Menu
e-shop
Zpracování půdy sleduje několik cílů. Především připravit vhodné seťové lůžko, odstranit stopy po přejezdu techniky, zapravit posklizňové zbytky i hnojiva a zlepšit strukturu půdy. Důležitá je rovněž regulace populace plevelů, škodlivých organismů a původců chorob.
Pokud se intenzivní zpracování půdy, např. orba, provádí při optimální vlhkosti, zanechává zkypřenou půdu v nestabilním stavu. Vydatné srážky vedou k více či méně intenzivnímu rozbahnění povrchových vrstev. Voda stékající po takovém povrchu může na svažitých pozemcích způsobovat značné škody půdní erozí a odnosem živin. K omezení těchto ztrát je nutné zvolit technologii zpracování půdy s ohledem na podmínky jednotlivých stanovišť tak, aby nebyla negativně ovlivněna půdní úrodnost.
V praxi se rozlišují tři rozdílné operace v závislosti na požadovaných účincích na půdu: podmítka, základní zpracování půdy a příprava seťového lůžka. Mohou následovat v časové návaznosti, nebo je lze podle potřeby slučovat. V tomto příspěvku se budeme věnovat technologii a technice pro podmítku a předseťovou přípravu.
Rostoucí význam podmítky
Během času se úkoly podmítky měnily. Zatímco dříve bylo důležité jen kypření půdy a redukce zaplevelení, tak dnes má podmítka význam pro vzejití výdrolu a semen plevelů, mechanickou regulaci kořenících plevelů, zapravení slámy a omezení neproduktivního výparu. Důležitou roli hraje v ekologickém zemědělství a v technologiích výsevu do mulče. Nejrozšířenějším nářadím pro podmítku jsou kotoučové nebo radličkové kypřiče či jejich kombinace. Při jednom přejezdu zvládnou mělké, ale i hluboké kypření půdy, promísení rostlinných zbytků, urovnání, zpětné utužení povrchu a někdy i výsev meziplodiny. Díky ponechání určitého podílu rostlinných zbytků na povrchu půdy a v půdním horizontu mají zpracovávané pozemky vyšší odolnost vůči erozi. Samostatnou skupinou je nářadí na principu radličného pluhu, které spojuje přednosti mělkého zpracování s účinností orebního tělesa v půdě.
Mělké zpracování půdy s sebou přineslo i nárůst plošné výkonnosti při zachování poměrně jednoduché konstrukce používaného nářadí. Pro bezorebně hospodařící podniky jsou rovněž důležité možnosti kombinování strojů.
Agrotechnické požadavky na podmítku
Podmítka strniště by měla v ideálním případě navazovat na sklizeň. Kypřič by měl zajistit v celé své šířce záběru plošné zpracování půdy tak, aby byly vytvořeny vhodné podmínky pro vzejití semen výdrolu. Zároveň je důležité přesné udržení jednotné hloubky záběru. Zde rozhoduje především pracovní morálka obsluhy, která by neměla v těžkých podmínkách urychlovat práci přizvedáváním nářadí. Při druhé podmítce nebo následném setí se špatně zpracovaná místa stejně projeví zvýšeným pracovním odporem a snížením plošné výkonnosti.
Od moderních plošných podmítačů se také očekává pozitivní ovlivnění rovnoměrného rozdělení organického materiálu ve zpracovávaném horizontu. A to tím více, čím vyšší je výnos slámy a záběr žacího stolu u sklízecích mlátiček. Nejvíc práce by měla zajistit právě mlátička a drtič slámy tak, aby sláma a plevy byly zapraveny do strniště pokud možno v celém záběru lišty. Ne vždy ale tomu tak je – zvláště u starších strojů nebo na svažitých pozemcích. Zde pak nastupuje podmítač s traktorem, který by se měl pohybovat šikmo na směr jízd sklizňového stroje, což se stalo v naší praxi téměř samozřejmostí.
Plošné podříznutí strniště včas po sklizni má zabránit ztrátám vlhkosti, která je důležitá pro vzejití zapravených semen. Při dodržení časových odstupů a příznivém průběhu počasí má opakovaná podmítka výrazný plevelohubný účinek při nižší úrovni nákladů než chemické ošetření. Snaha o snížení nákladů na herbicidní ochranu opět činí zajímavými mechanické metody regulace plevelů. Proto by měly být osevní postupy sestaveny tak, aby poskytovaly dostatek času pro kvalitní provedení podmítky.
