předsedou Ovocnářské unie ČR
Na Ovocnářských dnech, které se konaly minulý týden, jste hovořil o restrukturalizace sadů. Jak postupuje? Restrukturalizace nebo-li výsadba nových sadů postupuje velmi pomalu, neboť firmy nemají dostatek finančních prostředků k tomu, aby dokázaly obnovit přestárlé sady. Během let 1990 až 1996 se tady totiž sady fakticky neobnovovaly. Takže kolem 50 procent sadů jabloní je přestárlých. Optimální stáří sadu je u jabloní 15 let, přitom první dva tři roky neplodí. Proto optimální by bylo, aby podnik měl jednu třetinu mladých, třetinu starších a třetinu plně plodících sadů. Ty přestárlé by už neměly být. Situace se může rychleji změnit až tehdy, kdy ovocnářské firmy začnou více vydělávat, což se až doposud nestalo. Vloni byl první rok, kdy jejich ekonomika byla trochu zisková, takže může dojít ke zlomu v této nepříznivé situaci. Největší problém byl totiž v nedostatku finančních prostředků.
Kolik vlastně stojí obnova hektaru sadů? Skutečně je to velká investice, neboť obnova hektaru sadu stojí kolem 500 tisíc korun.
Pro letošní rok jste získali nižší podporu, než jste požadovali. Jak se to projeví? Od roku 1996 jsme měli různou výši dotačních prostředků. Podle naší zkušenosti, pokud klesla pod 100 tisíc korun na hektar, tak se snížil počet podniků, které se rozhodly, že budou vysazovat nové sady, o 20 až 30 procent. Když se pak dotace blížila k 200 tisícům korun, jejich množství se o stejné procento zvedlo.
Ochota investovat do obnovy záleží také na ročním výsledku. Jestliže zemědělci vydělají, pak jsou ochotni sázet. Jestliže prodělají dva tři roky za sebou, nemají z čeho investovat a bojí se riskovat. Proto je důležité, abychom nastartovali výsadbu nových sadů rychleji, neboť momentální stav je takový, že co vysázíme, to zlikvidujeme. A to není dobře, protože se potřebujeme dostat na třetinu, abychom zajistili kolotoč sadů mladých, plodících a těch starších.
Máte představu, kdy by se toho mohlo dosáhnout? Myslím si, že za pět let by se mohlo dosáhnout toho, že bychom sady výrazně obnovili. Daří se to již například u švestek, u nichž už máme jen kolem dvaceti procent přestárlých sadů.
Podobně je tomu i u třešní. Nejhorší situace je ale u jabloní, v tomto případě je investice také největší.
Jak se daří zpeněžovat sklizeň loňského roku? Zpeněžování je pro pěstitele velmi dobré. Cena, kterou dostávají pěstitelé za ovoce, je o 25 až 30 procent lepší než vloni, zvýšila se zhruba z osmi korun za kilogram na 12 až 15 korun. Nejhůře na tom dopadl spotřebitel, neboť obchody si v tomto poměru zvedly také marži. Jablka prodávají od dvaceti do 40 až 45 korun za kilogram, což už je na hraně toho, že si třeba maminka rozmýšlí, jestli si raději nekoupí banán, nebo mandarinku. Při této ceně je ale pravdou, že lidé nekupují jablka na kilogramy, ale skoro na kusy. Zatím zájem o jablka však je a určitě se zásoby vyprodají.
Mluvil jste i o propagační akci na podporu spotřeby jablek a dalšího ovoce, co by měla zahrnovat? Mělo by to být podobné jako například propagace bioprodukce. Podle pravidel Evropské unie je jasně řečeno, že se má začít se změnou návyků u mládeže. To si myslím, že komisařka Mariann Fischer-Boellová nepopírá. To, že se nebudou dávat školní jablka, nás tolik netrápí, protože ovocnáři stejně dávají jablka do škol. Potřebujeme, aby se děti naučily pravidelně jíst ovoce. Důvodem je i to, že populace bude méně tloustnout. Do celé akce bychom chtěli zapojit nejen ministerstvo zemědělství, ale i ministerstva zdravotnictví a školství. Například navyknout děti, že jako k vánocům patří kapr, tak k podzimu jablka a hrušky. Proč třeba do mateřských školek nedat nějaké makety jablíček, se kterými budou hrát divadélka. To by byla taková dlouhotrvající investice, protože děti si je budou pamatovat.
