Rozmanité tváře venkova unie

Rozmanitost zemí sdružených v Evropské unii snad nejlépe dokresluje různorodost jejich venkovských oblastí. Hory se střídají s úrodnými nížinami a přímořskými útesy, vřesoviště s pastvinami a lesy. Některé oblasti jsou postiženy erozí půdy, jiné strádají již dnes suchem, další ohrožuje prosolení země. Někde hospodaří malé rodinné farmičky, jinde velké zemědělské podniky. Některé oblasti se stávají noclehárnou velkých měst, z dalších utíkají lidé do měst za prací a pohodlím. Cílem Bruselu je udržet lidi na venkově a zachovat jeho přírodu.

Evropskému venkova a jeho vyhlídkám byla věnována konference, která v režii Generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova proběhla zhruba v polovině října v kyperském Lymassolu pod názvem Evropské venkovské oblasti v akci – čelíme výzvám zítřka. Při této příležitosti zahájila svou činnost Evropská síť rozvoje venkova.
Síť by měla sloužit šíření informací
Evropská síť rozvoje venkova by měla spojit politiky, státní úředníky, představitele akademického světa a jiné klíčové hráče v oblasti rozvoje venkova v celé Evropské unii. Jejím úkolem má být podpora výměny nápadů, informací a zkušeností. Cílem je, aby politika rozvoje venkova EU byla schopná čelit výzvám 21. století. Jednoduše řečeno, pomoci venkovu přežít a využívat nové možnosti, které se již dnes před ním rýsují.
„Dobrá politika je částečně směsí dobrých nápadů, spolehlivých informací a praktických zkušeností. Evropská síť rozvoje venkova nám umožní toto všechno sdílet na evropské úrovni,“ vysvětlila Mariann Fischerová Boelová, evropská komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova. Od nově koncipované sítě si slibuje ještě lepší výsledky politiky rozvoje venkova, a to v „době, kdy tato politika představuje velmi důležitý prvek v úsilí, jak dostát vážným výzvám jak v oblasti hospodářství, tak životního prostředí a sociální politiky“.
Politika rozvoje venkova hraje zásadní roli ve venkovských oblastech 27 členských států, které pokrývají 91 % území EU a v nichž žije více než polovina obyvatelstva unie. Jedná se o rozhodující politický nástroj pro zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, zachování a zlepšení životního prostředí a povzbuzení růstu i zaměstnanosti ve venkovských oblastech.
Mnohotvárnost unie
Sedmadvacítka států EU ukazuje velmi rozdílné tváře venkova. Komisařka se ve svém projevu na konferenci svěřila se svými poznatky z cest po členských zemích. „Někdy vidím strašné věci. Vyčerpané farmáře zoufale se snažící si zajistit obživu pomocí zastaralého historického vybavení. Viděla jsem krajiny pomalu užírané erozí půdy. Viděla jsem kolaps mnohých kdysi pyšných a prosperujících vesnických komunit,“ uvedla. Netajila se však tím, že na druhé straně se setkávala také s mnoha věcmi, které ji potěšily a povzbudily. Farmy, které investovaly do nových technologií a dokázaly se uchytit se svými výrobky na trhu. A také dříve ohrožené oblasti krajiny, které znovu získaly svou původní krásu. Vesnice, které se vrátily k životu tím, že získaly a využily peníze na vybudování potřebné infrastruktury.
Komisařka se zmínila o tom, že kyperská konference navazuje na salcburskou, která se konala před pěti lety. Od té doby vstoupilo do unie dalších 12 států a změnil se i způsob financování politiky rozvoje venkova. Dostala nové cíle, rozšířila se o další opatření a zavedla systém strategického plánování. Důležitou součástí politiky rozvoje venkova je samozřejmě její financování. Podle komisařky jsou však důležité i nápady a zkušenosti
Podle komisařky se ukazuje, že zemědělství a rozvoj venkova jsou silnou a pevnou dvojicí, kterou by měla i nadále zastřešovat jediná politika. Co by tedy mělo očekávat zemědělství a rozvoj venkova od budoucnosti? Důležité bude posílení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a s nimi souvisejících a na ně navazujících výrob. Je také třeba pomoci diverzifikovat venkovskou ekonomiku a zvýšit kvalitu života na venkově. A samozřejmě je nutné pečovat o krajinu, což za jasnou prioritu pokládá veřejnost. Komisařka připomněla některé zhoršující se ukazatele, například již zmíněnou zvyšující se erozi půdy.
