Správná volba při zásadní investici

Správný okamžik a správná volba při koupi stroje do zemědělského podniku je zásadní krok, který představuje pro farmu jednu z nejvýznamnějších investic na delší dobu. Kdy a jaký stroj tedy koupit? V následujícím článku se pokusíme na tyto otázky odpovědět co nejvýstižněji, spolu s detailním zaměřením se na trh s ojetými použitými stroji.

Na rozdíl od pozemků nebo budov musí být strojní vybavení podniku neustále sledováno a udržováno v provozuschopném stavu s určitou požadovanou spolehlivostí. Pokud nastane okamžik, kdy již stroj není schopen pracovat spolehlivě bez dlouhých prostojů při opravách, které mnohdy nelze ani přesně finančně vyčíslit, a prováděné opravy jsou stále náročnější a nákladnější, pak je čas na koupi stroje nového či již částečně použitého.
Přesnou odpověď na otázku „kdy a jaký stroj koupit“ není možné jednoduše zformulovat, avšak špatné či dobré rozhodnutí se může zcela zásadně promítnout do sumy firemních výrobních nákladů, a významně tak ovlivnit i celkový hospodářský výsledek organizace. 

Otázky a odpovědi
Pokud je rozhodnuto o vyřazení starého stroje a o koupi náhrady za něj, je dobré si zodpovědět nejprve několik otázek.
Předně je důležité si stanovit – co od pořizovaného stroje očekávám? Co vše musí stroj umět, v čem eventuálně má být lepší oproti předchozímu? V jakých podmínkách a jak často bude stroj využíván (denní, případně roční využití)?
U energetického prostředku je třeba důkladně zvážit výkon motoru, který musí být dostatečný pro agregaci s ostatními přípojnými stroji používanými v podniku. V tomto bodě je dobré myslet částečně i do budoucna, protože farma se může rozrůstat, a pak by bylo později možné používat větší stroje, a naopak.
Druhý okruh otázek má společného jmenovatele, a tím jsou finanční prostředky, cena a zdroj financování. Zde je nutné zvážit dobu návratnosti investice, která úzce souvisí s cenou a využitím stroje. Aby se majiteli náklady na pořízení vyplatily, je nutné, aby byla moderní zemědělská technika v podniku využita co možná nejvíce.
U velkých farem, sdružení zemědělců a jiných družstev obhospodařujících větší plochy a také u podniků s rozsáhlou živočišnou výrobou, založenou na velkochovech, není problém s dostatečným využitím zemědělské techniky. Avšak menší rodinné farmy nemají možnost využít techniku naplno a zde je nutné zvažovat zamýšlenou investici s velkou opatrností, eventuálně počítat s využitím stroje na službách.
Co se týče zdrojů financování, při jiném financování než z vlastních zdrojů, tedy např. pomocí leasingu nebo splácení úvěru, je nezbytné zhodnotit finanční schopnost podniku platit splátky pravidelně po celý rok. Obzvláště zemědělství je atypické podnikání z hlediska nerovnoměrnosti toku peněz v průběhu roku. Podniky s převažující rostlinnou výrobou mají po sklizni větší možnost přísunu finančních prostředků z důvodu prodeje komodit v tomto období. Naopak v zimních a jarních měsících mohou být tržby nižší nebo nulové, a pak se může podnik dostat do neschopnosti platit své závazky – splátky za pořízený stroj.
Nové moderní zemědělské stroje jsou dnes na vysoké technické úrovni, pracují s velkou spolehlivostí, jsou ekonomicky hospodárné a podávají vysoké pracovní výkony. Avšak tyto přednosti si musí uživatel náležitě zaplatit.
Na druhé straně je u nás zemědělská technika, stroje a strojní zařízení, obzvláště v menších zemědělských podnicích, zpravidla velmi zastaralá. Zde jsou až na výjimky využívány stroje z restitucí, které byly uvedeny do provozu již před rokem 1989 a pracovaly v bývalých jednotných zemědělských družstvech a státních statcích, jejichž stáří přesahuje mnohdy více než 20 let. Například průměrné stáří traktorů v České republice je vyšší než 27 let. Takto staré stroje jsou v současné době velmi opotřebované a svou nízkou spolehlivostí a výkonností již nevyhovují ani potřebám „malofarmářů“.