V závislosti na použitém typu kypřiče lze docílit různě intenzivního nakypření půdy. Důležitá je dostatečná účinnost pro drobení a zpětné utužení půdy. Maximální hloubka záběru je dána konstrukcí stroje. Pro mělké zpracování půdy jsou vhodné talířové kypřiče a v poslední době aktuální tzv. krátké verze. Jejich výhodou je intenzivní mísicí efekt, schopnost nařezat rostlinné zbytky a možnost zapravit porosty meziplodin, precizní dodržování pracovní hloubky a velká plošná výkonnost díky vysokým pojezdovým rychlostem. V řadě podniků se proto pro rychlou první podmítku používá talířový kypřič. Ten se využívá i na jaře na plochách osetých přezimující meziplodinou či po sklizni kukuřice, nebo tam, kde po sklizni zůstala na poli polehlá sláma. Tomuto širokému využití odpovídá i nabídka: nesené verze pro traktory s výkonem již od 66 kW až po tažené stroje pro velké kloubové nebo pásové tahače.
Základem jsou dvě řady vydutých kotoučů většinou v ozubeném provedení se samostatným zavěšením, případně s automatickým jištěním proti přetížení. K usměrňování proudu zeminy slouží prutové zavlačovače, pro utužení a hloubkové vedení opěrný válec.
Talířové brány vybavené pasivně se odvalujícími disky jsou vhodné i pro těžké či kamenité půdy.
Nepodceňovat druhou podmítku
Nedostatkem tohoto nářadí je omezená hloubka záběru a méně vyrovnané dno brázdy. Proto by před výsevem měla následovat ještě druhá podmítka, pro níž je nejvhodnější radličkový kypřič. Nastavení pracovní hloubky je možné přizpůsobit požadavkům následné plodiny, takže například před výsevem řepky lze podmítku spojit s prohlubováním půdního horizontu. Přitom se může zapravit vzešlý porost výdrolu do té míry, že souprava zanechá „čistý stůl“. V podnicích s chovem hospodářských zvířat je možné omezit ztráty dusíku, když se kejda aplikuje na mělce zkypřenou půdu a následně ihned zapracuje přejezdem kypřiče.
Radličkové kypřiče jsou kromě promísení, nakypření a provzdušnění půdy dobrými pomocníky též k odstraňování zón utužené či jinak poškozené půdy. Pořádek mohou udělat také na pozemcích s častými přejezdy, například po sklizni brambor nebo cukrovky. Pravými univerzály jsou provedení se dvěma řadami šípových radlic, sekcí zešikmených vydutých kotoučů v přesazeném uspořádání, zavlačovačem a opěrným válcem (nejčastěji prutovým nebo dlátovým). Šípové radlice jsou vhodné pro mělkou či střední podmítku, kdy zajišťují celoplošné podříznutí strniště.
Radličkové kypřiče dokážou zapravit i větší množství organického materiálu, je ovšem nutné „jít“ více do hloubky. Pro hlubokou podmítku nabízí výrobci výměnné sady radliček, neboť jde o zcela odlišnou operaci. Většinou se jedná o úzké nebo dlátové radličky, pro cílené hluboké zpracování půdy to mohou být i ploché radličky. I přes jejich speciální provedení výrazně vzrůstá pracovní odpor a s ním i spotřeba nafty. Proto se v praxi k této operaci přistupuje jen ve specifických případech a u vybraných druhů plodin.
Přítlak na radličky a opěrný válec, který má vliv na úroveň zahlubování stroje a intenzitu drobení hrud, lze ovlivnit způsobem připojení kypřiče, nastavením spodních ramen a horního táhla tříbodového závěsu. Velký přítlak na zadní opěrný válec sice zvyšuje intenzitu drobení hrud, ale současně může vzrůstat prokluz vzhledem k nedostatečnému dotížení kol zadní nápravy. Zároveň není zaručeno úplné dodržování konstantní hloubky záběru. Nízký přítlak naopak znamená snížení prokluzu, lepší udržování pracovní hloubky, ale horší zahloubení na těžkých půdách. Proto je pro většinu situací vhodné zvolit střední hodnotu přítlaku.
Vhodný typ opěrného válce
Důležité je zpětné utužení půdy před výsevem, v mnoha případech může být zodpovědné za špatný počáteční vývoj porostu. Nevhodný typ opěrného válce může v rozdílných půdních podmínkách způsobovat nežádoucí utužení půdy. A právě toto hledisko je v ranných fázích vývoje rostlin základním kamenem výkonnosti porostu. Zcela univerzální válec se spolehlivým účinkem pro všechny podmínky neexistuje, proto je třeba vybrat správné provedení. Prutové válce odvádějí dobrou práci na lehkých až středních půdách, kde postačuje průměr 400 mm; těžké kypřiče bývají vybaveny válci o průměru 540 nebo 600 mm s vyšší nosností. Lepšího urovnávacího efektu lze docílit kombinací prutového a dlátového válce. Do těžkých půd, kde hrozí nalepování, se doporučuje zubový válec vybavený stěrkami z tvrdokovu nebo houževnatého plastu. Speciální provedení zubového válce je vybaveno střídavě vpravo a vlevo zahnutými řadami zubů a zaručuje stlačení půdy v pruzích o šířce 2,5 cm v rozteči 12,5 cm. Při přejíždění se zahnutými zuby nabírá půda, která poté přikryje utužené seťové lůžko. Válec nezanechává pruhy, ale rovnoměrně rozdrobenou půdu v celém záběru, čímž se podporuje vsakování srážkové vlhkosti. Průměr tohoto typu válce se pohybuje kolem 520 mm.
