Nové technologie zakládání porostů

Významnou změnou pro české pěstitele brambor bylo zavedení technologie pěstování brambor v odkameněných hrůbcích. V průběhu devadesátých let minulého století se zejména v podmínkách Českomoravské vrchoviny rozšířila do řady zemědělských podniků s intenzivním způsobem pěstování brambor. I přes vysoké pořizovací náklady linky přináší nakonec její využívání ekonomický efekt. Průkazně se zvyšují výnosy hlíz a klesá jejich mechanické poškození.

Vzhledem k většímu prokypření půdy u této technologie však dochází ke zvýšení intenzity mineralizačních a nitrifikačních procesů v půdě, a to především v době, kdy rostliny nemohou uvolněné živiny plně využít. Proto jsou ověřovány nové možnosti systémů hnojení s cílem omezit znečišťování povrchových i podzemních vod. Jako perspektivní způsob se v tomto ohledu jeví využití lokální aplikace minerálních hnojiv (zejména dusíkatých) při sázení.
Odkameňování
Technologie pěstování brambor v odkameněných hrůbcích je především řešení pro eliminaci nepříznivého působení kamenů a hrud v ornici. Přítomnost kamenů a hrud větších než 20 mm brání při aplikaci herbicidu rovnoměrnému působení účinné látky, jsou možnou příčinou deformací hlíz, komplikují přípravu na sklizeň a zejména pak vlastní sklizeň. Při sklizni, dopravě a posklizňové úpravě mechanicky poškozují hlízy. Účinnost odkameňování (tj. procento odseparovaných kamenů z celkové zásoby v půdě) se pohybuje od 60 do 80 % (tab. 1).
Technologii je však třeba přizpůsobit i ostatní pěstitelské zásahy. Při pěstování brambor technologií odkameňování není po sázení možný žádný kultivační zásah. Regulace plevelů se omezuje pouze na použití herbicidních přípravků. Intenzita zaplevelení bývá na odkameněných pozemcích vysoká a je třeba k aplikaci herbicidu přistoupit dříve, asi 10 dní po sázení, resp. řídit se intenzitou zaplevelení podle druhů plevelů a zejména růs-tovou fází obtížně hubitelných plevelů. Úplné vyloučení mechanických kultivačních zásahů při této technologii nemá negativní dopad na fyzikální vlastnosti půdy, konkrétně na ulehlost vyjádřenou např. objemovou hmotností půdy. Tato charakteristika může být měřítkem i přirozeného zhutňování půdy vlivem jejího slehnutí a mění se podle kultivačních zásahů. Jak vyplývá z výsledků našich pokusů prováděných v letech 1997 až 2000 v podmínkách středně těžkých půd, byla naměřena nižší ulehlost půdy v průběhu vegetace ve variantě s technologií odkameňování než ve variantě s klasickou technologií pěstování brambor s použitím systému
omezené mechanické kultivace
(obr. 1). Velice pozitivní vliv technologie byl dále zjištěn na pórovitost půdy. Naopak nepříznivě se působení technologie projevilo u maximální kapilární vodní kapacity a relativní vlhkosti půdy. Lze tedy konstatovat, že příprava půdy za pomoci odkameňovací linky má velice příznivý vliv na její kyprost, kterou si půda udržuje po celou dobu vegetace, avšak jeví se jako vysychavá v porovnání s klasickou přípravou půdy. Výnos hlíz se zvýšil, a to v průměru čtyř let pokusu u tří odrůd o 12 % ve srovnání s klasickou technologií (obr. 2).
Lokální aplikace minerálních hnojiv
Vedle nesporných pozitivních efektů technologie pěstování brambor v odkameněných hrůbcích dochází vzhledem k prokypření půdy k vyšší intenzitě mineralizačních a nitrifikačních procesů. Před sázením brambor jsou často aplikovány vysoké dávky dusíkatých minerálních hnojiv, kdy dávka dusíku může přesahovat 100 kg na jeden hektar. Rostliny brambor mohou tento dusík využívat nejdříve za 4 až 6 týdnů. Kromě minerálních hnojiv jsou k bramborám většinou aplikována také statková hnojiva. Množství nitrátového dusíku v půdě před začátkem příjmu rostlinami často dosahuje u této technologie hodnot přesahujících 150 až 200 kg/ha.
