Dvacet let již svět pěstuje a používá bez jakýchkoli nepříznivých dopadů geneticky modifikované plodiny. Pro obyvatele Evropské unie jsou však strašákem a Brusel jim staví do cesty bariéry. O přínosech nových biotechnologií informovali novináře odborníci na tiskové konferenci pořádané Akademií věd ČR (AV ČR).
Po dvaceti letech pěstování a využívání geneticky modifikovaných (GM) plodin pro krmení zvířat i výživu lidí nemá podle Jaroslava Drobníka z Karlovy univerzity nikdo doklad o nějakých skutečných rizicích spjatých s tímto způsobem šlechtění. Jen v loňském roce se GM plodiny pěstovaly na 114,3 mil. ha, což je sedmnáctinásobek celé rozlohy ČR. Na rozdíl od genetických modifikací, kdy se do genetické výbavy jedince vloží přesně stanovený vybraný gen, při běžně užívaném a tolerovaném šlechtění ozářením, jde o nahodilý proces změn. Navíc se u geneticky modifikovaných plodiny pečlivě zkoumá možný vznik nepříznivých látek. Odrůdy vzniklé radiací se vybírají jen na základě svých pěstitelských vlastností. Pouze u brambor se kontroluje hladina glykosidu solaninu. Drobník připomněl výsledky srovnání, které před časem udělala lisabonská univerzita. Radiací vzniklý mutant rýže podle něj vytvářel dvojnásobné množství látek odlišných od běžné plodiny než odrůda vzniklá genetickou modifikací. Nicméně v Evropské unii jsou GM organismy strašákem a jejich širší aplikaci se Brusel brání přehnaně aplikovaným principem předběžné opatrnosti. Ten by měl podle Drobníka hodnotit nejen rizika spojená s používáním GM plodin, ale také to, co unii hrozí, pokud tyto plodiny odmítne. Nejen současný komisař pro životní prostředí Stavros Dimas, ale také některé členské státy, zejména Francie či Maďarsko, patří k radikálním odpůrcům genetickým modifikací. Přitom je zřejmé, že GM odrůdy mají méně residuí pesticidů a také menší obsah mykotoxinů. Navíc kontrola škůdců chemickými prostředky je pro přírodu daleko škodlivější.
Svět stojí před problémem, jak uživit narůstající počet obyvatel. Aby to bylo možné, mělo by se podle Františka Sehnala z biologického centra AV ČR, množství potravin mělo do roku 2050 zdvojnásobit. Tradiční možnosti pro dosažení tohoto cíle jsou však dosti omezené. Jde zejména o zlepšení hnojení a agrotechniky, šlechtění výběrem náhodných mutací či radiací a také šlechtění cílenou změnou genetické informace. Jak Sehnal zdůraznil, u GM plodin změnu genetické informace známe a můžeme ji prokázat. Je také možné ji regulovat. Například v používaných GM odrůdách kukuřice není látka, která působí proti škůdcům v pylu či v semeni. Zvýšení výnosů se promítá do příjmu farmářů, který se může zvednout až o 125 eur na hektar.
Zarážející je podle Drobníka malá informovanost lidí v unii. Například 41 procent obyvatel unie věří, že GM rajče má geny, zatímco nemodifikované je nemá. Více než polovina Evropanů se navíc domnívá, že po konzumaci GM rajčete se změní jejich vlastní geny.
Zatímco dne se používají hlavně odrůdy, které jsou odolní proti škůdcům nebo proti herbicidům či s kombinovanou odolností, postupně vznikají další typy. Jde například o plodiny odolné vůči suchu, se zvýšeným obsahem požadované složky (více škrobu v průmyslových bramborách) nebo obohacené o nějakou látku (vitamín A v rýži).
Unie si musí ujasnit, co chce, prohlásil Josef Soukup z České zemědělské univerzity a poukázal na schizofrenii Bruselu. Ten totiž chce na jednu stranu zmenšit závislost na dovozech krmiv a potravin, konkurovat na světových trzích, postupně odbourat dotace, mít v pohonných hmotách do roku 2020 deset procent biopaliv, zavádí restrikce pro registraci a používání pesticidů a zároveň omezuje používání GM plodin, znevýhodňuje jejich pěstitele, dovozce a zpracovatele administrativní i jinou zátěží a propaguje ekologické zemědělství.
Zmíněný postoj Bruselu může podle Drobníka vzhledem ke globálnímu vývoji odsunout v nedalekém horizontu evropské zemědělství na slepou kolej.
