Dopad růstu světových cen potravin chce zmírnit Evropská komise. Navrhla proto opatření například v rámci zdravotní kontroly společné zemědělské politiky a v maloobchodním sektoru. Chce také posílit nabídku zemědělských výrobků, a tím zlepšit dostupnost potravin. Ministři financí unie nemají na zdražování potravin jednotný pohled.
Komisí navržená opatření by měla rada ministrů zemědělství projednat na svém červnovém zasedání. Podle předsedy Evropské komise José Manuela Barroso je náhlý růst cen potravin problémem, který má mnoho příčin a dopadů, a proto je k jeho řešení třeba přijmout opatření na několika úrovních. Své kroky chce komise koordinovat s partnery v Organizaci spojených národů a v uskupení G8.
Komise se zabývá důvody, které v EU i v mezinárodním měřítku vedly k rychlému zdražování potravin následujícím po tři desetiletí trvajícím klesajícím trendu cen zemědělských výrobků. Jak usoudila, strukturálními příčinami vyšších cen potravin jsou stabilní růst poptávky po základních potravinách i po produktech s vyšší přidanou hodnotou, zejména ve velkých rozvíjejících se zemích (například Čína, Indie či státy Jižní Ameriky) a také samotný růst počtu obyvatel Země. Vliv na růst cen potravin má i zdražování energií a vstupů do zemědělství. Například jen cena dusíkatých hnojiv vzrostla podle komise od roku 1999 o 350 procent. Globalizace i vzestupný trend cen pohonných hmot zvedají náklady na přepravu. Růst výnosů ze sklizní se zpomalil a s dnes používanými technologiemi se patrně již přiblížil svému maximu. V krátkodobém horizontu zhoršily situaci špatné sklizně v několika oblastech světa, historicky nízká úroveň zásob, oslabování amerického dolaru a vývozní omezení uplatňovaná řadou tradičních dodavatelů na světové trhy. Do kolísání cen zasáhly velmi výrazně i spekulace.
Dopady v zemích unie i ve světě
Růst cen zemědělských komodit se v Evropské unii promítl do vyšší inflace, a to přesto, že ji tlumilo posilování eura, pokles podílu cen surovin ve výrobních nákladech ve srovnání s podílem ceny energií a práce a také nízký podíl výdajů na potraviny na průměrných výdajích domácností. V některých členských státech však byly dopady růstu cen potravin závažnější a projevily se zejména nepříznivě u rodin s nízkými příjmy. V zemědělství se tento trend promítl příznivě do rostlinné výroby. Naopak negativní dopady, zejména v podobě zdražování krmiv, zaznamenala živočišná výroba.
Ve světě na tuto situaci nejvíce doplatily ty rozvojové země, které jsou čistými dovozci potravin, zatímco čistí exportéři na ní mohli profitovat. Obecně se zvýšila chudoba, hlad a podvýživa nejubožejších obyvatel světa. Přesto komise doufá, že obecně by ve střednědobém a dlouhodobém horizontu mohly rostoucí ceny potravin být novou příležitostí pro farmáře v rozvojových zemích a mohly by zvýšit podíl zemědělství na hospodářském růstu.
Co bude dál?
Poslední vývoj naznačuje pokles z vysokých úrovní, jichž ceny většiny komodit dosáhly na počátku roku 2008. Komise předpokládá, že tento vývoj bude pokračovat a situace na trzích se bude stabilizovat. Brusel však neočekává návrat nízkých cen, za něž se potraviny prodávaly dříve.
Návrh komise
Komise bude situaci i nadále sledovat a své politiky upravovat tak, aby zohledňovaly nové okolnosti. Jak vyplývá ze sdělení komise, situaci by měla řešit tato navržená opatření:
1) Krátkodobá: zdravotní kontrola SZP a sledování maloobchodního sektoru, tj. zejména hodnocení jednotného trhu v souladu se zásadami hospodářské soutěže a vnitřního trhu.
2) Dlouhodobější: posílení nabídky zemědělských výrobků, o zajištění dostupnosti potravin, stanovení udržitelných kritérií pro biopaliva, vývoj nových generací biopaliv v Evropě a na mezinárodní úrovni, posílení zemědělského výzkumu a šíření poznatků z něj a znalostí, zejména v rozvojových zemích.
3) Iniciativy přispívající ke globálním snahám o boj proti vlivu, jaký má růst cen potravin na chudé obyvatelstvo, koordinovanější mezinárodní odezva na potravinovou krizi, zejména na půdě OSN a G8. Jde zejména o pokračování politiky otevřeného trhu, která nabízí nejchudším zemím světa preferenční přístup na trh EU, a rychlé reakce na bezprostřední krátkodobé humanitární krize. Důležité je také zaměření rozvojové pomoci na dlouhodobější projekty, jejichž cílem je posílení zemědělství v rozvojových zemích.
