Využívání mléčných krmných směsí

Příjem mateřského mléka je základní biologickou vlastností mláďat všech savců. Mateřské mléko poskytuje mláďatům po narození všechny živiny nutné k životu a jejich dalšímu vývoji. Proto je mléko pro všechna mláďata savců, včetně všech domácích zvířat, naprosto nezbytné. Současně mléko tvoří velice hodnotnou potravinu pro člověka. Lidé získávají a konzumují mléko od různých druhů domácích zvířat (skot, kozy, ovce, buvoli, koně, velbloudi, sobi aj.). Hlavní význam má však v celém světě mléko kravské.

Pro pochopení problematiky využívání mléčných náhražek, především mléčných krmných směsí (MKS) u telat, ale nejen u nich, je důležité, že po celou dobu soužití člověka s dojenými domácími zvířaty bylo mléko člověkem získáváno vlastně „krádeží“ mláďatům. Primitivní plemena neměla mléka mnoho a mléka bylo oddojováno jen tolik, aby telata mohla být úspěšně odchována. Člověk tak využíval jen část produkce mléka. Toto dodnes platí v chovatelsky méně vyspělých zemích. Obdobná situace je pak u dalších zvířat, jako u koz a ovcí.
Maximalizace produkce a zkrmování mléka
V současné době je snaha většiny chovatelů a producentů mléka o maximalizaci produkce mléka a jeho efektivní zhodnocení. Tato snaha se projevuje zvyšováním dojivosti a současným snižováním množství zkrmovaného mléka. Cílem chovatelů je, aby veškeré mléko, které splňuje parametry konzumního mléka, bylo dodáno zpracovatelskému průmyslu. Za optimálních podmínek tak zbývá pro telata pouze mlezivo a nezralé mléko do šestého, maximálně desátého dne jejich věku, což je málo. Původní biologické poslání kravského mléka – být základní potravou pro mláďata, tak již ztratilo význam a mléko se stalo především potravou člověka. To je hlavní důvod, proč se náhražky mléka MKS používají. Využívání MKS u telat má pro chovatele smysl za podmínky, že se jedná o kvalitní, plně biologicky fungující produkt za přijatelných ekonomických podmínek. V praxi to znamená, že chovatel jejich efektivním využitím odchová zdravá, plnohodnotná telata za nižší cenu, než kdyby zkrmoval telatům plnotučné konzumní mléko. Ekonomické hledisko má tak pro chovatele veliký význam.
Výhody MKS
MKS jsou nejrozšířenější formou mléčných náhražek používaných ve výživě zvířat.
Mají různé složení dané druhem a věkem krmených mláďat a dále způsobem použití v praxi. Základem výrobku MKS byly původně převážně mléčné suroviny, což v současnosti nemusí být pravda, doplněné o další komponenty. Současný sortiment MKS na trhu je velmi rozsáhlý. Je to dáno nejen biologickými požadavky, ale zejména velmi širokým spektrem různých výrobců.
Výhody uplatnění MKS ve výživě mláďat hospodářských zvířat spočívají zejména ve standardním složení mléčné náhražky oproti používání nativního kravského mléka. S tím souvisí i zdravotní nezávadnost MKS, která je daná absencí patogenních mikroorganismů, a tím nepřítomností agens, vyvolávajících průjmová onemocnění mláďat. Předností MKS je fakticky 100% rozpustnost ve vodě a rychlá a snadná příprava vlastního mléčného nápoje. Využívání MKS ve výživě mláďat umožňuje případné řízení ředícího poměru nápoje, a tím i jeho hustoty, což může operativně naplnit krmivářské požadavky chovatele. Výhodou využívání MKS může být i případné okyselení organickými kyselinami (např. na mravenčí a jiné) z důvodu zvýšení nutriční využitelnosti MKS a také zvýšení její mikrobiální nezávadnosti.
