Vyberte si technologii

Kvalitní objemná krmiva jsou základním předpokladem správné výživy přežvýkavců z hlediska fungování fyziologických procesů i ekonomických ukazatelů. Jde o zvládnutí sklizně a následného uskladnění zavadlé hmoty porostů trav, jetelovin a jetelotravních směsí, ale i krycích plodin, obilovin a jiných polních kultur. Volba vhodné technologie sběru, přepravy a následné uložení materiálu je dána především ekonomickými, ekologickými a provozními podmínkami jednotlivých zemědělských farem a podniků. Nabídka potřebných technologií je v současnosti dostatečně široká.

Lisy pro menší farmy
Jedním ze zásadních kritérií, která rozhodují o zvolení vhodné technologie, je velikost podniku a s tím související možnosti nasazení vlastní techniky, případně využití služeb. V podnicích a na farmách s požadavky na uložení menších objemů zavadlé píce převládají technologie založené na využívání svinovacích lisů. Téměř každá farma, která se zabývá sklizní zavadlé píce, vlastní svinovací lis, ať již je datum jeho výroby jakékoli, neboť ho využije také při sklizni sena a slámy. Technologie založená na svinovacích lisech při sklizni zavadlé píce se rovněž využívá ve větších zemědělských podnicích, mnohdy jako vhodné doplnění senážních vozů a sklízecích řezaček. Nedílnou součástí této technologie jsou ve většině případů baličky kulatých balíků, které mohou mít různou konstrukci. V menší míře se pak využívají technologie skladování kulatých balíků ve vacích, k čemuž se využívají speciálně konstruovaná zařízení.
Svinovací lisy se odlišují zejména konstrukcí lisovací komory, ostatní konstrukční prvky jsou u jednotlivých výrobců obdobné. Jde o sběrače, jejichž celková šířka dosahuje zpravidla 1,5 až 2,2 m, šířka sbírání se pohybuje na úrovni 80 až 90 % celkové šířky sběrače. Svinovací lisy, které se využívají pro sklizeň senáže, jsou zpravidla vybaveny řezáním se spirálovitým vkládacím a řezacím rotorem, který je u různých výrobců osazen 15 až 25 noži. Teoretická délka řezanky pak dosahuje 60 až 80 mm. Různé, mnohdy ekonomické varianty lisů se dodávají nejen bez řezání, ale také bez vkládacího rotoru, což je předurčuje spíše pro sběr materiálů s vyšší sušinou. Lisy jsou rovněž vybaveny vázáním, a to do sítě, motouzem nebo oběma způsoby.
Zásadním rozdílem u lisů je provedení lisovací komory, která je konstruována jako pevná, nejčastěji o průměru 1,2 a 1,5 m, přičemž šířka dosahuje zpravidla 1,2 m. Další variantou je proměnlivá lisovací komora, která umožňuje nastavovat průměr balíku u menších lisů v rozmezí 0,8 až 1,6 m, u větších modelů v rozsahu 0,8 až 1,9 m. Tyto hodnoty se liší v závislosti na nabídce jednotlivých výrobců. Pevná lisovací komora je po obvodu tvořena buď soustavou profilovaných ocelových válců, nebo příčkovými řetězovými dopravníky, případně je použita kombinace obou systémů. Proměnlivou lisovací komoru tvoří soustava pásových dopravníků, nebo opět soustava příčkových řetězových dopravníků. U lisů většiny výrobců je k dispozici řada příslušenství dodávaných na přání. Jde o různé typy ovládání poskytující různou míru komfortu, centrální mazání, vzduchové brzdy, tandemové nápravy, vyhazovací rampy pro odkládání balíků či systémy reverzace vkládacího ústrojí.

Velké stroje na
hranolové balíky
Sklizeň zavadlé píce s využitím technologie velkých lisů na hranolové balíky je v našich podmínkách spíše okrajovou záležitostí. Vzhledem k tomu, že jde o stroje konstrukčně velmi náročné, je jejich výroba záležitostí rozhodujících výrobců zemědělské techniky. Jednotlivé modely se liší zejména velikostí balíků, které jsou schopny vytvářet. Délka balíku je nastavitelná zpravidla v rozsahu 1 až 3 m, výška se pohybuje v závislosti na velikosti komory od 0,5 do 1,3 m, šířka balíku je v rozmezí 0,8 až 1,2 m. Velmi rozšířené jsou zejména balíky o rozměrech 0,7 x 1,2 m, a to vzhledem ke kompromisu mezi hmotností balíku senáže a přepravní kapacitou takto uloženého materiálu.
