Jak vidí politické strany náš venkov

Třetí část odpovědí zástupců politických stran na otázky týdeníku Zemědělec před květnovými volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, tentokrát na otázku: Jak se díváte na rozvoj venkova a údržbu krajiny, je pro budoucnost našeho venkova zásadní rozvoj produkčního zemědělství a je účelné podporovat z druhého pilíře společné zeměděské politiky EU (SPZ) i nezemědělské aktivity na venkově?
Pořadí, v jakém se jednotliví účastníci diskuse vyjadřovali bylo stanoveno náhodným výběrem.

Pozvání redakce přijali: Lenka Andrýsová za stranu Věci veřejné, Jan Fencl za Stranu práv občanů -Zemanovce, Josef Dlouhý za Stranu zelených, Jiří Hanuš za KDU-ČSL, Karel Tureček za TOP 09, Pavel Kováčik za KSČM, Jan Hajda za ČSSD a Josef Stehlík za ODS.

Lenka Andrýsová (Věci veřejné): Chtěla bych upozornit na jeden zásadní problém, a to je vysidlování venkova. Lidé se z venkova stěhují hlavně kvůli práci, proto bychom měli podpořit hlavně rozvoj pracovních příležitostí přímo v místě bydliště.Jde o podporu malých a středních podnikatelů, potravinářské výroby, jako je například produkce sýrů, různých džusů, přímo v místě výroby. Jak už jsem uvedla, chceme podporovat i projekt ekofarem a agroturistiky a ekoagroturistiky, aby zemědělci měli širší spektrum možností, jak se uplatnit. Myslím si, že společná zemědělská politika by měla podporovat jak přímé zemědělské produkční aktivity, tak i ostatní činnosti.

Josef Dlouhý (SZ): Co se týče způsobu, jak zemědělství utváří kulturní krajinu, situace se podle našeho názoru u nás výrazně nelepší. Naše zemědělství stále ohrožuje přírodní zdroje, na kterých je samo z dlouhodobého hlediska přímo závislé. Roste závislost celého agrárního komplexu na neobnovitelných zdrojích a kolektivizací narušená krajinná struktura se nelepší.
Je neoddiskutovatelným faktem, že i v Evropě se stane voda jedním z limitujících faktorů pro zemědělskou produkci. Udržení vody v krajině a její neznečišťování je nutností i pro české zemědělství. Naším cílem je, aby se zvýšila biodiverzita krajiny, aby se prováděla opatření pro zpomalení odtoku vody z krajiny. Je třeba zastavit pokles biodiverzity a degradaci cenných biotopů na zemědělské půdě. Krajina musí být přitažlivá i pro volnočasové aktivity obyvatel.
Strana zelených se staví kriticky k rozdělení našeho zemědělství na extenzivní oblasti a převahou trvalých travních porostů a intenzivní oblasti a minimem přežvýkavců a převahou orné půdy, kde se pěstuje je úzký sortiment tržních plodin. Akcentujeme význam přežvýkavců pro trvale udržitelné zemědělské systémy. Nutná je také podpora vzniku nových ekostabilizačních prvků a zde je klíčové pokračování komplexních pozemkových úprav.
Pro zvýšení účinnosti a snížení nákladů bude nutné integrovat některé nástroje politiky resortu ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí – například agroenvironmentální opatření a Státní program péče ochrany přírody a krajiny.
Podle Strany zelených by měl mít způsob provádění zemědělství, tedy volba agrotechnických opatření, pozitivní vliv na environmentální složku agroekosystému, na biodiverzitu krajiny a na její estetickou hodnotu tak, aby se zemědělství stalo pozitivní součástí krajiny a ne jejím likvidátorem. Tyto podmínky prozatím splňuje pouze ekologické zemědělství.

