Výživa dojnic při stání na sucho

Předpoklady vysoké mléčné užitkovosti, optimálního průběhu metabolických procesů a dobrého zdravotního stavu včetně reprodukčních schopností jsou u dojnic zakládány již na konci předchozí laktace a v době stání na sucho. Většině problémů po otelení by mohlo být zabráněno, pokud máme krávy v optimální kondici ještě před jejich zaprahnutím.

Kondiční známka by na konci laktace, resp. na začátku období stání na sucho neměla u holštýnských dojnic přesáhnout 3 až 3,5, u dojnic kombinovaného plemene 3,75. U dojnic s vyšší kondicí lze po porodu očekávat nižší příjem sušiny, a tím i prohloubení negativní energetické bilance. U stád s nevyrovnanou užitkovostí je nutné méně užitkové dojnice včas, tj. již během první části laktace, přesunout do méně užitkové skupiny. Ideální doba k vytvoření optimální kondice je po dvou stech dnech laktace. Během stání na sucho by neměla být již kondice měněna, navíc její snížení v tomto období je velice problematické. V případě nízké kondice lze při odděleném krmení těchto dojnic dosáhnout ještě určitého zlepšení kondice.
Tělesná kondice dojnic je hlavně ovlivňována vysokým příjmem jadrných krmiv a nadměrným příjmem kukuřičných siláží s vysokým podílem zrna. Zejména krávy s nižší mléčnou užitkovostí jsou tak na konci laktace nadbytečně zásobeny energií, což vede k jejich následnému ztučnění a po otelení ke zdravotním problémům, sníženému příjmu sušiny a výrazné negativní energetické bilanci. U skotu s kombinovanou užitkovostí se stává, že po radikálním snížení dávky koncentrátů klesne mléčná užitkovost, ale ztučnění dále narůstá.  Proto je vhodné dávku jadrných krmiv snižovat postupně, asi o 1 kg týdně. Důvody ztučnění jsou nejen výživářské, ale i hormonální. Za podmínek normálního krmení je sekrece inzulínu, který ovlivňuje množství živin, jež krávy ukládají jako tukovou tkáň, řízena z části kyselinou propionovou, která vzniká při fermentaci cukrů a škrobů v bachoru. Jejich nadměrné množství v krmné dávce vede právě ke zvyšování tukových rezerv, což je navíc podporováno zvýšenou tvorbou inzulínu a sníženou produkcí somatotropinu po zabřeznutí krav. Úroveň opačně působícího růstového hormonu lze částečně stimulovat krmnými dávkami s odpovídajícím množstvím stravitelné vlákniny, jaká se vyskytuje např. v pšeničných otrubách, sójových slupkách, cukrovarských řízcích apod. Tato krmiva zajišťují  vyšší úroveň kyseliny octové v bachorové tekutině, čímž je stimulována zase produkce somatotropinu.
V závěrečné fázi laktace by tedy měla být zkrmována krmiva bohatá na stravitelnou vlákninu, to znamená krmná dávka s malým obsahem obilovin a nižší dávkou kukuřičné siláže, tedy s nízkým obsahem škrobu.
Neměňme kondici!
Během stání na sucho bychom neměli kondici dojnic měnit. U dojnic s vyšší kondicí není vhodné se v tomto období pokoušet o její úpravu. I přes různost názorů na krmení dojnic v době stání na sucho převažuje pro toto období obnovy a regenerace předžaludků a mléčné žlázy názor, že by dojnicím měla stačit k zajištění jejich nutričních požadavků pouze objemná krmiva s koncentrací energie mezi 5 až 5,5 MJ NEL/kg sušiny. Pouze při velmi nízké koncentraci energie v objemných krmivech lze uplatnit přídavek jadrných krmiv v množství 1 až 2 kg/kus/den.
