Zrušení kvót nechce jen komise

Vláda současné Evropské komise se pomalu chýlí ke konci. Její na našich stránkách nejčastěji citovanou členkou byla pochopitelně komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerová Boelová. Komisařka patří k poměrně aktivním pisatelům vlastního internetového blogu. Zatím poslední příspěvek na něm věnuje mléčné krizi. Vrací se v něm i k analýze mléčného trhu, o níž jsme psali na stránce Evropské unie v Zemědělci č. 32.

Z poklesu cen není možné vinit růst mléčné kvóty – to je podle komisařky velmi důležité sdělené, které vyplývá ze zmíněné analýzy. Jako důkaz v příspěvku na svém blogu zopakovala, že se kvóta pro marketingový rok 2008/2009 sice zvedla, ale skutečná produkce poklesla o 0,9 procenta. Do 31. března – tedy do konce zmíněného kvótového roku – byla produkce mléka v unii podle komisařky 4,2 procenta pod celkovou možností danou kvótou.
„Skutečným zdrojem krize je slabá globální poptávka a silný nárůst výroby hlavních neevropských producentů,“ tvrdí komisařka a pokračuje: „Takže my nemůžeme řešit náš problém tím, že se pokusíme řídit produkci utažením kvót.“ Podle komisařky, která se odvolává i na souhlas evropských lídrů, je třeba nadále sledovat směr daný zdravotní kontrolou (health check) společné zemědělské politiky. Bezkvótový systém po dubnu 2015 by měl podle ní zaručit lépe strukturovaný, konkurenceschopnější a více na trh orientovaný mléčný sektor.
Podpůrná opatření budou pokračovat Při postupném přechodu však nebude mléčný sektor ponechán jen působení trhu, ale budou mu nadále pomáhat některá podpůrná opatření, ujistila komisařka. Jak vyjmenovala, půjde i nadále o možnost intervenčních nákupů, podpory soukromého skladování a exportní refundace. Na tyto tradiční nástroje pro řízení trhu by měl rozpočet unie každoročně počítat se zhruba 600 miliony eur. Podle komisařky je však třeba s těmito nástroji zacházet opatrně, tak, aby neovlivnily globální trh nebo aby se nevrátily „doby hor másla“ z intervenčního nákupu. Intervenční nákup i podpora soukromého skladování by neměly být omezeny srpnovými konečnými termíny.
Za další důležitý nástroj pokládá Fischerová Boelová přímé platby odpojené (decoupled) od produkce. Připomněla, že právě tyto platby kompenzovaly farmářům nižší intervenční ceny. Měly by činit pět miliard eur za rok a nejsou vázána na aktuální úroveň cen. Pro mléčný sektor je možné využít i balíček na restrukturalizaci, který představuje další peníze ve výši 4,2 miliardy eur. Komisařka také připomněla možnosti, které dává členským zemím politika rozvoje venkova a také eventuální státní podpory. Jako opatření na podporu producentů chápe i prověrku cen a marží v celém zásobovacím řetězci pro potraviny. Zatím je zřejmé, že spotřebitelské ceny v regálech prodejen obchodních řetězců zůstávají i po poklesu producentských cen stále o 14 procent nad úrovní, kterou měly před cenovým boomem z let 2007/2008. Jak je to možné, je podle ní otázka, na kterou je třeba nalézt odpověď.
Komentářů k příspěvku komisařky bylo na jejím blogu tentokrát poskrovnu. Kupodivu převážně oceňovaly pevný postoj autorky k ukončení kvót a jejich postupnému zvyšování.
Kvóty musí pryč
Podle jednoho z příspěvků podepsaného Helmus návrh zemědělských svazů na masivní porážení dojnic neřeší otázku viny, a to i obchodu, na aktuálním mléčném problému. „Není spíše možné že k masivní nadprodukci došlo v souvislosti se subvencováním?“ nadhodil. Souhlasí však s tím, že „kvóty musí pryč!“
„Je dobře, že nadále jasně stojíte za ukončením kvót,“ píše přispěvatel, který se podepsal pouze jako Andreas s tím, že jde o správnou cestu, i když časem bude trochu bolestivá. Upozorňuje však, že se musí změnit i ostatní s tím související věci, třeba prodej kvót.
Řešením je minimální cena
„Jsem rád, že stále chcete postupně zvyšovat kvóty do roku 2015,“ píše Abbie Mc Carthy s tím, že i přes pokles výkupních cen mléka a stížnosti irských farmářských organizací je to ta nejlepší věc, kterou je možné udělat pro mléčný sektor. „My zemědělci jsme se stali nečinnou skupinou čekající na peníze a nebereme v úvahu, že farmaření je také podnikání. Chovám dojnice rád a nechci se vzdát bez boje. Cítím, že pokud naše družstva neudělají průzkum trhu a vyráběných produktů, které konzumenti chtějí, měla by se všechna zavřít. Kdo vydělává peníze? Litr mého mléka za 20 eurocentů stojí v místním obchodě 1,20 eura. Kdo získal to euro rozdílu?“ Podobně Mc Carthy dává jako příklad, že kilogram sýra čedar stojí v Lídlu, kde je v Irsku možné koupit sýry nejlevněji, 6,48 eura. Poukazuje přitom, že Irsko je jen z 92 procent soběstačné v mléce a nyní produkuje tuny nechtěného másla, sýrů, sušeného mléka a syrovátky. „Co s tím máme dělat, jestliže naši zemědělští lídři se pouze starají platby a jen chtějí kvóty, aby ztížili práci lidem, kteří chtějí být produktivní? Nemohu očekávat, že nás lidé v Evropě budou platit za to, co bychom měli jako zemědělci dělat v každém případě, protože pečovat o životní prostředí je v našem vlastním zájmu,“ konstatuje pisatel. Podle něj by se držení kvóty nikdy nemělo stát výhodou. Navrhuje, aby se udělal průzkum ve všech zemích unie, který by se zaměřil na výši nákladů na produkci mléka a z jeho výsledků by se, jak uvádí, měla stanovit minimální farmářská cena.
Dávat důraz na místní produkci
Do diskuse přispěl i „expert zaměřený na propagaci ekologického zemědělství“. Poukázal na to, že spotřebitelé chtějí nízké ceny, což je nevýhodou pro téměř všechny mléčné bioprodukty. Zároveň potřebují znát alespoň minimum požadavků na jakost, což by jim mělo umožnit nabízené rozlišit mléčné produkty. Trh dokáže propagovat lepší i horší produkty, a také obchodní řetězce umí podpořit speciální značky. Zejména jde o produkci vysoce automatizovaných mléčných provozů. Aby si spotřebitel mohl vybrat mezi skupinami podobných výrobků, pisatel navrhuje zavést minimální nutriční kritéria jak pro biovýrobky, tak i pro konvenční produkci. Toto opatření by se podle něho mělo týkat i produktů pro školní mléko. Podporu školního mléka stejně jako ovoce a zeleniny do škol schvaluje, ale měly by se více zaměřit na dodávky od místních výrobců. Prostřednictvím žáků by se přirozeně zajistila propagace místních výrobků. Kromě podpory místní produkce, a tím i regionální ekonomiky, by to znamenalo i méně emisí skleníkových plynů z dopravy.