Chov ovcí v České republice v posledních letech oživuje. Po propadu v roce 2000, kdy se u nás chovalo pouze 84 tisíc kusů ovcí, jejich stavy stouply na 148 tisíc kusů vloni. Proti roku 1990 jsou však jen zhruba na třetinové úrovni. Uvedl to vedoucí katedry speciální zootechniky Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity Ladislav Štolc na nedávném semináři v Táboře.
Podle něj se mění však mění skladba. Zatímco tehdy ze dvou třetin převládala vlnařská plemena, v současnosti chovatelé staví hlavně na produkci masa a převážně chovají masná a kombinovaná plemena. „Orientace na vlnu dnes nemá budoucnost,“ řekl Štolc s tím, že v současnosti se vykupuje 25 až 30 korun za kilogram. Tato surovina často skončí jako izolační materiál nebo i na skládce. „Jediné, čemu se můžeme věnovat, je chov ovcí na maso,“ doplnil.
Předseda Svazu chovatelů ovcí a koz Vít Mareš uvedl pro ČTK, že do roku 1990 byl chov ovcí podporován uměle stanovenými výkupními cenami produktů, hlavně vlny, která byla dost lukrativní záležitostí. Poté ale její ceny klesly. Navíc od roku 1992 do roku 1998 obor v rámci tržního hospodářství nedostával dotace, takže stavy ovcí výrazně propadly. Podpory byly obnoveny koncem 90. let. Speciální dotace na chov ovcí, které před vstupem do EU činily až 1500 korun na kus za rok, od začlenění do unie klesly na současných zhruba 300 korun. Ty jsou vypláceny v rámci národního dorovnání přímých plateb z EU, které jdou farmářům na každý hektar obdělávané půdy. EU ale podle Mareše nyní tlačí na to, aby Česká republika i národní doplatek přímých plateb poskytovala na plochu a ne na vybrané komodity. Tím by se ale vytratila přímá motivace mít ovce.
Ekonomika chovu ovcí postavená hlavně na produkci jatečných jehňat. Těch se ročně může narodit zhruba 120 tisíc. Přibližně čtvrtinu z nich si chovatelé nechají na obnovu stáda. Zbytek jde na maso.Jehňata narozená tradičně v zimě pokrývají zpravidla jarní velikonoční poptávku. Hlavní nabídka domácích chovatelů se ale vzhledem k systému chovu soustřeďuje na konec pastevního období, tedy od srpna do října. Protože by se v České republice v této době všechna produkce neprodala, řeší chovatelé odbyt vývozem. Na druhou stranu se během roku dováží mražené maso, například z Nového Zélandu či z Austrálie.
Mareš Připomněl, že tuzemská spotřeba masa ovcí a jehňat je v porovnání s ostatními zeměmi EU nízká a lze ji s ohledem na vysoký podíl domácích porážek odhadovat zhruba na 0,15 kilogramu na obyvatele ročně. Podle Mareše je to dáno mimo jiné tím, že toto maso nebývá celoročně na pultech, právě kvůli sezónnosti nabídky. Jehněčí je navíc dražší než nejrozšířenější druhy masa. Například jehněčí kýta může přijít na pultech na 200 až 250 korun za kilogram.