Kombinování probiotik a antibiotik

Negativní vliv současného podávání probiotika B. cereus var. toyoi s kolistinem na užitkovost selat po odstavu byl dokázán. Kombinování probiotik a antibiotik proto nelze doporučit. Je možné konstatovat, že současné podávání kolistinu se zmíněnou probiotickou bakterií lze považovat za nevhodné z hlediska požadovaných parametrů výkrmu a jeho ekonomiky.

Jako odpověď na zvýšenou frekvenci výskytu průjmů selat po odstavu souvisejících s výskytem enteropatogenních kmenů E. coli byl od roku 1999 v České republice velmi často používán k léčebným účelům kolistin (polymyxin E). Tato antibakteriální látka je produktem Bacillus colistinus a vyznačuje se úzkým spektrem druhů bakterií (Enterobacter spp., Citrobacter spp., Salmonella spp, Yersinia enterocolitica) zasahovaných ve střevě prasat.
Kolistin podávaný ve vodě nebo v krmivu nahrazoval postupně dříve používaná aminoglykosidová antibiotika (apramycin, kanamycin, neomycin,) a na mnoha farmách se stal nejpoužívanějším antibiotikem, nejenom pro léčbu, ale i prevenci enteritid způsobených patogenními kmeny E. coli. Výhoda použití kolistinu spočívá především v tom, že nedochází k ovlivnění růstu většiny gramnegativních aerobních i anerobních bakterií střeva, protože jsou přirozeně rezistentní, podobně jako všechny grampozitivní bakterie, k nimž patří i Bacillus cereus. K negativům lze snad zařadit skutečnost, že při použití kolistinu se předpokládá zničení nejenom patogenních ale i nepatogenních kmenů E. coli ve střevě. I když kolistin neproniká přes střevní bariéru a zůstává ve střevním traktu, spotřebuje se jeho velká část nespecificky vazbou na membrány střevních buněk. Za normálních okolností se tedy vytváří určitý gradiet klesající koncentrace kolistinu směrem od dvanáctníku k rektu.

Hledání náhrady
V souvislosti s ukončením používání řady antibiotických růstových stimulátorů byla v té době snaha o jejich náhradu jinými prostředky, které mají obdobné účinky, avšak nepřinášejí s sebou zdravotní nebo hygienické riziko.
Tato iniciativa vycházela zejména od výrobců krmných směsí pro prasata, kteří chtěli v rámci zachování tradic ponechat v receptuře náhražku antibiotického stimulátoru růstu. Nebylo proto překvapivé použití probiotik v krmivech pro prasata včetně předvýkrmu.
Probiotika, jak víme, jsou přípravky využívají různé živé mikroorganismy, které mají schopnost aktivizovat se ve střevním traktu, tam se množit a primárně ovlivňovat poměry jednotlivých složek střevní mikroflóry. Protože se jedná o využití mikroorganismů živých, je nutné s nimi při použití zacházet tak, aby nedošlo k jejich zničení a bylo dosaženo požadovaného účinku ve střevě. Podstatné je především započít s jejich podáváním ve správném období, kdy je ještě možné navodit změny mikroflóry střeva. Přitom je třeba dodržovat dávkování doporučená výrobcem, ale i další podmínky, které mají pozitivní vliv na požadovaný rozvoj mirkroflóry střeva.
Účinnost probiotických preparátů s různými kulturami dokládá obvykle výrobce či vlastník patentu. Také účinnost probiotika na bázi B. cereus var. toyoi popsala řada autorů v pokusech provedených nejen na selatech. Podle některých autorů toto probiotikum potlačuje klinické symptomy průjmů vyvolaných enteropatogenními kmeny E. coli u selat a ve svém celku snížení ztrát u odstavených selat.
Zvýšená snaha chovatelů o prevenci průjmů selat po odstavu vedla na některých farmách k použití kolistinu a probiotika B. cereus var. toyoi současně. K této kombinaci došlo vždy nechtěně, protože probiotikum bylo součástí krmné směsi dodávané z výrobny, která nenáležela výkrmci. Ten však na přídavek probiotika v krmivu neupozornil odběratele, protože to považoval za svůj příspěvek ke zlepšení parametrů výkrmu. Použití kolistinu bylo vždy předepisováno veterinárním lékařem jako lék první volby vzhledem k výhodám podávání vodou a k malému riziku vzniku rezistence během medikace. V letech 2000 až 2001 nás překvapil poměrně vysoký počet farem, kde k dané kombinaci náhodně došlo. Výsledky přitom nebyly jednoznačné, synergický účinek kolistinu a probiotika, jak by se dalo očekávat, nebyl zřejmý.

Co prokázal pokus

Cílem naší práce bylo ověřit, zda současné podávání kolistinu a probiotického kmene rezistentního vůči kolistinu vede ke zvýšení užitkovosti.
V experimentu jsme použili komerční krmnou směs ČOS, neobsahující ani růstové stimulátory, ani probiotika. Pro pokusnou skupinu selat jsme směs doplnili o probiotickou bakterii B. cereus var. toyoi tak, aby byla dosažena výrobcem doporučovaná koncentrace 1.103 CFU/g směsi. Kolistin byl pokusným selatům podáván denně v doporučované dávce 8 g/100 kg živé hmotnosti. Kontrolní skupině selat byla zkrmována neupravená směs bez antibiotika. V pokusu byla sledována selata dva týdny od odstavu, což je období, ve kterém je běžně kolistin používán. Byla sledována hmotnost selat, spotřeba krmiv, výskyt průjmů, pomocí v HCl nerozpustného podílu popele stravitelnost živin. V rektálních výtěrech selat byla kultivačně sledována přítomnost patogenních kmenů E. coli, probiotického kmene B. cereus var. toyoi a dalších bakterií běžně přítomných v rektu.
V pokusu, provedeném modelově na klinicky zdravých selatech, jsme nezaznamenali výskyt průjmů ani jiné narušení zdravotního stavu v žádné skupině. Zjistili jsme mírný trend zvýšení přírůstků u pokusné skupiny. Zatímco kontrolní selata vykázala průměrný denní přírůstek 205 g, u pokusné skupiny jsme zjistili přírůstek 209 g/den. Statisticky neprůkazné zvýšení činilo sice necelá 2 %, vezmeme-li ale v úvahu počet zvířat v chovu, byl by i tento přínos významný. Podstatné rozdíly byly však v denním příjmu krmiva a následně vypočtené potřebě krmiva na kg přírůstku. Zatímco kontrolní selata přijímala průměrně 346 g, pokusná dokázala přijmout až 506 g/den. Přitom obě skupiny měly neomezený přístup k vodě i ke krmivu. V procentuálním vyjádření tedy pokusná selata dokázala sice přijmout zhruba o 45 % krmiva denně více, ale současně potřebovala o těchto 45 % více krmiva na kg přírůstku.
Horší využití krmiva selaty pokusné skupiny bylo doloženo i sníženou stravitelností sušiny, tuku, N-látek, vlákniny, organické hmoty a dokonce i popela – tedy i minerálních látek. Největší pokles stravitelnosti jsme zaznamenali u tuku (15 % proti kontrole) a vlákniny (8 %). Nejmenší snížení stravitelnosti – necelá 2 % – jsme zjistili u popela.
Bakteriologickým vyšetřením rektálních výtěrů jsme zjistili významné rozdíly v přítomnosti indikátorových bakterií. V pokusné skupině jsme izolovali jeden hemolytický kmen E. coli bez faktorů virulence u jednoho selete a druhý u dalšího jedince dvanáctý den pokusu. V kontrolní skupině selat byla hemolytická E. coli bez faktorů virulence zjištěna ve všech odběrech u všech selat. Naproti tomu probiotický kmen B. cereus var. toyoi byl izolován ve všech vzorcích odebraných od selat pokusné skupiny během celého období pokusu. Ve skupině kontrolních zvířat však nebyl prokázán v žádném vzorku.
Porovnání obou skupin selat přineslo překvapující zvýšení spotřeby krmiv na kg přírůstku u pokusné skupiny, které bylo současně s probiotikem podáváno i antibiotikum. Ze získaných parametrů můžeme pouze usoudit, že zvýšený denní příjem krmiva, který byl příčinou zvýšené spotřeby, byl snahou o kompenzaci snížené stravitelnosti krmiv.

Doporučení pro praxi

Předpokládaného zlepšení užitkovosti selat během medikace nebylo tedy doplněním krmiva o probiotikum dosaženo. Výsledky našeho pokusu potvrdily poznatky některých výkrmců, kteří nezaznamenali v praxi očekávané přírůstky. Můžeme tedy konstatovat, že současné podávání kolistinu s probiotickou bakterií B. cereus var. toyoi lze tedy považovat za nevhodné z hlediska požadovaných parametrů výkrmu a jeho ekonomiky. V podmínkách provozu je v některých případech zajisté obtížně řešitelné použití směsi bez probiotika v období medikace. Zde je však přinejmenším žádoucí, aby chovatel měl informaci o přítomnosti probiotika v krmivu od výrobce a aby tuto skutečnost sdělil veterinárnímu lékaři. Obecně totiž platí, že v období medikace je lépe probiotika nepřidávat, protože může dojít k jejich systematickému ničení podávaným antibiotikem.
Kombinování antibiotik s probiotiky nelze doporučit také proto, že takové experimenty nebyly součástí registrace antibiotik a mohou přinést řadu překvapení podobných těm v našem experimentu. Pro praxi lze naopak doporučit, aby jak antibiotika, tak i probiotika byla používána podle pokynů výrobců.
Práce byla podpořena z projektu QF 3218.

MVDr. Petr Daněk, CSc. Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i. Praha-Uhříněves pracoviště Kostelec nad Orlicí
Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinárního lékařství, ústav mikrobiologie a imunologie