Ovšem nejen stáří stroje rozhoduje o jeho technickém stavu, jeho spolehlivosti a nákladech na opravy a údržbu. Všechny tyto faktory mohou být také ovlivněny ročním využitím, podmínkami při provozu, kvalitou preventivní údržby, používáním předepsaných provozních kapalin a paliva po celou dobu používání, včetně dodržování intervalů pro jejich výměnu. Pokud tedy má být zodpovězena otázka, kdy stroj dále provozovat a opravovat, nebo koupit nový, je konečným hodnotícím kritériem pro odpověď výše nákladů na jednotku produkce pro daný stroj, strojní zařízení nebo strojní linku. Zjednodušeně řečeno, je nutné mít přesnou evidenci výše všech nákladů spojené s cenou údržby a oprav, s četností oprav a renovací za určité časové období (např. lze zvolit předpokládanou dobu životnosti, nebo dobu odepisování stroje). Do těchto nákladů je také nutné připočíst náklady na provozní materiál a palivo, které mohou být u starých strojů mnohonásobně vyšší než u strojů moderní koncepce, dále také počítat s odpisy a nepřímými vícenáklady z důvodu prostojů při poruše. Také je třeba tyto náklady přepočítat na jednotku produkce či roční výkonnost (odpracované hektary nebo tunokilometry za rok ...) a tyto jednotkové náklady stávajícího stroje porovnat s odhadovanými náklady na jednotku pro zamýšlený stroj. Provozní náklady na palivo, na provozní materiál a budoucí opravy pro nový stroj je nutné odhadnout podle informací od výrobce, ze zkušeností jiných a podle dalších dostupných tabulek a normativů. U nových strojů nebo jen lehce použitých je výhodou dvouletá záruční doba na poruchy, a proto není třeba pro první dva roky provozu s náklady na opravy počítat, s výjimkou výměny běžných dílů opotřebených provozem. Porovnáním takto vypočtených jednotkových nákladů u varianty starého opotřebovaného stroje s variantou provozování nové koupené náhrady za starý stroj pro stejně dlouhé časové období lze získat jasnou odpověď na otázku, zda dále provozovat stávající stroj nebo ho nahradit a koupit jiný.
Pokud je zcela rozhodnuto o koupi novějšího stroje, je stále mnoho dalších otázek, kromě již v úvodu zmíněných, které budou mít na výběr určitého konkrétního stroje nebo zařízení také určitý vliv. Jen namátkově například subjektivní vlivy, jako oblíbenost určité značky a někdy s trochou pousmání dokonce i pouze barvy, dále doporučení od známých, ovlivnění reklamou a také dobrá zkušenost z minulosti, mohou do určité míry o koupi stroje rozhodnout. Avšak objektivní faktory, z nichž je na prvním místě cena, mají ve většině případů stejně konečné slovo. 

Nové stroje proti použitýmPo zhodnocení všech výše zmiňovaných kritérií je zde tedy poslední otázka našeho tématu: zda zvolit stroj nový, nebo použitý. Každá volba má své výhody a nevýhody. Při koupi zcela nového stroje má uživatel plnou, minimálně dvouletou záruční dobu, kdy jsou veškeré výrobní vady a jimi způsobené poruchy bezplatně odstraněny. Někteří výrobci a prodejci poskytují i delší záruční dobu, než je dvouletá, stanovená zákonem, eventuálně lze dohodnout prodloužení záruky pouze na vybrané části stroje. Je však nutné dodržovat při provozu stroje veškerá nařízení výrobce, nechat provádět pravidelné servisní prohlídky, výměny dílů a provozních náplní autorizovaným servisem a samozřejmě odebírat pouze originální náhradní díly a provozní kapaliny.
Pořizovací cena, jako každého nového zboží, je vyšší než u zboží již použitého. Cena staršího stroje může být mnohdy velmi výhodná oproti stejnému stroji zcela novému, avšak zákonná záruční doba na skryté vady je kratší a někdy je reklamační řízení a dokazování, že závada byla skrytá, velmi zdlouhavé a obtížné. Součástí kupní smlouvy staršího stroje z tzv. agrobazaru nebo přímo od značkových prodejců mohou být i individuálně sjednané záruční podmínky, což samozřejmě takový nákup zvýhodňuje. Pořízením staršího stroje se na druhé straně zákazník vystavuje riziku, že stroj byl extrémně využíván, tudíž velmi opotřeben, a bude třeba větších nákladů na jeho opravy. Zákazník obvykle nezjistí historii oprav, jejich rozsah, závažnost, odbornou úroveň. Těžko lze zjistit, zda byly při provozu používány vhodné provozní kapaliny a palivo atd.
Obecně řečeno, rozhodnutí, zda si koupit nový nebo starší stroj, není jednoduché, záleží na finanční situaci zákazníka, na plánovaném využití stroje a dalších faktorech, které již byly v článku popsány.
Pro snazší rozhodování a lepší orientaci v obchodu s použitými stroji uvedeme dále několik rad  pro ty, kteří o nákupu staršího zemědělského stroje uvažují. Budou popsány kroky, jak postupovat při koupi několika vybraných strojů, které jsou velmi často nabízeny k prodeji v agrobazarech či v inzerátech různých periodik jako již použité.

Zprostředkovatel či původní majitel?První možností je nakoupit ojetou techniku od zprostředkovatele, kde jako největší výhodu lze uvést lepší záruční podmínky a vstřícnější jednání, popřípadě snazší reklamační proces oproti koupi na inzerát.
Touto činností se zabývají agrobazary, jejichž inzerci lze nalézt v nejrůznějších časopisech a novinách se zemědělskou tématikou, anebo značkoví prodejci zemědělské techniky, kteří se doplňkově věnují i prodeji použitých strojů.
Další výhodou při koupi stroje z agrobazaru nebo od prodejce je možnost splátkového prodeje ať už formou úvěru nebo leasingu. Zprostředkovatelé jsou totiž často propojeni s finančními ústavy a potřebné formality k podpisu úvěrové nebo leasingové smlouvy vyřídí za vás. Všechny tyto služby a výhody oproti individuálnímu nákupu si zákazník kupuje se strojem formou více či méně vyšší pořizovací ceny. V ceně je již zahrnuto nejen zmiňované zprostředkování financování, záruční výhody, ale i odborná prohlídka stavu stroje a upozornění na eventuální nedostatky s konkrétním doporučením preventivní opravy a podobně.
Někteří prodejci dokonce závažné závady a ostatní nedostatky podle vlastního uvážení sami odstraní, takže stroj přichází do prodeje v lepším stavu, než byl vykoupen od předchozího majitele. Prodejci nabízí i poprodejní servis starších strojů. Pokud tedy zákazník kupuje stroj od zprostředkovatele, má téměř 100% informace o jeho stavu s doporučením pro jeho budoucí užívání.
Druhou možností je koupě stroje na inzerát přímo od předchozího majitele. Tento způsob může být zajímavý především nižší cenou a eventuální možností vyjednávání, ale přináší s sebou také více rizik. Původní majitel může například zamlčet určité skutečnosti související s předchozím provozem – úrovní údržby, mírou prováděných oprav a dokonce může i nepravdivě uvést počet odpracovaných hektarů či motohodin. Původní majitel také těžko prodá stroj na splátky, a proto je pro tento případ nutná hotovost k zaplacení celé částky. Rovněž žádné nadstandardní záruční podmínky oproti zákonem stanoveným pravidlům nelze při takto sjednaném prodeji očekávat. Potíže mohou dále nastat při případné reklamaci po koupi. Individuální prodeje bývají složitější, pokud jde o vymáhání úhrady za opravu skryté vady nebo dokonce o vrácení stroje zpět. Tyto obtíže však nemusí být pravidlem. Vždy záleží na konkrétní protistraně při obchodu.
Ať se rozhodnete pro koupi na inzerát nebo pro koupi od zprostředkovatele, je vždy vhodné provést vlastní obhlídku stroje a nekupovat tzv. „zajíce v pytli“. Následující řádky vám mohou být návodem, na která místa na stroji se při vlastní kontrole zaměřit.

Obecné rady pro koupi strojeŘekněme si nejprve několik obecných rad pro koupi jakéhokoliv stroje. Předpokládejme, že jsme si v inzerci nebo nějakým jiným způsobem vybrali stroj, který bychom si rádi koupili. Na základě počátečních informací, které lze získat bez prohlídky stroje od prodejce nebo zprostředkovatele třeba po telefonu nebo v kanceláři, je možné zjistit o stroji základní údaje o stavu a předešlém používání, a také je možné se dohodnout na předběžné orientační ceně. Stanovení cenových mantinelů mnohdy ušetří cestu a čas věnovaný prohlídce stroje, jelikož požadovaná cena prodejcem nemusí být akceptovatelná kupujícím již od samého počátku. Dále si domluvíme termín prohlídky a na stroj se jedeme podívat.
Velice důležitým motivujícím nebo naopak demotivujícím faktorem hned na začátku je bezesporu první dojem, technický a optický stav stroje už při prvním pohledu a jeho zběžné prohlídce. Způsob garážování, čistota celého stroje, čistota kabiny obsluhy, konzervace určitých součástí apod. napoví o přístupu původního majitele ke stroji. Pokud je to možné, požadujeme běžnou dokumentaci o stroji – technický průkaz, servisní knížku nebo jiné údaje o údržbě. Zkontrolujeme, zda údaje na výrobních štítcích souhlasí s uvedenými v technickém průkazu, a ověříme zejména rok výroby stroje. Dále by měla následovat podrobnější prohlídka stroje v klidu a pokud je možné i zkouška při běžném provozu nebo alespoň v chodu naprázdno. Podle stavu určitých součástí nebo zvuku stroje v chodu lze totiž usoudit na přibližný počet odpracovaných hodin a hektarů, popřípadě množství zpracovaného materiálu. Z těchto informací je možné následně určit rozsah nutných oprav včetně nákladů a také dohodnout s prodejcem konečnou kupní cenu.
Postupy při podrobnější obhlídce některých zemědělských strojů jsou uvedeny dále pro každý stroj zvlášť podle jejich technických odlišností. Detailní popis bude věnován sklízecí řezačce, jako zástupci mobilních strojů, a dále budou rozebrány menší stroje nebo nářadí na zpracování půdy, sklizeň píce a sázení brambor, které také tvoří nemalou skupinu strojů prodávaných jako použité (radličný pluh, sběrací lisy, sběrací vozy, sázeče brambor).

Sklízecí řezačky
Získání základních informací o stroji ještě před vlastní prohlídkou stroje mnohdy může napovědět více než vlastní fyzická kontrola. První informací, kterou od prodejce získáme, je počet odpracovaných motohodin (Mh) a počet sklizených hektarů. Dále je možné zjistit, jaké plodiny řezačka v minulosti sklízela, protože například sklizeň kukuřice na siláž způsobuje mnohem rychlejší opotřebení některých mechanismů než sklizeň pícnin na senáž. Je dobré se seznámit s nadstandardní výbavou stroje, jako je přídavný aplikátor látek urychlujících následnou konzervaci píce senážováním, pohon zadní nápravy apod.
Nyní se přesuneme k samotnému stroji a zahájíme jeho prohlídku. Specifická místa pro sklízecí řezačky, jako jsou vkládací válce, řezací buben a protiostří jsou nejdůležitějšími prvky sklízecích řezaček. Pro zjištění stavu těchto mechanismů je třeba otevřít a zpřístupnit všechny otvory. Vkládací válce musí být bez větších poškození a vůlí v ložiskách. Řezací buben musí mít osazeny všechny nože bez vylomeného ostří a prasklin, zejména z důvodu celkové vyváženosti rotující hmoty. Protiostří musí být rovněž bez prasklin a vylámaných částí. Kontrolujeme rovnoběžnost nožů bubnu a protiostří. Při pozvolném otáčení bubnem nesmí docházet k zachytávání nožů bubnu na jedné straně o protiostří při současné větší mezeře mezi noži a protiostřím na straně druhé. Pokud tato podmínka není splněna, je třeba seřídit rovnoběžnost protiostří a osy bubnu posunutím protiostří. Nelze-li však tohoto stavu docílit, jedná se o závažnou závadu, která může být způsobena vůlí v ložiskách bubnu a může zapříčinit celkovou havárii stroje při provozu. Konečné ověření rovnoběžnosti osy otáčení bubnu lze provést při zapnutém motoru a spuštěném řezacím bubnu. Nejprve vyzkoušíme brousicí mechanismus, je-li jím stroj vybaven, poté se seřídí optimální vzdálenost nožů bubnu a protiostří.
Otáčí-li se buben bez odporu a bez zjevných zvukových rázů, pak je řezací mechanismus v pořádku. Jemným kovovým drátkem, kovovou zátkou od láhve nebo jiným malým kovovým předmětem,  který se vloží za klidu stroje mezi vkládací válce, se po zapnutí vkládání vyzkouší funkčnost detektoru kovů. Je-li stroj vybaven centrálním mazáním, doporučuji prověřit manuálně (stisknutím tlačítka při současném pozorování pohybu mazacího pístu) jeho funkci.
I když jsme po důkladné celkové prohlídce neshledali větší nedostatky, doporučuji ještě provést zkoušku v provozu. Není nutné vyzkoušet stroj přímo na poli, ale spustit motor a pohon ostatních mechanismů by neměl být problém. Po nastartování lze podle zvuku motoru rozpoznat některé závady, avšak je třeba mít určité zkušenosti z praxe. Motor s vážnější závadou zpravidla nelze ani spustit. Jedním z možných indikátorů značného opotřebení zahřátého motoru je modrý kouř z výfuku, který je způsoben spalováním motorového oleje.
Za účelem vyzkoušení hydrostatického pohonu pojezdových kol a převodovky doporučuji provést zkušební jízdu na všechny převodové stupně a v plném rozsahu hydropojezdu vpřed i vzad.
Adaptéry sklízecích řezaček, zvláště plošný adaptér Kemper, je také vhodné vyzkoušet připojené v chodu na sklízecí řezačce. Závadu by měly prozradit vibrace a neobvyklé zvuky z převodů uvnitř bubnů.
V neposlední řadě je dobré zvážit stav opotřebení pneumatik a vyčíslit si eventuální vícenáklady při jejich výměně, jelikož pneumatiky větších rozměrů, používané u sklízecích řezaček, mohou stát až několik desítek tisíc korun.
Konečná kontrola by u každého většího a dražšího stroje měla patřit originálnosti výrobních štítků a porovnání shody výrobních čísel a dalších údajů na stroji s technickým průkazem či servisní knížkou.

Radličné pluhyPluhy patří dnes již k poměrně drahým strojům na zpracování půdy. Díky velkým záběrům pluhů, jejich oboustranným verzím (v praxi často používaný termín otočné nebo také obracecí pluhy, či lidově „obracáky“) spolu se stále více propracovanějšími, ale tím i dražšími mechanismy jištění a nastavování, se řadí pluhy k nákladnějším investicím do strojového parku zemědělského podniku. Avšak oproti mobilním strojům jsou z hlediska konstrukce méně složité. U pluhů nejsou žádné mechanické hydraulické a elektrické pohony ani složité mechanismy a převody, které jsou náchylné na opotřebení. Odpadá zde obtížné zjišťování jejich skutečného technického stavu, a proto bude prohlídka těchto strojů relativně jednoduchá.