V technologiích výsevu do mulče se osvědčují válce z litinových kroužků o průměru 600 mm a čisticími noži, rovněž odolné vůči zalepování; mají dobrý drobicí efekt.
V souvislosti s rozmachem kombinovaného nářadí pro zpracování půdy a výsev při jednom přejezdu se stále více uplatňují trapézové válce, které utužují půdu v pruzích. Stupeň utužení půdy je poměrně vysoký, stejně jako jejich nosnost. Tento válec může na půdách náchylných k utužení způsobovat jejich přílišné stlačení, což negativně působí na dýchací procesy. Válec tvoří litinové kroužky nebo ocelová trubka o průměru 320 nebo 400 mm s prstenci z plastu nebo ocele. Nalepování půdy zabraňují stěrky z plastu nebo tvrdokovu. Utužení by mělo zasahovat do hloubky 2,5 až 6 cm, kde se ukládá osivo.
Pro speciální účely slouží válec o průměru 600 mm tvořený pryžovými prstenci, jednotlivé prstence jsou spojeny do jednoho celku. Válec má velkou kontaktní plochu, je odolný vůči zalepení a také vůči kamenům.
Rozmach kombinovaného nářadí
Vedle pasivního nářadí se v řadě podniků využívají k předseťovému zpracování půdy po první podmítce také rotační brány. Toto nářadí je velmi univerzální, dobře pracuje i za zvýšené vlhkosti či v nepříznivém počasí, má vyšší mísicí efekt, vyžaduje však více výkonu motoru při nižší plošné výkonnosti. Z toho důvodu se vyrábí jako sklopné v šířkách záběru až 7 m.
Často prezentovaná sestava radličkového kypřiče v čelním závěsu traktoru a rotačních bran vzadu se v našich podmínkách neuplatnila. Větších úspěchů se dočkaly závěsné kombinované stroje, které mají ihned po sklizni plodiny zabezpečit několik operací během jednoho přejezdu. Technická provedení jednotlivých výrobců se v tomto ohledu liší. Přesto je zřejmé, že kombinované stroje budou pro dosažení kvalitní práce citlivější na optimální podmínky zpracovávaného pozemku. Mají také vysokou energetickou náročnost, nejsou zrovna laciné a jejich údržba je náročnější. Při hlubším zpracování půdy se výkonnost pohybuje na úrovni 2,3 ha/h, v kopcovitém terénu o něco méně. Některé víceřadé radličkové kypřiče mají možnost přesného nastavení hloubky záběru z kabiny, anebo se tento parametr ovládá automaticky na základě pozemkové mapy a signálu GPS o poloze stroje. Podle zkušeností ze zahraničí má tato regulace přinést úsporu paliva bez negativního ovlivnění vegetace rostlin.
Z provozního hlediska se požaduje co možná nejrychlejší provedení práce s minimem nákladů. Proto je vhodnou možností kombinovat kypřič s nejrůznějšími secími stroji (případně i pro výsev strniskových meziplodin), s kejdovačem pro podpovrchovou aplikaci kejdy nebo zavlačovačem. Rovněž je důležité rychlé a pohodlné přestavění do transportní polohy a snadný přesun po silnicích i při velké šířce záběru. Opotřebitelné díly by měly mít dlouhou životnost a možnost jednoduché výměny jen s minimem nářadí, případně je vhodné uvažovat o pancířování. V závislosti na pracovních podmínkách může podstatně zvýšit výkonnost funkčně spolehlivé automatické jištění proti přetížení.
Tomu, kdo obhospodařuje pozemky s rozdílnou půdní strukturou, přijdou vhod rozmanité možnosti nastavování (případně i z kabiny řidiče za jízdy) či kombinování nářadí.
Používání kypřiče má ale i své záporné stránky. Jde o nekontrolovaný mísicí a urovnávací efekt, nutnost předchozího kvalitního rozdrcení organických zbytků a jejich rovnoměrného rozmístění na strništi, v bezorebných technologiích poměrně vysoká potřeba tažné síly, nákladnější konstrukce secích strojů pro výsev do mulče, opožděná nebo snížená vzcházivost při použití nevhodné techniky k zakládání porostu a závislost na povětrnostních podmínkách.