Hlavním konstrukčním prvkem je sběrač se šířkou sbírání 1,8 až 2,4 m. Pro sklizeň senáže je vhodné řezání, které má zpravidla 15 až 25 nožů a vkládací rotor, teoretická délka řezanky senáže je kolem 45 mm. Lisování hmoty zajišťuje lisovací píst, který se pohybuje takřka v celé délce lisovací komory. Poháněn je klikovým mechanismem za vydatné pomoci setrvačníku. Některé lisy jsou vybaveny systémem předlisování, kdy se do lisovací komory vkládá již částečně slisovaná hmota tvořená několika porcemi vkládaného materiálu, což přispívá k větší slisovanosti balíku a vyšším přepravním kapacitám. Lisy jsou vybaveny systémem jednoduchého nebo dvojitého vázání, které je zpravidla doplněno o centrální mazání. Důležitou součástí je také systém průběžného čištění. Alternativou ke klasickému vázání je možnost vytvářet z jednotlivých balíků jeden obří hranatý balík. Slisované balíky se odkládají na pozemek prostřednictvím odkládací rampy. Příslušenství na přání zahrnuje u většiny výrobců různé konstrukce podvozků, s pevnou a řiditelnou nápravou, jedno a dvouosé provedení s brzdami nebo bez brzd, centrální mazání celého stroje či systém pro měření vlhkosti materiálu.

Sklizeň píce
senážními vozy
Systém sklizně zavadlé píce s využitím senážních vozů s řezacím ústrojím se u nás velmi rychle rozšířil v průběhu devadesátých let minulého století a řada podniků jej s úspěchem využívá. Je zajímavé, že tato technologie se výrazně prosadila jen v některých zemích, např. v Německu, Rakousku, Švýcarsku, České republice a na Slovensku, a není tedy náhodou, že rozhodující výrobci těchto strojů pocházejí právě z těchto států. Kromě specifických sběracích vozů s řezáním, které nacházejí uplatnění v horských a kopcovitých oblastech alpských zemí a vynikají konstrukcí s nízko položeným těžištěm a vysokou stabilitou danou konstrukcí podvozků, náprav i velikostí ložného objemu, je jednoznačným trendem zvyšování celkové kapacity senážních vozů a dosahování stále vyšších výkonů.
Společným konstrukčním znakem senážních vozů je zejména systém sbírání, jde zpravidla o čtyři až sedm řad sběracích prstů s pohyblivými či pevně uloženými unášeči v kulisových drahách. Celková šířka sběračů se u moderních senážních vozů pohybuje na úrovni 1,8 až 2,2 m, přičemž šířka sbírání dosahuje obdobné úrovně jako u svinovacích lisů. Nejdůležitějším konstrukčním prvkem senážních vozů je řezání. Tvoří ho zařízení pro vkládání, které může mít podobu řízeného kasače, zpravidla tvořeného čtyřmi nebo šesti hrabicemi, nebo podobu těžkého řezného spirálového rotoru, jehož průměr dosahuje u jednotlivých senážních vozů 0,7 až 0,9 m a šířka činí 1,45 až 1,75 m. Nedílnou součástí řezání jsou řezací nože, jejichž počet se podle typu vozu pohybuje mezi 33 až 46 kusy. Jištění může být buď u každého nože zvlášť, nebo ve skupinách. Mohou být jednostranně či oboustranně broušeny, zpravidla je možné zařazovat jejich počet ve skupinách a určovat tak teoretickou délku řezanky. Ta se pohybuje při osazení řezacího ústrojí všemi noži od 35 do 45 mm. Dosažení této úrovně záleží především na konstrukci řezání, rozteči nožů i vkládacích hrabic či hvězdic, ale rovněž na stylu jízdy, hutnosti nahrabaného řádku a povaze sklízeného materiálu. Hlavní zásadou je pravidelné broušení nožů.
