Vývoj cen od farmy po vidličku

Rozsáhlé sdělení, jehož cílem je zlepšit fungování potravinového dodavatelského řetězce od zemědělců až po nákupní košík spotřebitelů vydala v závěru uplynulého měsíce Evropská komise. Za podstatné považuje zlepšení obchodních vztahů mezi jednotlivými články tohoto řetězce, zejména zvýšení transparentnosti přenosu a tvorby cen. To by měl ohlídat nový evropský nástroj pro monitoring cen potravin. Důvodem, proč se Brusel začal v této oblasti více angažovat, byl vývoj cen zemědělských komodit a jejich dopad do celého potravinového řetězce od farmy po nákupní košík spotřebitele v uplynulých dvou letech i přetrvávající problémy zejména v mléčném sektoru

Kam šly peníze, ptá se komisařka Mariann Fischerová Boelová v poznámce na svém blogu, kde připomíná demonstrace farmářů kvůli nízkým nákupním zejména mléka a skutečnost, že pokles cen zemědělských surovin spotřebitelé ve svých peněženkách prakticky nepocítili. „Jestliže ceny placené zemědělcům jsou nízké, zatímco ceny potravin v obchodech jsou vysoké, máme pravděpodobně problém. Třebaže farmáři dostávají různé druhy podpor, hlavní příjem získávají prodejem své produkce,“ konstatuje komisařka a připomíná, že po vrcholu úrovně farmářských cen z roku 2007 došlo již ve druhém kvartálu uplynulého roku k jejich prudkému pádu. Ale spotřebitelské ceny začaly klesat teprve nedávno a jen velmi pomalu.
Co s tím? Podle komisařky je na prvním místě nutné mít dobré informace. To je podle ní důvodem, proč Brusel spouští nový evropský nástroj na monitoring cen potravin. Ten by měl porovnat ceny potravin v zemích unie a také ukázat, jak se mění cena v průběhu potravinového řetězce, v němž ze suroviny vzniká potravina, která jde distribucí ke spotřebiteli. Za druhé je třeba posílit vyjednávací sílu zemědělců v potravinovém řetězci. Komisařka připouští, že je to komplexní a široké téma, protože různé části řetězce zemědělsko-potravinářského sektoru pracují odlišnými způsoby. TA je třeba poznat a zakázat nečestné smluvní praktiky. Komisařka přitom upozornila, že tímto tématem se také zabývá skupina na vysoké úrovni, která prověřuje mimo jiné fungování řetězce pro mléčné výrobky (i ten se vine od farmy po nákupní tašku spotřebitele). Za třetí důležitou podmínku považuje komisařka zlepšení vyjednávací síly farmářů, kteří by podle ní měli mezi sebou spolupracovat. Poukázala přitom na sektor ovoce a zeleniny, v němž jsou pěstitelév některých zemích již dlouhé roky sdruženi do producentských organizací. Ty jim dodávají sílu pro vyjednávání se zpracovateli a s obchodníky a také jim i jinak pomáhají. Kde tyto organizace nefungují, pěstitelé vyjednávají s odběrateli samostatně a podle komisařky prodělávají. „Proto reforma tohoto sektoru z roku 2007 přináší kroky k posílení producentských organizací. Co je dobré pro jednu část zemědělství, mělo by být dobré i pro ostatní,“ tvrdí komisařka s tím, že v nadcházejících letech je potřeba pečlivě promyslet, jak vyjednávací pozici farmářů posílit.
Nejde jen o produkci potravin a jejich dodávání spotřebitelům. Zemědělství, potravinářský průmysl a distribuce dohromady zaměstnávají více než sedm procent obyvatel unie a potraviny představují v průměru 16 procent výdajů domácností. I proto je nutné, aby potravinový dodavatelský řetězec správně fungoval a poskytoval kvalitní a bezpečné potraviny za dostupné ceny.
Nižší farmářské ceny spotřebitelé nepocítili
To, že řetězec nefunguje správně, dokládá i skutečnost, že prudký pokles cen zemědělských komodit, k němuž došlo již loni, se dosud plně neodrazil v nižších spotřebitelských cenách. Během posledních měsíců se tato situace nejzřetelněji projevila v odvětví mléka. „Jak ukázal poslední vývoj na trhu s mlékem, velmi často neexistuje propojení mezi cenou, kterou dostane zemědělec, a cenou, kterou platí zákazník v obchodech. Spolu s orgány členských států zdvojnásobíme úsilí, abychom zajistili, že potravinový dodavatelský řetězec bude účinně fungovat od zemědělského podniku až po samotného zákazníka. Požádám skupinu odborníků na vysoké úrovni pro mléko, aby se podrobně zabývala závěry zmíněného sdělení a aby v případě potřeby doporučila opatření. Musíme našim zemědělcům v odvětví mléka zajistit důstojné životní podmínky nyní i v budoucnu. A totéž platí pro výrobce jiných zemědělských produktů,“ prohlásila při oficiálním zveřejnění zmíněného sdělení komisařka.