Důvody pro výsev do mulče
K rozšíření konzervačních technologií na úkor klasického zpracování půdy došlo z různých důvodů. Často šlo o snahu snížit časovou a finanční náročnost operací; ekologická hlediska jsou v pozadí. Rostlinné zbytky na povrchu půdy znamenají lepší sjízdnost pozemků a omezení větrné či vodní eroze. Sláma může fungovat jako izolační vrstva mezi půdou a ovzduším. Zajišťuje přenos sluneční energie na půdu, změnu teplotního režimu v povrchových vrstvách půdy a omezuje neproduktivní výpar. Rostlinné zbytky zachycují atmosférické srážky, a tím působí příznivě na průběh vzcházení.
Vrstva mulče ovšem zároveň komplikuje přesné uložení osiva při výsevu. Při malé meziřádkové vzdálenosti může docházet k ucpávání secích botek. Udržení stejnoměrné hloubky setí je komplikovanější, protože rostlinný materiál v půdě ovlivňuje chování secích botek. Proto mají moderní secí stroje možnost regulovat přítlak. Příznivé podmínky ke klíčení lze vytvořit tak, že sláma zůstane na povrchu půdy a osivo bude odděleně spočívat na osivovém lůžku. Nebo intenzivním prokypřením bude nařezaná sláma promísena s půdou tak rovnoměrně, že nemůže osivu způsobit problémy.
Klasicky většinou pro jařiny
Velké množství podniků v současnosti využívá bezorebnou technologii pro založení porostů ozimů a pro jařiny potom klasický systém s orbou. Jarní příprava půdy na pozemcích zoraných na podzim je snadnější než u čerstvě zorané půdy. Na těžkých půdách byl dokonce podzimní termín orby nezbytným předpokladem jarních prací. Výsev jařin je potom záležitostí secích kombinací. V tomto ohledu je na našich polích k vidění široká škála strojů a jejich provedení.
Speciální požadavky na přípravu kvalitního seťového lůžka mají především cukrová řepa a řepka. Vzhledem k tomu, že časté přejíždění pozemku v jarním období není z důvodu utužení půdy žádoucí, je nejvhodnější provést přípravu půdy a seťového lůžka při jednom přejezdu. Protože půdní podmínky ovlivňují nejen nutný počet přejezdů po pozemku, ale i účinnost nářadí, nabízejí výrobci řadu provedení drobicích a opěrných válců či radliček. Objevily se především crosskillské nebo trapézové válce o průměru 400 až 500 mm, ucpávání má zabránit zvýšení průchodnosti půdy pod rámem.
Zvláště v zahraničí jsou v oblibě stroje jen s pevně spojenými některými sekcemi (rám a opěrné válce), zatímco sekce radliček či urovnávací lišty je možné instalovat na dvoře farmy. Tak je možné sestavit vhodnou kombinaci podle půdních a povětrnostních podmínek či požadavků plodin. Přitom je nutné dodržet tyto předpoklady:
l spolehlivé vedení předního a zadního opěrného válce,
l přesné udržování nastavené pracovní hloubky i při zvýšené rychlosti jízdy,
l možnost samostatné regulace jednotlivých sekcí nářadí,
l optimální pracovní rychlosti jednotlivých nářadí by měly být v souladu,
l účinek posledních sekcí nemá narušovat činnost předních sekcí,
l zajistit příznivou účinnost všech sekcí při dané vlhkosti půdy.
Kompaktor je vhodný pro přípravu seťového lůžka s jemnou strukturou půdy a rovnoměrnou hloubkou, které vyžaduje cukrová řepa. Pro podniky pěstující cukrovku je rozhodující přesné udržování nastavené hloubky záběru spolu s vytvořením požadované půdní struktury a účinné zpětné utužení.
Vzhledem ke své plošné výkonnosti a kvalitní práci bez nutnosti pohonu vývodovým hřídelem najde toto nářadí uplatnění i při pěstování obilnin, řepky či řádkových kultur.
Kombinace bez nosného rámu
Jestliže má první sekce nářadí již vlastní stabilní rám, je možné sestavit kombinaci bez vlastního nosného rámu. Tyto jednoduché stroje jsou většinou tvořeny sekcí pružných radliček a nejrůznějšími drobicími a opěrnými válci. Mezi výhody patří nízká cena, jednoduchá a robustní konstrukce, malá hmotnost a možnost velké šířky v neseném provedení, dobrá provozní bezpečnost a odolnost vůči ucpávání, přehlednost a univerzální využitelnost téměř na všech druzích půd.
