou tekutinou. Vezme-li v úvahu, že vědro obsahující teplou vodu, různé nedezinfikující přísady a krev více selat, z nichž některá byla kongenitálně infikovaná, je potom tento způsob ideálním pro šíření infekce.

Septikemie

Septikemie je výsledkem velmi snadné zranitelnosti novorozenců, vzhledem k nízké kapacitě obrany jejich imunitního systému při kontaktu a kolonizaci selat řadou bakterií, které jsou zejména ve střevě prasnice, ale i v jejích dýchacích cestách. V každém případě v důsledku takové infekce může dojít k rychlému úhynu, který je doprovázen jen několika klinickými příznaky, především sníženou tělesnou teplotou, jež může přejít v průjem s výslednou dehydratací anebo v dys-pnoe s výsledným zmodráním a pěnou v dutině ústní.
Ve většině případů tyto stavy končí neodvratnou smrtí novorozeného selete a bezmocí ošetřovatelů. K velmi rychlému průběhu ztrát v rozmezí několika hodin v určitých vrzích může dojít zejména v první třech dnech po narození selat. Bez ohledu na léčbu antibiotiky nebo i podáváním roztoků, může být smrtnost velmi vysoká. Po-užívání antibiotik v těchto situacích mívá jen dočasný účinek, protože během léčby dochází k selekci těch bakterií ze střeva a prostředí, které mají přirozenou nebo získanou rezistenci vůči použitým antibiotikům. Protože rozhodující část pasivní imunity přichází v době přijmu kolostra a přenos střevem se vyskytuje pouze v prvních 48 hod. života, je nezbytné pro zachování života a obrany zajistit odpovídající přísun kolostra. To není však možné, pokud jsou selata s nízkou životností nebo pokud chovatelská péče na porodnách není podřízena režimu porodů. Velmi problematický je rovněž přenos selat z vrhů vysoce početných do málo početných, který se obvykle neeviduje a kdy se mohou přenést selata zdravá do vrhu infikovaného. Tento postup by měl být ošetřovatelům dovolen jen tam, kde je časování porodů anebo kde rozdíl mezi porody nedosáhl 24 hodin. Křížení je stresem pro selata přenesená do jiného vrhu a po jednom dnu už nemá smysl.

