Rozhodněte se: kejda nebo hnůj?

Otázka položená v titulku je v současné době velice frekventovaná. Stále přetrvávají chovatelé, kteří jsou přesvědčeni o výhodách jedné či druhé možnosti. Ano, každá má své výhody i nevýhody a vždy bude záležet na vstupních, rozhodujících podmínkách. Nejedná se totiž pouze o rozhodování, co bude ve stáji či její blízkosti, ale také o tom, co se bude dít na poli, ve vzduchu, v blízkém okolí. Obyvatelé venkova a zvláště ti, kteří tam dojíždí na víkend, jsou více než citliví. Současné myšlení chovatelů je i tak do značné míry ještě ovlivněno nedávnou minulostí.

Koncem 60. let a v průběhu celých 70. let bylo bezstelivové ustájení víceméně jedinou variantou ustájení skotu u nás. Dokonce direktivně bylo určováno, že jiná technologie není možná, protože je méně produktivní. Bohužel vše, co je nařizováno, se většinou obchází. Takže, první pokus se pro celkovou neujasněnost cílů nezdařil. Striktní normativy produktivity práce, minimalizace ustajovací plochy a prostoru na ustájený kus, minimalizace skladovacího prostoru na kejdu, prosazování stacionárních linek krmení, preference nuceného větrání atd., spolu s nedostatečnou krmivovou základnou, nevhodným plemenným zastoupením zvířat, minimální návazností na následnou výrobu a především nepoučeným a nekvalifikovaným personálem a managementem přineslo své, a to totální znehodnocení dobré myšlenky.
V současnosti jsme v době renesance bezstelivového ustájení u skotu, ale již v daleko příznivějších podmínkách. Přesto však, reminiscence minulosti sehrává svou negativní roli při rozhodování o nové výstavbě. Volit stelivové nebo bezstelivové ustájení? Na to se pokusíme v tomto příspěvku podat kvalifikovaný názor těm, kteří dají „ano“ kejdě nebo naopak chlévskému hnoji.

Bezstelivové ustájení
není rizikovější
Na základě dlouholetých našich i zahraničních zkušeností lze jednoznačně konstatovat, že vysloveně negativní působení na užitkovost, zdraví a chování ustájených zvířat tato technologie nemá. Ale jako vše: za určitých předpokladů! Tyto předpoklady jsou dány dodržením všech doporučených parametrů, způsobů ošetřování, pracovních postupů atd. Vše může být v absolutním pořádku, ale postačuje maličkost spočívající např. v nedodržení časového intervalu vyhrnování kejdy. Ve stáji a u zvířat je potom vše naruby (znečištění vemene, zadních partií, zvýšená četnost onemocnění paznehtů, zhoršené mikroklima, větší pracnost v dojírně atd.). Potom lze konstatovat, že bezstelivové ustájení se neosvědčilo. Vina však není v technologii. Neosvědčili se lidé!
Závěr
Bezstelivové ustájení umožňuje bezproblémově chovat dojnice s tou nejvyšší užitkovostí, bez výrazných odchylek v jejich zdraví a chování.

Kvalita chovného
prostředí
Bezstelivové ustájení zcela prokazatelně nezhoršuje chovné prostředí. Kvalita stájového vzduchu je vesměs v důsledku menšího odpařovacího povrchu podlah lepší. Zjistilo se, že výjimku tvoří cirkulační podroštový systém (meandry, cikcak kanály apod.), a to při minimální frekvenci cirkulace kejdy. Při takovéto cirkulaci se totiž nárazově uvolní velké množství vázaných plynů, a to jak škodlivých, tak i zápašných. Toto se dá eliminovat dodržováním technologických zásad, spočívajících ve velmi frekventované cirkulaci kejdy, ale za cenu vyšších energetických nákladů.
Závěr
Chovatel nemusí mít obavy z toho, že by většina systémů bezstelivového ustájení negativně ovlivňovala chovné prostředí.