Bezpečné využívání MKS vyžaduje odpovědné zacházení, tzn. správné uskladnění v suchých, chladných a temných skladech. Podmínkou správného skladování je využití nejen vhodných obalů, ale také sestavení vlastní MKS ze surovin, které jsou minimálně hydroskopické.
Pomineme-li technické hledisko sestavování a výroby MKS, nastává zcela jiná situace při tvorbě náhražky mateřského mléka u lidí, kde se jedná vlastně také o  MKS (např. Feminar, Sunar).  V tomto případě se jedná o řešení stavu, kdy matka buď mléko nemá, nebo ho nemá dostatek, anebo nemůže, či nechce kojit. Tzv. MKS pro kojence musí být velmi kvalitní alternativou mateřskému mléku. Tato MKS by měla být téměř identická s mlékem mateřským a na jeho ceně tolik nezáleží.
Určitým kompromisem mezi mléčnými náhražkami pro lidi a pro mláďata přežvýkavců (telata, kozy, ovce) jsou náhražky mléka pro zvířata, jejichž mléko se komerčně pro lidi zpravidla nepoužívá. Bývá to v případech, kdy konkrétní zvířata jsou individuálně velmi vzácná (koně, psi, kočky, zvířata v zoologických zahradách) a matky po porodu uhynou nebo ztratí mléko. Filozofie tvorby náhražek mléka pro tyto situace se přibližují tvorbě mléčných náhražek lidských, avšak ekonomika i tam může mít velký význam.
Složení mléka
Z fyzikálního hlediska mléko představuje systém, v němž jsou jednotlivé složky v různém stupni disperze. V mléce tvoří hlavní podíl voda. V ní je zcela rozpuštěna laktóza a minerální látky. Bílkoviny a organické látky jsou v koloidním stavu a tuk je ve formě emulze tukových částic. Jednotlivé složky mléka nejsou konstantní. Nejčastější variabilitu zaznamenáváme u obsahu mléčného tuku, dále  kaseinu, ostatních mléčných bílkovin a  mléčného cukru. Nejméně kolísají hodnoty minerálních látek. Hodnoty vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K) kolísají podstatně více než hodnoty vitamínů rozpustných ve vodě. Podíl jednotlivých složek mléka spolu s jeho výživářsko-fyziologickými, fyzikálními, organoleptickými, hygienickými a mikrobiologickými vlastnostmi závisí od druhu a plemene zvířat a rozhoduje o jeho kvalitě (tab. 1).
Bílkoviny
Bílkoviny v kravském mléce tvoří z 95 % vlastní bílkoviny a z 5 % nebílkovinný dusík (volné aminokyseliny, amoniak, močovina, kreatin, kyselina močová, vitamíny a fosfolipidy). Z bílkovin tvoří asi 80 % kasein a 17 % syrovátkové bílkoviny. Rozhodující bílkoviny kravského mléka jsou a-kasein, b-kasein, b-laktoglobulin, které se tvoří jen v mléčné žláze. Jedná se o vysokomolekulární látky, které se při nízké hodnotě pH (4,6), případně působením specifického enzymu sráží na tzv. nerozpustnou bílkovinu mléka. Zbytek tvoří tzv. syrovátková bílkovina, která je rozpustná a je tvořena frakcemi albuminů a globulinů. Podle podílu mléčného kaseinu a albuminu v mléce savců se dělí mléka na kaseinová a albuminová. Mezi kaseinová mléka, ve kterých převažuje kasein, patří zejména mléka přežvýkavců (hlavně kravské).
Mezi albuminová mléka patří zejména mléko lidské, kobylí a také mléko šelem. Tato mléka obsahují kaseinu podstatně méně a v jejich mléku převažují albuminy a globuliny.
Tuky
Mléčný tuk je ve formě emulze tukových kapiček, kterou zajišťuje vrstvička fosfolipidů a jejich povrchu. Mléčný tuk obsahuje 97 až 98 % triacylglycerolů, 0,3 až 0,6 % diacylglycerolů, 0,02 až 0,04 % monoacylglycerolů, 0,1 až 0,4 % volné mastné kyseliny, 0,2 až 0,4 % volných sterolů, stopy estery sterolů, 0,2 až 0,1 % fosfolipidů a stopy hydrokarbonátů. V mléce převládají nasycené mastné kyseliny (osm) – se sudým počtem uhlíků (C4 – 18), dvě s lichým počtem (C15 a C17) a tři nenasycené – linolová, linolenová a olejová. Tuk tvoří pro tele hlavní zdroj energie. Zabezpečuje až 50 % jeho potřeby.
Sacharidy
Hlavní sacharid mléka tvoří laktóza. V kravském mléce je ho přibližně 5 %. Laktóza je významný zdroj energie pro tele a dodává mléku typickou nasládlou chuť. Kryje  jeho potřebu zhruba ze 30 %. Laktóza v tenkém střevě napomáhá resorpci vápníku, fosforu a hořčíku. Podílí se na využití vitamínu D. 
Minerální látky
Minerální látky mléka jsou jeho významným kvalitativním faktorem. Podílí se na chuti, fyzikálních vlastnostech a stabilitě mléka. Poměr vápníku a fosforu v mléce 1,2 : 1 umožňuje jejich optimální resorpci ve střevě. Dále mléko obsahuje K, Na, S, Mg, Fe, Cu, Zn, I, Se, Co a další. Mléko obsahuje také vitamíny, zejména riboflavin, biotin, cholin a další vitamíny skupiny B. Významný je však obsah vitamínů A, D a E, vitamínů rozpustných v tucích.  
Optimální skladba aminokyselin
Zdrojem živin (tab. 2) v mléku a v mléčných nápojích jsou proteiny složené z aminokyselin (tab. 5), tuky složené z mastných kyselin (tab. 6) a sacharidy (Mudřík a kol., 2006). Přirozeným zdrojem bílkovin v mléčných nápojích, resp. v mléčných krmných směsích jsou bílkoviny mléčné. Mají optimální skladbu aminokyselin.
Ideálním proteinovým komponentem je sušené odstředěné mléko, které je ale nejdražší. Z hlediska biologické hodnoty následuje sušené podmáslí, sušená syrovátka a další upravené produkty, jako demineralizovaná a delaktózovaná sušená syrovátka. Syrovátka je mléčný výrobek, který vzniká jako vedlejší produkt při výrobě sýrů, tvarohu nebo kaseinu a její složení závisí zejména na kvalitě použité suroviny a technologii jejich výroby. Ve sladké syrovátce je Ca vázán na kasein, zatímco u kyselé syrovátky (při kyselém srážení mléka) je Ca laktátem odštěpen a zůstává v syrovátce. Výhodou používání syrovátky v MKS je donedávna její nízká cena, nevýhodou nižší obsah mléčné bílkoviny oproti sušenému odstředěnému mléku nebo podmáslí. Demineralizovaná syrovátka se vyznačuje sníženým obsahem popelovin a naopak o asi 2 % vyšším obsahem požadovaných bílkovin. Zajímavým produktem z hlediska skladby MKS je demineralizovaná a delaktózovaná syrovátka. Obsahuje 7 až 8,5 % popelovin, 51 až 60 % laktózy a 25 až 30 % bílkovin.  Podmáslí je odpadní produkt, který vzniká při výrobě másla. Jeho složení je variabilní a záleží na zpracování smetany a jejích vlastnostech. Podmáslí obsahuje celou škálu mléčného proteinu. Výhodou použití sušeného podmáslí v MKS je vyšší obsah mléčného proteinu, nevýhodou vyšší cena. Z ekonomických důvodů se dále v širokém měřítku používají různé proteinové zdroje na bázi sóji, případně se používá mikrobiální protein a v mezních případech, jako nejméně vhodný protein na bázi zrnin. Z veterinárních důvodů nejsou v EU povoleny jako zdroje bílkoviny živočišné moučky.
Zdroje proteinu pro mléčné náhražky
Velmi vhodným zdrojem proteinu je sušené odstředěné mléko, sušené podmáslí, sušená syrovátka, delaktózovaná syrovátka, demineralizovaná syrovátka, kasein či mléčný albumin.
Do kategorie méně vhodných zdrojů patří pivovarské kvasnice, upravený sójový protein, sójový koncentrát a extrudovaná sója.
Nejméně vhodnými zdroji jsou želatina, pšeničný lepek, ovesná mouka a  pšeničná mouka.
Jako nepřípustné zdroje lze označit rozpustné složky masa, rybí protein a krevní protein.
Vhodnost zařazování jednotlivých zdrojů bílkovin do MKS vychází především z jejich biologické využitelnosti. Jako velmi vhodný protein do mléčných krmných směsí se ukazuje mikrobiální protein pro vyhovující skladbu aminokyselin a dobrou stravitelnost. Protože protein rostlinného původu je u telat hůře využitelný než mléčný a mikrobiální protein, jsou výrobci nuceni zařazovat ho ve větším množství. Obsah proteinu v mléčných krmných směsích proto není objektivním ukazatelem jejich kvality. Určitým ukazatelem obsahu nemléčné bílkoviny může být obsah hrubé vlákniny. Její obsah nad 0,5 % signalizuje větší podíl nemléčné bílkoviny (většinou na bázi sóje), a tím nižší kvalitu mléčné krmné směsi. Nejlépe kvalitu proteinu v mléčných krmných směsích deklaruje procentický obsah jednotlivých komponentů, což však v praxi není běžné. Zařazení komponentů s nižší stravitelností živin, proteinu na bázi sóji (tab. 3) do mléčných krmných směsí má negativní dopad na životní prostředí, protože ve výkalech telat takto krmených je vyšší podíl nestrávených zbytků, zejména dusíku, který patří v zemědělství k největším zdrojům zatěžujícím životní prostředí. S kvalitou mléčných krmných směsí může souviset tvorba sedimentu na dně nádob, ve kterých jsou zkrmovány. Dá se uvést, že je to jistá daň pokroku v jejich skladbě, vyplývající z vysoké ceny mléčných komponentů.
Sedimentují hlavně komponenty nemléčného původu. Množství sedimentu je funkcí jejich celkového množství a funkcí jemnosti mletí nemléčné suroviny. Nesouvisí s nutriční hodnotou použité suroviny. Teoreticky nemusí sedimentovat mléčná krmná směs obsahující 40 % mikromletého sójového pudru, a sedimentovat může jiná mléčná krmná směs obsahující pouze 10 % tepelně ošetřené sójové moučky se stejnými nutričními parametry jako uvedený sójový pudr nebo jiného nemléčného komponentu.
Sedimentace je tak u mléčných krmných směsí především vadou na kráse.
U většiny u nás obvyklých mléčných krmných směsí nehrozí nebezpečí nedokonalé konzumace sedimentovaného zbytku, protože většina telat vypije mléčnou krmnou směs velmi rychle po předložení ke krmení. Sediment však vyžaduje větší nároky na dodržování hygienických zásad, zejména dokonalou očistu krmných zařízení. Při jejich dodržování a při respektování zásad krmení není případný sediment na závadu.
Tuk je hlavním zdrojem energie pro telata na mléčné výživě. Zároveň je důležitý z hlediska obsahu vitamínů rozpustných v tucích a esenciálních mastných kyselin. Protože mléčný tuk je významný v humánní výživě, používají se do MKS tuky jiného než mléčného původu. Obvykle se používá lůj, sádlo, lněný, sójový, podzemnicový, slunečnicový a také řepkový olej. Přitom platí pravidlo, že živočišný tuk je lepší než rostlinný, vykazuje vyšší stravitelnost. Navíc rostlinné oleje jsou náchylné k žluknutí, což může jejich potenciální využití snižovat. Z rostlinných tuků je nejlepší olej kokosový a palmový. Pro dobré využití tuků v MKS je důležitá emulgace. Jednou z podmínek je sprejové sušení dotukované mléčné suroviny a dále obsah látek vyznačujících se emulgační schopností. Většinou jsou to látky na chemické bázi, např. etoxyquin, nebo jde o přírodní emulgátory na bázi lecitinů, případně žlučových kyselin. Pro zvýšení stability tuků se používají v některých případech antioxidanty, např. BHT.
