Pohled do agrární budoucnosti

Jaká je budoucnost světového zemědělství, před jakými problémy, možnostmi a úkoly stojí, kde má své mantinely? Dokáže nakrmit narůstající počet obyvatel planety? Nakolik bude možné udržet v souladu jeho ekonomiku s požadavky trvalé udržitelnosti? Jaké vyhlídky má venkov a jeho obyvatelstvo? To je jen několik z řady otázek, které vyvolala poslední konference o agrárních perspektivách.

Z různých koutů světa se sešli v uplynulém týdnu účastníci 18. ročníku mezinárodní konference Agrární perspektivy, kterou pořádala Česká zemědělská univerzita v Praze tentokrát s podtitulem Strategie pro budoucnost. Současná finanční a ekonomická krize se nevyhnula ani zemědělství, které také pociťuje důsledky globalizace, růstu světového obchodu i spotřeby. Ale 85 procent světové spotřeby podle Miroslava Svatoše, děkana Provozně-ekonomické fakulty České zemědělské univerzity, konzumuje jen 20 procent obyvatel planety. Svět ovládají čím dál tím víc nadnárodní korporace a banky, které potlačují vliv národních států. Problémy doléhají tvrdě zejména na nejméně rozvinuté země. Přírodní zdroje jsou omezené, světový ekosystém ohrožený, k tomu přistupuje problém sociální a ekonomické nerovnosti, varoval Svatoš, podle něhož se dnes mění trendy, které jsou předpokladem trvale udržitelného rozvoje. Ten se dostává do rozporu s uplatňováním zásad ekonomie.
Jak vyplynulo z příspěvků, které zazněly na plenárním zasedání konference, v podstatě velmi podobné problémy spojují zemědělství Číny, Polska a Mexika – navzájem vzdálené země světa s různými podmínkami přírodními, hospodářskými i ekonomickými. Jde zejména o potřebu zefektivnit a zmodernizovat hospodaření, zaměstnat obyvatelstvo venkova a zároveň ochránit přírodu a zachovat její zdroje, včetně obdělávané půdy a vody. Je zřejmé, že díky extenzivnímu hospodaření na malých farmách bez nových technologií a poznatků v mnoha zemích světa má globální zemědělství ještě velké výrobní rezervy. Zvyšování produktivity však naráží na mnohé překážky spjaté s tradicí, neochotou ke změně, nedostatkem vzdělání, investičních prostředků, absencí jiných pracovních příležitostí na venkově aj.
Z podobných podmínek startovala před lety Itálie, která je jedním ze zakládajících členů Evropského společenství. Jak uvedl Luigi Omodei Zorini z univerzity z italského Firenze zajišťovalo v roce 1950 její zemědělství 35 procent hrubého domácího produktu (HDP) a zaměstnávalo asi 44 procent lidí. Nyní představuje jen dvě procenta HDP a pracují v něm pouze čtyři procenta obyvatel. Průměrná farma má však i dnes pouze 8,5 hektaru. Jen 15 procent hospodářství je možno považovat za profesionální, to znamená, že dávají obživu alespoň jednomu člověku. A tyto profesionální farmy dodávají 70 procent produkce. Zorini však zdůraznil multifunkčnost zemědělství, zejména ochranu životního prostředí, zachovávání tradic a územní identity. To právě pomáhají, jak uvedl, zajišťovat malé neprofesionální usedlosti. Klimatické podmínky nutí Itálii sázet spíš na kvalitu než na kvantitu. Dokladem, že se to daří, je přes 70 výrobků s chráněným značením původu.
„Není možné mít jediný recept pro zemědělství a venkov při rozdílných podmínkách jednotlivých států, regionů a oblastí, a to nejen klimatických, ale i kulturních, demografických a ekonomických,“ konstatoval Martyn Warren z univerzity z britského Plymouthu a dodal, že strategie pro západní Evropu nebude asi vhodná pro Evropu střední a východní. Warren řeší výzkumný projekt zaměřený na nové pracovní příležitosti na venkově. Přístup k venkovu podle něj musí být celostní. Je třeba hledat cesty, jak rozvíjet jeho přírodní kapitál a zvyšovat atraktivitu. Přestože zemědělství není již zdaleka největším zaměstnavatelem venkovského obyvatelstva, stále venkovské politice dominuje. Pocit, že si můžeme potraviny koupit na světovém trhu, vedl podle Warrena nejen k podcenění zemědělství, ale také k zanedbávání výzkumu a vzdělávání v této oblasti. Akademická studia se stále zužují a hodnocení výsledků výzkumu podle publikací není vhodné. Mladí výzkumníci se dnes, jak Warren konstatoval, nemají zájem podílet na reálném životě.