Uvedené kombinace vyžadují minimální hloubku záběru zhruba 10 cm. To jejich využití dosti omezuje, bez problémů je lze nasadit před výsadbou brambor, případně i před setím kukuřice. Na stanovištích, která pravidelně trpí jarními přísušky, mohou naproti tomu vznikat problémy při přípravě půdy pro plodiny vysévané mělce. Projeví se špatným vývojem při vzcházení a v ranných fázích růstu. Rovněž pro cukrovku vyžadující rovnoměrně zformované seťové lůžko nejsou tyto stroje vhodné.
Kombinace s nosným rámem
Speciální nosný rám je potřeba v případě, že více různých typů nářadí je nutné spojit do jedné kombinace. Jedině tak je zaručeno jejich spolehlivé vedení při práci. Rám se většinou zapojuje do tříbodového závěsu traktoru a do šířky záběru 6 až 8 m je konstruován jako nesený. Jednoduchá a robustní konstrukce a z toho plynoucí přehlednost jsou znaky moderních strojů.
Za normálních podmínek lze v lehké až středně těžké půdě s dobrou strukturou získat seťové lůžko s dvojkombinací nářadí. V extrémních podmínkách, tedy na velmi lehké nebo na velmi těžké, jílovité půdě, není účinek těchto kombinací často dostačující. Na lehké půdě se nedosahuje požadovaného zpětného utužení a v těžké půdě nejsou hroudy drceny v odpovídající kvalitě a musí následovat opakované přejezdy. Do těchto podmínek budou určeny kombinace několika druhů nářadí, které mohou případně umožňovat variabilní montáž jednotlivých komponentů či záměnu jejich pořadí pod rámem.
Pro lehké půdy zcela postačují vedle sekcí bran s pružnými prsty též pěchovací a drobicí válce. Na těžkých půdách naopak přijde ke slovu spíše nářadí pro zpětné urovnání povrchu, odstranění větších hrud a intenzivní drobení pro obnovu struktury.
Nesené a závěsné kompaktory
Do skupiny sdružených kombinací nářadí je možné zařadit i stroje pro přípravu půdy k cukrovce. Tato plodina má obzvlášť vysoké nároky na dobře urovnaný povrch pozemku a cílené zpětné utužení jako předpoklad pro přesné uložení osiva a dosažení vysoké polní vzcházivosti porostů.
Snaha o jejich splnění vedla k vývoji kombinací nářadí, označovaných často jako kompaktory. Jejich složení bývá následující:
l Kypřiče stop traktoru (odstraňují utužení kol traktoru, většinou na přání).
l Přední drobicí válec ve spojení s odpruženou smykovou lištou pro urovnání povrchu pozemku s velkými hroudami.
l Dvě řady šípových radliček zavěšených v paralelogramu a pro kamenité půdy vybavené automatickým jištěním proti přetížení. Radličky zajišťují rovnoměrnou přípravu seťového lůžka v celém záběru a urovnaný zpracovávaný horizont. Na těžkých půdách se zvýšenou vlhkostí mohou být použity úzké pružné radličky s roztečí 5 nebo 11 cm, které nevytahují na povrch chladnou vlhkou půdu.
l Zadní drobicí válec ve spojení se smykovou lištou pro přídavné drobení hrud.
l Těžký, výškově seřiditelný crosskillský válec pro intenzivní zpětné utužení zkypřené půdy a rovnoměrnou hloubku záběru předřazených sekcí.
Tyto kombinace jsou nabízeny jako nesené v tříbodovém závěsu (v záběrech až 10 m) nebo jako závěsné. Druhá skupina strojů je opatřena vlastním podvozkem, který se při transportu hydraulicky sklopí dolů, navíc umožňuje připojit secí stroj.
Pro zpracování velmi tvrdých půd s velkou hrudovitostí se doporučuje vložit speciální válce pro drcení hrud před sekci radliček. Přesto se nechá dosáhnout uspokojivého výsledku často až po opakovaných přejezdech. V takových podmínkách může být smysluplnější využít aktivní nářadí s pohonem od vývodového hřídele traktoru.
Požadovaného efektu zpracování půdy lze při omezení počtu přejezdů dosáhnout tím spíše, čím více různých sekcí nářadí je sloučeno do jednoho stroje. Zároveň ale stoupá hmotnost nářadí a jeho těžiště se posouvá do větší vzdálenosti od zadní nápravy traktoru, což je nepříznivé. K agregaci je proto nutné zvolit výkonný traktor s dostatečnou zvedací kapacitou zadního tříbodového závěsu. Ve výhodě je pohon všech kol zabezpečující dotížení přední nápravy a lepší řiditelnost traktoru se zdviženým nářadím. Kromě toho zabraňuje vytváření příliš hlubokých kolejí na poli. Přetěžování zvedacího zařízení i náprav traktoru lze předejít pořízením kombinace v závěsném provedení.