„Jestliže lidé na venkově nemohou vést normální život, jestliže musí vozit děti 50 km do mateřské školy, tak mnoho z nich odchází do měst. A pokud se počet obyvatel sníží pod kritickou hranici, život v obci skončí. Na druhou stranu s malou pomocí tyto obce mohou být ekonomickým dynamem, místem, kde lidé chtějí žít, kde chtějí podnikat a prosperovat,“ poznamenala komisařka s tím, že právě tyto aktivity podporuje unie ve třetí ose programů rozvoje venkova. Jak uvedla členské státy letos předložily svou první roční zprávu, kterou bude komise nyní analyzovat. Od těchto zpráv si zatím komisařka příliš neslibuje. Úspěch politiky rozvoje venkova a jejího financování by se podle ní měl projevit až ve zprávách, které mají členské země odevzdat v roce 2010. Pak teprve bude podle ní možné posoudit celý proces a stanovit, která opatření bude třeba upravit, zrušit nebo naopak nově zavést. Je třeba vědět, co se osvědčilo a co naopak selhalo. Ale již nyní je zřejmé, že je nutné rychle udělat některé změny. Jde o čtyři věci, které vyplynuly i ze zdravotní kontroly společné zemědělské politiky EU (SZP) označované jako health check. Jde o potřebu:
• čelit klimatickým změnám a adaptovat se na ně,
• lépe hospodařit s vodou,
• dobře využít potenciál, který nabízí bioenergie,
• chránit biodiverzitu.
Komisařka připomněla, že Evropská komise navrhla, aby EU snížila do roku 2020 emise skleníkových plynů o nejméně 20 procent. Evropské zemědělství musí podle ní vyvinout veškerou snahu, aby se podařilo tento cíl dosáhnout. Právě zemědělství je nejvíce vystaveno klimatickým změnám, které v podstatě pociťujeme již nyní. Můžeme čekat četnější a větší povodně, vlny veder a sucha. Právě sucho se stává v poslední dekádě zejména v jižnějších zemích EU krutějším a naopak v severní části Evropy jsou zase běžnější extrémně deštivá období. Nejméně 11 procent evropské populace a 17 procent území unie je postiženo nedostatkem vody a je pravděpodobné, že se tento problém bude nadále zvětšovat.
„Můžeme pomoci farmářům a ostatním hráčům na venkově, aby mohli čelit uvedeným nebezpečím. Můžeme jim díky politice rozvoje venkova pomoci zvýšit energetickou efektivitu, účinněji používat dusíkatá hnojiva, nahradit starý zavlažovací systém a mnoho podobných věcí. Ale peníze na tyhle věci se neobjeví mávnutím kouzelného proutku. Musí odněkud přijít,“ prohlásila komisařka. Zopakovala svůj návrh získat tyto peníze vyšším podílem modulace – tedy převodu prostředků ze zemědělství na rozvoj venkova.
Otázky pro budoucnost politiky rozvoje venkova
Pokud jde o budoucnost politiky rozvoje venkova v EU, nadhodila komisařka několik otázek. První se týkala toho, jak by měl po roce 2013 vypadat poměr prostředků pro zemědělství (podpora příjmu farmářů a nástrojů pro řízení trhu) a peněz pro rozvoj venkova. Podle komisařky by rozvoj venkova měl mít alespoň takový kus z celkového koláče SZP, jako má nyní. „A osobně věřím, že bude mít větší porci,“ podotkla.
Druhý problém vyslovila komisařka v otázce, do jaké míry by se měly pevně stanovit cíle pro podpory z peněz určených na rozvoj venkova. Každý členský stát, region či oblast totiž zápasí s jinými problémy. Dnes jsou některá opatření „zacílená“ více, jiná méně. Komisařka připomněla, že přesnější určení cíle vyžaduje zpravidla větší administrativu, ale snadněji se kontroluje účelnost vynaložených peněz.
Neméně důležitá je i třetí otázka komisařky: Jaký poměr by měl být mezi penězi na kompenzaci újmy (omezení hospodaření apod.) a investicemi? Jako příklad uvedla opatření, která směřují do méně příznivých oblastí (LFA). Farmáři v nich dostávají kompenzace za vyšší náklady při hospodaření. Ale politika rozvoje venkova obsahuje také mnoho opatření, která podporují investice.
Čtvrtá a poslední komisařčina otázka byla nejdůležitější. Není totiž známo, kolik prostředků SZP ze společné kasy unie vůbec na finanční období po roce 2013 dostane. Po zkušenostech s problémy kolem rozpočtu na roky 2007 až 2013, je možné očekávat ještě větší tlak na společné peníze a některé členské země mají dojem, že na SZP jich jde příliš mnoho. A právě podpora rozvoje venkova může být podle Fischerové-Boelové důvodem, proč ministři financí a poslanci mohou kývnout na prostředky pro SZP.
