Naše lesy jsou dědictvím generací

Naše lesy by mohly být zdravější, ale naprosté většině porostů nehrozí kolaps ze dne na den, poznamenal Ladislav Půlpán ze s. p. Lesy ČR (LČR) na rozšířeném zasedání České akademie zemědělských věd věnovaném tomuto tématu. Půlpánovi se nelíbí poukazování na nevýhody monokultur, které jsou dědictvím minulých generací. Jak upozornil, ty ale sázely smrkové porosty s tím, že jejich obmýtí bude 60 nebo 70 let. Dnes je to v průměru 115 roků a věk je jedním ze stresových faktorů, které ovlivňují zdraví stromů. Naopak dědictví, které nám předchozí od dob Marie Terezie naši předci zanechali, je narůstající podíl lesů.

 V západní Evropě se navíc v lesích setkáváme s cizokrajnými kultivary. „Asi 40 procent území spravovaných LČR je chráněných. Kdyby lesy na nich nestály za to, tak by tomu tak nebylo. Navíc podnik má samofinancované lesní hospodářství, což také není ve světě obvyklé,“ uvedl Půlpán, podle něhož je lesnictví dlouhodobou záležitostí a neexistuje v něm jednoduché řešení. „Vrátíme-li se k původní dřevinné skladbě, co se stane s bukem, když teplota stoupne a srážky klesnou nebo naopak teplota se sníží a srážek přibude?“ otázal se Půlpán. „Naše porosty jsou převážně smíšené, monokultur je jen 20 procent, a to převážně listnatých,“ vysvětlil ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Jaromír Vašíček. Jak dodal, neobává se klimatické změny, ale její rychlosti. Pokud by nastoupila postupně, pak by se i naše ekosystémy mohly přizpůsobit.