Jak vidí strany zemědělskou politiku EU

Druhá část odpovědí zástupců politických stran na otázky týdeníku Zemědělec před květnovými volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR tentokrát na otázku: Kam by se měla v příštích letech ubírat společná zemědělská politika (SPZ) Evropské unie a co je v rámci její reformy pro Českou republiku klíčové?
Pořadí, v jakém se jednotliví účastníci diskuse vyjadřovali bylo stanoveno náhodným výběrem.

Pozvání redakce přijali: Lenka Andrýsová za stranu Věci veřejné, Jan Fencl za Stranu práv občanů -Zemanovce, Josef Dlouhý za Stranu zelených, Jiří Hanuš za KDU-ČSL, Karel Tureček za TOP 09, Pavel Kováčik za KSČM, Jan Hajda za ČSSD a Josef Stehlík za ODS.

Lenka Andrýsová (Věci veřejné): Společná zemědělská politika by měla být zelenější, férovější, udržitelnější a jednodušší. Co se týká férovosti, mělo by dojít k postupnému vyrovnávání podmínek pro čerpání dotací a vůbec ke srovnání podmínek zemědělců v České republice a v ostatních státech. Například v Polsku zemědělci nemusí platit daně z dotací, i když mají obdobné podmínky pro jejich čerpání. Do určité míry nemusí platit ani sociální a zdravotní pojištění. Ve Velké Británii zase dostávají podporu malí a střední podnikatelé, v Rakousku existuje proexportní politika, což také nabourává trh. Dorovnání podmínek musí být komplexní, nejde jen o dorovnání dotací. V dlouhodobě perspektivě chceme upouštět od dotační a podpůrné zemědělské politiky. Je to trend, který v evropské politice probíhá a musíme ho podporovat. Dále podporujeme menší regulaci evropského trhu, protože nepovažujeme za vhodné, aby se definovalo, jak například má vypadat určitá zelenina. Zase si myslím, že tento trend v EU již je a my ho budeme podporovat. Další směr je zelenější společné zemědělské politiky. V tom slova smyslu se snažíme spojit ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí, protože tyto oblasti vnímáme jako propojené a také by měly být více koordinované.
Pokud bych měla odpovědět na otázky, jaká by měla být priorita České republiky, tak je to jednoznačně dorovnání podmínek.

Jan Hajda (ČSSD): Zemědělství by mělo mít v oblasti budoucí společné zemědělské politiky tři hlavní priority. K nim se řadí maximalizace příjmů z trhu, zemědělský a potravinářský trh musí však fungovat ve prospěch všech a bez velkých cenových výkyvů. Domníváme se, že pod tlakem krize dojde k určité revizi dotační společné zemědělské politiky. Ta by se měla vrátit ke svým kořenům a zásadně se orientovat na produkci, na zaměstnanost a podobně. Vydávat finanční prostředky například na mulčování bez ohledu na zaměstnanost lidí je nepřijatelné. Společná zemědělská politika musí hájit dostatečný společný zemědělský rozpočet tak, aby evropské potraviny byly konkurenceschopné, a musí zůstat společná a rovnoprávná pro všechny členské země. Zdůrazňuji, že Evropa nemůže být odbytištěm ekologicky nekvalitních nebo sociálně dumpingových potravin. Je rovněž nutno trvat na odbourávání historického principu dotací. Velice vítáme to, že Evropská komise dala pokyn k šetření chování obchodních řetězců. Začíná chápat, že je nutná rozumná regulace a spravedlivé rozdělování hodnot v rámci vytvářené produkce. Není možné, aby někdo, kdo je silný na trhu, nechal živořit svého partnera. Domníváme se, že je třeba zahájit seriozní diskusi o postojích ČR včetně strategie rozvoje venkova tak, aby se venkov nevylidňoval.

Pavel Kováčik (KSČM): Myslím si, že reforma SZP by měla umožnit působit všem subjektům ze všech členských zemí na základě naprosto rovných podmínek na jednotném evropském trhu. Co nejrychlejší dorovnání podmínek bude velmi nutné, a dokonce pro českého, moravského a slezského zemědělce životně důležité. Daleko lepším podmínkám německým, rakouským, ale i polským nemůžeme dlouhodobě konkurovat. Myslím si, že se mělo více dbát na to, jak se vyjednávaly vstupní podmínky a podmínky naší existence v EU. SZP by do budoucna měla dbát více na ochranu proti sociálnímu a ekologickému dumpingu. Výrobky ze třetího světa jsou produkované za velmi nízkých nákladů na pracovní sílu, neboť v těchto zemích neexistují žádné sociální standardy a o nějakém šetrném přístupu k životnímu prostředí nemůže být ani řeči. To vše snižuje cenu produkce, která vstupuje na evropský trh a SZP by měla i tento problém řešit.
KSČM je proto, aby se nepodporovala nevýroba. Je přitom druhořadé, jestli zemědělci budou produkovat potraviny, nebo zda v případě, že potraviny nebudou na trhu úspěšné, budou se zemědělské komodity využívat k nepotravinářským účelům. Nechceme ale podporovat pouhé ležení půdy ladem. Vždycky se dá dělat něco, co přinese pracovní místa a nějaký efekt, a tudíž zlevní i údržbu krajiny a ostatní mimoprodukční funkce.
V rámci reformy SZP je pro ČR klíčová rovnoprávnost, tedy co nejrychlejší dorovnání podmínek a také ještě nediskriminace. Teď mám na mysli nediskriminaci například podle velikosti farmy.