Roštové podlahy vs.
povrchové vyhrnování
Obě technologie mají své přednosti a nevýhody. Při preferenčních testacích byla rychlost chůze krav, ale i délka kroku na roštových podlahách nižší a kratší, s četnějším výskytem zjevně opatrné chůze. Naopak se zjišťuje, že zdraví paznehtů v důsledku trvale suché podlahy bylo na roštech lepší oproti podlahám s povrchovým vyhrnováním. Bohužel, náklady na vybudování 1 m2 roštové podlahy s podroštovým prostorem jsou min. 3x vyšší oproti povrchovému vyhrnování. Povrchové vyhrnování s délkou dráhy větší než 50 m a vyhrnováním s nižší frekvencí (5 až 6x denně) je pro zdraví končetin a čistotu zvířat zcela neuspokojivé. Četněji se zde vyskytují úrazy ocasů a končetin. Problémy mohou vznikat zvláště v arktických dnech zimního období.
A jak tedy volit? Tak, aby investice byla návratná. Vybudovat kanály ve skalnatém podloží by byla investiční sebevražda. Naopak, kde je možné využít terén, je účelné tyto kanály vybudovat, protože provozní náklady jsou u této technologie nižší.
Závěr
Rozhodnutí je obtížné a může jej učinit ten, kdo dokonale zná místní podmínky. Produktivita práce, čistota zvířat, kvalita stájového vzduchu, spotřeba energie je lepší u roštových stájí. Naopak investiční náklady poněkud zpomalují návratnost celé investice.

Systémy odklizu kejdy
v podroštových kanálech
Rozhodnout se pro přeronové nebo jímkové kanály, podroštové jímky nebo cirkulační systém nebo vyhrnovací mechanismus pod rošty je mnohdy obtížná otázka.
Ze zkušeností vyplývá, že přeronové kanály mají nejvyšší funkční jistotu odklizu u kategorie vysokoužitkových dojených krav. Proč právě u této kategorie? Protože sušina kejdy je natolik příznivá, že umožňuje kvalitní tečení. Obtíže vznikají tam, kde krávy stojící na sucho jsou ustájeny na začátku kanálu. Sušina kejdy od této kategorie je často vyšší než 10,5 %, což např. při nastýlání separovaným podílem kejdy se může zvyšovat k 11 %. To je již kritická mez tečení, kdy přirozený spád hladiny kejdy se blíží 5 %.
Jímkové kanály i podroštové kanály jsou již v moderní výstavbě pasé. Cirkulační systém je vhodný tam, kde chovatel chce snížit náklady na skladování kejdy, protože dokáže využít až 90 % objemu těchto kanálů ke skladování. Avšak musí bezpodmínečně počítat s každodenní cirkulací, resp. výměně celého objemu kejdy, k zamezení separace a sedimentace kejdy a zároveň zamezení nadměrného výronu škodlivých plynů. Tuto nevýhodu lze poněkud snížit pravidelnou aplikací enzymatických prostředků do kejdy. Je nutné počítat i se zvýšenou energetickou spotřebou přečerpávajících mechanismů, což není zanedbatelný náklad. Celková efektivnost je značně sporadická.
Závěr
Vybrat přeronové kanály při užití roštových chodeb je většinou vhodná a spolehlivá volba!

Čistota zvířat
Při prvním pohledu do dobře provozované bezstelivové stáje s roštovými podlahami je zřejmé, že zvířata jsou vesměs absolutně čistá. Znečištění paznehtů, hlezen a vemene je v podstatě nulové.
Na druhé straně při bezstelivovém ustájení s povrchovým vyhrnováním kejdy na dlouhé dráze (>50 až 60 m) je znečištění inkriminovaných částí těla nasnadě. Ve stelivových stájích je to plně závislé na množství podestýlky, četnosti nastýlání, ale také na dimenzování boxových loží. Čistotu zvířat chovatel nesmí podceňovat, protože přímo ovlivňuje nejen zdravotní stav mléčné žlázy, paznehtů, kůže apod., ale také pracnost, čistotu mléka a celkový dojem z celého provozu stáje, který by neměl být z hlediska psychologie práce a pracovní pohody opomíjen.
Závěr
Čistota zvířat při užití zaroštovaných chodeb je hodnocena nejvyššími známkami.

Zdravotní stav paznehtů, končetin a mastitidy
Ze sledování desítek bezstelivových stájí jednoznačně vyplývá, že v kvalitně provozovaných stájích, ať roštových či s povrchovým vyhrnováním kejdy, se nezhoršuje zdravotní stav končetin a nezvyšuje se frekvence mastitid. Spíše naopak, zkušenosti i údaje z literárních pramenů poukazují na skutečnost, že stelivové boxy mírně zvyšují riziko mastitid, polotekutý hnůj, resp. polokejda na hnojných chodbách zvyšuje riziko hniloby paznehtů, panaritií a sekundárně i mastitid. Trvalá „macerace“ paznehtů na mokré podlaze může s sebou přinést vysoký výskyt kulhání, vyřazování zvířat, pokles užitkovosti atd.
Závěr
Riziko zhoršení zdravotního stavu paznehtů a mléčné žlázy v dobře provozovaných bezstelivových stájích nebylo potvrzeno.

