Jak se jeví český a moravský venkov a možnosti, které poskytuje svým obyvatelům, člověku pocházejícímu ze sousedního Rakouska? Odpověď dávají v němčině a angličtině publikované brožurky rakouského experta na tuto problematiku Sixtuse Lannera. Rozebírá charakteristické rysy našich venkovských oblastí a na jejich základě formuluje svá doporučení
.Sixtus Lanner analyzoval možnosti rozvoje venkova na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a také v České republice. Venkovské oblasti ČR mají podle něj některé specifické rysy. Jde zejména o:
• v zemědělství převládají velké společnosti, které obdělávají asi tři čtvrtiny zemědělské půdy,
• struktura venkovského osídlení je poměrně hodně rozdrobená - 80 procent našich obcí má méně než tisíc obyvatel,
• ze všech členských států Evropské unie máme nejhustší železniční síť, takže i malá městečka mají většinou dobré spojení,
• lidé z měst tráví často víkendy na venkově,
• Češi nejsou moc nábožensky založeni, proto jsou mnohé kostely přeměněny třeba na koncertní síně.
Pokud jde o průmysl, zmiňuje Lanner zejména výrobu aut a související odvětví. Uvádí také, že dříve rozvinutý textilní průmysl po pádu železné opony postupně mizí - z 250 tisíc lidí, které zaměstnával před rokem 1989, zbylo do roku 2004 jen asi sto tisíc a i toto číslo není konečné, ale nadále se snižuje.
Rakousko sousedí s ČR 466 kilometrů dlouhou hranicí. Obě země mají společné projekty v oblasti vědy, kultury i hospodářství. Vznikají i různá centra, která se specializují na transfer zkušeností a na projekty ekonomické spolupráce.
Recept na obnovu
Rakousko má hodně zkušeností s obnovou měst. „Nejdříve jsme si mysleli, že na revitalizaci vesnic a městeček budou stačit dotace. Ale poučili jsme se, že samotné peníze nestačí. Obnova to je více než jen rekonstrukce a nové fasády. Podstatní jsou lidé a jejich nadšení. Kromě podpory je třeba, aby o svou vesnici či město pečovali sami jejich obyvatelé,“ tvrdí Lanner. A co je podle ně nejlepší živnou půdou pro aktivní rozvoj venkova? Nejčastější odpověď, kterou prý v našich vesnicích a městečkách slyšel je „dobře fungující sbor dobrovolných hasičů“.
Potřebné je zapojit i majitele víkendových sídel. „V Rakousku jsme se o to několikrát snažili, ale s malým úspěchem,“ poznamenal Lanner. V té souvislosti upozornil na české specifikum. Většina obyvatel ČR žije ve městech. Vesnice ožívají více o víkendech, kdy do nich přijíždějí chataři a chalupáři. Je to pozůstatek z doby totality, kdy chalupaření a chataření bylo jednou z mála možností vyžití městských lidí. Právě díky chalupářům se zachovaly mnohé stavby, které byly odsouzeny k zániku. „Je možné, že se české zkušenosti stanou modelem pro evropskou obnovu vesnic,“ soudí rakouský expert.
Důležité podle Lannera také je, že české vesnice a městečka jsou bohaté na historické budovy. Ale tady je právě problém: „Je samozřejmě jednodušší a většinou i levnější všechno zbořit a postavit nově. Pokud to ale uděláme, přijdeme o historii, tradici, jedinečnost a atraktivitu. Záchrana původní budovy je investicí do budoucnosti.“
Nové modely pro místní zásobování Dostupnost služeb, jako jsou benzínové stanice, obchody se smíšeným zbožím, banky či pošty, jsou stále více problémem v řídce osídlených regionech a malých vesnicích. Podle Langera nemá smysl nostalgicky vzpomínat, jak to bylo dříve. Je třeba vytvořit nový model jakýchsi stanic regionálních služeb. Zajímavé a úspěšné příklady již existují třeba zrovna v Horním Rakousku. Tam běží pilotní projekt s pracovním názvem Oživená krajina. V obci Rottenbach, která má 1070 obyvatel, chyběla už 25 let benzínová stanice, zanikl i obchod se smíšeným zbožím a také pošta. Nově vytvořené zásobovací centrum nabízí nejen tradiční sortiment smíšeného zboží, ale i další služby. Například trhy pro farmáře, samoobslužnou benzínovou stanici, buffet, poštu, prodejnu tabáku a také místo, kde je možné si vsadit lotto i na výsledek dostihů. Je tam i čistírna nebo alespoň příjem oděvů k čištění, přístup na internet a sběrna filmů pro zpracování. Tento koncept jistě není všelékem univerzálně aplikovatelným všude tam, kde přišli o infrastrukturu. Ale jsou jistě místa, kde se může uplatnit.