Jan Fencl (SPO): Reforma SZP probíhá od roku 1992. Přímé platby, ať se jim říká jakkoliv, jsou stále zhruba stejné. Vedle toho rostou podpory venkova a zdroje na údržbu krajiny. Za každé sedmileté období se podmínky těchto podpor trochu překopou, ale výsledek je ale pořád stejný. Myslím si, že ani tentokrát se zase nic moc nezmění. SZP není v konkurenčním prostředí světového obchodu s potravinami škodlivá. Jen ji nelze zneužívat. Domnívám se, že nejsilnější argument pro zachování evropských dotací je zdravotní bezpečnost potravin, zohlednění ekologických principů při pěstování, chovu a výrobě potravin a geografické znevýhodnění převážné části Evropy. Tvrdím, že stále platí, že vzdělaní a pracovití zemědělci v Čechách a na Moravě při stejných podmínkách podnikání v evropské konkurenci uspějí. Takže při změnách SZP, ať již jsou jakékoliv, je pro české podnikatele důležité, aby nebyly diskriminující. Při rovných podmínkách není nutné se bát konkurence a výrazný pokles unijního rozpočtu by v tom případě zlepšil konkurenceschopnost českých zemědělců. Stačilo by, kdyby unie SZP reformovala tak, aby měla rovné podmínky pro staré a nové členské státy. Tím samozřejmě nevylučuji diskusi nad řadou otázek, například kdo bude rozhodovat o tom, kdo je malý a kdo velký, kdo dostane více a kdo dostane méně.

Karel Tureček (TOP 09): Asi se shodneme požadavku rovnocenných a srovnatelných podmínek pro všechny - pro staré i nové členské země. Ale při jakékoliv reformě SZP, ať již bude zásadní nebo jenom okrajová, je pro ČR zásadní, aby se nepřesunula na soutěž státních rozpočtů. Aby šetření v rámci EU nedeklarovalo možnost státním rozpočtům poskytovat jakési doplňkové platby. V tu chvíli by se rozjela nová soutěž, soutěž bohatých a chudých, zadlužených a méně zadlužených apod. To by vedlo ke konci SZP. Nebudeme souhlasit s přesouváním finančních prostředků do druhého pilíře, protože v tom vidíme plíživé přesouvání na soutěž národních rozpočtů. Myslím, že velkou výzvou pro reformu v roce 2013 je akcent na zjednodušení administrativní náročnosti a celkové zjednodušení prvního pilíře. Jinak samozřejmě souhlasíme s tím, že SZP se musí opírat o historickou úlohu zemědělství, kterou mělo v evropském prostoru a v evropském rozměru a nehledat vzory v zámoří. Domníváme se, že „naostro“ se bude reforma probírat jako jedno z posledních žhavých témat, a to i s ohledem na krizi veřejných rozpočtů v některých zemích EU – viz Řecko a nebezpečí rozšíření i na Itálii a další státy.

Jiří Hanuš (KDU-ČSL): Lze očekávat, že debata o budoucí společné zemědělské politice bude muset skončit vzhledem k nutnosti předložení legislativních podmínek někdy v příštím roce. Prioritou je pro nás dosažení srovnatelné úrovně přímých plateb pro zemědělce v rámci celé EU bez přechodného období. Požadavek na přechodné období je neobhajitelný, zejména s ohledem na to, jak nabíhají postupně platby v nově přistoupivších zemích.
V oblasti spolufinancování prvního pilíře odmítáme snahy o zavedení možnosti povinného nebo dobrovolného spolufinancování na národní úrovni. A to zejména z důvodu rizika soutěže národních rozpočtů a narušení hospodářské soutěže. Odmítnout je třeba také znovu se objevující snahu o stanovení maximálního stropu pro příjemce přímých plateb. Pokud se týká plošných plateb, podporujeme stanovení srovnatelné plošné platby s ohledem na regionální a sektorová kritéria. Tady ale chceme, aby tato platba byla nad současným průměrem EU. Je potřeba odmítnout snahy o stanovení její výše na základě socio- ekonomických kritérií. Zejména parametr zaměstnanosti by byl pro ČR vzhledem k výrobní struktuře pro stanovení výše platby nevýhodný. Zároveň by takové nastavení vedlo proti zvyšování efektivity a konkurenceschopnosti evropského zemědělství na světovém trhu.
V rámci tržních opatření společné zemědělské politiky budeme podporovat vytvoření efektivní bezpečnostní sítě, kde budou základními opatřeními intervence a podpora soukromého skladování. Za důležité považujeme také rozvoj nástrojů v oblasti řízení rizik a krizí. Zpočátku by měly mít doplňkový charakter k nástrojům bezpečnostní sítě. Zároveň by měly vést k vyrovnání poklesu příjmu zemědělství v období výrazného snížení ceny, a to za předpokladu financování v prvním pilíři nad rámec finančních prostředků alokovaných pro přímé platby.
V rámci druhého pilíře budeme podporovat další posilování politiky rozvoje venkova jako klíčového nástroje pro zvýšení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru a na podporu udržitelného rozvoje venkovských oblastí a řešení jeho problémů, včetně výzev spojených s vylidňováním. K zajištění větší transparentnosti a rovného zacházení budeme prosazovat jednotný přístup při stanovení alokací na rozvoj venkova založený na objektivních kritériích.

