Chov koz je dnes u nás sice marginálním, i když zdaleka ne nejsnazším, odvětvím živočišné výroby, nicméně produkty z kozího mléka jsou vyhledávanou specialitou nejen mezi vyznavači zdravé výživy. Chovatel Štefan Kočica z České Lhoty u jihočeských Dívčic chová tradiční české národní plemeno hnědé krátkosrsté kozy, a o tom, že patří ve svém oboru k těm nejlepším, svědčí mimo jiné i ocenění Zlatý klas, které jeho chov získal v roce 2007 na mezinárodním agrosalónu Země živitelka.
Toto ocenění ale nebylo jediné, kvalitu Kočicova chovu potvrzuje i titul šampiona z roku 2006 pro plemenného kozla, který se stará zušlechťování jeho stáda dodnes. Poněkud neobvyklá je však skutečnost, že největší chov hnědých krátkosrstých koz v jižních Čechách je chovem zájmovým. Štefan Kočica totiž pracuje jako ošetřovatel hospodářských zvířat v místním zemědělském družstvu a svým kozám, které jsou součástí národního genofondu, se věnuje ve svém volném čase.
Ekonomika není na prvním místě
V současné době čítá stádo koz v České Lhotě 37 kusů z toho 21 jich je v kontrole užitkovosti. "Není to o ekonomice, kozy si na sebe vydělají, ale ziskový ten chov není," říká chovatel. Hlavní výdělek mívá na jaře z prodeje kůzlat, na podzim pak z prodeje plemenného materiálu. Produkce mléka či sýrů je z hlediska příjmů až na druhém místě.
"Nejsem registrován jako zemědělec, takže běžné dotace a podpory nepobírám. Dostávám jen dotaci na plemenné matky, které jsou v kontrole užitkovosti. V roce, kdy porodí, mám nárok na 950 korun, a pak ještě dostávám za odchované kozlíky, kteří se prodají do roka od narození na aukci, částku tři tisíce korun," vysvětluje chovatel s tím, že plemenní kozlíci se prodávají kolem čtyřech tisíc korun za kus a za zhruba tři tisíce korun se dají prodat mladé kozičky. Pro nejbližší aukci v Táboře začátkem záři chystá chovatel tři kozlíky od elitních matek, které splňují všechny požadavky pro budoucí kvalitní populaci,
"Vzhledem k náročnosti chovu se snažím počet zvířat snižovat, ale předci jen jde o srdeční záležitost, a tak to není vůbec snadné a nedaří se to. Při prodeji odrostlejších kusů jde především o důvěru. Musím mít jistotu, že zvíře přijde do dobrých rukou, takže často z prodeje sejde a kozy zůstanou doma," říká chovatel. A to se týká i koz, jejichž mléko má nižší obsah bílkoviny, takže je nemůže použít pro výrobu sýrů, a jsou vyřazeny i z evidence plemenných zvířat. Nejstarší členkou Kočicovy kozí rodinky je tak i čtrnáctiletá "dáma", která tráví v České Lhotě zasloužený důchod. „Z pohárů a ocenění má člověk radost, ale kozy mi to nenakrmí. Spíš mě těší, když se ke mě přihlásí chovatelé a říkají, jak jsou spokojeni se zvířaty, které mají ode mne,“ soudí Kočica.
Jeho chov nicméně podléhá přísným pravidlům. Každý měsíc odchází vzorky mléka jednotlivých zvířat ke kontrole užitkovosti, a pečlivě se sčítá nádoj každého kusu, vysvětluje chovatel a dodává, že i v letošním roce vše nasvědčuje tomu, že chov hnědých krátkosrstých koz v České Lhotě bude z hlediska užitkovosti patřit ve své kategorii k těm nejlepším u nás. Může se totiž pochlubit průměrnou produkcí 1198 litrů za laktaci na jednu kozu a indexem plodnosti 233. I přesto, že jde pouze o zájmový chov, oceňuje Štefan Kočica přístup i služby, které mu poskytuje svaz chovatelů ovcí a koz. Poněkud horší už je to ale s přístupem veřejnosti k chovu koz jako takovému.