Dalším působícím faktorem je ukládání separovaných kamenů na dno brázd. Uvádí se, že tento způsob zachovává příznivý vliv kamenů na půdní vlastnosti a oproti sběru, resp. drcení kamenů je energeticky méně náročný a nedochází ke snižování orničního profilu. Uložením kamenů na dno brázd se však vytváří do jisté míry drenážní vrstva, v okolí které se mění půdní vláhové poměry a též pohyb živin v půdě. Je třeba přičíst ještě fakt, že při tradiční přípravě půdy dochází k rozptýlení hnojiv do hloubky 100 až 150 mm, při odkameňování půdy až do hloubek kolem 250 mm, čímž dojde ke snížení jejich koncentrace v půdě, včetně pásma v bezprostředním okolí hlíz.
Řešením, jak zabránit ztrátám živin a rostlinám zabezpečit jejich dostatečné množství již od raných vývojových fází porostu, je využití lokální aplikace minerálních hnojiv při výsadbě, a to zejména hnojiv dusíkatých. Tento způsob umožňuje snížit dávku dusíku o 25 až 30 % v porovnání s klasickou aplikací „na široko“. Je založen na principu přesného dávkování a umístění živin do kořenové zóny, což zvyšuje možnost využití živin z hnojiva rostlinami. Dostupnost živin je zajištěna i v suchém období, kdy nedostatek půdní vlhkosti může zabránit efektivnímu využití hnojiva aplikovaného na povrch půdy. Ze zapraveného dusíkatého hnojiva se v půdě dusík pozvolna uvolňuje a tvorba nitrátového dusíku v půdě je obdobná jako po použití pomalu působícího hnojiva. Dochází tak k lepšímu využití živin.
Vedle použití pevných minerálních hnojiv je možná i aplikace kapalných hnojiv. Technicky je lokální aplikace hnojiv řešena adaptéry na sázeči, které umožňují uložit hnojivo v optimální vzdálenosti od hlíz. Nádrž se umísťuje na předním tříbodovém závěsu traktoru. Nože pro zapravení kapalného hnojiva se umísťují buď na rám sázeče nebo na speciální vložený rám mezi tříbodový závěs traktoru a sázeč.
Systém lokální aplikace minerálních dusíkatých hnojiv při sázení byl v minulých letech ověřován ve Výzkumné stanici Valečov, VÚB Havlíčkův Brod. Tabulky č. 2 a 3 ukazují výnosové výsledky získané z variant pokusu. V roce 2004 byla srovnávána klasická technologie jarní přípravy půdy s klasickou plošnou aplikací minerálního dusíkatého hnojiva a technologií odkameňování, u níž byla zařazena vedle klasické též lokální aplikace minerálního hnojiva při sázení. Použit byl granulovaný síran amonný v dávce 80 a 120 kg N/ha. Výnos hlíz u konvenční technologie kopíroval dávku dodaného dusíku. Zajímavých výsledků však bylo dosaženo u technologie odkameňování, kde výsledky naznačují vyšší výnos u lokální aplikace hnojiv při výsadbě při stejné dávce dusíku jako při aplikaci na široko. Jinými slovy lze říci, že výnos hlíz ve variantě s nižší dávkou N aplikovanou lokálně do blízkosti hlízy při výsadbě se blížil výnosu hlíz z varianty s vyšší dávkou N aplikovanou na široko.
V roce 2005 byly v rámci technologie odkameňování zařazeny navíc varianty s lokální aplikací tekutého minerálního hnojiva (DAM 390) při sázení ve stejných dávkách dusíku na hektar jako u ostatních variant. U těchto variant bylo dosaženo nejvyšších výnosů v porovnání se všemi ostatními variantami. Výnos hlíz ve variantě s lokální aplikací DAM 390 v dávce N 80 kg/ha byl průkazně vyšší než ve variantě se stejnou dávkou N v tuhém minerálním hnojivu aplikovaném na široko a než ve variantě se 120 kg N/ha aplikovaného lokálně ve formě tuhého minerálního hnojiva.
Výsledky obou let tak potvrdily, že lokální aplikace minerálních
N-hnojiv je u technologie odkameňování vhodným řešením. Téměř všechny varianty, u nichž byla použita lokální aplikace, převyšovaly výnosem hlíz varianty s aplikací hnojiva na široko v podmínkách této technologie.
Výsledky byly získány za podpory grantu NAZV QF 4081 a VZ MSM 6010980701.

Ing. Pavel Kasal, Ph.D.,
Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s. r. o.