Důležité faktory
Při přípravě půdy je zvláště důležité dodržet vysokou výkonnost z důvodu krátkých agrotechnických termínů a s ohledem na optimální období pro zpracování půdy. Z praktického pohledu je zapotřebí sledovat následující faktory:
l Omezování zásahů do půdy. Při výběru a způsobu nasazení nářadí by se mělo myslet na to, že kvalitní seťové lůžko je třeba vytvořit pokud možno jen při jediném přejezdu. Velmi důležitým předpokladem je kvalitní provedení předchozí operace pluhem či kypřičem, případně rovněž kombinovaným strojem zajišťujícím kromě základního zpracování půdy současně i její úpravu. Kombinované kypřiče jsou v tomto ohledu – tedy úprava půdy hned po jejím odříznutí – výhodné, protože kypření a drobení půdy vzápětí po jejím odříznutí je usnadněno díky vlhkosti (podmítky v letním období). Potom má nářadí pro zpracování povrchové vrstvy půdy podstatně méně práce s urovnáváním. Kromě toho je možné provádět mělké zpracování půdy.
l Vyšší pojezdová rychlost. Uspořádání jednotlivých sekcí, samostatných nářadí a jejich připojení k nosnému rámu je u současných kombinací vyřešeno tak, že je možné udržovat vyšší pojezdovou rychlosti minimálně 9 km/h. Často je možné dosáhnout optimální kvality práce až při takovýchto rychlostech. Zároveň vzrůstá plošná výkonnost.
l Dostatečný výkon traktoru. Požadavek na výkon tažného prostředku uvádí výrobce nářadí, jeho výše se odvíjí od druhu, množství a účinku sdružených sekcí nářadí. Velký vliv má také hloubka záběru příslušných pracovních orgánů. V porovnání s nářadím používaným pro základní zpracování půdy lze říci, že kombinace na přípravu půdy před setím jsou relativně lehké. V závislosti na provedení kombinace se počítá zhruba se 14 až 20 kW na metr záběru. Osvědčenými metodami, jak zvýšit tažnou sílu traktoru, jsou mřížová kola, dvojmontáže nebo široké pneumatiky. Zároveň se snižuje poškozování půdy utužením a prokluzem hnacích kol.
l Optimalizace výkonu traktoru se záběrem nářadí. V praktických podmínkách je většinou k přípravě půdy určen jeden traktor. Doporučuje se pečlivě sladit šířku záběru používané kombinace podle disponibilního výkonu motoru traktoru. Je-li zvolený stroj příliš široký, vznikne mnoho problémů: nemůže se dodržet optimální pracovní rychlost a tím ani požadovaný účinek, vznikají hluboké koleje od kol traktoru, v nichž je navíc půda poškozována prokluzem, což vede k nutnosti pozdějšího opětovného kypření do větší hloubky. Při přípravě půdy platí pravidlo, že úzký stroj udělá rychleji lepší práci, než široké a pomalejší nářadí. Proto by měla být ve sporném případě dána přednost kombinaci s menší šířkou záběru.
l Zdvihací síla zadního tříbodového závěsu. Kombinace pro přípravu půdy „lehčí skupiny“ se vyrábějí převážně jako nesené, a to až do šířky záběru 8 m.
V takovém záběru dochází při zvedání na souvratích a za jízdy po silnici ke značnému zatěžování hydrauliky traktoru, táhel tříbodového závěsu a zadní nápravy. Dostatečná zvedací síla většinou není řešením, neboť odlehčením předních kol je negativně ovlivněna řiditelnost traktoru. Proto se doporučuje odpovídající dotížení přední nápravy (přídavné závaží do čelního závěsu).
S ohledem na přítomnost traktorů vyšší výkonové třídy v našem zemědělství, na relativně nízkou energetickou náročnost moderních kombinací, možnosti volby šířky záběru podle potřeby a efektivitu při vyšších pojezdových rychlostech lze dosahovat při předseťové přípravě půdy značné plošné výkonnosti. Skutečně dosaženou výkonnost ale zřetelně ovlivňuje velikost, tvar a délka pozemků. S kombinací o záběru 6 m lze při rychlosti jízdy 10 až 12 km/h počítat s výkonem zhruba 5 až 6 ha/h, což v praxi znamená maximálně 55 ha za desetihodinový pracovní den. Údržba těchto strojů je většinou nenáročná, omezuje se na promazání uvedeného počtu maznic.