Návrhy opatření z pera komise Sdělení odhaluje značné napětí ve smluvních vztazích mezi aktéry dodavatelského řetězce, které vyplývá z jejich odlišnosti a z rozdílů ve vyjednávací síle. Rovněž upozorňuje na nedostatečnou transparentnost cen v celém řetězci a na zvýšenou nestálost cen komodit. Kromě toho ukazuje, že vnitřní trh s potravinami je stále roztříštěný z hlediska produktů i členských států. Pro zlepšení fungování řetězce komise navrhuje:
1. Podpořit mezi zúčastněnými stranami potravinového dodavatelského řetězce udržitelné vztahy založené na trhu, a to následujícími způsoby:
- Komise bude s členskými státy spolupracovat na zjišťování nespravedlivých smluvních podmínek, které vyplývají z nerovnoměrnosti vyjednávací síly, na zvyšování informovanosti aktérů řetězce o této otázce a na to, aby zneužívání této nerovnoměrnosti bylo možné snadněji oznamovat.
- V těsné spolupráci s orgány členských států odpovědnými za hospodářskou soutěž bude komise nadále pozorně sledovat vývoj situace v konkurenci v potravinovém řetězci.
2. Zvýšit transparentnost potravinového dodavatelského řetězce:
- Komise zveřejnila první verzi evropského nástroje pro sledování cen potravin a vyzývá členské státy, aby na internetu zřídily snadno přístupnou službu umožňující porovnávat maloobchodní ceny potravin.
- Komise rovněž navrhuje řadu opatření na zlepšení dohledu nad trhem se zemědělskými komoditami s cílem zabránit jeho nestálosti a spekulacím.
3. Posílit integraci vnitřního trhu s potravinami a konkurenceschopnost všech článků potravinového řetězce:
- Komise přezkoumá vybrané environmentální normy a systémy označování původu, které mohou bránit přeshraničnímu obchodu.
- Komise posoudí opatření zaměřená na řešení teritoriálních praktik týkajících se omezení dodávek, při nichž dodavatelé údajně nutí maloobchodníky, aby odebírali zboží z místních zdrojů.
- Je třeba zjistit, jakým způsobem je možné posílit vyjednávací pozici zemědělců, např. vytvořením organizací producentů, a současně zachovávat pravidla spravedlivé hospodářské soutěže. To by bylo možné zajistit třeba v rámci politiky rozvoje venkova nebo v širším rámci společné zemědělské politiky po roce 2013.
Do konce příštího roku by komise měla předložit zprávu o tom, jakého pokroku se díky jí navrženým opatřením podařilo dosáhnout. Komise zároveň navrhuje rozšířit členství, právní postavení a mandát skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost zemědělství a potravinářského průmyslu, která se zatím měla věnovat hlavně problémům v sektoru mléka. Tím by mělo vzniknout fórum pro diskuse o potravinovém dodavatelském řetězci.
Struktura řetězce
Potravinový řetězec zahrnuje několik článků. Jejich počet i charakter se mohou lišit podle daného sektoru, výchozí zemědělské komodity i členského státu. Například řetězec pro mléčné výrobky začíná v prvovýrobě na zemědělské farmě, jeho dalším článkem je doprava syrového mléka z farmy ke zpracování. Mezičlánkem může být místo, kde se mléko od různých, zejména menších producentů soustřeďuje. Dalším článkem je zpracování syrového mléka, na něj navazuje distribuce hotových mléčných výrobků (a také dovoz těchto výrobků ze zahraničí). Řetězec pokračuje meziskladem, velkoobchodem s potravinami či logistické centrum obchodních řetězců. Odtud putuje výrobek do obchodů a v nich ke spotřebiteli.
Výchozí cena, tedy cena původní suroviny se v průběhu řetězce mění, mezi články dochází k jejímu přenosu, přičemž její vývoj odpovídá vyjednávací síle a postavení jednotlivých subjektů zapojených do řetězce. Proč se farmářská cena nepromítne do celého řetězce? Důvody jsou různé. Podle zmíněného sdělení komise může jít například o:
• Různorodost nákladů a praxi vyrovnávání cen. Například některý článek řetězu dává přednost tomu, aby sám vyrovnal (absorboval) prudký nárůst cen a snížil náklady spojené s rychlými změnami cen (například náklady spojené s nutnými změnami v reklamě či ve značení). Také pro některé výrobky (například čerstvé potraviny) údajně platí, že zákazník je citlivější na rychlou změnu ceny než na její výši. Svou roli hraje i nejistota, zda změna, k níž došlo, bude trvalá, či jde jen o velmi krátkodobý výkyv.
• Velký vliv má také trvanlivost potravin. Obchodník bude velmi opatrně uvažovat o zvýšení ceny takových potravin, u nichž si není jistý, že je v době jejich spotřeby prodá.
• Internacionalizace výkyvů cen – v případě růstu vstupní ceny se může článek řetězce rozhodnout, že bude držet konstantní cenu. Například se to stává v situacích, kdy se předpokládá kolísání cen, a proto se používá jakási cena průměrná (stává se to třeba u sezónních produktů) tak, aby bylo možné splnit dlouhodobý kontrakt (i když i ten někdy připouští adaptaci cen) nebo aby se udržel či vzrostl podíl daného produktu na trhu, a to i za cenu sníženého zisku.