Jan Fencl (SPO): Je pro rozvoj venkova zásadní rozvoj produkčního zemědělství? Odpovídám ano. Je účelné podporovat z druhého pilíře SZP nezemědělské aktivity na venkově? Odpovídám ne. Když se na venkov nevrátí plnohodnotný život s trvalými pracovními příležitostmi a vesnice budou jen noclehárnami v příjemném životním prostředí pro vyšší sociální vrstvu lidí z měst, tak současné podpory rozvoje venkova jsou jen alibismem politických elit a kosmetickou úpravou skutečných potřeb venkova. Pokud by společnost správně fungovala, optimálně se nastavila daňová výtěžnost obcí, mohly by se na venkově rozvíjet profese, které tam logicky patří. Nedocházelo by kvůli nízkým rozpočtům obcí k rušení dopravních spojů, zavírání škol, služeb, vylidňování obcí a stárnutí venkova. Stát tak složitě a často neúspěšně napravuje to, co sám pomohl zlikvidovat. Například útlum zemědělství, a s tím spojené snížení společenské prestiže pracovníků v něm, byla tou největší ranou do fungování malých obcí. Programy na rozvoj venkova uživí podle mého názoru spíše městské úředníky, kteří vypracovávají složité metodiky a krkolomná pravidla, než venkovany. Nejen, že se nedaří čerpat peníze v evropských fondů, které musíme samozřejmě z národních zdrojů naplnit, ale často nejsou projekty, na které se podaří čerpat finance, pro obce vůbec tou nejpotřebnější investicí. Přehodnoťme politiku daňové výtěžnosti, podpořme na venkově podnikání a výrobu, a to přinese zisky a rozvoj vesnicím stejně jako je nepochybně přináší městům. Naplnění této cesty je běh na dlouhou trať. Aktuálně je žádoucí vyloučit podpory vesnic z kapitoly MZe, protože patří pod MMR. Pokud se ovšem nepodaří rychle spojit MZE, MŽP a část MMR. Ale pak by se stejně měly podpory vyplácet koordinovaně a ne tak, aby obce dostávaly část ze Státního zemědělského intervenčního fondu, část z MMR a část z krajů. Je v tom zbytečný chaos. Pokud jde o údržbu krajiny, pak jsem přesvědčen, že zdroje musí být uvolněny z MZe. Otázkou je výše dotací. Domnívám se, že jsou v tuto chvíli vysoké a že se obtížně najde někdo, kdo je zkusí redukovat. Bylo by třeba otevřít diskusi o vyváženém poměru podpor pro oblasti LFA a produkční oblasti. Není možné, aby pokračovat trend, jehož výsledkem bude, že prakticky nebudeme mít v produkčních oblastech zemědělství. V současné době není komodita, která by umožňovala zemědělcům prosperovat. Nicméně vzhled krajiny se díky těmto dotacím jednoznačně mění k lepšímu.
Vždy bude rámec podpor stanovený EU. My budeme hospodařit pouze s danou částkou a bude na nás, jak ji alokujeme. Preferoval bych samozřejmě smysluplné investice. To ale pouze do okamžiku než si uvědomím, že ti, kteří využili podpory k přestavbě kravínů, nyní krachují kvůli nízké ceně mléka a vysokému zadlužení. Tak si říkám, že nejlepší dotace je taková, při níž se peníze dají zemědělci na ruku, a ten je vydá podle svých nejaktuálnějších potřeb do rozvoje podniku. A to jsme schopni kontrolovat.

Jan Hajda (ČSSD): Myslím si, že problémem je vysoká nezaměstnanost na venkově. Tím, že padla živočišná výroba, je tento problém neřešitelný. Lidé, kteří celý život pracovali v živočišné výrobě, často nejsou schopni se orientovat na něco jiného .Vzhledem k tomu, že se uvažuje o další likvidací chovu dojnic, nezaměstnanost na venkově bude ještě stoupat. Žiji na vesnici a pracuji v zemědělství a vidím, že vesnice ožívá jenom o víkendu, kdy přijíždí lidé z vyšších sociálních vrstev. I z toho titulu je situace neúnosná. Myslím si, že se nedostatečně hledají formy, jak řešit pomoc zemědělcům a vesnicím. Vezmu pozemkové úpravy. Vybudovala se spousta potřebných věcí, biokoridory, biopásy, ale v rámci PRV obce nedostanou peníze na údržbu. Teď budu chtít iniciovat, aby peníze dostaly i obce a mohly zaměstnat místní lidi.
Pokud se týká druhého pilíře společné zemědělské politiky a nezemědělských aktivit, jsem jenom pro ty dotace, které skutečně zabezpečí zaměstnanost lidí na vesnici. To, že se zaměstnají lidé ve městech, že například firma z města přijede udělat na venkov chodník, to podle mého názoru ekonomicky venkovu nic nepřináší. Teď budu chtít iniciovat, aby peníze na údržbu dostali i obce, aby mohli zaměstnat místní lidi. Měli bychom udělat maximum pro to, aby na vesnicích zůstalo zachováno národní bohatství a mladí lidé nám z této oblasti neutíkali.