Téměř stovka programů pro venkov V sedmadvacítce členských států běží celkem 94 programů, podle nichž se mohou přidělovat peníze z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Některé země, například i Česká republika, si zvolily možnost používat jediný celostátní program. Jiné státy naopak vsadily na regionální programy – například Belgie má dva, Německo 14, Španělsko 17, Itálie 21 a Velká Británie čtyři. Některé státy - třeba Francie, Finsko a Portugalsko - mají speciální programy pro určitá teritoria (Francie pro Martinik a další ostrovy, Portugalsko pro Madeiru a Azorské ostrovy). Dva členské státy – Německo a Španělsko, zavedly národní rámcové programy. Ty stanovují opatření, které mohou využívat regionální programy rozvoje venkova. Čtyři členské státy – Německo, Portugalsko, Itálie a Španělsko – mají samostatný program pro národní síť rozvoje venkova.
Pro všech zmíněných 94 programů je na období 2007 až 2013 stanovena z Bruselu celková částka 90,8 miliard eur. Z toho 12,7 miliard by mělo jít z povinné, popřípadě dobrovolné modulace (krácení) zemědělských dotací větších hospodářství. Dále se počítá se spolufinancováním z členských zemí v celkové výši až 57,7 miliardy eur. Úroveň dofinancování se liší podle ekonomické úrovně regionů. Investiční projekty rozvoje venkova, zejména zaměřené na podnikání, předpokládají také finanční spoluúčast žadatele o podporu. Celkem se počítá až s 64,8 miliardy eur. Dalších 12,4 miliardy eur představuje národní navýšení.
Rozdělení financí na jednotlivé osy
Programy rozvoje venkova jsou rozděleny do čtyř základních os, přičemž čtvrtou osou je program Leader. Určení podílu prostředků na jednotlivé osy nebylo povinné, a proto se u členských států liší.
Osa jedna
Osa jedna se zaměřuje na zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských a lesnických subjektů. Nadprůměrné množství financí (tedy nad 34 procent ze zdrojů EAFRD) upsalo do této osy 14 členských států. Mezi nimi bylo osm nováčků. Tak například Belgie určila pro tuto osu 48,1 procenta, Lotyšsko 46,8 procenta a Portugalsko 45,5 procenta. Naopak jiné státy pro tento účel určily méně než třicet procent – například Irsko jen 10,3 procenta, Finsko 11,1 procenta a Velká Británie 11,9 procenta.
Osa dvě
Cílem osy dvě je zlepšení a ochrana životního prostředí a krajiny. Některé členské státy věnovaly do této osy více než 60 procent zdrojů. Jde zejména o Irsko (79,6 procenta), Finsko (73,3 procenta) a Velkou Británii (72,8 procenta). Jde tedy o země, které daly jen málo na osu jedna. Jiné země, a to zejména nováčci, naopak na environmentálních opatřeních osy dvě šetřily. Rumunsko na ni počítá jen s 23,4 procenty prostředků, Bulharsko s 24,4 procenty a Malta s 26,6 procenty. S doplňkovými národními platbami jde na tento účel v Bulharsku 25,9 procenta a v Rumunsku 25 procent. (Bulharsku a Rumunsku bylo dovoleno použít část peněz určených na program rozvoje venkova na spolufinancování doplňkových národních přímých plateb).
Osa tři Do osy tři zaměřené na kvalitu života na venkově a diverzifikaci venkovské ekonomiky dávají více prostředků hodně urbanizované země. Příkladem je Malta (32,2 procenta) nebo Nizozemsko (29,8 procenta). Na druhé straně mezi nimi najdeme také Bulharsko (26,9 procenta, po započítání doplňkových národních plateb 28,5 procenta). Podle požadavku Bruselu, měly státy na opatření osy tři dát nejméně deset procent zdrojů. Dvanáct členských států zůstalo pod touto hranicí. Je ovšem třeba dodat, že tyto země v podstatě plní opatření osy tři prostřednictvím programu Leader.
Osa čtyři - Leader
Výrazně nad průměrem unie jsou v poměru prostředků určených pro program Leader Španělsko (11,3 procenta), Portugalsko (10,1 procenta) a Irsko deset (procent). Tyto země zároveň v programu Leader dávají důraz na opatření osy tři. Program Leader nevyužívají jednotlivé fyzické či právnické osoby, ale jeho opatření uvádějí do života místní akční skupiny (MAS).
Klíčové informace
• Budoucnost politiky rozvoje venkova po roce 2013 v sobě skrývá řadu neznámých. Je jen zřejmé, že i nadále by měla být součástí společné zemědělské politiky EU.
• Otázkou však je, kolik peněz pro tuto politiku vyhradí příští rozpočet unie a jaký podíl z nich dostane právě rozvoj venkova.
• Včas by se mělo také vyjasnit, jaká část prostředků by měla směřovat na kompenzaci újmy z omezení hospodaření a jaká na investice.