Nástavby jsou tvořeny nosníky a plechovými panely. Setkáváme se s tzv. celoplechovým provedením, nebo může být horní část nástavby tvořena latěmi, a to zejména pokud je nutné nástavbu sklápět. Pomineme-li „horské“ sběrací vozy, jejichž objem při středním stlačení zpravidla nepřesahuje 30 m3, jsou nejrozšířenější kategorií senážních vozů na evropském trhu návěsy o objemu 40 až 65 m3, pro velké zemědělské podniky jsou určeny vozy s objemem 65 až 100 m3 při středním stlačení. Kvalitní vyprazdňování vozů, zejména při plnění senážních žlabů, zajišťují dva nebo tři rozdružovací válce, které umožňují vytvořit koberec a výrazně tak přispívají k lepšímu udusání. Nedílnou součástí senážních vozů je podvozek, který je kromě již zmíněných vozů malých kategorií konstruován jako dvouosý, případně tříosý, můžeme se rovněž setkat se speciálním provedením s více koly. Naprostá většina vozů je vybavena dvouosým podvozkem, kdy je žádoucí montáž náběžně, nebo nuceně řiditelné nápravy a širokých nízkotlakých pneumatik o šířkách 600 až 800 mm s diskem o rozměru 22,5´ a 26,5´.

Ústup od tažených
a nesených řezaček
Na evropském trhu lze zaznamenat ústup od tažených, případně nesených řezaček, které jsou oblíbené zejména ve skandinávských zemích a jejichž výrobě se věnuje malá skupina specializovaných výrobců. Jiná situace je v USA a Kanadě, kde naopak nalezneme závěsné řezačky u všech významných výrobců zemědělské techniky. Jejich konstrukce umožňuje agregaci s traktory o výkonu 110 až 221 kW (150 až 300 k). Závěsné řezačky jsou vybaveny řezacím kolem nebo řezacím bubnem, pro sklizeň zavadlé píce je možná agregace se sběračem, jehož šířka koresponduje se sběrači lisů či senážních vozů a zpravidla nepřesahuje 3 m. Lze je zařadit do soupravy s klasickými nebo speciálně konstruovanými dopravními prostředky. Okrajovou skupinou jsou pak cepákové řezačky, které jsou záležitostí Skandinávie.
Na vyspělých trzích Evropy dominují samojízdné řezačky s čím dál větší sklizňovou kapacitou, jejichž výrobě se věnují pouze „silní hráči“ na světovém trhu, který ročně představuje přibližně 2500 kusů.
Základním konstrukčním prvkem jsou systémy vkládání, řezání a plnění přepravních prostředků. U samojízdných řezaček je vkládání tvořeno čtyřmi nebo šesti vkládacími válci, které jsou poháněny mechanicky nebo hydraulicky. Vkládání je vždy doplněno o detektor kovů, v poslední době někteří výrobci vyvinuli rovněž detektory kamenů. Srdcem každé samojízdné řezačky je řezací buben, který má nejčastěji šířku 0,65 až 0,8 m, průměr dosahuje 0,61 až 0,66 m. Osazen je různým počtem nožů v odlišných konfiguracích, pro sklizeň zavadlé píce doporučují výrobci montáž k tomu konstruovaných nožů a protiostří. Nože pokrývají buben po celé šířce, můžeme se setkat jak s noži, jejichž délka je stejná jako šířka bubnu, nebo na šířku bubnu je použito více nožů. Teoretická délka řezanky se potom ovlivňuje rychlostí vkládání, vzdáleností bubnu a protiostří a také počtem řezacích nožů. Nastavení délky řezanky je buď krokové, nebo plynulé. Řezačky jsou také vybaveny systémem drticích válců určených pro sklizeň kukuřice na siláž, při sklizni zavadlé píce se vyřazují z provozu a zpravidla se demontují. Kanál řezačky je zakončen metačem, který pomocí odhazovací koncovky plní přepravní soupravu.
Současné samojízdné sklízecí řezačky mají jeden nebo dva motory, jejichž výkon neustále narůstá a dosahuje 221 až 735 kW (300 až 1000 k). Pokud je řezačka osazena dvojicí pohonných jednotek, pak při přepravě stroje se využívá síla jednoho z motorů, což představuje 50 až 70 % celkového výkonu. Pro sklizeň zavadlé píce jsou určeny k tomu uzpůsobené adaptéry, jejichž konstrukce je podobná jako u senážních vozů. Předpokládaným výkonům jednotlivých strojů jsou uzpůsobeny konstrukce podvozků, pojezdového ústrojí i stále se zvyšující komfort pro obsluhu.

