O globální potravinové bezpečnosti

Rozvojová dimenze musí být nedílnou součástí společné obchodní a zemědělské politiky Evropské unie. V současnosti lze spíše než o globální potravinové krizi hovořit o dopadech ekonomické krize. Ale i o tyto dopady pociťují v různých částech světa odlišně. Prohlásil to dnes první náměstek ministra zemědělství Ivo Hlaváč na konferenci Pražského institutu pro globální politiku Glopolis a Nadace Heinricha Bölla, která se zaměřovala na otázku, jak zajistit globální potravinovou bezpečnost.

„Přesto že se Evropská unie jako jiné země a oblasti potýká s následky finanční krize, objem pomoci směřující do rozvojových zemí zůstává celosvětově největší. Svědčí o tom vynakládané finanční příspěvky, které ročně představují více než deset miliard eur,“ uvedl Hlaváč. Další peníze dávají jednotlivé členské státy v rámci bilaterální spolupráce. „Česká republika přispívá na rozvojovou spolupráci nejvíce z nových členských zemí EU. Z více než osmdesáti milionů korun, které jdou ročně z resortu zemědělství, je přes šedesát procent určeno na přímou podporu agrární produkce. Zbytek směřuje do lesního a vodního hospodářství,“ doplnil. I samotné rozvojové země ale podle Hlaváče musejí k tomuto úsilí přispívat, hlavně snahou o zvýšení agrární produkce, potažmo soběstačnosti ve výživě.
Podle Hlaváče je třeba klást důraz na kultivaci a vzdělávání - půdy i pracovní síly, která na ní hospodaří. Náměstek podpořil názor některých účastníků konference, že bez rozvoje vzdělání a infrastruktury, bez odstraňování tržních bariér a důrazu na zdravé fungování lokálních trhů jakákoli netržní investice a rozvojová spolupráce nepřinese z dlouhodobého hlediska žádoucí efekt.
Přelom let 2007/2008 přinesl napětí na potravinových trzích v některých rozvojových zemích, které vedly až ke vzniku nepokojů. Příčinou bylo spolupůsobení několika faktorů, a to systémových, jako je zejména dlouhodobý růst světové populace a nárůst poptávky, krátkodobých, například výkyv v objemu světové produkce zemědělských komodit, i faktorů spekulativních. Následkem byl prudký cenový růst základních zemědělských komodit, který vyvolal u některých producentských zemí neadekvátní reakce v podobě vývozních restrikcí, což situaci na trhu ještě zhoršilo. V té chvíli se ve světě začalo hovořit o potravinové krizi, která logicky doléhala více na chudé země, které jsou nuceny uvedené komodity dovážet.
Naopak od jara roku 2008 dochází podle účastníků konference, mezi nimiž byli zástupci OSN, členové Evropského parlamentu, ekonomové, reprezentanti nevládních organizací, ministerstev zahraničí a zemědělství, k podobně prudkému poklesu světových cen zemědělských komodit. V mezidobí byla většina vývozních omezení u producentů odvolána, nicméně o potravinové krizi se hovoří stále. Náměstek Hlaváč v průběhu semináře odpvěděl na to, jak v budoucnu opakování podobného vývoje předcházet, přidal možnosti, jakými v tomto ohledu může pomoct společná obchodní a společná zemědělská politika. „Základním principem společné obchodní a společné zemědělské politiky Evropské unie by měla být otevřenost a jejich nedílnou součástí rozvojová dimenze. Nepřípustnost protekcionistických opatření byla ostatně tématem právě skončeného mimořádného summitu EU,“ uzavřel Hlaváč.