Zemědělské resorty unie: Švédsko

V tomto půlroce předsedáme Evropské unii. Znamená to mimo jiné, že náš ministr zemědělství Petr Gandalovič řídí jednání rady ministrů, kteří mají v členských státech unie na starosti zemědělství, lesnictví, potravinářství a rybářství. S kým vlastně v této radě zasedá, jaké názory mají jeho kolegové, jak se dá stručně charakterizovat jejich země i její zemědělství? Dnes přinášíme pohled na zemi, která za několik málo měsíců stane po nás v čele unie a jejíž ministr naváže na práci Petra Gandaloviče.

Švédské království, jak se oficiálně stát nazývá, je konstituční monarchií, v jejímž čele stojí král Carl XVI. Gustav. Hlavním městem je Stockholm. Na západě sousedí Švédsko s Norskem a na severovýchodě s Finskem. Celková rozloha země dosahuje 449 964 km², z toho 8,67 procenta připadá na vodní plochy. Nejdůležitějšími přírodními zdroji je voda, dřevo a železná ruda. V roce 2006 dosahovalo Švédsko hrubý domácí produkt ve výši 34 735 amerických dolarů na obyvatele. Země se považuje za moderní a liberální. Hustota obyvatelstva je nízká (20 obyvatel na km²), většina lidí žije v městských oblastech. Švédsko není členem eurozóny a ponechává si zatím svou měnu, jíž je švédská koruna.
Občané mají vysoký životní standard. Většina z jejich celkového počtu, který přesahuje devět milionů, jsou Švédové (asi 7,5 mld.). Kromě nic žijí ve Švédsku nevelké menšiny Norů, Dánů a Finů. Nejrozšířenější menšinou v zemi jsou přistěhovalci z Afriky a Středního východu, kterých je podle tři roky starého odhadu asi 1,5 miliardy. Do země je pravděpodobně přivedl štědrý sociální systém a vcelku benevolentní přistěhovalecký režim socialistických vlád. Průměrná porodnost v zemi kolísá okolo 2,1 dítěte na ženu, což řadí Švédsko na přední místa v žebříčku přírůstku obyvatelstva v Evropě. Asi 60 procent narozených dětí však pochází právě z rodin přistěhovalců. Proto nepřekvapí, že stejně jako v Nizozemsku je nejrozšířenějším křestním jménem novorozenců Mohamed.
Ministr má sen
Švédský ministr zemědělství Eskil Erlandsson vyrostl na farmě, vystudoval zemědělství a agrárním sektoru působil i po většinu své pracovní a politické kariéry. Je členem Strany středu, která je tradiční politickou partají obyvatel venkova a zemědělců a v současné době je součástí čtyřčlenné vládní koalice. Ministr Erlandsson zastává svou funkci od září 2006. Před tím byl 12 roků členem švédského parlamentu. Jeho vášní jsou koně a jejich chov. Má rád i lov a volný čas s oblibou tráví v přírodě ve svém domovském regionu Småland, který leží na jihu Švédska.
Švédsko je posledním členským státem z „trojky“ předsednictví Evropské unie, již tvoří Francie, Česká republika a Švédsko. Otěže unie od nás převezme v polovině letošního roku. Proto, jak připomněla Caisa Ahlroth z tiskového oddělení švédského ministerstva zemědělství, již delší dobu probíhá a stále bude pokračovat dialog o tématech spjatých s předsednictvím mezi švédskými politiky a úředníky a jejich českými partnery.
„Jsem velmi rád, že mohu pracovat společně se svým českým kolegou Petrem Gandalovičem. Velmi dobře si rozumíme a máme mnoho společných názorů. Například se shodujeme v tom, jakým způsobem by měla pokračovat reforma společné zemědělské politiky. Musí pokračovat orientace agrárního sektoru na trh. Evropa potřebuje konkurenceschopné zemědělství jako důležitou součást životaschopného venkova,“ uvedl pro týdeník Zemědělce šéf švédského agrárního resortu. „Dalším důležitým tématem, o němž se bude jednat během českého předsednictví, je zavedení akčního plánu na zjednodušení do roku 2012 a diskuse o kvalitě zemědělských výrobků,“ připomněl Erlandsson.
Švédsko, jak upozornil, také vynakládá značné úsilí na zjednodušení pravidel a odstranění přebytečné byrokracie. Naším cílem je snížit administrativní zátěž o 25 procent. Týká se to všech sektorů, ale důležitá je tato snaha zejména v zemědělství, protože má mnoho podniků a značnou regulaci.
„Vrátíme-li se ke konkurenceschopnosti, farmáři v Evropské unii musí na trhu obstát s vysokou kvalitou výrobků. Těším se na diskusi o tom, jak poskytnout optimální podmínky evropským producentům, aby mohli vyhověli očekávání konzumentů, k níž má dojít na jednání na vysoké úrovni v březnu v Praze,“ poznamenal ministr.
Probíhající finanční krize ovlivnila všechno, včetně agrárního sektoru. Ministr Erlandsson se podle svých slov těší na švédské předsednictví a bude pokračovat v práci, kterou v této pozici udělala Česká republika. A nejen to: „Rád bych také během našeho předsednictví měl příležitost ukázat Švédsko jako národ labužníků. Dnes to rozhodně není naše země, která přijde lidem na mysl, když přemýšlejí o špičkové světové kuchyni a o tom, kam si zajet za dobrým jídlem. Švédsko je ale unikátní v mnoha ohledech. Dlouhé jarní a letní večery dávají navíc mnoho hodin denního světla. Ovoce a zelenina rostou pomalu a získávají výbornou chuť a vůni. Děláme vše pro to, abychom zajistili bezpečné potraviny, v nichž nejsou salmonely. Máme také nadané šéfkuchaře, kteří jsou předvojem v inovacích i funkčních potravinách. To nám dává potenciál využitelný pro uskutečnění vize, aby se Švédi stali předním kulinářským národem Evropy,“ svěřil se ministr se svým přáním a uzavřel: „Švédsko má, pokud jde o báječné potraviny, mnoho co nabídnout. Osobně jako lovec a člověk, který rád trhá volně rostoucí plody, nemohu odolat masovým koulím s horskými brusinkami.
Švédské zemědělství
Švédsko je jednou z největších zemí Evropy. Na téměř 60 procentech území, tj. 22,3 millionu hektarů rostou lesy a více než třetinu pokrývají hory, jezera a mokřiny. Celková výměra pastvin činí 550 tisíc hektarů (1,5 procenta rozlohy země). Švédští farmáři obdělávají méně než tři miliony hektarů půdy, což je asi 7,5 procenta z celkové rozlohy (kromě jezer a vodních toků).
Švédsko sice leží na severu Evropy, ale jeho klima je celkem příznivé. Podmínky pro zemědělské činnosti různého druhu se však značně liší mezi severní a jižní částí země. Na jihu je vegetační období téměř o sto dní delší než na severu.
V zemědělství, lesnictví, myslivosti a rybářství pracuje o něco více než 80 tisíc lidí, což jsou asi dvě procenta z celkového počtu ekonomicky činných obyvatel. Dalších asi 60 tisíc lidí je zaměstnáno v potravinářském průmyslu. Většina farem je rodinných, to znamená že na nich většinou pracují jen rodinní příslušníci. Čím dál tím běžnější je farmaření na částečný úvazek s příjmem doplněným z jiného zaměstnání. V hustě zalesněném Švédsku se zemědělství a lesnictví často kombinuje, což platí o více než 70 procentech subjektů.
Strukturální změny v posledních několika dekádách vedly ve Švédsku k postupnému ubývání počtu usedlostí a zároveň ke zvětšování jejich výměry. Farmáři se také začali specializovat na pěstování obilí, produkci mléka nebo na chov prasat. Na severu převládají malé usedlosti, zatímco největší zemědělské podniky se rozkládají na jihu. Souvisí to i s tím, že na severu jsou méně vhodné podmínky pro zemědělství než na zbytku území (průměrná teplota je nižší, doba pro vegetaci kratší, vzdálenosti mezi farmami větší). Hlavním cílem švédské regionální politiky je poskytnout lidem možnost zaměstnání, přístup ke službám a dobré životní prostředí bez rozdílu toho, kde žijí. Z tohoto důvodu dostávají farmy na severu země speciální podporu. Navíc tento region stejně jako některé menší zalesněné oblasti na ostatním území Švédska a ostrovy Öland a Gotland mají nárok na kompenzační příspěvek pro méně příznivé oblasti (LFA).
Struktura farem
O tam, jakou strukturu měly švédské farmy v roce 2007, informoval v závěru loňského roku statistický úřad Evropské unie Eurostat. Podle jeho zprávy pracovalo loni ve švédském zemědělství 57,1 tisíce lidí (přepočteno plný pracovní úvazek) na 57,5 tisíce farem, jejichž průměrná výměra dosahovala 52 hektarů. Ve srovnání s rokem 2005 se počet pracovníků v zemědělství snížil o 14 procent. Množství rodinných příslušníků zaměstaných na farmách poklesl o 15 procent. Mezi zmíněným počtem farem jich 58 procent zaměstnávalo v roce 2007 méně než jednoho pracovníka na plný úvazek. (To znamená, že si tento člověk příjem doplňoval z jiných zdrojů.) Asi 42 procent farem hospodařilo před dvěma lety na méně než 20 ha (v roce 2005 to bylo 46 procent). Počet usedlostí s výměrou pod pět hektarů se mezi roky 2005 a 2007 snížil o třetinu (ubylo jich kolem dva a půl tisíce). Podobně mizely i farmy hospodařící na pěti až 20 hektarech. Jich meziročně ubylo 19 procent.
Na pěstování plodin se v roce 2007 specializovalo 57 procent podniků, z toho 21 procent jen na obiloviny, olejniny a proteinové plodiny. Chov a výkrm skotu mělo jako výhradní činnost 16 procent farem.
Hospodáři vlastnili v roce 2007 ve Švédsku 60 procent zemědělské půdy. Pronajímali si tedy jen 40 procent. Mezi majiteli farem bylo 12 procent žen, 52 procent lidí, kteří dosáhli nebo překročili 55 let a jen pět procent farmářů ještě nedovršilo 35 let.
Roste podíl ekologického zemědělství, a to měřeno počtem farem ze čtyř procent v roce 2005 na pět v roce 2007. Podíl ekologicky obhospodařované půdy v roce 2007 činil 7,6 procenta, tj. o 31 tisíc hektarů více než v roce 2005. 
Obnovitelné zdroje
Jednou z priorit švédské vlády je výroba energie z obnovitelných zdrojů. Švédsko má v tomto směru výhodu: vody mnohých z jeho řek pohánějí turbíny elektráren, dobré vyhlídky má i využití větru. Nechybí ani zdroje biomasy, protože lesy pokrývají značnou rozlohu země. Trh nabízí různé formy obnovitelné energie, což umožňuje přispět k přechodu na alternativní zdroje a dosáhnout cíle stanovené v ochraně životního prostředí. Například poměrně hodně švédských domácností používá k vytápění geotermální čerpadla.
Impulsem na přechod od fosilních paliv byla i daň z oxidu uhličitého zavedená v devadesátých letech minulého století. Jejím výsledkem byl výrazný odklon od používání těchto paliv na topení.
Asi 90 procent zdrojů bioenergie používané dnes ve Švédsku dodává lesnictví. Nejde jen o dřevo, včetně zbytků z jeho zpracování, ale také o odpady z papíren a celulózek. Největším zdrojem energie je právě odpadní produkt z celulózek. Energie z něj získaná se používá nejen přímo ve výrobě celulózy, ale také k vytápění a k výrobě elektřiny.
Podíl bioenergie ze zemědělství je ve Švédsku dnes malý. Pouze kolem dvou procent orné půdy se používá pro pěstování energetických plodin. Nejznámější dřevinou pěstovanou na výrobu energie je ve Švédsku vrba. Má ve srovnání s energetickými plodinami řadu výhod. Zejména je málo náročná na živiny i na ošetření pesticidy. Také je schopná odstranit z půdy velké množství kadmia, čímž pomáhá ji pomáhá detoxikovat.
Na výrobu bioenergie se používají i vedlejší živočišné produkty. Například nové zařízení ve Värmlandu zpracovává k energetickým účelům odpad z produkce masa. Švédsko také vyrábí bioetanol z obilí a bionaftu z řepkového semene. Agrární sektor také získává bioplyn anaerobickou digescí chlévské mrvy.
Za biopalivo se někdy pokládá i rašelina. Regeneruje se velmi pomalu. Využívá se zejména jako přídavek k jiným palivům v kogeneračních jednotkách.