V oblasti Plzeň – jih se rozhořívá boj o půdu. Podniky se předhánějí s nabídkou výše nájmů. Lákají tak vlastníky půdy, aby již neuzavírali smlouvy s původními nájemci a své pozemky pronajali nově právě jim. Navíc v tomto regionu nejsou ještě dokončené pozemkové úpravy, takže dochází k problematickému vydávání jednotlivých pozemků, které jsou začleněny v honech, a samozřejmě k potížím v přístupu na tyto pozemky, vysvětluje Pavel Raška, předseda představenstva a.s. Maňovická zemědělská u Nepomuka.
Podle něj v oblasti je převaha soukromých vlastníků půdy o menších výměrách. „Státní půdy tu mnoho není. Tato státní půda je navíc roztroušena mezi ostatními pozemky, někde o výměře pár arů,“ podotýká Raška s tím, že Maňovická zemědělská hospodaří na 1850 hektarech.
Připomněl, že nyní v celé oblasti se nacházejí podniky s rozdílnou velikostí, od menších soukromých hospodářství až po větší farmy s výměrou několik tisíc hektarů. „V oblasti převažují však střední provozy s výměrou do dvou tisíc hektarů. Za minulého režimu převládaly velké podniky, které byly násilím sloučeny a po roce 1989 se opět rozdělovaly na společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, zemědělská obchodní družstva. Části bývalých státních statků převzaly také obchodní organizace – ZZN. Samozřejmě vznikla celá řada soukromých hospodářství. Většinu půdy tyto společnosti, jako je to i v jiných oblastech, mají v nájmu,“ vyjmenovává Raška.
Velké rozdíly v hospodaření, co se týká zastoupení jednotlivých plodin nebo dobytka, zde podle něj nejsou. Na okrese Plzeň – jih v oblasti rostlinné výroby převládá pěstování obilí a řepky. V poslední době se zde rozvíjí i pěstování kukuřice, a to především v nižších polohách v okolí Plzně. Ve výše položených místech se více zatravňuje a na těchto plochách se chová skot bez tržní produkce mléka, uvádí.
Nový přístup
k chovu prasat
V oblasti živočišné výroby se podle Rašky většina zdejších podniků zaměřuje právě na chov skotu na pastvě, v nižších polohách s tržní produkcí mléka. Mají jak červenostrakatý, tak i holštýnský skot. Sama Maňovická zemědělská chová 200 krav s produkcí mléka a 200 krav na pastvě. Mléko dodává do táborského družstva JIH. „Co se týká okresu, tak je to různé. Určitá část podniků dodává mléko do Strakonic, do Klatovské mlékárny, Kralovické mlékárny a některé podniky dodávají do Německa,“ upřesnil Raška. Po revoluci došlo totiž k rozpadu Klatovské mlékárny, kam všichni v té době dodávali, a jednotlivé provozy, které původně pod tuto mlékárnu patřily a byly „privatizovány“, zkrachovaly, vysvětluje.
„Některé podniky, například naše společnost, se orientovaly také na výrobu selat, což v dnešní době vzhledem k nízké ceně vepřového je velmi nerentabilní,“ konstatuje šéf Maňovické zemědělské. Navíc toto odvětví ve zdejším okrese se potýkalo s tím, že podniky, které se zabývaly chovem selat, již dále selata nevykrmovaly, ale prodávaly a prodávají svoji produkci do bývalého společného podniku Vysoká nedaleko Dobřan . Málo kdo proto dělal prasata až do výkrmu. „V současnosti je toto velice nevýhodné, neboť kvůli nízké ceně vepřového je i nízká cena selat a protože Vysoká je specializovaný podnik a zabývá se jenom výkrmem, má příjmy pouze z prodeje prasat a v poslední době se opožďuje s platbami za dodaná selata. Takže podniky, které ještě do dnešní a.s. Vysoká selata dodávají, jsou bity dvakrát – jednak nízkou cenou a jednak s opožděnými platbami,“ posteskl si.
