Odpovědnost za současný růst cen potravin nelze připisovat jen zemědělcům. Dlouhodobé analýzy jasně ukazují, že ceny se zvyšují jen u některých zemědělských komodit, u obilovin, řepky a mléka. Na druhé byl zaznamenán výrazný pokles cen u prasat, skotu i cukrovky. Podle Českého statistického úřadu průměrné ceny za leden až září 2007 ještě nedosáhly průměrných cen před vstupem do Evropské unie (rok 2001), index činí 98,2 procenta. Vývoj cen v posledních měsících zatím vyrovnával dlouhodobý pokles cen zemědělských výrobců za posledních deset let, uvádí se ve stanovisku Zemědělského svazu ČR k situaci kolem zvyšování cen potravin.
Již od roku 1990 působí ceny zemědělských výrobců v ČR jako protiinflační polštář. Zatímco ceny vstupů do zemědělství se od tohoto roku zvýšily na 397 % v polovině roku 2007, ceny zemědělských výrobců vzrostly pouze na 160 % ve stejném období. Růst nákladů tak čeští zemědělci nesli na svých bedrech a v konečném důsledku to znamenalo významný pokles zemědělské produkce až na 80 % domácí spotřeby, pokles zaměstnanosti z 500 tisíc na asi 130 tisíc pracovníků, ztrátu soběstačnosti v komoditách naše podnebného pásma, zastarání techniky a technologií a především ve vysoké podkapitalizovanosti a zadlužení zemědělců. Také mzdy jsou v zemědělství hluboko pod úrovní národního hospodářství a věková struktura zemědělců se nadále zhoršuje. V roce 2006 celková spotřeba potravin včetně tabáku a alkoholu dosáhla 235 miliard korun, z toho z domácí produkce je jen za 141 miliard korun, tedy pouze 60 % spotřeby. Každoročně se podíl snižuje. Tato negativa zatím udržovala pro obyvatelstvo nízké ceny potravin, z hlediska českého zemědělství ale znamenala nižší konkurenceschopnost na evropském trhu. Růst podílu dovezených potravin bude rychleji srovnávat ceny potravin na českém a evropském trhu, prohlašuje svaz ve svém stanovisku.
Podíl potravin ve spotřebním koši zatím dlouhodobě klesal. Zatímco například v roce 1990 činil podíl výdajů domácností za potraviny a nealkoholické nápoje 32 %, v roce 2001 činil podíl výdajů v ČR 24,1 %, v roce 2006 se tento podíl snížil až na úroveň 20 %. Tento fakt podle svazu svědčí o tom, že ceny potravin v ČR v žádném případě nemohou být faktorem ohrožujícím životní úroveň obyvatelstva ČR. Z tohoto důvodu nelze než vnímat slova ministra zemědělství Mgr. Petra Gandaloviče, který připustil minulý týden v tisku možnost, že pokud bude zvyšování cen zemědělských výrobců pokračovat, začne uvažovat o snížení národních doplňkových plateb a národních dotací, jako nepodloženou úvahu. Zvláště pak v situaci, kdy čeští zemědělci dostávají mnohem nižší podpory než jejich kolegové v původních zemích EU-15. Například v Rakousku zemědělci v roce 2006 obdrželi dotace z evropských i národních zdrojů na hektar ve výši 243 % proti zemědělcům v České republice, kteří navíc musí v krátké době výrazně investovat do splnění podmínek Evropské unie.
V roce 2007 došlo k významnějšímu růstu cen zemědělských výrobců u obilovin a zejména pšenice. Ceny ostatních komodit buď stagnovaly nebo dokonce klesaly, například vepřové maso, jehož cena se v současnosti pohybuje hluboko pod úrovní výrobních nákladů a cen minulých let. Pokles tržeb za vepřové maso proti roku 2001 bude letos asi devět miliard korun. Zároveň je třeba říci, že podíl ceny zemědělských komodit je v konečné spotřebitelské ceně nízký. Například cena pšenice v kilogramu bílého pečiva za první pololetí 2007 činí pouhých 3,42 Kč, zatímco v obchodě si zákazník koupí tento kilogram pečiva za cenu 41,8 Kč. Cena pšenice tak činí pouhých osm procent v ceně tohoto pečiva. Dnes uváděný nárůst cen bílého pečiva tedy i nárůst ceny pšenice o 50 % může ovlivnit pouze o 1,70 Kč na 1 kg pečiva, respektive u ceny rohlíku je nárůst pouze o šest haléřů.
Výrazně dnes rostou u potravin marže obchodníků. Zatímco v roce 1997 například marže obchodníků činily u vepřové šunky 38,8 Kč/kg, v září roku 2007 dosáhly již 44,8 Kč/kg. V případě másla činila marže obchodníků 15 Kč/l v roce 1997 a v září 2007 je to 28,2 Kč/kg. Ani konkurenční prostředí tedy neznamená, že by obchodní řetězce byly ochotny snižovat ceny na úkor svých marží, nýbrž tento tlak přenáší do dalších článků výrobní vertikály, tedy na potravináře a zemědělce.
Je nutné konstatovat, píše svaz ve svém stanovisku na závěr, že v České republice zatím nedošlo k žádnému významnému průměrnému nárůstu cen zemědělských komodit, neboť růst ceny pšenice a mléka je kompenzován poklesem cen jiných komodit. Podíl výdajů domácností na potraviny se nezvyšuje, naopak dlouhodobě klesá. Růst cen potravin v České republice je daleko více ovlivňován cenou energií, pohonných hmot, mezd, sazbou DPH a maržemi obchodníků. Tyto marže se dlouhodobě nejen nesnižují, ale naopak rostou, a to i v prostředí konkurenčního boje obchodních řetězců.
