Cíleným zvyšováním produktivity práce se společnost Sabas, s.r.o., Javorník dostala ze značných dluhů do zisku. A své finanční zdraví se snaží udržet i v současnosti, kdy není pro zemědělce příliš příznivé období. Možná právě díky tomu získala tato společnost, hospodařící v podhůří Rychlebských hor, druhé místo v soutěži Zemědělec roku 2008, kterou již tradičně pořádá vydavatelství Profi Press.
Společnost Sabas Javorník vznikla v roce 1993. Začátky nebyly nikterak jednoduché, protože ji hned od počátku zatěžoval dluh. Zdědila ho po firmě Oseva, která se roztříštila na tři podniky. Jedním z nich byl právě Sabas. „Dalším byla společnost Vlčice, která již zkrachovala, a Agroholding. Ten je naším společníkem,“ poznamenal jednatel Sabasu Stanislav Surovík s tím, že při velké privatizaci museli odkoupit dříve pronajatý majetek. Jeho hodnota činila.asi 42 milionů korun. „Problém byl, že se odkupovaly rozpadlé chlévy a stodoly. Ne však půda,“ podotkl. Po Osevě zdědili také sedm milionů korun dluhů a ještě museli vypořádat nároky restituentů ve výši devět milionů korun. „Začínali jsme minusem, tři roky jsme se tak pohybovaly mezi životem a smrtí,“ konstatoval s tím, že zadlužili i své rodiny. „Ale přežili jsme.“
Nyní společnost obhospodařuje asi 2100 hektarů zemědělské půdy, z toho 1600 hektarů orné půdy a 500 hektarů tvoří trvalé travní porosty. „Paradoxem je, že zemědělskou daň platí z parcelních čísel, ale dotace pobírají pouze na pozemky bez krajinných prvků. U nás to představuje 60 hektarů,“ upozornil agronom firmy Vlastimil Jahoda.
V osevním plánu jsou zastoupeny zejména obilniny, 400 hektarů zaujímá pšenice a sto hektarů jarní ječmen. Na sto hektarech se pak rozprostírá mák a 200 až 250 hektarech řepka. Pěstují i lupinu a sóju. „Jsme nejsevernější pěstitelé sóji, ročně ji vyséváme zhruba na 80 až 100 hektarech, uvedl. Na polích nechybí ani kukuřice na siláž a na zrno. Loňské výnosy byly podle představitelů společnosti slušné až nadprůměrné, ale ceny byla podprůměrné. „Jen na komoditách rostlinné výroby jsme zaznamenali pokles na tržbách sedm milionů korun,“ řekl Jahoda. Hektarový výnos pšenice představoval 6,1 tuny a jarního ječmene 4,2 tuny. Triticale se sklidilo 6,8 tuny z hektaru, řepky 2,3 tuny z hektaru a maku 0,8 tuny. Slabá však byla úroda kukuřice. Vzhledem k nedostatku vláhy i kukuřice na zrno skončila v silážních jámách, podotkl. „Máme tu totiž srážkový stín. Po povodních postavili na polské straně u Otmuchovských jezer ještě jednu nádrž. Tyto vodní plochy nám pak začaly stahovat deště,“ vysvětlil. Vzhledem k tomu, aby ušetřili, množí si sami i osivo. Jeho cena totiž stoupá. Vloni osivo pšenice stálo 1300 korun za tunu.
Připomněl, že loňskou úrodu už mají naštěstí prodanou. Část si nechávají na krmení zvířat. „Ročně totiž pro vlastní potřebu zpracováváme 140 vagónů krmiva,“ vyčíslil. K tomu ještě musejí nakupovat koncentráty, což je také drahá záležitost. Proto se jejich nákup snaží omezovat a v co největší míře si vystačit s vlastními zdroji. „Například lupinou nahrazujeme bílkovinu v krmných směsích,“ upřesnil s tím, že právě to je možnost, jak ušetřit náklady na produkci mléka. Jeho cena, která je kolem šesti korun, se letos pohybuje hluboko pod náklady. „Aby se nám produkce mléka vyplatila, musela by jeho cena činit kolem deseti korun,“ poznamenal s tím, že jsou členy mlékařského družstva, které dodává Olmě Olomouc.