Maňovická zemědělská dodává do tohoto podniku přibližně šest tisíc selat a je jedním z jeho největších dodavatelů. Vzhledem k neutěšené situaci se rozhoduje, jakým směrem se bude dál v živočišné výrobě ubírat. Zda chov selat zruší, či částečně sníží stav prasnic a investuje do výstavby odchovny prasat, aby došlo k uzavřenému obratu stáda. V současnosti si nechává zpracovat analýzy, kolik by stál přechod na tento systém. Podle Rašky by zahrnoval rekonstrukci poroden, předvýkrmu a výstavbu nové haly. „Zatím se v představenstvu nemůžeme dohodnout, jak postupovat dále. Někteří členové totiž poukazují, že je škoda opustit výrobu na tomto úseku, neboť zde máme kvalitní ošetřovatele, kteří již umí tuto dost náročnou a odpovědnou práci vykonávat,“ říká předseda představenstva. V případě, že se maňovická společnost rozhodne v chovu prasat pokračovat, samozřejmě využije veškerých dotací z EU.
Pomohl fond
I v minulosti, stejně jako jiné podniky, také a.s. Maňovická zemědělská modernizovala a rekonstruovala strojový park a jednotlivé provozy. Na tyto rekonstrukce čerpala podpory prakticky pouze prostřednictvím Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF). Takže veškeré tyto akce se financovaly z poskytnutých úvěrů, popřípadě se využívaly leasingy. Tímto způsobem byla realizována i rekonstrukce kravína z vazné stáje na volné ustájení. Teprve jímky a kejdové hospodářství u tohoto kravína byly v předloňském roce částečně financovány z peněz Evropské unie. „Naše společnost připravuje ještě další rekonstrukce stávajících objektů a i na ně chceme čerpat peníze z fondu EAFRD. Jiným způsobem to totiž nejde, neboť zemědělství nepřináší takový zisk, aby se investice řádově ve výši milionů korun hradily z vlastní zemědělské výroby,“ konstatuje Raška. Získat peníze z Evropských fondů je však podle něj velice složité hlavně kvůli náročné administrativě jednotlivých projektů. Proto část podniků dotace nevyužívá a rekonstrukce neprovádí. Na některé menší projekty se z těchto důvodů zase ani požadovat peníze z evropských fondů nevyplatí. „Samozřejmě významným faktorem při získávání dotací je i to, jak který podnik má zdatný management a administrativu. I když v dnešní době existují firmy, které jsou schopny celou agendu vypracovat, ale požadují samozřejmě za své úkony „odměnu“,“ doplňuje.
Vydělávala rostlinná výroba
Loňský rok byl však podle Rašky na rozdíl od živočišné výroby dobrým obdobím pro rostlinnou produkci. „Ne, že by byly tak extrémní výnosy, ale můžeme říct, že byla extrémní cena jak obilí, tak i speciálních plodin, například máku,“ podotýká. I zde však některé společnosti mají problémy se skladováním a sušením obilí, neboť v naší oblasti se budovalo před revolucí v Blovicích nové silo a podniky, které byly převážně řízeny úředníky okresních zemědělských správ, měly zakázáno budovat jakékoliv zařízení na čištění s sušení obilí. „Jsme tak částečně omezováni při rozhodování v odbytu obilí a rostlinných produktů. Musíme totiž nezpracované obilí nechat vyčistit a usušit v podniku, který je na tuto činnost specializovaný, což je samozřejmě privatizovaný původní ZZN,“ přibližuje. Společnost se proto zabývá i produkcí speciálních plodin a obilí pěstuje jako krmné. Raška to zdůvodnil polohou podniku v bramborářsko – ovesné oblasti. Upřesnil, že 200 hektarů zaujímá řepka a 80 hektarů mák a kmín. „Navíc se nám toto hospodaření osvědčuje, neboť začínáme brzo na jaře se setím máku a naopak se i jako poslední sklízí. Tím vlastně využijeme techniku od brzkého jara do pozdního léta,“ prohlašuje.
Maňovická zemědělská se snaží nakoupit vlastní stroje a zařízení. „Využívání služeb okolních firem se nám totiž neosvědčilo. Jestliže potřebujete například sklízet senáž, tak zrovna řezačku má pronajatou soused. Totéž platí u kombajnů a jiných strojů,“ říká. Samozřejmě nákupem kvalitních a výkonných strojů a rekonstrukcí objektů se podle Rašky snížil počet zaměstnanců ve společnosti ze 180 pracovníků před revolucí na 36 zaměstnanců v dnešní době při zhruba stejné hektarové výměře. „Abychom byli schopni v této oblasti hospodařit, musíme využívat veškeré dotace, které dostáváme – tzv. nárokové – a i další právě z evropských fondů, které využíváme na rozvíjení společnosti a odstraňování neekologických provozů,“ dodává předseda představenstva Pavel Raška.