Sdružování operací
Pro toho, kdo má zájem o další úsporu přejezdů po pozemcích, se nabízí alternativa spojení tohoto nářadí se secím strojem. Není divu, že o zmíněné řešení je zájem. Jako příklad náročnosti poslouží obilniny: z celkového objemu času pro jejich pěstování připadá více než 60 % na samotné zpracování a přípravu půdy. Proto se dnes v praxi tak intenzivně prověřují možnosti zrychlení operací při současné úspoře nákladů a snížení provozních rizik v této oblasti. Zároveň se požaduje nárůst plošné výkonnosti a produktivity práce, mimo jiné též z důvodu odchodu pracovníků ze zemědělství. Omezení nákladů na zpracování půdy se dá dosáhnout několika způsoby, mezi nimiž je nejznámější snížení hloubky záběru při základním zpracování půdy. Toto opatření je rozšířené, ovšem například redukce hloubky při orbě by neměla omezovat některé její hlavní funkce, tedy zvláště zaklopení rostlinných zbytků a likvidace plevelů. Také u poměrně rozšířeného intenzivního kypření a drobení půdy je možné ubrat na intenzitě, anebo s použitím výkonné techniky tyto operace provádět při vhodné vlhkosti půdy a tudíž s nižšími náklady.
Další možností je slučování samostatných či po sobě jdoucích operací do jednoho přejezdu. Četní výrobci techniky na zpracování půdy a setí nabízejí stroje jako stavebnici, z níž lze vyrobit sestavu podle přání zákazníka. Dobře vybavený menší či středně velký podnik může obdržet krátkou sestavu nářadí pro čelní závěs traktoru, provádějící prvotní urovnání, nakypření a utužení půdy, a vzadu nesenou secí kombinaci s aktivním nebo pasivním nářadím. Čelně nesené nářadí usnadňuje práci stroji vzadu a během přejezdu na silnici vyrovnává zatížení traktoru. Jeho nevýhodou je prach, který postupuje do oblasti chladiče motoru. Při slučování operací je třeba klást důraz na to, aby důležité účinky jednotlivých typů nářadí zůstaly zachovány a pokud možno se pozitivně doplňovaly.
Krátká kombinace může být tvořena sadou pružných prstů, které rozbijí největší hroudy a částečně srovnají povrch půdy tak, aby následný prizmatický válec pracoval lépe. Sadu prstů je možné kdykoli odpojit či připojit (stavebnicový systém). Zároveň nářadí přebírá funkci přídavného závaží; pro alespoň trochu bezpečnou jízdu po silnici se secí kombinací v zadním závěsu se jinak musí značně dotěžovat traktor vpředu. Na poli je toto přídavné závaží ale výhodné jen na souvratích, v průběhu setí musí přední náprava přes hrubý povrch nést zbytečnou zátěž, a tím je trvale namáhána. Zároveň se více boří do půdy, kde vytváří koleje. Sklon traktoru vpřed je nutné kompenzovat větší hloubkou poklesu tříbodového závěsu a neseného nářadí.
V předním závěsu umístěné nářadí s odpovídající hmotností stabilizuje traktor na souvratích a na silnici. Během setí přenáší svou hmotnost na půdu a nezatěžuje s ní přední nápravu; traktor se může pohybovat snadněji, zároveň vjíždí na již předem upravený, urovnaný a utužený povrch půdy. Díky tomu také zanechává menší koleje, které vzadu umístěné nářadí snadněji srovná.
Přechod na minimalizované nebo redukované zpracování půdy i na částečné výměře bývá zpravidla spojen s výdaji za odpovídající technické vybavení podniku. Cíleným výběrem nářadí pro zpracování půdy a setí je možné tyto náklady zredukovat. Náklady na následné operace se dostanou pod úroveň klasického zpracování půdy jedině v tom případě, že je v sezóně k dispozici odpovídající výměra půdy. V ideálním případě lze přechod na konzervační technologii doporučit tehdy, když je stávající technika již odepsána a vzniká potřeba pořízení nové.
Prizmatické válce i pro těžké podmínky
V poslední době vzrůstá zájem o prizmatické válce jako pasivní nářadí k přípravě půdy. Za cenu o něco vyšší hmotnosti se tímto nářadím docílí zcela specifických účinků v půdě. Na první pohled by se mohlo zdát, že kotouče budou z půdy vytahovat rostlinné zbytky. To se ale neděje, což potvrdí jejich první přejezd po pozemku. Hranolové špičky kotoučů vniknou téměř svisle do půdy, v hloubce zhruba 30 mm mají krátký mísicí účinek a poté opět zhruba vertikálně z půdy vyjdou. Tím je zaručeno ponechání materiálu v půdě, ať jde o osivo či rostlinné zbytky. Spíše dochází k tomu, že jemná půda se dostává do horizontu výsevu, kde spolehlivě přikrývá osivo a podporuje kapilární proudění vlhkosti. Zároveň se drtí větší hroudy a vznikající hrubší podíl zůstává na povrchu půdy. Zde slouží jako spolehlivá ochrana proti zamazání a vodnímu či větrnému smyvu. Proto se tyto válce osvědčily při přípravě půdy na svažitých pozemcích nebo tam, kde existuje velká náchylnost k zamazání. Zároveň dobře pracují i při zvýšené vlhkosti, mají velmi dlouhou životnost (nízká úroveň opotřebení), nejsou citlivé na kameny, výborně kopírují povrch pozemku a poskytují dobrý poměr ceny a výkonu.