Ukládání materiálu
a konzervace
Uložení sklizené zavadlé hmoty hraje hlavní roli, neboť takto vyrobené krmivo rozhodne o výsledcích celého chovu minimálně v zimním období, v převážné většině případů pak po celý následující rok.
Píce v kulatých balících se uskladňuje pod vrstvou ochranné fólie. Na výběr je individuální ovíjení jednotlivých balíků, nebo jejich uskladnění ve vacích. V současné době převládá technologie využívající baličky píce, které jsou konstruovány jako nesené či závěsné. Jednotlivé konstrukční rozdíly spočívají především ve vybavení vlastním nakládáním, v systému ovíjení fólií o šířce 500 a 750 mm a v různém stupni automatizace. Při ovíjení se vždy otáčí celý balík podél horizontální i vertikální osy a unášeč fólie je stacionární, nebo dochází k otáčení balíku kolem horizontální osy a rovněž k rotaci unášeče fólie kolem balíku. Záleží na uživateli, zda bude ovíjet jednotlivé balíky na poli či přímo v místě jejich uskladnění. Pro vyšší výkonnost se využívají zejména závěsné baličky s vlastním nakládáním a automatickým systémem ovíjení. Při manipulaci s již ovinutými balíky je nutné používat speciální kleště, neboť nesmí dojít k poškození krycí fólie.
Alternativu tvoří systémy ukládání do vaků pomocí trakčního prostředku, případně vybavené vlastním motorem. Balíky se posunují do speciálního vaku hydraulickým pístem. Také pro ovíjení velkých hranolovitých balíků se využívají k tomu konstruované speciální baličky a manipulační technika. U této technologie lze rovněž využít ukládání do vaků, nebo volné balíky zakrýt senážní plachtou jako u klasické senáže ve žlabu.

Senážní věže a žlaby
Rozšířenými technologiemi je skladování píce v senážních věžích (vertikální sklady), více se však v našich podmínkách využívají žlaby.
Senážní věže však v minulosti své uživatele nepřesvědčily kvůli častým technickým problémům s vybíráním krmiva, poměrně zdlouhavé je také jejich plnění. Přesto se ve vyspělých zemích tyto technologie používají. Stavebním materiálem jsou zpravidla ocelové smaltované pláty, případně jde o železobetonové konstrukce. Věže se mohou plnit mechanicky pomocí dopravníku, který je integrovaný jako součást stavebního celku, nebo lze využít tzv. metače píce, který je mobilní.
Možností je rovněž pneumatické plnění, které je však málo výkonné. Při plnění se musí zajistit také rozhrnování materiálu. Teorie praví, že k dosažení efektivního samosléhávání materiálu by měla být výška věže minimálně 2,5, lépe však trojnásobkem průměru základny.
Věže jsou konstruovány jako uzavřené, doplněné plnicím a vybíracím otvorem, nutným vybavením musí být zařízení pro vyrovnávání tlaků, neboť vznikající plyny mohou vést k explozi. Technologie vyprazdňování počítá buď s vrchním vybíráním, a to zařízením (soustava nožů) zavěšeným v horní části věže, které se zároveň opírá o její stěny, nebo spodním vybíráním, jež pracuje na principu odřezávání materiálu. I když se od této technologie většinou ustoupilo, je otázkou, jaká budoucnost čeká konzervaci senáže a kukuřičné siláže v souvislosti s rozvojem systémů automatického krmení, které počítá se stacionárními technologickými postupy zakládání krmiva.
