Obavy z další diskriminace

České zemědělství by mohlo obstát ve více liberalizovaném prostředí, ale jen za předpokladu, že budou zakázány podpory z rozpočtu jednotlivých členských států. Výplaty dotací z Evropské unie by totiž neměly být nahrazeny soutěží národních rozpočtů. To by znamenalo další diskriminaci nejen ČR, ale i ostatních nových členských států unie. Uvedl to hejtman Jihomoravského kraje a předseda Asociace krajů Michal Hašek na konferenci nevládních zemědělských organizací nových států EU, která se konala minulý týden v Brně v rámci veletrhu Techagro.

Na tomto setkání, které se zabývalo situací zemědělců z nových zemí unie a budoucí společnou zemědělskou politikou, Hašek prohlásil, že ČR je připravena konkurovat ostatním státům s minimem dotací nebo i bez nich, ale není připravena na konkurenci státních rozpočtů nebo na boj s protekcionismem velkých nadnárodních obchodních řetězců,“ prohlásil Hašek, který převzal nad tímto setkáním záštitu. České zemědělství podle něj disponuje určitými výhodami. Je to jednak geografická poloha v mírném pásmu a poměrně vysoká úroveň vzdělanosti v tomto resortu. „V době privatizace a transformace se ukázalo, že české zemědělství je schopno se přizpůsobovat novým podmínkám a udržet si svoji životaschopnost,“ konstatoval. K nevýhodám se podle něj řadí podkapitalizace, úvěrové zatížení podniků a nízká ochrana trhu ve srovnání s ostatními zeměmi EU. „Před vstupem ČR do EU bylo zemědělství jediným odvětvím národního hospodářství, kterému stát neposkytl významné prostředky během transformačního procesu. Například do bankovního sektoru putovaly stovky miliard korun,“ poznamenal. Zemědělci se však musejí potýkat i se zápory. Nadprůměrná velikost zemědělských podniků v ČR je charakterizována vysokým podílem pronajaté půdy, který patří k nejvyšším v EU, a s tím související i potřeba zaměstnanců. Tyto skutečnosti se podle Haška promítají do vyšších nákladů farmářů.
ČR musí podle něj trvat na tom, že veškeré reformní kroky musí být vedeny principem rovných podmínek pro všechny příjemce. Budoucí zemědělská politika by měla zajistit, aby se zemědělství stalo konkurenceschopné v globálním měřítku, mohlo lépe reagovat na změnu klimatu a splňovalo požadavky na konkurenceschopnost ve výrobě potravin. Současná zemědělská politika a úroveň podpor, směřujících do zemědělství, tyto požadavky nenaplňují. Podle Haška by se farmáři nových zemí unie by se měli také zasadit o udržení oprávněných dovozních bariér, aby nedošlo k ohrožení základních principů evropského zemědělství, a to environmentální šetrnosti, přiměřenosti, dodržování precizního zemědělství, vysokých hygienických standardů a zdravotní nezávadnosti. „Není možné v rámci povolit dovoz zemědělské potravinářské produkce, které se tímto pravidlem také neřídí,“ prohlásil. Za důležitou považuje rovněž ochranu pracovních míst na evropském venkově.
Problémem bylo přechodné období Státní tajemník ministerstva zemědělství Slovenské republiky Ján Slabý považuje za klíčový problém odsouzení nových členských států na desetileté přechodné období. „Toto rozhodnutí si vyžádalo, že vývoj na trhu s klíčovými agrárnímu komoditami na Slovensku vyústil do krachu některých podniků a má negativní dopad na stabilitu celého slovenského venkova,“ přiblížil. Jen v roce 2009 podle něj opustilo slovenské zemědělství přes 11 tisíc pracovníků. Jedno pracovní místo v agrosektoru na sebe přitom váže tři až čtyři místa v jiném odvětví. Zdůraznil, že situace v zemědělství je opravdu kritická. Negativní saldo slovenského agrárního zahraničního obchodu se každoročně prohlubuje. Vloni představovalo minus 950 milionů eur a je jedno z nejvyšších od vstupu Slovenska do EU, upřesnil Milan Semančík ze slovenské zemědělské a potravinářské komory. Připomněl, že meziroční pokles tržeb se pohybuje v kolem 280 až 300 miliony eur (asi 7,6 miliardy korun). Stavy prasat se oproti roku 1995 snížil o třetinu, u hovězího dobytka se stavy snížily na polovinu.
