Tvarůžky jsou zatím bez ochrany

Olomoucké tvarůžky se zatím nedostanou mezi potraviny, které mají chráněné označení od Evropské unie. Proti celoevropské registraci tvarůžků totiž byly podány námitky. Informoval o tom minulý týden mluvčí Evropské komise Michael Mann. Svoje výhrady proti zanesení tohoto sýra na seznam potravin s chráněným geografickým označením vzneslo Rakousko a Německo.

Lhůta pro podávání námitek minulý týden skončila. Nyní musí Evropská komise posoudit, zda jsou námitky důvodné, pokud je zamítne, věc je uzavřena. "Pokud ne, nebo si nebude vědět rady, postoupí záležitost Úřadu průmyslového vlastnictví v České republice a pak začne běžet půlroční lhůta na vypořádání. Evropská komise ale nemá stanovenou lhůtu na rozhodnutí," řekl jednatel loštické společnosti A.W. Jaroslav Kovář. Například karlovarské oplatky mají podle něj podány námitky už od 14. října a dosud Evropská komise nijak nerozhodla.
Jde o třetí českou žádost, která se takto zadrhla, připomíná český europoslanec Jan Březina. Jak u karlovarských a mariánskolázeňských oplatků, tak u olomouckých tvarůžků jsou námitky zasazeny do kontextu poválečného odsunu Němců z bývalého Československa, a mají tak podle Březiny nezanedbatelný politický rozměr. Březina si ale myslí, že šance olomouckých tvarůžků na získání chráněného zeměpisného označení jsou nadále poměrně vysoké, protože Evropská komise v minulosti v obdobných případech kladla důraz na technickou stránku věci a na politickou nestrannost.

Právo na know-how 

V Německu se vyrábí tvarůžkům tvarově podobný harcký sýr. Podle Kováře je to jen jedna z tvarových modifikací. Firma A. W. do Německa vyváží ale jen zanedbatelné množství sýra.
Podle rakouské europoslankyně Agnes Schierhuberové by měli mít právo vyrábět olomoucké tvarůžky pod názvem Olmützer Quargel i potomci odsunutých Němců, kteří žili na Olomoucku. Ačkoliv Schierhuberová říká, že o nynější námitkách neví, je podle ní logické, aby tvarůžky kromě mohli vyrábět i potomci Němců z Olomoucka. "Vysídlenci si z Československa odnesli recept, know-how, jak tvarůžky vyrábět," vysvětluje europoslankyně.
Jak uvedl německý europoslanec a předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndt Posselt, Češi a Němci by se o potraviny s tradicí sahající do dob společného soužití těchto dvou národů neměli hádat, nýbrž především spolupracovat na jejich ochraně a bránit je před konkurencí. Zejména v případě karlovarských oplatek se totiž objevily nekvalitní napodobeniny z Asie, dodal.
Olomoucké tvarůžky, které jsou jediným původním českým sýrem, se na stolech začaly objevovat údajně v 15. století. V Německu a Rakousku tamní obdoba tohoto sýra s charakteristickou vůní jídelníček obohatila až po třicetileté válce.

Produkce klesla
Loštickému výrobci Pravých olomouckých tvarůžků, firmě A. W., loni kvůli růstu cen a problémům s nákupem sušeného mléka produkce syrečků klesla. Firma jich vyrobila zhruba 1900 tun, zatímco předloni to bylo přes 2300 tun. Potvrdil to další jednatel společnosti Karel Hlaváček. "Výkyvy v dodávce sušeného mléka, nedostatek suroviny a její zvýšena vstupní cena nás donutila také zvýšit ceny. To se na sníženém odbytu podepsalo," řekl Hlaváček.
Loštická výrobna bojovala i s listerií. "Určitě se na odbytu podepsala, museli jsme více zviditelnit všechna hygienická opatření, která ve výrobě používáme," uvedl s tím, že firmu to řádově stálo několik milionů korun. Přitom certifikovaný systém nejpřísnější kontroly uplatňuje firma A. W. od roku 2002. Ten si musela pořídit kvůli exportu do zemí EU.
Tvarůžky vyváží A. W. na Slovensko, do Polska a Maďarska. Ojediněle do Rakouska a Německa, kde tvarůžkům konkuruje harcký sýr, který je i tvarově podobný. Roční obrat firmy se pohybuje kolem 270 milionů korun. Kromě výroby má podnik i obchodní činnost, podotkl Hlaváček. Společnost s ručením omezeným A. W. zaměstnává průměrně 155 lidí.
Chráněné zeměpisné označení, o které firma žádá, podle Hlaváčka podtrhuje specifičnost pikantního sýra z Hané. "Má to význam pro zákazníka i v obchodním styku. Dává to smysl i v tom, že takové označení výrobek přesně definuje a pod pojmem olomoucký tvarůžek nejde koupit něco podobného, například olmützer quargel," vysvětlil Hlaváček.
"Kdysi se tvarůžky dělaly v každém hanáckém stavení. Jejich výroba se ale nikdy neuchytila mimo region. Tyto pokusy neuspěly v Kyjově, ve slovenském Sabinově nebo v Krušných horách," konstatoval Hlaváček.

Deset chráněných výrobků

Česká republika má z unijních nováčků nejvíce chráněných zemědělských a potravinářských výrobků, je jich celkem deset. Například Slovensko, Maďarsko ani tři pobaltské postsovětské republiky nemají dosud v seznamu EK žádný produkt a Polsko má jen podhaláňskou brynzu. Nejvíce jich mají Itálie a Francie (asi 160), Španělsko a Portugalsko (přes sto).
První registrace Česká republika získala při vstupu do unie, neboť zápis Budějovického piva, Budějovického měšťanského varu a Českobudějovického piva si Češi jako jediní z nováčků vyjednali už v přístupové smlouvě k EU. Kromě budějovického piva mají ochranou známku Evropské unie ještě štramberské uši (kornoutové perníky ze Štramberka), pohořelický kapr, žatecký chmel, karlovarské suchary, lomnické suchary, hořické trubičky, nošovické kysané zelí, pardubický perník a třeboňský kapr. Šestiměsíční lhůta pro námitky ještě běží kromě olomouckých tvarůžků a karlovarských trojhránků u českého heřmánku, chodského piva, českého kmínu, všestarské cibule, jihočeské nivy a českého piva.
Systém označování výrobků z určitých zeměpisných oblastí, které se pak nesmějí vyrábět nikde jinde, vznikl v roce 1992. K ochraně a propagaci potravinářských výrobků tehdy zavedla unie chráněné označení původu (PDO), chráněné zeměpisné označení (PGI) a zaručeně tradiční speciality (TSG). PDO se užívá pro potraviny vyráběné v dané zeměpisné oblasti uznávaným know-how a u PGI musí existovat vazba na určitou zeměpisnou oblast aspoň v jedné fázi výroby. Naopak TSG nemá vztah k původu výrobku, ale zdůrazňuje jeho tradiční složení či způsob výroby.
Žádost o registraci podává výrobce příslušnému národnímu úřadu (v ČR je to Úřad průmyslového vlastnictví nebo MZE). Ten ji prostuduje a odešle Evropské komisi (EK), která žádost posoudí a posléze případně zveřejní v Úředním věstníku ES. Pokud v následující půlroční lhůtě nepodají další subjekty odpor, EK vyhlásí udělení známky v Úředním věstníku ES. Mimo EU neexistuje bezpodmínečná ochrana těchto výrobků, ale s některými zeměmi má unie dohody, jimiž tam tyto ochranné známky uplatňuje.