Ministři financí unie se mezi sebou neshodli
Rostoucími cenami potravin se na svém jednání v uplynulém týdnu zabývala i rada ministrů financí. Společného textu s nástinem způsobu, jak se zdražováním bojovat, se od nich však Brusel nedočkal. Jedna skupiny ministrů je pro liberální přístup a nechce do trhu s potravinami příliš zasahovat, druhá naopak chce kvůli nastalé situaci měnit společnou zemědělskou politiku unie. Mezi liberály, kteří mají převahu, byla i česká delegace. Tato skupina by byla spíše pro krátkodobá opatření, jako je například dočasné zrušení dovozních cel na některé zemědělské produkty, zvýšení mléčných kvót či zrušení povinného set aside. Druhá skupina, v níž jsou zejména Francouzi, Italové, Španělé a Maďaři je přesvědčena, že k boji s rostoucími cenami potravin by unie měla využít zdravotní kontroly společné zemědělské politiky (health check). Text, který měl z rady vyjít, bude muset navrhnout a vypracovat slovinské předsednictví, tedy slovinský ministr financí Andrej Bajuk.
Vysoké ceny řešil i římský summit
Za vysoké ceny potravin mohou podle Organizace spojených národů (OSN) obchodní bariéry. Zaznělo to v uplynulém týdnu na jejím římském summitu věnovaném globální krizi v potravinách. Národy světa vydávají miliardy dolarů za zemědělské dotace a marnotratnou a nadbytečnou spotřebu potravin či na zbraně. Přejídání obézních lidí stojí ročně podle generálního ředitele Organizace pro zemědělství a potraviny (Food and Agricultural Organisation, FAO) Senegalce Jacquese Dioufa 20 miliard dolarů. K nim se podle něj musí připočítat nepřímé náklady zhruba 100 miliard dolarů, plynoucí z předčasných úmrtí a s obezitou spojených nemocí.
Světová banka odhaduje, že zdražení potravin vystavilo hladu asi sto milionů lidí, kteří rozšířili řady zhruba 850 již hladovějících obyvatel planety. Banka odhaduje, že pro zvládnutí současného nárůstu cen potravin by bylo nutné 15 až 20 miliard dolarů ročně, aby spotřeba potravin vzrostla do roku 2030 o 50 procent a dohonila zvyšující se poptávku. Některé země omezily export nebo jej kontrolují. To ale dále narušuje trh a posiluje ceny.
Na tapetě potravinová bezpečnost
Představitelé zastřešujících evropských farmářských organizací COPA/COGECA se obrátili na účastníky římského světového summitu OSN s požadavkem, aby podpořil potravinovou bezpečnost prostřednictvím stability trhu a rozumných cen, které zemědělcům dovolí existovat. „Dříve byla Evropská unie obviňována ze snižování světových cen a bídu v rozvojových zemích, a to zejména kvůli svým exportním subvencím. Nyní, když téměř všechny exportní subvence zrušila, stejní kritici říkají, že vyšší ceny potravin jsou příčinou bídy a hladu. Odhadují, že přes polovinu z 860 milionu hladem strádajících obyvatel Země jsou zemědělci,“ konstatoval generální tajemník COPA/COGECA Pekka Pesonen. Podle něj je nejlepší možností, jak zajistit dostatek jídla pro svět, stimulovat farmáře, aby vyráběli a investovali. Nynější zdražení potravin je destabilizující, ale farmáři čelili roky poklesu cen své produkce, zatímco náklady na energii, hnojiva a ochranu rostlin neustále rostly. Tajemník prohlásil, že rozvojové země musí být schopné vybudovat si vlastní bezpečnost potravin. Pro dosažení tohoto cíle jsou nezbytné spravedlivější ceny pro zemědělce. Pesonen připomněl, že Evropská unie si dokázala právě úspěšnou společnou zemědělskou politikou bezpečnost potravin zajistit. Nyní se však většina jejích nástrojů, které zemědělství stabilizovaly, ruší. Děje se tak právě v době vyššího pohybu světových cen a hrozícího nedostatku potravin. Podle tajemníka se proto musí potravinová bezpečnost a stabilita stát klíčovým cíle unie.
A co biopaliva? V souvislosti s uvedenou situací na světovém potravinovém trhu se ozývají hlasy volající po tom, aby unie přehodnotila svůj cíl pro využívání biopaliv. Komise připomíná, že tímto „cílem nikdy nebylo dosáhnout desetiprocentního podílu biopaliv za každou cenu. Cílem je dosáhnout tohoto desetiprocentního podílu biopaliv za přesně stanovených podmínek. Mezi tyto podmínky patří funkceschopný a stabilní režim udržitelnosti a ekonomická výhodnost druhé generace biopaliv“. Komise uvedla, že o režimu udržitelnosti nyní probíhají diskuse v radě a v Evropském parlamentu. Tento režim jako první na světě bude muset zajistit, aby výroba biopaliv neměla škodlivé vedlejší vlivy. Musí být stabilní a realizovatelný. Brusel připomíná, že ať již unie zmíněného cíle dosáhne, nebo ne, celosvětová produkce biopaliv dále poroste. „Evropa může v této situaci nejlépe přispět tím, že udělá maximum, aby ukázala, že režim udržitelnost může fungovat, a že zajistí rychlý přechod na novou generaci biopaliv,“ tvrdí komise s tím, že v sektoru dopravy jsou dnes biopaliva jedinou alternativou k neudržitelným fosilním palivům.
Na římském summitu obhajovali biopaliva hlavní producenti bioetanolu - USA a Brazílie. USA chtějí do roku 2020 na tuto produkci věnovat čtvrtinu sklizené kukuřice. Na rozdíl od charitativních organizací, které tvrdí, že biopaliva zvedla ceny potravin téměř o 30 procent, podle USA jsou to jen tři procenta.