Kromě předseťové přípravy půdy najdou tyto válce využití i při úpravě podmítky po kypřiči nebo tehdy, následoval-li po podmítce výsev meziplodiny. Půda je přitlačena k osivu. Případně může traktor s válci provádět výsev odstředivým rozmetadlem v čelním závěsu při jednom přejezdu. Na těžké půdě mohou válce před výsevem ušetřit jeden přejezd aktivním kypřičem. Jejich nasazení znamená snížení nákladů a vyšší výkonnost. Vyrábějí se v šířkách záběru od 0,5 až do 12,4 m jako nesené nebo tažené.
Těžký kypřič jako náhrada pluhu
Snaha nahradit orbu jiným opatřením s pokud možno rovnocennými účinky je rovněž motivována možnostmi úspory nákladů. Tuto roli splňuje těžký radličkový kypřič vyvinutý postupně z klasického radličkového podmítače. Jeho konstrukce je důsledně podřízena intenzivnímu zpracování půdy do hloubky až 35 cm, přičemž žádné problémy by neměla činit ani velká množství slámy či posklizňových zbytků. Ty by měly být rovnoměrně promíseny s půdou a nevytvářejí souvislou „matraci“. Výška rámu nad zemí je 85 cm, radličky mají na jednom nosníku rozteč i více než 90 cm (tím se podporuje vysoká průchodnost), běžné je čtyřnosníkové provedení. Proto je možné nasadit toto zařízení těsně po sklizni, a to i po kukuřici na zrno, anebo naopak na jaře pro přípravu půdy k této plodině. A to jak po orbě, tak po podmítce, nebo v porostu vymrzající meziplodiny. Tím se ušetří jedna operace (diskování), protože zapravení meziplodiny a příprava půdy probíhají jedním přejezdem. Radličky mají díky speciálním, velmi robustním držákům možnost výkyvu při najetí na překážku až 30 cm, což je při hlubokém zpracování téměř nezbytné. Držáky jsou bezúdržbové a vedou radličky v půdě bez kmitání.
Těžké kypřiče k hlubšímu kypření vyžadují podstatně více tažné síly než jejich protějšky pro mělkou podmítku. Přesto lze takto při stejných nákladech obdělat větší plochu než klasickým pluhem. Jejich účinek na půdu je přece jenom odlišný. Vyrábějí se v šířkách záběru od 3 do 7,5 m (s transportní šířkou vždy 3 m) se 13 až 33 radličkami a vyžadují minimální výkon traktoru od 110 do 275 kW (150 až 375 k). Energetická náročnost a spotřeba paliva se výrazně odlišují podle typu půd. Podle zahraničních zkušeností může na těžké půdě činit více než 20 l/ha, zatímco na lehké půdě kolem 8 l/ha (hloubka záběru mezi 15 až 20 cm). Pro lehké až střední půdy jsou vhodné radličky se šířkou 8 cm, které dobře kypří půdu bez vytahování velkých hrud. Pro těžké půdy a větší hloubky jsou vhodnější radličky se šířkou 4,5 cm, opatřené vrstvou slinutých karbidů, která zajišťuje delší životnost. K utužení půdy slouží pneumatikový opěrný válec o průměru 780 mm. Urovnání povrchu za radlicemi zajišťuje sekce disků s hydraulicky nastavitelnou výškou.
Manipulace s kypřičem je jednodušší než s pluhem, navíc má intenzivní mísicí efekt, schopnost urovnat pozemek a zkypřenou půdu zároveň utužit. K tomu účelu je vybaven velkoryse dimenzovaným pěchem s pneumatikami o průměru 80 cm přišroubovanými na průchozí hřídel (u větších šířek záběru uprostřed dělenou). Pěch slouží zároveň jako transportní náprava pro přejezdy. Účinnost pěchu je vysoká, protože je zatěžován více než polovinou hmotnosti kypřiče. Pro těžké půdy se nabízí přídavný válec umístěný za hlavním pěchem. Zařízení je rovněž možné využít pro mělké zpracování půdy, stačí ze zadní strany slupic přišroubovat šípové radlice. Hmotnost stroje přesahuje ve 3m verzi 3000 kg.
Petr Beneš