Kozy to u nás nemají lehké
"Kozy u nás zkrátka nemají dobré jméno, kozel prý páchne a kozí produkty mají divnou příchuť" shrnuje Kočica názory většinové české populace. Nic na tom nemění ani fakt, že většina chalupářů a návštěvníků České Lhoty nemá ani tušení, že se v obci kozy chovají. Problémy ale nastávají v okamžiku, když chovatel hledá objekt, v němž by mohl svoje zvířata chovat a případně svůj zájmový chov proměnit na chov profesionální se vším, co k tomu patří. "Několikrát se mi stalo, že jsem se už téměř domluvil s majitelem objektu na pronájmu, jakmile jsem se ale zmínil o chovu koz, nastal problém - co by tomu řekli sousedi, obvykle chalupáři. Zvíře na vesnici je dneska zkrátka průšvih a nedej bože, aby chalupáře vzbudil kohout," konstatuje chovatel a zřejmě ví, o čem mluví, protože takových pokusů o získání prostor k pronájmu už absolvoval několik. Krmení pro své kozí stádo tedy zatím zajišťuje za vydatné pomoci rodiny na pronajatých lukách a sadech v okolí o výměře kolem 8,5 hektaru. "Máme ale rozmazlené kozy, takže veškeré krmivo připravujeme ručně – prostě seno sklizené technikou nechtějí. Musím však poděkovat místním lidem, že si nestěžují, když začíná období říje a kozy jsou přeci jenom slyšet. Zápach je myslím neobtěžuje vůbec. Máme pouze jednoho plemeníka - šampióna, který je součástí rodiny, a o nějakém zápachu u něj nemůže být řeč,“ říká. Kromě koz se Štefan Kočica věnuje také chovu hrabavé i vodní drůbeže a i s nimi sklízí na chovatelských výstavách úspěchy.
Odbytu sýrů brání předsudky
Spotřebitelská cena kozího mléka se podle kvality dnes u nás pohybuje zhruba kolem 20 korun za litr, ale podle chovatele o něj zatím není zájem, takže většinu mléka zpracuje na sýry, s jejichž výrobou začal před šesti lety. Z denně nadojených zhruba 40 litů mléka je schopen vyrobit v průměru tři kilogramy sýrů. „Záleží na obsahu bílkoviny. pokud je jí v mléce kolem tří procent, není problém udělat z deseti litrů i 1,5 kg sýra. Vzhledem k tomu, že přes den pracuji, sýry zpracovávám až večer. Nemám rád novinky, a tak se držím osvědčených starých receptů, prověřených generacemi. Hodně mi pomohly informace ze slovenských ovčích farem a také zkušenosti chovatelů z Maďarska,“ říká Kočica.
Přestože jeho čerstvé kozí sýry mohou zájemci ochutnat v několika chuťových variantách, jejich odbyt zatím vázne, zejména v blízkém okolí, a jezdí si pro ně většinou přespolní a přátelé. „Myslím že to je hlavně kvůli tomu, že mají lidé předsudky, ale většinou jen do té doby, než sýr ochutnají,“ dodává. Valná část produkce tak zůstává v domácnosti pro vlastní spotřebu a je to škoda, protože díky nedávno vydané vyhlášce o tzv. prodeji ze dvora nestojí přímému odbytu sýrů ani kozího mléka v cestě žádné administrativní překážky.
Všechno by se ale mohlo změnit již napřesrok. V jednání je totiž smlouva o stálém odběru veškeré denní produkce mléka, který by mohl začít fungovat již od příštího jara. Pro chovatele je to určitě dobrá zpráva, ale milovníky jeho kozích sýrů již tolik nepotěší.
