Minimálně od počátku letošního listopadu mají zemědělci v podstatě jasno, jak jejich odvětví vnímá předseda vlády a zřejmě i řada dalších politiků vládní koalice. S poukazem na napjatý rozpočet a nezbytné úspory premiér oznámil, že vláda nepočítá v příštím roce s dorovnání přímých plateb a v návrhu rozpočtu také na tento účel nevyčlenila ani korunu.
Úspory jsou pochopitelně nezbytné a chvályhodné, a už od počátku bylo zřejmé, že těm, kterých se dotknou, se nebudou líbit. Osobně jsem se však domníval, že doba, kdy politici vnímali zemědělství stejně jako například strojírenství či výrobu módních doplňků, je dávno pryč. Podle všeho ale není. Pravda, současný resortní ministr zatím aktivně komunikuje se zemědělskou veřejností a z jeho vystoupení je zřejmé, že má snahu odvětví pomoci. Nebude však záležet jen na něm, jak to napřesrok s platbami top-up dopadne.
Strohá statistická čísla dokazují, že právě doplňkové přímé platby byly vloni tím, co umožnilo odvětví vykázat kladný hospodářský výsledek. Proto lze očekávat, že tlak ze strany zemědělců se ještě do konce roku vystupňuje a že případné protestní akce pocítí i běžní občané. Ovšem v roce, jehož celostátním hitem se staly farmářské trhy a u lidí narostla touha kupovat kvalitní české potraviny přímo od prvovýrobců, bude mít možná veřejnost pro zemědělce větší pochopení než v minulých letech.
Do strohých čísel se ale realita našeho zemědělství nevejde a vláda, byť se snaží dostát svému přízvisku „vláda rozpočtové odpovědnosti“, by měla být odpovědná nejen za vykázané částky ušetřených peněz, ale také za budoucnost země. A té úspora několika miliard na doplňkových platbách, která uspíší devastaci venkovského prostoru v méně příznivých oblastech, rozhodně neprospěje.