Chřipku nepodcenit ani nepřecenit

Oborníkům je zbytečné opakovat, že aviární influenza neboli ptačí chřipka je onemocnění ptáků a samozřejmě i drůbeže a ohrožení lidí v našich evropských podmínkách je mizivé. Avšak i s ním je nutné počítat. Ukazuje se, že původce nákazy je v prostředí přítomen. Můžeme se o tom přesvědčovat z hlášení členských zemí Evropské unie, kde jsou nacházeni volně žijící ptáci uhynulí na zmíněné onemocnění a bohužel jsou hlášeny i případy, kdy byla chřipka zavlečena do chovů.

Na základě dosavadních zkušeností je potřeba apelovat na chovatele drůbeže, aby v žádném případě nebrali na lehkou váhu zoohygienická opatření, která jsou povinni dodržovat nejen v rámci těch vyhlašovaných mimořádných, ale především ta, která platí „v míru“.
Je nutné dodržovat předpisy týkající se hygienických smyček, zamezit kontaktu s volně žijícími ptáky, dodržovat dezinfekci a zákaz vstupu do objektů nepovolaným osobám. Dále samozřejmě hlásit buď soukromému veterinárnímu lékaři nebo přímo místně příslušné krajské veterinární správě jakékoli změny zdravotního stavu chované drůbeže, tedy pokles užitkovosti, příjmu potravy a úhyny.
Informace na webu
Všechny tyto zásady jsou k dispozici na webových stránkách Státní veterinární správy ČR – www.svscr.cz. Lze zde nalézt všechny aktuální informace o krocích proti ptačí chřipce, které přijala Státní veterinární správa ČR (SVS), včetně aktuálních mimořádných veterinárních opatření v místech výskytu i ty, které se týkají celého území České republiky i informace o výskytu ptačí chřipky v ostatních členských státech EU i ve světě.