Globální ekonomická krize zasáhla podle Slabého toto odvětví víc, než se očekávalo. Statistické porovnání vývoje cen potvrzuje, že agrární sektor je náchylnější na jakékoliv výkyvy a vždy ho postihnou víc, než ostatní články výrobně podnikového řetězce. „Velmi negativní vývoj zaznamenává hrubá zemědělská produkce, negativně hodnotíme i její strukturu,“ poznamenal. Klesá podíl živočišné výroby ve prospěch rostlinné produkce. Rozhodující příčinu vidí v diskriminačním nastavení nástrojů společné zemědělské politiky. „V roce 2013 máme dosáhnout 100 procent přímých plateb. Ale i tak to není totéž, co mají staré země EU,“ řekl zástupce polské agrární komory Wladyslaw Piasecky. Přímé platby se vypočítávají podle historických tabulek výnosů na hektar. „V Polsku byly při vstupu země do EU výnosy kolem tří tun, zatímco v Německu nebo Francii dvojnásobné. Dnes je ta úroveň už srovnatelná,“ dodal Piasecky. Podobně kritická situace je i v ostatních státech Evropské unie. V Maďarsku klesly stavy prasat proti polovině 90. let minulého století na třetinu. Země nyní dováží už 30 procent vepřového masa, u mléka je to ještě o deset procent více, řekl konzultant maďarské agrární komory András Laczkó.
Chyba ve vyjednávání
Předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský připomněl, že nerovnoprávné podmínky pro uplatňování společné zemědělské politiky přispěly k omezení agrární produkce ve většině přistupujících zemí. „Je zřejmé, že se jednalo o zásadní chybu ve vyjednávání,“ řekl. Za nejvážnější chyby považuje nízké přímé platby, desetileté období jejich náběhu, a nízké produkční kvóty, stanovené pod možnostmi nových zemí. „Přesto se po vstupu ČR do EU ekonomika zemědělských podniků do určité míry stabilizovala. V roce 2009 se však vlivem finanční a hospodářské krize dostala opět do vážných ekonomických problémů,“ podotkl.
Ani po vstupu ČR do EU se však podle Jirovského nepodařilo zabezpečit cenovou stabilitu. V roce 2009 ceny zemědělských výrobců proti roku 2004 klesly o 11,3 procenta, zatímco ceny vstupů vzrostly o 14,8 procenta, ceny zpracovatelů stouply o 3,8 procenta a potraviny podražily o 9,3 procenta. „Tento negativní vývoj pokračuje i v letošním roce, ceny zemědělských výrobců se v únoru meziročně snížily o dalších 5,4 procenta. Jednou z příčin tohoto trendu jsou legislativní a exekutivní problémy ČR vyplývající z neregulovaného rozvoje obchodních řetězců,“ informoval. Podle něj od roku 2014 by měla být vytvořena jedna rovnoprávná společná zemědělská politika, a to nejen v přímých platbách, ale i v oblasti rozvoje venkova a národních platbách a podporách. „Požadujeme posílit první pilíř – přímé platby jako úhradu za veřejné služby, což znamená plnění požadavků na vyšší kvalitu, bezpečnost potravin a plnění enviromentálních podmínek, které jsou v EU mnohem náročnější proti ostatnímu světu,“ řekl s tím, že podporují změnu rozdělení financování mezi prvním a druhým pilířem se záměrem oddělit platby do zemědělství od podpor na rozvoj venkova. Proto je nutné přímé platby nadále považovat za základ společné zemědělské politiky. Neuplatňovat žádnou modulaci, degresivitu ani stropy plateb odvozené od velikosti podniků. Platby nevázat na historické referenční údaje a vyplácet je jen činným zemědělcům. Hlavní část plateb vyplácet na obhospodařovanou zemědělskou půdu, sazby zvýhodnit za chov přežvýkavců a za udržení zaměstnanosti. Zároveň očekávají, že bude zrušen historický princip základů pro přímé platby a uplatněny rovné podmínky. Přímé platby by měly být podmíněny aktivním zemědělským podnikáním v roce přiznání plateb, základem by měla být aktuální výměra obhospodařované zemědělské půdy, zatíženost přežvýkavci a počet pracovníků. Podle svazu by bylo rovněž třeba vytvořit záchranou síť pro kompenzaci ztrát v krizi, pro řešení ohrožených sektorů, změn klimatu a vytvořit program pro zajištění příjmů a nepojistitelných škod.