Internet dává velké možnosti
Informační technologie je podle rakouského odborníka technologickým klíčem pro venkovské oblasti a nabízí spoustu příležitostí a možností. V Rakousku například je internet hlavním prostředkem pro zajištění prázdniny na venkově. Internet je neocenitelný zejména pro malé společnosti pracující ve venkovských oblastech. Revolučním případem je telemedicína. Internet tu umožňuje přímé napojení regionální nemocnice na fakultní pracoviště, která jsou mnoho kilometrů vzdálena. Příkladem je podle Lannera nemocnice ve Zwettlu v Dolním Rakousku, která je napojena na univerzitní nemocnici v Insbruku.
Budoucnost venkova tedy ve velké míře závisí na tom, jak budou jeho struktury schopné využít moderní technické možnosti.
Vývoz surovin, dovoz potravin
V České krajině převládají obrovské lány. Kromě horských oblastí a hornatých regionů se setkáváme převážně s velkými hospodářstvími. Mezi členskými státy EU má ČR největší farmy s průměrnou výměrou 133 hektarů, zatímco v Rakousku je to jen 19 ha. Českým specifikem je i to, že kolem 90 procent zemědělské půdy je pronajato.
„Podle ekonomických principů by velké celky měly vyrábět nákladově efektivně. Všude jsou ale slyšet stesky na nízké dotace z EU, které se na úroveň států původní evropské patnáctky zvedají jen postupně,“ konstatuje Lanner a dodává: „Je otázkou, proč se ve velkém exportují zemědělské suroviny a naopak dovážejí potraviny s přidanou hodnotou. Je to patrné z hotelové tabule: máslo z Německa, mléko z Polska atd. Nemyslím si, že by dlouhodobá orientace na suroviny byla slibným konceptem pro budoucnost. Důležitost zemědělství se nemění, ale závislost na dovozu potravin činí zemi zranitelnou.“ Lanner také přiznává: „Nemohu posoudit stupeň do jakého zemědělství lze hodnotit jako faktor pro péči a formování kulturní krajiny. Během svých cest po zemi jsem ale zřídka slyšel termín kulturní krajina ve spojení se zemědělstvím, mnohem častěji to byl termín vytvořit zisk. Subjektivně – většina českých obrovských lánů se jeví monotónní a nějak nepřístupná, připomínající situaci v USA. Nemyslím si, že dovolená na farmě bude mít v těchto oblastech moc šancí.“ Situace je podle něj odlišná v horách a na vysočině, kde jsou farmy menší a „daleko lidštější“.
Venkovská turistika
Dovolená na farmě má svou tradici v Rakousku, kde má silnou vazbu na rodinu sedláků. Lanner však konstatuje, že tento recept není zcela použitelný v ČR, kde, jak uvádí, 115 tisíc lidí z celkem 141 tisíc pracujících v zemědělství jsou jen zaměstnanci. Velké možnosti nabízí podle něj zcela jiný model. Při něm by se pro potřeby venkovské turistiky využívaly budovy bývalých velkostatků, zámků a hradů. Připomíná, že ČR nabízí mnoho rekreačních aktivit – turistiku, cyklistiku, jízdu na koních, rybaření, myslivost i golf. V kombinaci se světově známu českou kuchyní a prvotřídním ubytováním ve zmíněných budovách to bude jistě atraktivní nabídka typická a originální. Podobný model – jak uvedl - existuje v Portugalsku.
Ekologické zemědělství zažívá rychlý vzestup V ČR hospodaří asi tisíc zemědělských subjektů ekologicky. Hlavně jde o pastviny a louky, podíl orné půdy nedosahuje ani jednu desetinu z celkově ekologicky obhospodařované výměry. Výhled pro ekologické produkty je podle Lannera slibný. Domácí poptávka roste, potenciál exportu je vysoký. Dá se uvažovat i o kombinaci biopotravin s lázeňskou turistikou. Z pohledu ekologického zemědělství mají podle něj velké lány jednu nezanedbatelnou výhodu. Díky jejich rozloze bude v ČR daleko snazší zachovat předepsanou vzdálenost mezi geneticky modifikovanými a ekologicky či konvenčně pěstovanými plodinami než v Rakousku, kde jsou políčka daleko menší.