• Větší počet vertikálních článků v řetězci spojených jak se zpracováním (například výroba polotovarů, které využije další subjekt), dopravou nebo prodejem může vyvolat zpožďování v přenosu změn v cenách.
• Umístění a rozložení potravinového řetězce - malý a asymetrický přenos cen se může vyskytnout v případech, kdy na místní úrovni je malá konkurence prodejců. Na druhou stranu producenti pak v případě ukončení činnosti jednoho obchodního subjektu mohou mít problémy s odbytem.
• Nakládání se zásobami - zpožďování snížení cen může způsobit i způsob práce obchodníků se zásobami zboží. Navíc zpoždění v přenosu může mít na svědomí i to, zda subjekt používá účetní metodu FIFO (první do skladu, první ze skladu) nebo LIFO (poslední do skladu, první ze skladu). Jestliže články řetězce používají různé metody nebo je mění, je možné v takovém potravinovém řetězci pozorovat asymetrické nastavování cen nebo cenové otřesy.
• Špatné informace o změnách cen. Pokud firmy nemají dobré znalosti o nejnovějším vývoji cen a hodnotě přidané distribucí v potravinovém řetězci, pak většinou získají tyto informace tím, že ceny přizpůsobí cenám ostatních subjektů. Protože existuje riziko cenové války, je možné, že firmy nebudou moc ochotné zlevňovat, i když zpozorují, že ceny ostatních subjektů klesají.
• Veřejná intervence k podpoře producentských cen a(nebo) kontrola zásobování. K asymetrii v přenosu cen v řetězci může dojít také tehdy, když nějaký jeho článek předpokládá, že by mohl dostat státní podporu nebo že se bude muset potýkat s větší konkurencí v přístupu k dodávkám daného zboží.
Co ukázalo pětileté sledování cen potravin Ze sledování cen v celém potravinovém řetězci v EU po dobu delší než pět let vyplynuly podle autorů sdělení tyto hlavní závěry:
• Farmářské ceny jsou nestálé. Během zmíněné doby ceny zemědělských komodit vykázaly tři dvouroční cykly nárůstu a poklesu s výrazným píkem, v němž byla maximální cena v cyklu o 20 procent vyšší než minimální. Poslední cyklus, který odstartoval v roce 2006 a jehož ceny kulminovaly v prvním čtvrtletí roku 2008, ukázal větší rozptyl cen, a to zvýšení o 30 procent ve fázi růstu a snížení o 15 procent ve fázi poklesu. Je pravděpodobné, že toto období stále trvá.
• Vývoj cen výrobců potravin a spotřebitelských měl stálý vyrovnaný daný spíše inflací. Ve sledovaném období byly výkyvy cen zpracovatelů a spotřebitelských daleko menší, než rozptyl cen farmářských. Ceny zpracovatelů ustáleně rostly mezi roky 2000 a 2007 přibližně o dvě procenta ročně. Spotřebitelské ceny se zvyšovaly o něco rychleji, tj. asi o 2,7 procenta za rok v souladu s celkovou inflací v Evropě, která se pohybovala kolem 2,6 procenta.
• Charakter vývoje cen se změnil od roku 2007. Neobvyklý prudký a dlouhý nárůst cen zemědělských komodit vedl ke zdvojnásobení inflačního vývoje pro producenty potravin a spotřebitelské ceny. Navíc prudký pokles cen komodit od prvního čtvrtletí roku 2008 vedl k bezprecedentnímu poklesu cen producentů potravin od třetího čtvrtletí roku 2008. Spotřebitelské ceny si udržely růst do prvního čtvrtletí letošního roku, kdy začaly stagnovat a posléze pomalu klesat.
Vývoj cen potravin v posledním období
Krize cen potravin (květen 2007 až únor 2008): Ceny zemědělských komodit během deseti měsíců prudce vzrostly o 16 procent. Následně ceny se zvýšily ceny výrobců potravin o devět procent a spotřebitelské ceny o pět procent.
Zpožďování výrobců potravin (březen 2008 až srpen 2008): Ceny komodit začaly klesat (o pět procent v šesti měsících), ale ceny zpracovatelů a ceny spotřebitelské v tomto období nadále pomalu rostly, a to asi o dvě procenta.
Opožďování obchodníků (září 2008 až únor 2009): Ceny agrárních komodit nadále prudce klesaly (o deset procent, některé se začaly stabilizovat v ledu 2009) a ceny producentů potravin se začaly snižovat (o čtyři procenta). Spotřebitelské ceny však i v tomto období stále pomalu rostly. Od března 2009 začaly stagnovat a o měsíc později začaly klesat.
Stabilizace (únor 2009 až červenec 2009): V tomto období se ceny v potravinovém řetězci stabilizovaly a spotřebitelské ceny začaly v květnu letošního roku klesat.