Budeme mít česká vejce?

Otázka v titulku naznačuje, že se hlásí další problém, který může výrazně zasáhnout spotřebitelovu peněženku, aniž by koupil kvalitnější a bezpečnější potravinu. V prvních týdnech letošního ledna se objevila zpráva Evropské komise, v níž potvrdila výhody zákazu konvenčních klecí chovu nosnic. Komisař pro zdraví Markos Kyprianou prohlásil, že Evropská komise vyslyšela žádosti spotřebitelů a přijala konkrétní opatření, tj. potvrdila zákaz používání konvenčních klecí. Komise své rozhodnutí konzultovala s odborníky a ochránci zvířat, kteří mají velmi silnou posici při jednáních o pohodě a zdraví zvířat, avšak bez zjevné snahy přijmout odborné názory na dopady jejich úspěšných tažení.

Tato směrnice v praxi znamená naprosto vyměnit technologii chovu užitkových nosnic, tj. nosnic, které produkují konzumní vejce. Toto by byl cíl velmi záslužný, pokud by přinášel prokazatelný všeobecný prospěch pro ustájená zvířata, producenty i spotřebitele. V tomto daném případě je to však podle mého názoru trochu jinak.
Změnou technologie ustájení se nevyváženě sníží produkce konzumních vajec v Evropské unii, a to až o 40 procent, ale kvalita vajec zůstane stejná. Zamyslíme-li se, kolik lidské práce provází cestu jednoho vejce na náš stůl, musíme počítat i s nežádoucí řetězovou reakcí na trhu práce. Sníží se totiž nejen počet pracovníků přímo v produkci vajec, ale i v navazujících výrobách. Nelze také opomenout pokles spotřeby vyrobených krmných směsí, což může paradoxně navýšit jejich současné ceny, protože fixní náklady zůstanou stejné i při výrobě menšího množství směsi. Zvýší se přímý prodej obilovin z pole na export s vynecháním „článku“ výrobců krmných směsí a komponent.
Co tedy brání producentům vajec splnit podmínky zmíněné směrnice a proč již nejsou připraveni na období po roce 2012?
Musíme si uvědomit, že ke konci roku 2007 bylo v Evropské unii asi 70 procent nosnic umístěno v konvenčních klecích, které podle směrnice od 1. 1. 2012 nebudou vyhovovat. V České republice je 90 procent nosnic v konvenčních klecích. Podle zástupců výrobců technologií již v tento okamžik není možné takové množství zařízení v krátkém časovém období čtyř let vyměnit. Musíme si také říci, že země vstupující do EU v roce 2004 neměly žádnou možnost ovlivnit znění směrnice a byly nuceny ji jen akceptovat. A to ještě chovatelé museli investovat do úprav stávajících klecových chovů tak, aby vyhovovaly standardům EU. V této době nebyla možnost získat finanční podpory od státu. Většina chovatelů se domnívala, že při velké spotřebě konzumních vajec v ČR si postupně vytvoří finanční zdroje pro další změny. Jelikož životnost tohoto typu klecových chovů je 20 let, je snaha o postupnou výměnu tak, jak jednotlivé klece dosluhují.
Teď je čas se zeptat, proč si tedy chovatelé nevytvořili zmíněné zdroje? Odpověď je prostá. Neřízené konkurenční prostředí tvořené nadnárodními prodejními řetězci tvrdě soupeřícími o tržní podíl a zdvižený prst antimonopolního úřadu je kladivem na českého chovatele. Pod touto taktovkou bojuje každý producent skoro sám za sebe, bez možnosti přivést zpeněžení výrobku na logicky odvoditelnou úroveň postihující i míru tvorby rezerv na obnovu výrobních prostředků.
Jak již jsme si řekli, změnou technologie se kvalita vajec nezmění. Ta bude závislá na hodnotě krmení a při zachování správné chovatelské praxe ji typ klecové technologie neovlivní. Tím, že se sníží množství chovaných slepic na metr čtvereční v hale, dojde, jak již bylo uvedeno, k nárůstu prodejních cen vajec. V okamžiku, kdy se sníží výroba v rámci Evropské unie, dojde k velkému dovozu konzumních vajec ze třetích zemí, které nemusí plnit welfare podmínky pro nosnice jako chovatelé v unii a tímto okamžikem začneme nechtěně podporovat ekonomiku třetích zemí. Nedostatek kvalitních vajec z klecových chovů vyrobených v EU (alternativní chovy nepokryjí poptávku) se podepíše na růstu spotřebitelských cen.
Ochránci zvířat neustále poukazují na nevyhovující podmínky klecových chovů, které omezují projevy chování drůbeže a možnost uspokojovat její životní potřeby. Avšak již neinterpretují studie vědců a odborníků, kteří se snaží zkoumat nejen život slepic v klecích, ale také ve volných chovech, tj. na podestýlce s možností výběhu. Australský vědec Dr. Jeff Downing z fakulty veterinární medicíny univerzity v Sydney zjistil, že slepice ve volném chovu jsou vystaveny stejné míře stresu jako slepice v klecových chovech. Tímto zjištěním se situace jeví v trochu jiném světle a obrázek šťastných slepic chovaných ve volných chovech postrádá reálný základ. Doktor měřil hladinu stresového hormonu kortizonu v bílku slepic a zjistil, že mezi získanými hodnotami nejsou žádné rozdíly. Slepice z volných chovů jsou vystaveny řadě jiných stresových faktorů, např. povětrnostním podmínkám, výraznějšímu tlaku parazitů a permanentnímu strachu z napadení divokými ptáky. (Pramen: Agronavigátor čl. 64844)
Z těchto informací vyplývá, že není jednoznačně dáno, jak tvrdí daná skupina lidí, že klece jsou pro slepice špatné ve srovnání s chovem na podestýlce. Každý organismus potřebuje ke své existenci odpovídající životní podmínky a v chovu hospodářských zvířat je hlavním kritériem užitkovost získaná genetickým základem každého jedince, která se dále rozvíjí právě při zachování možných životních podmínek. Pokud mu tyto podmínky dopřejeme, tak získáme požadovanou produkci. V klecových chovech drůbeže se dosahují výsledky odpovídající genetickému potenciálu daného plemene. Chovatelé brání změně technologie, protože není relevantně prokázáno, že naplnění podmínek směrnice č. EK 1994/74, přispěje k welfare nosnic. Část členských států EU se nevzdává a bude bojovat dál za určité změny v aplikaci této směrnice i přes odpor ochránců zvířat a úředníků. Do této skupiny patří zemědělsky silné státy, jako je Francie, Itálie, Španělsko, Velká Británie, dále Polsko, Maďarsko, Řecko, Portugalsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovensko a Česká republika. Jsou to státy s vysokým podílem slepic chovaných v konvenčních klecích. Pro tento boj bylo vytvořeno Memorandum, které odsouhlasily všechny zúčastněné státy a které bude odesláno Evropské komisi.
Závěrem je nutné podotknout, že každý správný chovatel hospodářských zvířat, a to bez ohledu jedná-li se o skot, prasata či drůbež, má prioritní zájem o to, aby chovaná zvířata byla ustájena v důstojných podmínkách prokazatelně zohledňujících kritéria welfare a zároveň ani na okamžik nezapomíná na to, aby uváděl na trh bezpečné a kvalitní výrobky určené pro výživu nás spotřebitelů.
Závěrem předkládám bilance výroby a spotřeby vajec v ČR a EU-25. Tyto údaje přiblíží současný stav a lehce je možné vypočítat a představit si nepříliš optimistickou situaci, která nás v případě, že Evropská komise nezmění svůj názor, čeká.