Plán pro společnou zemědělskou politiku

Evropská komise dnes zveřejnila sdělení nazvané Společná zemědělská politika do roku 2020 – řešení budoucích problémů v oblasti potravin, přírodních zdrojů a územního plánování. Reformované evropské zemědělství má být dynamičtější a konkurenceschopnější a mělo by účinněji naplňovat strategii Evropa 2020, jejíž vizí je stimulovat udržitelný a inteligentní růst podporující začlenění. Dokument nastiňuje tři varianty budoucí reformy. Po jejich projednání předloží Evropská komise v polovině roku 2011 formální legislativní návrhy. Informoval o tom mluvčí Zastoupení Evropské komise v České republice Martin Stašek.

Po představení tohoto sdělení podtrhl komisař Dacian Cioloş odpovědný za zemědělství a rozvoj venkova význam toho, aby se společná zemědělská politika (SZP) stala „ekologičtější, spravedlivější, efektivnější a účinnější“. Dále uvedl: „Společná zemědělská politika neslouží jen zemědělcům, je tu pro všechny občany Evropské unie jako spotřebitele a daňové poplatníky. Musíme ji proto koncipovat tak, aby byla pro veřejnost srozumitelnější a aby bylo jasné, jaké veřejné přínosy mají zemědělci pro společnost jako celek. Evropské zemědělství musí být konkurenceschopné nejen z hlediska ekonomického, ale i z hlediska životního prostředí.“
Začátkem roku Komise uspořádala veřejnou diskusi a významnou konferenci o budoucnosti SZP. Velká většina příspěvků se shodla na třech hlavních cílech SZP:
 efektivní produkce potravin (zajišťováním dostatečného množství zdravotně nezávadných potravin na pozadí rostoucí celosvětové poptávky, hospodářské krize a mnohem větší proměnlivosti podmínek na trhu přispívají zemědělci k zabezpečení dostatku potravin);
 udržitelné řízení přírodních zdrojů a boj proti změně klimatu (zemědělci musí brát často větší ohled na životní prostředí než na ekonomické aspekty, avšak související náklady jim trh nevrátí);
 zachování územní rovnováhy a rozmanitosti venkovských oblastí (zemědělství zůstává ve venkovských oblastech hlavní hospodářskou a sociální hybnou silou a důležitým faktorem zachování živé krajiny).
Dnešní sdělení Komise se podle Staška zabývá budoucími nástroji, které by se mohly nejlépe hodit k dosažení vytčených cílů. Pokud jde o přímé platby, sdělení vyzdvihuje význam přerozdělení, úpravy a lepšího cílení podpory na základě objektivních a spravedlivých kritérií a s ohledem na srozumitelnost pro daňového poplatníka. Tato kritéria by měla mít jak aspekty ekonomické (s poukazem na to, že přímé platby mají mimo jiné povahu „podpory příjmů“), tak aspekty environmentální (zohlednění veřejných statků, které zemědělci zajišťují) a podpora by měla být lépe zacílená na aktivní zemědělce. Spravedlivější rozdělování prostředků by mělo být zabezpečeno hospodářsky a politicky průchodným způsobem a s přechodovou fází, aby se zabránilo závažnějším negativním dopadům.
Jednou z možností by mohlo být poskytování základní platby na podporu příjmů (která může být jednotná pro celý region, nikoli však paušální pro celou EU, na základě nových kritérií a s určitým horním limitem) ve spojení s povinnou (roční) environmentální platbou za doplňkové akce, které jdou nad rámec základních pravidel podmíněnosti (například pokryv zelení, střídání plodin, stálé pastviny nebo vynětí půdy z produkce z ekologických důvodů) plus platba za zvláštní přírodní omezení (definovaná na úrovni EU), která doplňuje platby na základě opatření pro rozvoj venkova, a limitovaná platba vázaná na produkci pro zvláště citlivé zemědělské obory (obdoba současné varianty zavedené na základě [článku 68] kontroly stavu SZP). Konkurenceschopnost malých zemědělských podniků by měl posílit jednoduchý režim zvláštní podpory, který by zároveň omezil byrokracii a přispěl k životaschopnosti venkovských oblastí.
Pokud jde o tržní opatření, jako jsou veřejné intervence a podpora soukromého skladování, existoval by prostor pro jejich zefektivnění a zjednodušení a případně pro zavedení nových prvků za účelem lepšího fungování potravinového řetězce. Ačkoli tyto mechanismy byly tradičními nástroji SZP, reformami byla postupně posílena tržní orientace zemědělství v EU a dané mechanismy byly omezeny na opatření záchranné sítě, a to natolik, že veřejné zásoby již v podstatě neexistují. Zatímco v roce 1991 představovala tržní opatření 92 % nákladů na SZP, v roce 2009 se na ně z rozpočtu SZP vydalo jen 7 %.
Politika rozvoje venkova přispěla k posílení hospodářské, environmentální a sociální udržitelnosti sektoru zemědělství a venkovských oblastí, avšak ozývají se silné hlasy volající po plném začlenění aspektů životního prostředí, změny klimatu a inovací horizontálně do všech programů. Pozornost se věnuje významu přímého prodeje a místních trhů a zvláštním potřebám mladých a začínajících zemědělců. Bude pokračovat integrace přístupu podle programu Leader. Ke zvýšení efektivnosti se propaguje přechod k přístupu více založenému na výsledcích, eventuálně s kvantifikací cílů. Novým prvkem budoucí politiky rozvoje venkova by měl být soubor nástrojů pro řízení rizik, který by umožnil lépe se vypořádat s nejistými podmínkami na trhu a nestálostí příjmů. Členské státy by měly mít možnost různými způsoby ošetřit rizika spojená s produkcí a příjmy, počínaje novým nástrojem stabilizace příjmů, který je v souladu s pravidly WTO, až po zvýšenou podporu pro pojistné nástroje a vzájemné fondy. Jako u přímých plateb by i zde měly být prostředky rozdělovány nově podle objektivních kritérií a současně by měly být omezeny významnější negativní důsledky oproti současnému systému.
Sdělení Komise představuje tyto tři varianty budoucího směřování SZP, které mají řešit uvedené hlavní výzvy:
1) náprava nejnaléhavějších nedostatků SZP postupně zaváděnými změnami,
2) posun k ekologičtější, spravedlivější, efektivnější a účinnější SZP,
3) odklon od podpory příjmů a tržních opatření a naopak větší orientace na cíle v oblasti životního prostředí a boje proti změně klimatu.
Ve všech třech případech Komise předpokládá podle Staška zachování současného dvoupilířového systému, v němž prvním pilířem jsou přímé platby a tržní opatření s pravidly jasně definovanými na úrovni EU a druhým pilířem víceletá opatření pro rozvoj venkova, kde rámec pro možné režimy je stanoven na úrovni EU, avšak konečná volba režimů je ponechána členským státům nebo regionům pod společnou správou. Dalším společným prvkem všech tří variant je myšlenka, že budoucí systém přímých plateb nemůže být založen na historických referenčních obdobích, nýbrž na objektivních kritériích. „V současném systému existují různá pravidla pro státy EU 15 a EU 12, což po roce 2013 nemůže pokračovat,“ rozhodně prohlásil komisař Cioloş. Objektivnější kritéria jsou nutná i pro přidělování prostředků na rozvoj venkova.