Současné ceny konzumních jablek je těžko možné dále snižovat, protože na jejich sklizeň neexistuje téměř žádná mechanizace. Ta se běžně používá pouze u peckovin a bobulovin na zpracování. Nejvíce se pomocí kombajnů sklízí rybíz nebo prostřednictvím setřásačů pak višně či i část švestek. Rentabilita za poslední dva roky byla u většiny ovocných druhů špatná. Velká krize je u odbytových cen ovoce na zpracování, zejména jde o višně, rybíz a moštová jablka. O něco lepší je situace u třešní, hrušní nebo meruněk. Uvedl to předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík.
K hlavním pěstitelským trendům v posledních letech patří budování sítí proti kroupám. Právě nyní, kdy přibývá přívalových dešťů s krupobitím, které zničí velkou část úrody, je to nejlepší způsob ochrany plodů. Tuto výstavbu podporuje dotacemi Evropská unie z Programu rozvoje venkova.
Česká republika už bohužel není soběstačná v produkci žádného ovocného druhu mírného pásma. Soběstačnost dosahuje jen kolem 70 procent. U broskvoní je situace ještě horší, plochy se neustále snižují, nových sadů zemědělci vysazují minimální množství. Produkce broskví totiž těžko konkuruje dovozu (ceně) z jižních států Evropy. „Poněkud lepší je situace u meruněk. V Česku už jsou zastoupeny nové moderní tržní odrůdy, proto je konkurence cen nižší než u broskví a zájem spotřebitelů o toto ovoce je stabilní. Meruňky jsou perspektivnější komoditou než broskve,“ doplnil předseda.
Připomněl, že pokud bude pokračovat propad cen ovoce, tak se zřejmě pěstitelé nevyhnou dalšímu snižování ploch sadů. Radit ovocnářům, na jaké druhy se zaměřit, je podle něho těžké nejen s ohledem na vývoj trhu, ale záleží i na orientaci každého z nich. Někteří operují na místním trhu, jiný zase dodávají přímo supermarketům. „Je však jasné, že k dosažení konkurenceschopnosti je nezbytné zvýšit výnos a zlepšit kvalitu, respektive podíl tržních plodů. Dále investovat do kapkové závlahy i do sítí proti krupobití a v obnově sadů pak rychleji reagovat na změny a trendy v odrůdové skladbě,“ vysvětlil Ludvík.