Ze sacharidů se ve výživě mléčných telat uplatňuje laktóza. Telata na mléčné výživě nejsou enzymaticky vybavena pro trávení jiných sacharidů, včetně škrobu. Tato schopnost se však u telat dynamicky rozvíjí. Z ekonomických důvodů je možné menší část enzymaticky upravených sacharidů nemléčného původu v MKS využít.
Větší podíl sušené neupravené syrovátky v MKS má však laxativní účinky v důsledku vysoké koncentrace laktózy a minerálií. Z toho důvodu se část syrovátky do MKS delaktózuje a demineralizuje. Dalším efektem tohoto procesu je zvýšení koncentrace proteinu v syrovátce.
Nedílnou součástí MKS jsou doplňky minerálních látek, včetně stopových prvků a vitamínů. V souvislosti s novými systémy hodnocení energie a dusíkatých látek, resp. podílu proteinu tráveného v tenkém střevě a zpřesněnými znalostmi o metabolizovatelnosti energie se mění i pohledy na potřebu vápníku, fosforu a hořčíku u telat. Tele v období po narození přijímá kolostrem relativně značné množství vápníku, fosforu, hořčíku a ostatních makro i mikroprvků. U vápníku, fosforu a hořčíku je obsah více než dvojnásobný. Využitelnost těchto prvků z mleziva je velmi vysoká, v průměru 92 až 98 %. S přechodem na kravské mléko se využití poněkud snižuje. S přechodem telete na rostlinná suchá krmiva se značně snižuje využití (především u hořčíku), postupně v průměru na 20 až 25 %. Většina výrobců zařazuje do MKS aromatické látky a sladidla. V mnohých MKS u nás byla donedávna obsažena navíc krmná antibiotika Virginiamycin, Zn-bacitracin, nebo Avoparcin. Tyto látky se používaly jako stimulátory růstu. V zemích EU však došlo k jejich zákazu. Dnes se používají růstové látky neantibiotické povahy, probiotika, především se jedná o bakterie mléčného kvašení, např. Enterococcus faecium a jiné.
Ve výrobě MKS pro telata existují do současnosti tři období (viz tab. 4). První období bylo na počátku jejich využívání ve světě a u nás trvalo až do konce 80. let. Toto období se vyznačovalo snahou výrobců po maximálním přiblížení se nativnímu mléku, kvalitní zdroje na bázi mléka (např. sušené odstředěné mléko, sušené podmáslí)  byly dostupné a levné. Druhé období u nás i ve světě trvalo prakticky do nedávné doby. Skladba MKS v tomto období se vyznačovala tím, že stále obsahovala převahu mléčných zdrojů, avšak na bázi levné a dostupné sušené syrovátky.
V posledním období výrazně stoupla cena sušené syrovátky na světových trzích, a tím se velmi mění surovinová skladba dnešních MKS v neprospěch mléčného proteinu.
MKS pro jehňata a kůzlata
MKS pro jehňata a také pro kůzlata jsou poměrně silně rozšířeny v některých zemích v Evropě, např. ve Francii. Tyto MKS se používají zejména v systémech dvojího bahnění za rok, nebo trojího bahnění do dvou let. Neocenitelné jsou v případě úhynu bahnice nebo u mnohočetných porodů. Nutriční parametry se blíží mléku ovčímu. Zastoupení bílkovin v MKS pro jehňata je 235 až 260 g, tuku obsahují výrazně více než MKS pro telata, tj. 250 až 270 g, z minerálních látek je výrazně nižší obsah Cu.

Ing. Antonín Krása, CSc.
Mikrop Čebín, a. s.
Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.
Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.
Ing. Jan Doležal
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta, Ústav výživy zvířat a pícninářství