Krmná dávka může být např. tvořena především travní siláží, lučním senem, 5 až 8 kg kukuřičné siláže a minerálně vitamínovou přísadou. Velmi vhodným krmivem v tomto období je luční seno v dávkách 4 až 7 kg/kus/den, zajišťující naplnění bachoru a jeho činnost a podporující svojí fyzikální strukturou přežvykování spojené s produkcí slin. Při zařazení většího množství slámy obilnin (60 % sušiny dávky) do krmné dávky s travní siláží byla zjištěna nižší stravitelnost organické hmoty, dusíkatých látek a neutrálně detergentní vlákniny a došlo ke snížení produkce mikrobiálního proteinu. Dojnice takto krmené měly v prvním měsíci laktace nejen nižší příjem píce, ale i nižší produkci mléčné bílkoviny a laktózy. Takže optimální dávka slámy v tomto období je 2 až 3 kg/kus/den. Pro vysoký obsah vápníku je vhodné omezit nebo úplně vyloučit z krmné dávky vojtěškové a jetelové siláže a sena. Denní dávka vápníku v krmné dávce by neměla přesáhnout 70 až 80 g, max. 100 g/kus/den. Naopak dávka fosforu by měla činit 35 až 40 g/kus/den. To je třeba vzít v úvahu i při volbě minerálních doplňků. Krmná dávka by měla obsahovat i potřebné množství mikroprvků a vitamínů. Nutné je minimalizovat hladinu draslíku (do 1 % sušiny) a sodíku (do 0,15 % sušiny).
Zkrácení doby
stání na sucho
Vzhledem ke značné náročnosti na výživu dojnic v tzv. tranzitním  (přechodném) období asi tři týdny před otelením a tři týdny po něm jsou hledány nové či inovované techniky chovu dojnic. V poslední době je u vysokoužitkových dojnic věnována zvýšená pozornost výzkumu a praktickému uplatnění zkrácené doby stání na sucho.
Proč dochází k přehodnocování délky stání na sucho? Nabízí se několik odpovědí: zvýšená mléčná užitkovost, jednodušší management chovu krav stojících na sucho, menší stájová kapacita, potřebná pro tyto dojnice a údajně i snížení metabolických poruch po porodu. Zkrácené období stání na sucho řeší částečně problematiku zaprahování, ale hlavně pomáhá s udržením optimální kondice dojnic, která se po otelení projeví lepším zdravotním stavem. Zatímco u krav s délkou stání na sucho 60 dnů dochází před otelením k výraznému propadu v příjmu krmiv, tak u vysokoužitkových dojnic při zkrácení doby stání na sucho je tento propad menší a navíc i po otelení je zjišťován vyšší příjem sušiny. Významnou skutečností je i menší množství použitých krmných dávek a změn v nich. Chovatelé v USA v těchto případech ani nezvyšují obsah energie v krmné dávce před telením. Některé specificky upravené experimenty porovnávající 30 a 60denní periody stání na sucho naznačují, že kratší doba stání na sucho je u vysokoužitkových dojnic možná i bez snížení mléčné užitkovosti v následné laktaci, zatímco následkem úplného vypuštění stání na sucho je produkce mléka snížena v následující laktaci asi o 20 až 30 %.
Například Gulay a kol. (2003) zjistili, že krávy s kratší periodou stání na sucho udržovaly po otelení lépe kondici a měly po otelení tendenci k vyššímu příjmu sušiny. Průměrná mléčná užitkovost přitom byla stejná u obou porovnávaných skupin až do 21. týdne po otelení. Tyto výsledky se netýkají prvotelek. U nich při zkrácení doby stání na sucho na 30 dnů bylo zjištěno snížení užitkovosti asi o 7 % i více. I z těchto důvodů se zkracování doby stání na sucho u prvotelek nedoporučuje. U nás zatím objektivní experimenty se zkrácenou dobou stání na sucho neproběhly.  Jeho zavedení by měla předcházet dokonalá evidence o inseminaci dojnic, abychom co nejpřesněji odhadli dobu telení a pro začátek američtí autoři doporučují zkrácení pouze na 40 dní s tím, že k dojnicím je přistupováno individuálně. Předčasné otelení pravděpodobně bez doby stání na sucho nebo s minimální dobou stání na sucho sníží užitkovost. Rovněž se uvádí, že některá stáda pro krácení doby stání na sucho nejsou vhodná.
Tento příspěvek vznikl jako součást projektu NAZV 1G 46086.

Ing. Václav Kudrna, CSc.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha-Uhříněves
Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc.,
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinárního lékařství, Klinika chorob přežvýkavců