Při prvotním ohledání je třeba zkontrolovat rám pluhu na viditelné praskliny, zkroucení eventuálně již provedené opravy těchto závažných poškození rámu. Velké svary vzpěry navíc a dodatečné výztuhy rámu jsou známkou velmi intenzivního používání stroje v náročných podmínkách a zřejmě neodborného a nešetrného zacházení s pluhem. Takový stroj jednoznačně nebude provádět kvalitní práci na poli a může být příčinou nadměrného opotřebení nebo úplné havárie některých částí tažného prostředku. Proto je vhodné od koupě vážně poškozeného pluhu odstoupit. Opravy a drobné praskliny na slupicích nebo odhrnovačkách orebních těles nejsou tak vážnou závadou, jelikož se jedná o vyměnitelné a méně nákladné díly, ve srovnání s celým rámem. Vždy je však třeba zhodnotit případné náklady na opravy. Pro detailnější kontrolu stavu pluhu je třeba použití metru nebo alespoň rovné tyčky. Všechny špičky čepelí orebních těles musí být v jedné přímce. Položíme-li tedy rovnou tyč na zem ke špičkám, musí se všechny této tyče dotýkat. V opačném případě je pluh zohýbán a zkroucen, což má opět za následek jeho nekvalitní práci. Dále změříme vzdálenosti špiček čepelí vůči sousedním. U nepoškozeného pluhu musí být tyto vzdálenosti stejné pro všechna orební tělesa. Rovněž celková geometrie všech slupic a orebních těles musí být stejná. To znamená, že při položeném pluhu na rovné podložce musí být čepele rovnoběžné nebo alespoň odkloněné pod stejným úhlem vůči podložce a všechna orební tělesa jsou pod stejným úhlem vůči rámu pluhu. Pokud má pluh jištění, zkontrolujeme stav pružin, čepů a táhel jisticího mechanismu. Hydraulické jištění nesmí vykazovat známky netěsnosti. U oboustranných pluhů je velice důležité zkontrolovat stav čepu a hlavy otoče pluhu. Vůle v otočném čepu anebo popraskaná ocelolitinová hlava otoče jsou velmi vážné závady s poměrně vysokými náklady na jejich odstranění. U ostatních vyměnitelných dílů, které podléhají běžnému opotřebení, je třeba zvážit míru opotřebení a odvozovat od této skutečnosti konečnou prodejní cenu stroje.

Sběrací lisySběrací lisy se z hlediska konstrukce dělí na lisy na válcové balíky, ty dále mohou být s variabilní nebo pevnou lisovací komorou, a druhou skupinu tvoří sběrací lisy na hranolové balíky. Všechna provedení jsou v praxi běžně využívána, proto je vhodné se věnovat každé konstrukční verzi zvlášť.
Lisy na válcové balíky – První důležitou částí lisů na válcové balíky je sběrač. U něho kontrolujeme kompletnost prstů a poškození sběracího bubnu. Na bocích jsou vodicí dráhy s kladičkami, které nesmí být zdeformované a vyštípané. Dále pohledem zjistíme, zda nedošlo k poškození vkládacího mechanismu a rovněž zkontrolujeme uchycení a stav nožů, pokud je stroj vybaven řezáním. Pro kontrolu stavu lisovací komory je nutné komoru otevřít. Prohlédneme opotřebení lisovacích pásů variabilní komory. Pokud z pryžového povrchu pásu vystupují silonová vlákna a výztuže, bude nutné v nejbližší době pásy vyměnit, a počítat tedy s přiměřenou investicí do opravy. U pevné lisovací komory je nutné zkontrolovat celkový stav bubnů či dopravníků a dále ložisek, ozubených kol nebo řetězů jejich pohonů. Na stroji nesmíme opominout vázací ústrojí. U lisů na válcové balíky je princip a konstrukce „vázání“ poměrně jednoduchá, ale přesto kontrolujeme vázací raménko, zda není ohnuté, vodicí dráhu motouzu nebo vázací sítě a ostatní příslušenství mechanismu (nožík, stav zásobníku vázacího materiálu ...).