V českých podmínkách je nejrozšířenější technologií ukládání volné zavadlé píce v silážních žlabech (horizontální sklady), které mají různou podobu a technickou úroveň. Je však nutné, aby tyto stavby splňovaly přísná kritéria, zejména v souvislosti s ochranou podzemních vod. V moderním zemědělství nelze uvažovat o zakládání senáží na nezpevněném povrchu, neboť u takového způsobu se dosahuje velmi vysokých ztrát krmiva. Další možností je zakládání senáží na zpevněných plochách, platech. Z této kategorie skladování jsou nejefektivnější senážní žlaby se dvěma bočními stěnami, případně doplněné o třetí stěnu, která tvoří čelo. Podle toho hovoříme o průjezdných či neprůjezdných žlabech. Z hlediska úrovně v terénu můžeme mluvit o stavbách zapuštěných, polozapuštěných a nadzemních.
Zejména stavby postavené za posledních 20 až 25 let splňují předpoklady pro správné zacházení s krmivem, ať již jde o odvádění šťáv nebo dostatečný prostor pro pohyb výkonných manipulačních a dopravních prostředků. Při ukládání zavadlé píce do žlabu je nutné věnovat maximální pozornost dostatečnému udusání. Během nasazení vysoce výkonné sklizňové techniky se v praxi osvědčují zpravidla dva manipulační prostředky, kdy jeden zajišťuje rozhrnování hmoty a druhý je určen zejména pro její udusání. Součástí úspěšně zvládnuté technologie je dokonalé zakrytí vhodnými krycími materiály, to znamená fólií, případně ochrannými krycími sítěmi a zvolení vhodného způsobu jejich zatížení.

Vaky a kombinované
technologie
V našich podmínkách jde o poměrně novou technologii, která si našla své místo v řadě zemědělských podniků, jež ji s úspěchem využívají. Princip technologie spočívá ve stlačování materiálu do vaku speciálním lisem. Ten je tvořen příjmovým dopravníkem, vlastním plnicím systémem – zpravidla s horizontálním vkládacím rotorem, zařízením pro upínání a fixaci vaku a podvozkem. Lisy jsou konstruovány pro agregaci s trakčním prostředkem, v závislosti na výkonnosti vyžadují 55 až 184 kW (75 až 250 k), vysoce výkonné lisy mohou být rovněž osazeny vlastním motorem o výkonu zpravidla 110 až 405 kW (150 až 550 k). Plnicí výkon se u jednotlivých modelů pohybuje od 25 do 250 t/hod. Jednotlivé výkonnostní kategorie lisů se liší zejména průměrem komory, respektive plněného vaku, který je v praxi 1,6 až 3,6 m. Pro skladování objemných krmiv se využívají zejména lisy s průměrem komory od 2,4 m výše. Délka vaku je omezena zejména prostorem pro jeho umístnění a v praxi českého zemědělství zpravidla dosahuje 45 až 75 m. Lisy nejvyšších výkonových kategorií však plní vaky i v délce 150 m. Pozornost je nutné věnovat umístnění vaku a jeho ochraně proti mechanickému poškození. K tomu jsou určeny různé ochranné sítě.
Při lisování senáže se setkáváme i s kombinací svinovacího lisu a integrované baličky. K dispozici jsou lisy jak s pevnou, tak i proměnlivou komorou, vybavené tandemovým podvozkem, což má zásadní význam pro rozložení hmotnosti a stabilitu soupravy. Lisy mají zpravidla řezání a s technickou úrovní strojů koresponduje i komfortní výbava. Integrovaná balička pracuje v manuálním nebo automatickém režimu, zpravidla jsou k dispozici obě varianty. Je vybavena rotujícími unášeči fólie, přitom balík se otáčí kolem horizontální osy. Existují i řešení, kdy je balička integrována do lisovací komory.
Druhou kombinovanou technologií, kterou je třeba zmínit, jsou víceúčelové senážní vozy. Ty vycházejí z konstrukce klasického senážního vozu, jsou však zpravidla zesíleny, a to v oblasti podvozku, rámu a stěn ložného prostoru. Návěsy se pak využívají jako sběrací vozy i jako přepravní prostředky pro sklízecí řezačky, což umožňuje jejich nasazení v období od května až do listopadu. Například v podnicích služeb v Německu, kde probíhá sklizeň samojízdnou řezačkou, jsou tyto návěsy nasazeny jako přepravní prostředky. Pokud se u zákazníka přejede na členitý pozemek, sklízejí se problematické části pole jen vozem. Původ těchto návěsů je možné hledat zejména v Nizozemsku, v současné době ale taková řešení nabízí většina významných výrobců senážních vozů.