Živočišná výroba se nevyplácí Zástupci společnosti přiblížili, že její provoz je rozdělen do tří farem. V Bílé Vodě chovají zhruba 400 kusů skotu bez tržní produkce mléka. „Máme to jako zoologickou zahradu, od každého masného plemene něco,“ říkají s nadsázkou. „Působil tu kanadský veterinář a ten nám přivedl všechno možné,“ podotkl Jahoda. V současnosti na pastvinách převažuje simental. Nechtějí však docílit jeho čisté podoby. „Pokud jsme chovali nějaké plemeno v čisté formě, brzy jsme měli problémy s nemocemi.“ Jahoda si pochvaloval, že tato farma vykazuje nejvyšší produktivitu práce. „Stačí tam dva pracovníci a jeden zootechnik“. Na nedaleké farmě v Bílém Potoku je soustředěno 180 dojnic a hovězí žír. Užitkovost dojnic dosahuje kolem 7,5 tisíce litrů mléka. „Měli jsme holštýnské plemeno, ale nyní je překřižujeme s českým strakatým skotem. Také kvůli lepší odolnosti vůči nemocem,“ podotkl Jahoda a postěžoval si, že čím víc stoupá užitkovost, tím dostávají na tržbách méně. „Letos zřejmě překročíme kvótu o 200 až 300 tisíc litrů, což je dvouapůlměsíční produkce. „Požádali jsme již o přidělení dodatečné kvóty a nyní čekáme, jak uspějeme,“ podotkl. Na farmě v Javorníku chovají vepřový žír. Ročně prodávají asi 1300 prasat. „Máme uzavřený obrat. Chováme kolem 80 prasniček a 400 selat. Na výkrm tam je zhruba 760 prasat ,“ přiblížil Surovík. Mírný růst cen na přelomu roku téměř ani nezaznamenali, podle představitelů Sabasu byl pouze zanedbatelný. „Překupník vás stejně o ty peníze obere,“ poznamenal s tím, že vepřové a občas i hovězí raději prodávají severním sousedům do Polska. „Tam je cena jistější než u nás“.
Investují bez podpor
„Tím, že se snažíme zvyšovat produktivitu práce, snížit stavy pracovníků, což se nám moc nedaří. Začínali jsme na 85 pracovnících a teď máme 61 lidí. Do budoucna to bude muset ještě snížit o deset lidí,“ míní Surovík. Podle něj to souvisí i s tím, že za loňský rok přidali pracovníkům 30 procent na platech. Průměrná mzda se zvýšila o tři tisíce korun.
Podle něj důležité pro zvyšování produktivity práce je také nákup moderní techniky a technologií. Ročně investují kolem šesti milionů korun, takže dotace se ve firmě neohřejí. „Když přestaneme investovat, tak jsme skončili,“ míní s tím, že společnost teď čeká dokončit odchovnu selat. „Chtěli bychom ještě hodně investovat, ale není záruka, jak se situace v hospodářství bude vyvíjet dál,“ uvedl. Ještě před několika lety při nákupu techniky a technologií využívali dotací úroků z úvěrů prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF). Nyní je však na nějakou dobu s podporami konec.„Zemědělské družstvo Agroholding se totiž dostal do sporu s Pozemkovým fondem ČR, takže kvůli tomu jako spoluvlastníci nedostaneme dotace,“ vysvětlil Surovík. „Vzali jsme si tak 5,5 milionu korun na nákup půdy, ale to už bylo bez podpory PGRLF“.
Podle Surovíka Sabas nežádá ani o podporu z Programu rozvoje venkova (PRV), protože je to velmi složité a ani po schválení projektu není zaručeno, že vše splní v požadovaném termínu a dostanou peníze. „Jen na územní povolení na přestavbu objektu z odchovny hovězího žíru na odchovnu vepřového žíru trvalo přes půl roku,“ podotkl. Navíc se na všechno musí vypisovat výběrové řízení. „Máme vlastní zednickou partu, tak jsme schopni to postavit za třicet procent částky, kterou bychom do projektu investovali, kdybychom ho realizovali přes PRV. Například rozpočet na porodnu prasnic byl devět miliónů a my jsme ji postavili za tři miliony. Tak se nám tento program ani nevyplatí,“ sdělil s tím, že je to sice dobrá věc, ale je nedostupná pro mnohé české zemědělce.
Vzhledem ke svému rozvětvenému hospodaření je společnost Sabas častým cílem kontrol. „Za poslední rok jsme jich tu měli asi 15, čtyřikrát nebo pětkrát tu byl finanční úřad, pak tu byli na kontrolu zvířat, na kontrolu rostlinnou výrobu, na chemikálie a další,“ vyjmenovali její zástupci. S nástupem cross compliance počítají, že se jejich intenzita ještě zvýší.