Lisy na hranolovité balíky – Tento stroj je z hlediska počtu mechanismů, narozdíl od předešlé skupiny, na první pohled poměrně složitým strojem. Poruchy u modernějších lisů, vyrobených po roce 1995, nejsou časté, pokud byl stroj řádně udržován a provozován. Je však třeba i zde věnovat určitým místům při koupi náležitou pozornost. Opět kontrolujeme sběrač, tedy znovu kompletnost prstů a poškození sběracího bubnu, plus vodicí dráhy pro příčky prstů s kladičkami, vkládací mechanismus a stav nožů u řezacího ústrojí. Uvnitř lisovací komory prohlédneme opotřebení vodicích drah pro kladky lisovacího pístu a funkčnost mechanismů pro nastavování šířky lisovací komory. U pístu je důležitý stav vodicích kladek, seřezávacího nože na spodní straně od vkládání (otupění, eventuálně jeho absence velmi zhoršuje kvalitu práce a energetickou náročnost stroje) a jeho celkový stav bez deformací. Vázací ústrojí je u strojů na hranolové balíky poněkud složitější mechanismus, který se skládá z více vázacích jednotek (počet jednotek odpovídá počtu motouzů, kterými je balík vázán). Ústrojí bývá typu McCormick nebo Dering. Konstrukční odlišnosti jsou jen velmi malé a postup vázání téměř totožný. Vázání musí pracovat přesně, bez podezřelých zvuků a skřípání. Vázací jehly nesmí být pokřivené a ulámané. Pohony ozubenými koly a řetězy nesmí vykazovat velké vůle, opotřebení a vytahání řetězů. Opotřebený vytahaný řetěz se pozná podle napínacího ústrojí, které je nastaveno blízko jeho maximálního rozsahu. Dále je důležitá pohledová kontrola úhlové převodovky a pohonu pístu včetně vůlí ve všech jeho čepech. Z převodovky nesmí unikat olej. Pokud je to možné, je dobré vypustit část oleje z převodovky a zhodnotit množství kovových částic v oleji. Větší kovové částice či dokonce úlomky zubů předznamenávají havárii celého soukolí. Vysokou vypovídací schopnost může mít zkouška v reálných podmínkách při provozu. Bezchybný a nehlučný chod jednotlivých součástí bez podezřelých nežádoucích zvuků může být zárukou dobrého stavu lisu. Na závěr zhodnotíme u všech typů lisů stav pneumatik, korozi rámu, eventuální praskliny apod.

Sběrací vozy
Pokud farmář pro sklizeň sena nebo slámy nechce používat lisování, protože má dostatečné skladovací prostory, je zde varianta sklizně sběracím vozem. Sběrací vozy mají oproti sběracím lisům výhodu ekonomičtějšího provozu. Odpadají zde náklady na motouz či vázací síť a spotřeba při sběru vozem bývá nižší nebo nanejvýš srovnatelná s provozem lisů.
Pojďme provést prohlídku tohoto stroje. Na první pohled může být velmi spolehlivým ukazatelem toho, jak mnoho byl sběrací vůz využíván, stav oka závěsu na oji. Čím je oko oje více vymačkané a jeho velikost neúměrně větší než na nové oji, tím více byl stroj nasazen při sklizni. Celková prohlídka stroje by měla být zaměřena hlavně na rám stroje, nápravy a vzpěry na korbě.
Často bývají tyto části popraskány a zohýbány z důvodu přetěžování a překládání ložného prostoru sběracího vozu. Popraskání rámu a náprav je vážné poškození stroje, které se obtížně a poměrně nákladně opravuje. Detailnější prohlídku dále zaslouží sběrací, vkládací a řezací ústrojí. Sběrač by neměl být příliš poškozen od kamenů a měl by být s kompletním osazením pružných prstů. Stav vodicí dráhy a kladiček pro ovládání sběracích lišt s prsty lze většinou zjistit až po demontáži určitých krytů, ale jistě se vyplatí. Také řetězová kola a řetězy pohonů sběracího i vkládacího ústrojí odhalí o stroji mnohé. Rotorové vkládací ústrojí, musí mít všechny vkládací hrabice – prsty a rotor nesmí jevit jakoukoli známku deformace. V opačném případě došlo v minulosti k zaseknutí nebo vzpříčení rotoru v důsledku nějaké poruchy nebo sebráním cizího předmětu. Takováto havárie je příčinou velmi častých následných poruch vkládání a řezání, jako například zadření ložisek rotoru, lámání nožů řezacího ústrojí a podobně. U dopravníkového vkládacího ústrojí kontrolujeme stav vodicích kladek a vodicí dráhy, vytahání řetězů a ulámané vkládací prsty. U řezacího ústrojí, kromě kontroly stavu nožů, které jsou ale běžným spotřebním materiálem, je dobré zkontrolovat uchycení nožů v čepech v nosníku a dále také jejich pružinové jištění. Pružiny nesmí být vytahané, všechny stejného typu a s původní délkou.