Obnovitelná energie Viditelnou známkou zavádění obnovitelných zdrojů energie je v ČR na jaře stále více žlutě kvetoucích polí řepky. Lanner však podotýká, že na své cestě po našem venkovu se jen málokdy setkal se solárními panely či vrtulemi větrných elektráren. Vytýká, že obnovitelné zdroje energie nezmiňuje jako prioritu ani ministerská zelená zpráva o stavu zemědělství v ČR za rok 2005. Konstatuje, že pro rok 2007 ministerstvo pro životní prostředí zveřejnilo podpory pro obnovitelné zdroje - sluneční energii, biomasu a také tepelná čerpadla, a to maximálně 50 procent uznatelných nákladů a nejvýše 50 tisíc korun. Za faktor nejistoty pro potenciální zájemce však pokládá to, že se tyto údaje zveřejňují vždy jen pro jeden rok, a proto s nimi není možné dlouhodobě počítat. Lanner připomíná, že od roku 1998 existuje přeshraniční spolupráce v oblasti energie mezi Horním Rakouskem a jižními Čechami. Cílem energetického centra v Budějovicích je hlubší výměna zkušeností a podpora opatření pro efektivnější využití obnovitelných zdrojů energie.
Snížení rozdílů mezi jednotlivými regiony ČR se skládá ze 14 regionů, na jejichž území je 6251 měst. Od pádu železné opony dostala města a také regiony, které v současné podobě vznikly o několik let později, možnost o sobě rozhodovat. Ekonomická síla regionů je velmi odlišná. Například nezaměstnanost v nich kolísá od 3,5 procent v Praze do 22 procent v severních Čechách. Ve srovnání s ostatními zeměmi střední a východní Evropy na tom ČR není nejhůř. Regiony s daleko méně výhodnými podmínkami jsou v Polsku, Bulharsku nebo v Rumunsku. V analýze konkurenceschopnosti národů je ČR před Slovenskem, Polskem a Maďarskem. Ale průměrná čísla vypovídají jen málo o tom, jak to uvnitř země skutečně vypadá. „Je zjevné, že diference mezi jednotlivými regiony jsou velké a je třeba snížit rozdíly v nezaměstnaností mezi nimi,“ tvrdí Lanner a pokračuje: „Mnohokrát jsem slyšel o tom, že Češi nejsou moc mobilní. Tíhnou ke svému domovu navzdory problémům a nevýhodným podmínkám. Ale co mladým lidem zbývá, pokud nevidí žádnou perspektivu? Jsou nuceni se pohlédnout jinde.“ Jak konstatuje, této situaci čelí hodně regionů. Je to podle něj signál pro vládu, která by se měla problémy venkovských oblastí více zabývat..
Hledání komplexního řešení pro venkov „Zemědělství vytváří vzhled krajiny. Pro mnoho lidí je zemědělství synonymem pro rozvoj venkova a podle této teze by aktivní zemědělská politika měla stačit i pro zachování staveb,“ rozvíjí úvahu Lanner a dodává: „Avšak představa, že většina venkovského obyvatelstva bude zaměstnaná v zemědělství, je chybná. Počet lidí pracujících v zemědělství poklesl o 70 procent od roku 1989 do roku 2001, a to z 533 tisíc na 156 tisíc. Dnes jsou v českém zemědělství zaměstnána asi čtyři procenta práceschopného obyvatelstva. Jde ale opět o průměrné číslo, které je ve skutečnosti v některých regionech podstatně vyšší. Většina venkovského obyvatelstva hledá své uplatnění mimo zemědělství. Aby programy rozvoje venkova měly šanci na úspěch, musí vycházet z daných regionálních podmínek, být podporovány lokálními iniciativami a zahrnovat všechny profesní skupiny obyvatel. Tento komplexní přístup je podstatně odlišný od sektorových používaných v dřívějších letech. Zejména ČR s velmi malými vesnicemi je závislá na vytvoření regionálních sítí, které mohou zachránit vyhlídky jejích venkovských oblastí.