Josef Dlouhý (SZ): V principu Strana zelených se společnou zemědělskou politikou EU tak, jak je obecně formulována, souhlasí. SZP respektuje model multifunkčního zemědělství a souhlasí i s členěním na dva základní pilíře. Zelení ale považují za nezbytné, aby proběhla národní a následně celoevropská diskuze o významu multifunkčního zemědělství pro zachování kulturních, sociálních a ekologických hodnot pro celou Evropu.
Rozpočet pro SZP je třeba zanechat ve stejném poměru jako dosud. Bude ale nutné odstranit dotace pro ekologicky a eticky neudržitelné formy zemědělské a potravinářské výroby.
Souhlasíme se zachováním obou pilířů SZP a podporujeme posílení druhého pilíře. První pilíř, který financuje přímé platby a reguluje zemědělský trh, chceme ponechat nadále stoprocentně financovaný Evropskou unií, aby nemohly mít členské země se silnější ekonomikou konkurenční výhodu, a současně jsme pro ponechání podmínky minimálních standardů. Hlavním požadavkem ČR by měla být podmínka rovnosti přímých plateb pro celou unii.
Druhý pilíř, zaměřený na podporu udržitelného rozvoje venkova, navrhujeme finančně posílit na úkor finančních nástrojů na regulaci trhu a částečně na úkor prvního pilíře. Zde se uplatní více dobrovolné programy zemědělců, které zvýší kvalitu hospodaření i potravin. Výhledově výhodné je spolufinancování těchto programů státem a příjemci, což posílí vliv daňových poplatníků a spotřebitelů na směrování dotací. Takto bude více možno podpořit programy, které lidé skutečně chtějí, a oslabí se dotačně orientovaná agrární lobby. Jako příklad podporujeme rozšíření ekologického zemědělství. Tzv. integrované zemědělství by nemělo být v rámci druhého pilíře podporováno a mělo by se stát standardem pro celé evropské zemědělství.
Josef Stehlík (ODS): My stejně jako každá strana, máme ve svém programu samozřejmě spravedlivé a rovné podmínky pro své zemědělce v rámci společné zemědělské politiky EU. Jsme si však vědomi že k tomuto narovnání dospějeme postupnými kroky. Nevůle starých členských zemí k vyrovnání podmínek v rámci unie totiž bude velmi silná a bude hodně záležet na diplomatickém umu, jak se podaří dopracovat k jednotlivým krokům.
Za pozitivní bychom považovali, kdyby společná zemědělská politika přešla na princip skutečně totálního odpoutání dotací od výroby. Tedy, aby začala využívat podobný systém jednotné platby, jaký je dnes u nás. Tento model má pochopitelně svoje úskalí, ale jsme přesvědčeni, že jednotná platba a odpoutání podpor od produkce bude nezbytným krokem, který postupně povede ke srovnání podmínek. Druhým krokem, který s tím předchozím souvisí, je pak způsob výpočtu jednotné platby v rámci prvního pilíře. Předpokládáme, že objem finančních prostředků v pilíři jedna by se měl snížit a peníze z tohoto prvního pilíře by měly posílit pilíř druhý, s tím, že je třeba v rámci tohoto pilíře vyřešit participaci národních rozpočtů určitým mantinelem, který by znemožnil dostihy národních rozpočtů při podpoře nevýrobních částí zemědělské politiky.
Dalším důležitým bodem je pak celková inventura všech regulativů a administrativních požadavků, a to už na úrovni Evropské komise. Pokud totiž mluvíme o liberálním trhu v rámci zemí EU 27, tak je třeba jednat i o všech omezeních a zvláštních podmínkách, které si stanovují staré členské země jako svá historicky založená specifika. I v této oblasti musí dojít k zásadním změnám.
Pokud jde o liberalizaci světového agrárního obchodu, která úzce souvisí se společnou zemědělskou politikou EU, ODS ji do jisté míry neodmítá. Chápeme však středoevropský prostor jako místo poněkud odlišné zemědělské výroby, než jaké je například v Austrálii či USA. Takže veškerá srovnání s těmito oblastmi z hlediska podpor plynoucích do zemědělství nejsou dost dobře možná.
Pro Českou republiku by mělo být v rámci reformy společné zemědělské politiky EU nejdůležitější zahájit jednání o tom, aby se platby prvního pilíře začaly srovnávat ve všech členských zemí. Za jakou dobu k tomu ale dojde, je ale věcí diplomatických jednání.