Uvnitř ložného prostoru prohlédneme příčkový podlahový dopravník, zda je kompletní a zda tažné řetězy nejsou popraskané. Rovněž prohlédneme vlastní pohon dopravníku. U mechanického pohonu rohatko-západkovým mechanismem zhodnotíme ozubení a západku, u hydraulického pohonu těsnost hydromotoru a stav hydraulického vedení. Poslední částí pro kontrolu na sběracím voze jsou zadní výklopná vrata. Musí jít lehce otvírat a zavírat. Překládáním a nerovnoměrným zatížením zadní části bývají vrata zkřížená a vyboulená dozadu. Oprava takto deformovaných vrat je prakticky nemožná a bývá nutná jejich kompletní výměna. Sběrací vozy jsou také vybaveny brzdami na nápravách, proto zkontrolujeme stav brzdových válců a jejich funkčnost. V připojeném traktoru požádejte obsluhu o sešlápnutí pedálu brzdy a pozorujte pohyblivost klíčů a brzdových pák u válců na nápravě. Nejlépe je ještě vyzkoušet účinek brzd při jízdě. Nakonec provedeme kontrolu pneumatik a číselných štítků na stroji.

Sázeče bramborSázeče brambor nebývají typickým strojem, který se objevuje v agrobazarech, ale zejména pro menší rodinné farmy může být jeho použitá verze dostačují pro potřeby malého zemědělského podniku. Existují dvě základní konstrukce sázečů brambor, a to kotoučové s pružinovými unášeči a dopravníkové. Kotoučové sázeče s unášeči jsou vhodnější do svažitějších oblastí, jelikož vysazovaná hlíza je v průběhu transportu ze zásobníku k místu vysazení pevně přidržována unášečem. U dopravníkových sázečů brambor jsou brambory ze zásobníku vynášeny na lžičkách bez bočního držení, a proto na svažitém nerovném pozemku může dojít ke spadnutí hlízy zpět do zásobníku. Podle tohoto kritéria je nutné i stroj vybírat. Zaměříme-li se na možné poruchy sázečů brambor, lze především jmenovat celkový stav koroze zásobníku a rámu stroje. Z mechanických součástí je nutné zkontrolovat pohon sázecího ústrojí. Zde prohlédneme převody, ozubená kola a řetězy. V neposlední řadě kontrolujeme vačkový mechanismus ovládání unášeců (vodicí dráhu pro unášeče) a pružiny unášečů na sázecím kotouči. U druhého konstrukčního typu kontrolujeme stav vynášecích dopravníků a jejich lžiček. Vytrhané lžičky mají za následek vynechávky při sázení, a proto je nutné obvykle celý pás vyměnit za nový (většinou není možné připevnit lžičky zpět na starý pás, jelikož na místech, kde se má lžička nacházet, je již pás vytrhán a není zde materiál pro správné upevnění nové lžičky). Prohlídka by měla končit zkouškou pohybu a funkčnosti celého sázecího mechanismu, jestli není zadřený nebo jinak poškozený zkroucením či prasklinami. Samozřejmostí je kompletnost sázeče, tedy vpředu naorávací radlice a vzadu zahrnovací kotouče nebo radlice k vytváření hrůbků. V pořádku musí být i závěs k připojení k traktoru.

Zkušenost vítězíVěřím, že po přečtení tohoto článku, spolu s určitými vlastními zkušenostmi z praxe, bude pro každého farmáře výběr použité techniky jednodušší a výsledkem bude koupě stroje v tom nejlepším technickém stavu za přijatelnou cenu. Pro někoho mohou být uvedené rady pouze pomůckou při rozhodování o nejvhodnějším stroji pro farmu, ale rozhodující slovo ještě nechají na zkušených odbornících, kteří se podobným obchodem zabývají.
Bohaté zkušenosti jsou v tomto oboru nenahraditelné, a je proto výhodné nakupovat právě prostřednictvím agrobazarů a jiných zprostředkovatelů prodeje použité zemědělské techniky, kteří jsou schopni vám nabídnout mnohem více než při individuálním prodeji. Poskytnutí katalogu náhradních dílů, návodů k obsluze, servisních knížek a zejména poprodejních záruk a servisních služeb tvoří komplexní nabídku těchto podniků, ostatně mnohé z těchto předností již byly diskutovány.
Na závěr nezbývá nic jiného než popřát ten nejlepší výběr vašeho stroje, mnoho spokojenosti a bezporuchový provoz pro pořízený stroj.

Ing. Zdeněk Kvíz ml.Česká zemědělská univerzita v Praze
Technická fakulta, katedra zemědělských strojů