Poranění kůže a pohybového ústrojí

Poranění novorozených selat souvisí s nedostatečným nebo nevyhovujícím vybavením porodního boxu. Takové prostředí vytváří dlouhodobý stres novorozenců, kteří nejsou schopni se přizpůsobit například podmínkám vydrolené a drsné betonové podlahy ve starém kotci. Může to být i nová technologie boxu krátce po instalaci, jež nez-ohledňuje nároky subtilních a málo obratných novorozených selat na řadu detailů, nebo i podstatných technických nedopatření. V mnoha případech dochází okamžitě po porodu k poškození a poranění velmi citlivé kůže, která zůstávají zprvu nepovšimnuta ošetřovateli. Z počátku během prvního a druhého dne po narození, dojde k povrchovým kožním oděrkám, které svým rozsahem odpovídají míře působení traumatizujícího faktoru. Pokud k traumatizaci dochází během sání nebo v době ležení na výhřevné desce, je vždy poškození rozsáhlejší a četnější z hlediska postižených jedinců. Protože však nebyla odstraněna příčina a selata přichází do kontaktu s nevyhovujícím povrchem technologie (výčnělky, ostré hrany, smekavé plochy) opakovaně, nebo spíše trvale, zejména při sání mléka, nebo při ležení na plastu v doupěti, dochází k odřeninám s poškozením kůže v různém stupni. Po několika prvních dnech jsou rány hluboké a krvavé bez pokrytí strupem. Tento moment je velmi podstatný. Jakmile dojde k poškození kůže jako přirozené bariéry těla, dochází k prolomení obrany a mikroorganismy mohou vstupit hlouběji do tkáně v podkoží. Odřeniny se tedy kontaminují různými bakteriemi z prostředí kotce nebo z povrchu těla, ale i sliznic matky a dalších selat ve vrhu. Tyto bakterie před tím nepředstavovaly žádnou hrozbu pro sele, pokud nebyla narušena integrita kůže. S jejím narušením však dochází k místní infekci podle schopností bakterií vyvolat zánět a infekci, proti které nemá novorozeně účinnou obranu. Pomnožení bakterií v jednom místě (poškození kůže) vytváří předpoklady k jejich průniku do hloubi tkáně a potom do krve a dalšímu šíření krví do některého z kloubů. To umožňuje skutečnost, že klouby novorozenců jsou mimořádně dobře zásobeny krví a obranné mechanismy nejsou ještě plně vyvinuty. Tím se usnadní průnik bakterií na synoviální membránu a do kloubní tekutiny. To má za následek zánětlivou reakci s otokem postiženého kloubu. Rozsah zánětu v kloubu může být různý, podstatné je, že se může objevit v krátké době po poranění kůže (jeden až dva dny). Nejde vůbec o vzácné, ale o časté případy, které jsou doprovázeny bolestivostí v důsledku zánětu samotného, ale i každého pokusu o pohyb selete za účelem sání nebo ulehnutí na výhřevnou desku. S trvajícím zánětem v kloubu a podkoží dochází k dalšímu průniku bakterií do krve a riziko infekce dalších kloubů se zvyšuje. Omezení pohybu selete s bolestivostí snižuje následně příjem mleziva a mléka v prvním týdnu života a snižuje tak kapacitu imunitního systému. Léčba zánětů kloubů selat ve stáří dvou až sedmi dnů antibiotiky je možná pouze injekcemi. Mezi tím se objeví další postižená selata ve vrhu s příznaky zánětů v kloubech, a to podle míry nepřizpůsobení se technologie selatům. Podaná antibiotika obvykle zasáhnou jen určitou skupinu bakteriálních původců, ale jiná se mezi tím stanou v kloubu dominantní. Účinnost léčby zánětů je proto velmi rozdílná a ve skutečnosti velmi nízká, protože příčinou je poranění kůže různými materiály v kotci a také infekce různými bakteriemi. Vzhledem k různorodosti původců nelze vymyslet trvalé a spolehlivé antibiotické krytí, které by tlumilo výskyt nových případů. Chovateli se tak ztráty trvale zvyšují, až dojde k tomu, že je považuje za normu, v čemž ho ještě podporuje například dodavatel nevyhovující technologie. Problémem jsou nejenom ekonomické ztráty po celou dobu expozice selat v technologii porodního boxu s drobnými závadami, ale i pozdější trvalé následky. Dokonce lze předpokládat, že výskyt hnisavých zánětů kloubů bude příčinou konfiskace prasat na porážce. I když se tento problém ve svém celku jeví jako málo pravděpodobný, jeho výskyt v realitě je velmi častý. Trvalým stresem s traumatizací kůže lze navodit bezpochyby vážné infekce selat u prasnic deklarovaných jako prostých specifických patogenů.

Klíčové informace

- Prevence neonatálních infekcí spočívá především ve vakcinaci prasnic – pokud jsou účinné vakcíny k dispozici. 
- Ignorování imunoprofylaxe v chovech s trvalým výskytem původců nese riziko větších ztrát v určitých cyklech. Při hromadném výskytu neonatálních infekcí virového původu nemáme k dispozici žádné prostředky pro léčbu, máme ale možnost antibiotické léčby bakteriálních infekcí novorozených selat. Její výsledek však  nemusí mít  vždy  požadovaný klinický účinek vzhledem  k problémům s podáváním léčiva a schopností původců získavat rezistenci vůči podávaným antibiotikům.
- Kromě vakcinace je zásadní i dodržování základních  současných požadavků na úroveň chovatelské a veterinární péče, management chovu prasnic, ale i technologické a zoohygienické podmínky ustájení prasnic na porodnách.

Článek vznikl s podporou projektu NAZV QH 71287.

Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Fakulta veterinárního lékařství
Ústav mikrobiologie a imunologie