Méně cukru i pracovních míst

Vyhlídky pro naše pěstitele cukrovky nejsou příliš optimistické. Ačkoliv Česká republika patří mezi členské země, které razantně odmítají další etapu reformy cukerního pořádku, je pravděpodobné, že si velké země EU prosadí svoji verzi nové cukerní reformy, a naši pěstitelé na tom budou škodní. Na semináři konaném v rámci květnové Národní výstavy hospodářských zvířat v Přerově to uvedl ministr zemědělství Petr Gandalovič.

Podle něj není regionální rozložení míst, odkud se kvóta dosud odebrala, důsledkem nekonkurenceschopnosti nebo neefektivnosti výroby, ale především výsledkem lobbystických tlaků. Záleželo především na tom, zda byli pěstitelé majetkově provázání s výrobci, a také, jakým způsobem byla kvóta přidělena, zda na cukrovar či pěstitele. Tyto faktory, jak řekl, zahrály bohužel větší roli v tom, proč kvóta odešla než to, kde se cukrovka pěstuje. „Z pohledu české republiky je reforma cukerního pořádku neštěstí. Vede mnoho zemědělců k upuštění od pěstování této komodity, a to i v oblastech, které jsou na tom produkčně a konkurenčně velmi dobře. Odchází odsud tradiční a velmi konkurenceschopná plodina,“ shrnul ministr a dodal, že restrukturalizace trhu s cukrem, tak jak byla představena před několika lety, v žádném případě nenaplnila cíle, které si stanovila.
K návrhu další reformy trhu s cukrem se Gandalovič staví negativně. „Česká republika patří mezi čtyři členské země, které odmítají další etapu reformy cukerního pořádku, a tento odpor dáváme hlasitě najevo. Nebudeme ale nikomu věšet bulíky na nos. Je potřeba očekávat, že velké země Evropské unie si nakonec prosadí svojí verzi další cukerní reformy, a že Česká republika na tom v tomto případě nebude dobře,“ sdělil Gandalovič. Pěstitelé by se podle něho tedy měli připravit na další pokusy Evropské komise o snižování kvóty.
Významnou novou šanci pro české zemědělství Gandalovič spatřuje v bioenergetice. Na semináři v Přerově připomněl, že od počátku tohoto roku lze čerpat takzvaný uhlíkový kredit, který je podporou pěstování energetických plodin. Kromě této finanční podpory existují dva „nástroje pomoci“ také na výstupní straně, a to v podobě povinného výkupu biopaliv a jejich přimíchávání do paliv motorových, a také povinného výkupu bioelektřiny za zvýhodněnou cenu. „Systém podpory bioenergetiky začíná u pěstování podporou na plochu a končí podpořeným odbytem, což je podle mě nejtransparentnějším způsobem pomoci,“ sdělil Gandalovič. Dodal, že o dalších způsobech podpory, které by se týkaly například nákupu technologie nebo daňového zvýhodnění produktu, se zatím neuvažuje.
Ministr Gandalovič také zmínil Program rozvoje venkova, v jehož rámci mohou zemědělci v letech 2007 až 2013 čerpat z unijních zdrojů kolem 78 miliard korun. Podotkl nicméně, že osa jedna ani osa dvě tohoto programu však v budoucnu nevytvoří žádná nová pracovní místa v zemědělství nebo potravinářství. Okolo dvaceti pěti tisíc pracovních míst by sice mohla zajistit osa tři, ale podle ředitelky odboru rozvoje venkova a ekologie Ing. Kamily Matouškové je jisté, že do roku 2013 u nás až 70 tisíc pracovních míst z těchto odvětví přesto vymizí a bude dále pokračovat trend v dojíždění za prací z venkova do větších měst.