Z doporučení pro chovatele je možné citovat:
Ptačí chřipka drůbeže je nebezpečná nákaza kura domácího, krůt, vodní drůbeže, holubů, pernaté zvěře, exotických ptáků a volně žijícího ptactva, vyvolaná virem influenzy A. Vakcinace proti nákaze se preventivně neprovádí. Postižené hejno drůbeže se likviduje.
Letošní výskyty ptačí chřipky v řadě asijských zemí, např. Thajsko, Vietnam, Korea a další rozšíření do Číny, Mongolska, Kazachstánu a evropské části Ruska nelze podceňovat, protože existuje možnost přenosu viru do evropských států tažnými a migrujícími volně žijícími ptáky. Druhá možnost zavlečení nákazy jsou ilegální dovozy ptáků z postižených oblastí, ale i možný přenos lidmi při turistických cestách. SVS ČR a země EU zakázaly dovozy živých ptáků, vajec, drůbežího masa a neošetřeného peří na svá území z postižených států. Obdobná opatření přijaly i další státy. I přes tato opatření došlo k dalšímu šíření ptačí chřipky – Rusko, Velká Británie, Maďarsko, Německo. Proto doporučujeme chovatelům drůbeže v ČR přijmout opatření, která by minimalizovala nebezpečí přenosu nákazy a která spočívají v těchto krocích:
l zákaz vstupu nepovolaným osobám do hal a chovů drůbeže,
l dodržování zoohygienických zásad v chovu,
l jednorázové naskladňování a vyskladňování turnusů,
l aktivace dezinfekčních rohoží před vstupy do jednotlivých hal a vjezdů na farmu,
l zasíťování oken, větracích otvorů a zamezení vstupu volně žijícího ptactva do hal,
l u chovů, které používají výběhy, zamezit hlavně v podzimním období styku drůbeže s tažnými volně žijícími ptáky, a to omezením výběhového chovu nebo výstavbou zastřešených venkovních voliér, minimálně však kontaktu volně žijících ptáků s krmením a napájecí vodou domácích ptáků,
l organizovat chov v uzavřených prostorách – halách a zamezit styku drůbeže s volně žijícím ptactvem,
l vést řádnou evidenci o chovu drůbeže, úhynech, přesunech a veterinárních zákrocích, jak vyplývá z legislativy,
l hlásit veterinární službě zvýšené a hromadné úhyny drůbeže, případně i ptactva,
l při chovu v halách v době, kdy nebude mít drůbež přístup do výběhu, je třeba pamatovat na zajištění dostatečného podestýlání, zajištění dostatečného krmného prostoru (krmítek) a napáječek. Rovněž je třeba dodržovat doporučené množství kusů drůbeže podle jednotlivých kategorií na jednotku prostoru a dbát na dostatečnou výměnu vzduchu zvýšeným větráním.
Influenza známá přes sto let
Přestože se o aviární influenze hovoří až v posledních několika letech, je toto onemocnění, které postihuje ptáky a pochopitelně i drůbež, známé více než sto let, přesně od roku 1901.
Viry influenzy drůbeže jsou zařazeny do čeledi Orthomyxoviridae. Jsou klasifikovány do typů A, B nebo C na základě rozdílů mezi jejich nukleoproteiny a antigenní strukturou. Viry ptačí influenzy patří do typu A. Dále jsou tyto viry kategorizovány do subtypů podle antigenů hemaglutininu a neuramidázy. Existuje 14 subtypů podle hemaglutininu a devět subtypů podle neuramidázy. Rozlišení se provádí pomocí nespecifických antisér. Původce vysoce patogenní aviární influenzy patří do subtypů H5 nebo H7.
Přirozenými hostiteli nákazy jsou drůbež hrabavá i vodní, křepelky a bažanti. Mnoho volně žijících ptáků, zejména vodních je vnímavých, avšak infekce probíhá subklinicky.
Nákaza většinou propukne u domácí drůbeže po kontaktu s infikovaným vodním ptactvem. Infikovaní ptáci vylučují virus ve vysokých koncentracích trusem a také nosním a očním sekretem. Nejvýznamnější způsob šíření mezi farmami je mechanický přenos kontaminovanými osobami, automobily, nářadím apod. Významnou roli hraje kontakt drůbeže na trzích a aukcích. Projevy onemocnění – klinické příznaky – jsou velmi variabilní a jsou závislé na faktorech virulence, druhu postižených ptáků, věku, pohlaví. Projevují se především náhlými úhyny velkého množství zvířat bez výraznějších příznaků. U nosnic se objevuje pokles snášky a poruchy skořápek vajec. Lalůčky a hřebínky jsou cyanotické s případnými krváceninami. Je zjišťován profúzní vodnatý průjem a vysoká žíznivost. Nemocní ptáci projevují nechuť k pohybu, v semikomatózním stavu se hlava stáčí na záda. Mortalita, tj. úmrtnost, se pohybuje mezi 50 – 100 %.
Jak z uvedených údajů vyplývá, jde opravdu o nebezpečnou nákazu, o čemž svědčí i to, že je aviární influenza zařazena mezi ty nákazy, za které přináleží chovatelům plná náhrada, tj. náhrada za škody, které chovatel utrpí při zdolávání této nákazy. Je tedy odškodněn zejména za drůbež, která je v rámci zdolávacích opatření utracena. O utrácení pochopitelně rozhodují orgány státního veterinárního dozoru, a to na základě vyhodnocení rizik v místě výskytu. Místně příslušná krajská veterinární správa může například rozhodnout i o tzv. preventivním utracení, pokud se chovaná drůbež vyskytuje v ochranném pásmu.
Jiné příčiny úhynu
Zejména v horkém letním období je možné se setkat i s jinými příčinami úhynu chované drůbeže. Nejčastěji jsou úhyny způsobeny horkem. Nejvíce trpí horkem drůbež těsně před vyskladněním na jatka, zejména v ranních hodinách, a je to způsobeno především nedostatečným větráním způsobeným výpadkem elektrického proudu. Proto lze doporučit, aby si chovatelé pořídili náhradní zdroj elektrické energie. Je potřeba myslet na to, aby drůbež měla dostatek napájecí čerstvé vody a je třeba počítat s možným náhradním větráním, například vraty, okny. Ovšem při otevření vrat či oken nezapomenout na zabránění kontaktu s vnějším prostředím například sítěmi či pletivem. Lze též ochlazovat pláště chovných hal mlžením vodou. A samozřejmě prostory nepřeplňovat. Dalšími častými příčinami úhynů vodní drůbeže chované na vodních plochách i volně žijících vodních ptáků je botulismus. Když je voda hůře okysličována, vznikají vhodné podmínky pro život anaerobních bakterií, které produkují jed botulin. S těmito případy se setkáváme každoročně, avšak zejména letos v souvislosti s ptačí chřipkou jsou všechny úhyny pečlivě prověřovány i s ohledem na ptačí chřipku. Všechny hromadné úhyny jsou na tuto možnost testovány.
Na základě dosavadních zkušeností lze určitě konstatovat, že orgány státního veterinárního dozoru dokáží zabezpečit, aby byla ohniska nákazy likvidována v souladu se zákonem i zdravým rozumem a zabezpečit tak to, že se nic závadného nemůže dostat do tržní sítě. Domníváme se, že je v této souvislosti vhodné ocenit účinnou a dobrou spolupráci s občany, obcemi, kraji, Policií ČR, Hasiči, Armádou ČR, Hygienickou službou i Asanačním podnikem.
O obchodu a obavách z možné mutace chřipky
Obecně je možné uvést, že všechna přijímaná veterinární opatření mají za cíl zamezit rozvlečení nákazy, zamezit ohrožení zdraví chované drůbeže, ale i ohrožení zdraví lidí. Na druhém místě pak je nutné zdůraznit to, že smyslem činnosti státního veterinárního dozoru je, aby nedošlo k narušení intrakomunitárního obchodu, tj. nemělo by dojít k poklesu spotřeby drůbežího masa ani výrobků z něj. Veterinární účinná opatření mají i ochránit naše chovatele a zpracovatele před zbytečným poklesem produkce. Tato opatření by měla také přesvědčit třetí země o tom, že zdravotní nezávadnost naší produkce je zachována.
Státní veterinární správa ČR stejně jako odborné orgány EU vždy uvádí, že není třeba mít obavy z požívání drůbežího masa. Žádné závadné maso se díky orgánům státního veterinárního dozoru do tržní sítě nesmí dostat. Je dobře, že veřejnost tato fakta přijímá, což je patrné i z údajů o realizaci drůbežího masa i produktů z něj na domácím i intrakomunitárním trhu.
Je potěšitelné i to, že jak chovatelé, tak veřejnost si dobře uvědomují, že donedávna publikované obavy ze zmutování ptačí chřipky na virulentnější formu, která by ohrožovala člověka, nejsou na místě pokud se Evropy týká. Zde pro tuto přeměnu nejsou vhodné podmínky a úvahy v tomto smyslu jsou spíše otázkou vzdálenější budoucnosti i Evropě vzdálenějších oblastí. Pokud k této mutaci dojde, zřejmě lze uvažovat o končinách jihovýchodní Asie a nikoli Evropy.
Každopádně je možné uvést, že ptačí chřipka je sice vážným problémem, nepříjemným onemocněním drůbeže, se kterým se v budoucnu budeme zřejmě v Evropě, ale i u nás setkávat i nadále, rizika však nelze ani přeceňovat, ale ani podceňovat.

Ing. Josef Duben
Státní veterinární správa ČR