Podlaha v boxových ložích
Chovatelé se velice často ptají na optimální volbu podlahoviny v ložích. Je to často podmíněno módou. V bezstelivových boxových stájích se využívají jako podlahoviny: rohože, matrace, piliny, písek, vrstva sešlapaného chlévského hnoje ve formě sendviče, separovaná pevná frakce kejdy a další.
Co je nejlepší? Znovu nelze jednoznačně odpovědět. Z preferenčních testací vykonávaných v minulém období technologickým pracovištěm VÚŽV Uhříněves vyplývá, že zvířata jsou schopna volit podle svých potřeb a pocitů. Ano, krávy volí podle podmínek, které se však mění. Tak např. písku dávaly přednost v období léta a naopak v zimě jej nevyhledávaly. Separovaný pevný podíl kejdy, sendvič a matrace byly v podstatě ve stupni volby na stejné úrovni po celý rok. Rohože (pryž bez změkčení) spolu s betonovým povrchem byly opomíjeny. Pouze beton byl v tropických dnech vyhledáván více než sendvič či černé matrace.
Druhé hledisko je pohled chovatele – investora. Návratnost vložené investice určuje její efektivnost. Uvažovat tak, že zvolím separovaný podíl kejdy bez toho, abych měl uplatnění pro zbývajících 80 % separátu, resp. pro tekutou frakci, je nesmyslné. Stejné by bylo uvažování o využití matrací v technologii povrchového vyhrnování s dlouhou dráhou bez dodatečné minimální přistýlky na konce boxů atd.
Závěr
Při rozhodování o podlahovině v boxu je nutné zvážit ekonomická hlediska a přijatelnost pro ustájená zvířata.

Bezstelivové ustájení
v přístřeškových stájích
Je to často používaná forma ustájení. Při povrchovém vyhrnování v podmínkách mrazů je nutná co nejčastější frekvence pohybu lopat (
U roštových stájí je výhoda, že kejda v podroštových prostorách většinou nezamrzá. Eventuální zmrzlé výkaly je nutné v tomto čase manuálně či stacionárním zařízením dočistit.
Závěr
Přístřeškové, resp. nezateplené stáje jsou možnou variantou (při využití síťových či plachtových stěn proti „ledovému“ proudění vzduchu i v podmínkách ČR.

Vhodné kategorie skotu
V České republice jsou s úspěchem provozovány bezstelivové stáje všech známých systémů pro všechny kategorie skotu. Výjimku tvoří pouze krávy ve volných individuálních a skupinových kotcích a telata v období mléčné výživy, kde si lze jen obtížně představit variantu bezstelivového ustájení.
Závěr
Bezstelivové ustájení krav, mladého a vykrmovaného skotu je vhodnou variantou. Stelivové ustájení je nutné pro nejmladší telata a krávy v porodním období.