Jiří Hanuš (KDU-ČSL): Co se týká produkčního zemědělství, souhlasím s jeho podporou. Tady si myslím, že je třeba podporovat zlepšení konkurenceschopnosti našeho zemědělství, a to zejména podporou inovací, což už tady bylo několikrát řečeno, a zlepšováním kvality zemědělských výrobků. Důraz budeme klást také na podporu modernizace zemědělských podniků, prioritně v oblasti welfare zvířat a bezpečnosti a kvality potravin.
Pokud se týká podpory veřejných statků, tak si myslím, že je to otázka zacílení podpor rozvoje venkova na plnění environmentálních a jiných mimoprodukčních funkcí zemědělství, zejména zachování biodiverzity a péči o krajinu. V rámci boje s klimatickou změnou budeme prosazovat to, aby opatření rozvoje venkova hrála zásadní roli v procesu adaptace evropského zemědělství a lesnictví na změnu klimatických podmínek a při snižování emisí skleníkových plynů a udržení vody v krajině. Z hlediska adaptace by v rámci rozvoje venkova mělo být více podporováno zavádění nových technologií a moderních postupů do praxe a opatření, vedoucích k posilování ekologické stability krajiny. Klíčový význam bude mít také podpora vzdělávání zemědělců. Z hlediska kvality života na venkově a životaschopnosti venkovských oblastí budeme nadále podporovat diverzifikaci činností směrem k aktivitám nezemědělské povahy, k činnostem s vyšší přidanou hodnotou a k produkci pro nepotravinářské využití, mimo jiné v souvislosti s posílením energetické bezpečnosti. Rozvoj venkova by měl přispívat také k rozvoji infrastruktury a občanského vybavení obcí a k ochraně a rozvoji přírodního a kulturního dědictví.

Pavel Kováčik (KSČM): Jsem přesvědčen o tom, že rozvoj produkčního zemědělství je velmi zásadní, nejen pro rozvoj venkova, ale vůbec pro přežití venkova v jeho bohatosti, aby se nestal pouhým nocležištěm pro pracující i nepracující z měst. Ale plnohodnotný, žijící venkov může přežít pouze, pokud bude na venkově jedna z těch věcí, a to je funkční produkční zemědělství přinášející pracovní místa. Nemyslím si, že je účelné podporovat venkov z II. pilíře SZP. Máme problém s tím, abychom vůbec udrželi konkurenceschopnost produkce a z toho ještě ubereme a budeme dávat tu na environmentální funkce, tu na údržbu krajiny, tu na jinou funkci a potom z toho nebude nic. Neudrží se ani produkční zemědělství a nebude to stačit ani pro zachování mimoprodukčních funkcí. Jsme proto, aby se podporovaly i mimoprodukční funkce. Ale záležitosti rozvoje venkova – školy, školky, hřbitovy, zdi kapličky apod., nechť se financují z kapitoly MMR. Environmentální funkce by se měly podporovat z kapitoly životního prostředí, nikoliv z kapitoly zemědělství.

Josef Stehlík (ODS): Mám li odpovědět na otázku, zda je pro rozvoj venkova zásadní rozvoj produkčního zemědělství, musím konstatovat, že za současné situace v České republice není, protože účelnost holdingů, jejichž rozmachu jsme v poslední době svědky, je pro český venkov nulová. Význam pro venkov má například podnik, zabývající se produkčním zemědělstvím, který hospodařící ve na dvou farmách ve dvou obcích. Peníze, které takovým podnikem projdou, pak zůstanou na venkově, ale v okamžiku, kdy nějaký podnik obhospodařuje deset patnáct katastrů obcí, tak je jeho působení v konkrétní obci spíše negativní.
Co se týká podpory nezemědělských aktivit z druhého pilíře společné zemědělské politiky EU, lze s ním souhlasit, ale za předpokladu, že dojde skutečně k průniku finančních zdrojů jak ministerstva životního prostřed, tak z části i ministerstva pro místní rozvoj případně i dalších. Jsme přesvědčeni o tom, a naše strana to má i v programu, že by mělo existovat jedno ministerstvo, které se bude zabývat problematikou venkova jako takového.
Často se opakuje tvrzení, že se venkov vylidňuje. Podíváme-li se však do statistik, zjistíme, že počet jeho obyvatel zůstává v podstatě stabilní. Je to samozřejmě regionálně a místně rozdílné, například ve středních Čechách počet obyvatel na venkově stoupá. Podstatné však je, že podíl lidí na venkově, kteří by pracovali v zemědělství, zásadně klesá. Cílem politiky by mělo být, aby venkov nebyl pouze noclehárnou pro lidi, kteří pracují ve městech, v montovnách či logistických centrech, ale tato politika by měla vytvářet nová pracovní místa, která jsou blízká naturelu venkova. Jde například o drobné prodeje, nebo zpracování potravin. Z osobních zkušeností na ministerstvu zemědělství vím, jakým obrovským problémem bylo přesvědčit celý byrokratický aparát, aby změnil pohled na požadavky standardů pro malé potravinářské dílny, které musí být samozřejmě jiné než požadavky na velké potravinářské podniky s produkcí na export. To se podařilo a může to sloužit jako příklad, co lze poměrně jednoduše změnit proto, abychom podpořili určité podnikatelské aktivity na venkově.
Další možností je využití rekreačního potenciálu české krajiny. Platí jednoduché pravidlo, že čím horší jsou v dané krajině podmínky pro zemědělství, tím je ta krajina přitažlivější pro turisty a milovníky přírody. Proč tedy nenabídnout zemědělcům v těchto oblastech, aby s pomocí nějakého podpůrného programu využili i tento potenciál krajiny.
Ještě ale poznámka o společných zařízení vzniklých během pozemkových úprav. Na ministerstvu zemědělství leží od loňského jara připravený návrh, který měl být notifikován u Evropské komise a který dává jasná pravidla pro to, aby se obce nebo sedláci mohli ujmout po ukončené komplexní pozemkové úpravě společných zařízeních a pět let se o ně starat, tak aby se mohli v krajině etablovat. Bude jen dobře, pokud se podaří rozhýbat ministerstvo zemědělství, aby to dotáhlo do konce. To je totiž další zdroj příjmů, který může být nejen pro obce, ale také pro zemědělce, samozřejmě pokud budou mít zájem .

Karel Tureček (TOP 09): Je pro rozvoj venkova zásadní rozvoj produkčního zemědělství? Je to jedno, co je v tomto směru zásadní. Produkční zemědělství je jednou z možností. Produkční zemědělství, multifunkční zemědělství a také malé a střední podnikání nebo tak zvaná přidružená výroba. Já si myslím, že tyto tři směry jsou základní a zásadní pro rozvoj venkova a jeden bez druhého nejde a jedno bez druhého vede k destabilizaci. Samozřejmě pod malé a střední podnikání jde dát všechno, podporu regionálních potravin, nepotravinářské využití zemědělské produkce, řemesla, cestovní ruch, inovace apod.
Druhý pilíř SZP je atomizován na spoustu malých programů. Množství finančních prostředků je pětinásobně i desetinásobně nižší než je potřeba. Rád slyším ze strany ekologů, že podporují prohlubování mimoprodukčních funkcí, stabilizační prvky v krajině, vodní hospodářství, udržení vody v krajině. Proto se přimlouvám, abychom prostředky na tyto věci dávali ne z druhého pilíře SZP, ale z operačního programu Životní prostředí. Čerpání z tohoto programu právě v oblasti stabilizačních prvků v krajině a posilování retence vody v krajině skončí v roce 2013 naprostým fiaskem, a to právě proto, že se jej nemohli účastnit zemědělci. Pokud jde o podporu malého a středního podnikání a infrastruktury (protože bez rozvoje infrastruktury nebude rozvoj malého a středního podnikání na venkově), přimlouvám se za zvýšenou alokaci prostředků Evropské investiční banky prostřednictvím administrátora, kterým by měl být Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond. To vidíme jako nástroj ke zvýšení potřebných finančních prostředků, ne ale na úkor druhého pilíře SZP.