Kritéria při rozhodování
Při rozhodování o investici je nutné vzít v úvahu následující kalkulace:
l Při podestýlání 3 kg slámy na krávu a den je u kapacity 400 krav spotřeba slámy 440 t. Toto množství je ve variantě bezstelivového ustájení použito k zaorání s odpovídající hnojivou hodnotou dusíku, fosforu a drasla, včetně organické hmoty.
l Množství organických látek, které se dostane do půdy při bezstelivovém ustájení, je mnohem vyšší oproti stelivovému provozu, započteme-li jejich obrovské ztráty při skladování (až 60 %).
l Nutné množství vody pro produkci je v podstatě nezávislé na systému ustájení. Množství technologické vody je naopak úměrné technologické kázni.
l Transportní náklady na odvoz kejdy, resp. pevného hnoje jsou závislé na struktuře a vzdálenosti jednotlivých plodin od farmy.
l Pokud se porovnají v jednotlivých formách ustájení veškeré provozní náklady (sklizeň slámy, transport, skladování, podestýlání, odkliz, ošetření a skladování kejdy či hnoje, hnojení kejdou, slámou, pevným hnojem), pak je zřejmé, že výrazné rozdíly vznikají ve prospěch bezstelivového ustájení v části manipulace se slámou na poli i ve stáji, kde vznikají úspory i při odklizu mrvy.
l Naopak náklady na ošetření a skladování jsou při stelivovém ustájení materiálově výhodnější, a tím i ekonomicky příznivější.
l Velmi nepříznivě se jeví spotřeba času na organické hnojení v systému stelivových provozů. V celém komplexu práce se slámou a odklizu se spotřebuje až 65 % (u dojnic) pracovního času. Provozní náklady a spotřeba energie jsou asi dvojnásobné u varianty se stelivovým provozem.
V tabulce jsou na základě modelových výpočtů porovnány jednotlivé nákladové třídy v členění na provozní, energetické a pracovní náklady. Hodnocení jednoznačně hovoří ve prospěch bezstelivového ustájení.
Závěr
Přes všechny výše uvedené výhody kejdy nelze pominout i určité nevýhody tohoto systému z hlediska welfare ustájených zvířat. Stelivové systémy mají celou řadu výhod.
Elasticita slámy a podestýlky redukuje při vstávání a uléhání obrovské tíhové zatížení kloubů a celého kosterního aparátu.
Sláma pohlcuje vlhkost z výkalů a moči. Suchá sláma navíc zmenšuje odvod tělesného tepla do betonové podlahy. Bezstelivové stáje potřebují určitou úroveň stájových izolací, aby se eliminovalo zamrznutí kejdy na podlahách. Stelivové provozy vyhovují daleko více v levných přístřeškových stájích.
V našich současných podmínkách rekonstrukcí typových stájí, ale i nestájových objektů sehrává svou negativní roli nedostatek pohotových investičních prostředků. Proto rozhodnutí o volbě technologie stelivové nebo bezstelivové bylo až dosud jednoznačné. Stáje se rekonstruovaly většinou jako volné, boxové a stelivové. Toto rozhodnutí nebylo chovatelům v žádném případě vyvraceno. Investičně je stelivový provoz méně náročný a navíc je dostatečně flexibilní pro eventuální další technologicky nenáročnou rekonstrukci na bezstelivové ustájení. Tento dodatečný vklad totiž není zanedbatelný. Náklady na skladování kejdy, matrace, vyhrnovací lopaty jsou pro část chovatelů příliš vysoké, navíc v podmínkách tržní nejistoty.
Ze strategických důvodů je tento odklad příznivý. Při stabilitě poměrů v odbytu většina chovatelů i agronomů pochopí, že bezstelivové ustájení je šancí pro celkové snížení produkčních nákladů, a tím i pro zvýšení efektivnosti produkce.

Rezervy ve stájích bez steliva
Výčet opatření by byl velice dlouhý. Z četných šetření konaných našim pracovištěm v bezstelivových stájích vyplývají následující nedostatečně řešené problémy:
l nerovnost a kluzkost podlah,
l nestabilita roštových dílců – kývání,
l odštěpy roštových hran,
l zbytky krmiva se vyhazují na hnojné chodby,
l omezená frekvence vyhrnování a cirkulace,
l „stlaní“ vodou,
l dezinfekční prostředky do kejdy,
l široké svodné kanály,
l podroštové průvany,
l chybějící homogenizace kejdy ve skladovacích prostorách,
l používání dlouhé slámy jako přistýlky,
l nedostatečně vysoká požlabnice,
l chybějící návaznost ustájovacích technologií – střídání: hluboká podestýlka bezstelivové ustájení,
l nedostatečný návyk zvířat na nové prostředí.
Závěr
Odstraněním výše uvedených nedostatků se z průměrné stáje stane nadprůměrná a z podprůměrné alespoň průměrná.

Celkový závěr
Bezstelivové ustájení skotu z hlediska chovatelského je více než vhodnou variantou ustájení. Vzhledem k jeho ekonomickým přednostem (materiální, energetické a pracovní úspory) lze předpokládat, že v současné době bude převažovat výstavba těchto stájí. Dokonce i část rekonstruovaných podestýlaných stájí bude možno postupně změnit na tuto progresivnější variantu.
Příspěvek vychází z řešení projektu NAZV QD 4145 za finanční podpory MZe ČR.

Doc. Ing. Oldřich Doležal, DrSc.
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves