Sortiment nabízené techniky roste

Založení porostu má v rámci agrotechniky zcela zásadní význam, a proto je výběr vhodné techniky důležitý. S vývojem moderních technologií zpracování půdy a setí se situace rozhodně nezjednodušila, ale sortiment nabízené techniky se značně rozrostl. Cílem vývoje nových strojů je zvýšit efektivitu založení porostu při současném udržení nebo dalším zvýšení kvality práce.

Secí stroje by měly zajistit pokud možno rovnoměrné rozdělení osiva na ploše při dodržování jednotné hloubky setí. Z pěstitelského hlediska je důležité, aby byly při daném počtu jedinců na ploše vytvořeny dostatečné vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami. Tím se omezí konkurence v oblasti zásobení vodou, světlem, živinami a vzduchem již v období klíčení. Meziřádková vzdálenost se zmenšila z 18 cm, používaných v 60. letech, na dnes běžných 10 a 12,5 cm. U výsevu obilnin všeobecně platí, že se zmenšující se meziřádkovou vzdáleností stoupá počet klasů na rostlině. Protože počet zrn a hmotnost tisíce semen zůstává konstantní, výnos stoupá.
Špičkových výnosů lze dosahovat jedině tehdy, když budou všechny rostliny produkovat zrno se stejnou efektivitou. Měly by tedy být vytvořeny jednotné podmínky pro všechny rostliny. Při ideální meziřádkové vzdálenosti kulturních rostlin se dosahuje dobrých výnosů proto, že na jedné straně nedochází k neproduktivnímu odnožování a současně stoupá počet zrn v klase a jejich fertilita. Stejný význam jako rovnoměrné rozdělení osiva na ploše má kvalita jeho uložení, tedy co možná nejjednotnější hloubka výsevu. Osivo má být uloženo na dobře zpevněné lůžko a zakryto jemnou půdou s odpovídající strukturou.
Velká nabídka secích strojů
Pro výsev obilnin a dalších plodin se nabízí řada systémů schopných zajistit výsev v intervalu od 0,5 (jemná osiva) až do 450 až 500 kg/ha. Hlavní rozdíly mezi současnými secími stroji spočívají v provedení jejich zásobníku, systému dávkování a dopravy osiva, stejně jako secích botek či zařízení pro uzavření výsevní rýhy.
Jednoduché rozdělení vychází již z provedení zásobníku osiva, jeho tvar přímo souvisí se systémem dávkování. Zásobníky pro decentralizované dávkování se používají v případě mechanicko--gravitačního dávkování a dopravy osiva (dávkování mechanické, doprava gravitační sílou). Šířka zásobníku je shodná s pracovním záběrem stroje. Zásobníky pro centrální dávkování se využívají v případě mechanicko-pneumatického systému výsevu (dávkování mechanicky, doprava proudem vzduchu). V takovém případě většinou centrální zařízení dávkuje osivo pro celé výsevní ústrojí stroje. Z toho důvodu je zásobník osiva uložen přímo nad dávkovacím zařízením.
Požadavky na zásobník
Zásobník osiva by měl být svým objemem přizpůsobený velikosti pozemků a jejich délce. Vyráběné verze disponují objemem v rozmezí od 100 do 700 l na metr záběru. Velký objem osiva ale znamená značné zatížení, které je nutné vozit po poli, u neseného stroje také zvedat na souvratích a přenášet na traktor. Protože secí stroje pracují často v kombinaci s nářadím na zpracování půdy, jsou požadavky na zvedací sílu zadního závěsu značné. Proto mají stroje s velkými zásobníky i vlastní pojezdovou nápravu a vyrábějí se jako závěsné nebo tažené. Tato náprava je v činnosti na souvratích nebo při přejezdech, v průběhu setí se většinou pouze pasivně odvaluje.
Při praktickém využívání jsou ve výhodě provedení zásobníku s hladkou vnitřní stěnou a pokud možno s minimálním množstvím dílů uvnitř, aby bylo umožněno rychlé a jednoduché vyprázdnění. Strmé stěny znamenají bezpečné proudění osiva k dávkovacím orgánům. Bezporuchová činnost výsevních válečků je zaručena jenom v tom případě, když je zajištěno jejich dostatečné zásobení osivem. Kontrola zbytkového množství osiva je u strojů s decentralizovaným dávkováním podstatně složitější než u provedení s centrálním dávkovacím mechanismem. Je-li osiva již malé množství, může dojít k tomu, že na svahu budou některé válečky pracovat naprázdno. Malá zbytková množství usnadňují práci při výměně osiv. Stroje s centrálním zásobníkem a dávkovacím mechanismem jsou ve výhodě v případě setí jemných druhů semen nebo potřeby jejich časté záměny.
Samostatným problém je plnění zásobníku osivem. Pro manuální postup je vhodná nízko uložená plnicí hrana, pozornost je třeba též věnovat zajištění bezpečného přístupu k zásobníku. Velkoobjemové zásobníky osiva musí mít nutně i vysoké boční hrany. Pro snížení pracnosti při plnění osivem se doporučuje výpomoc hydraulické ruky, jeřábu nebo teleskopického manipulátoru, jejichž nosnost zvládne i velkoobjemové vaky. Využívání plnicích šneků je stále předmětem diskusí o možném poškozování citlivých částí osiv. Při použití vaků je nutné počítat s tím, že kapacita zásobníku musí odpovídat minimálně objemu jednoho vaku.
Hmotnost zásobníku osiva se u secích kombinací využívá ke zvýšení přítlaku na secí botky, kde zajišťuje jejich lepší pronikání do půdy, případně ji lze využít jako dodatečné dotížení válců zpětného utužení půdy. Technicky jednodušší je ovšem přenos zatížení na předřazené nářadí ke zpracování půdy. Přesto některé secí kombinace integrují funkci regulace rozdělení přítlaku pro oba celky samostatně.
(Pokračování na str. 10)
(Pokračování ze str. 9)
Nesené secí kombinace, vybavené většinou rotačním kypřičem, mohou být při šířkách záběru kolem 6 m v rozděleném uspořádání. Zásobník osiva v předním závěsu zlepšuje rozložení hmotnosti i těžiště soupravy, a to v závislosti na stavu jeho naplnění. Manévrovací schopnosti, především v uzavřeném prostoru, jsou částečně omezené, a připojení a demontáž od traktoru jsou komplikovanější, než je tomu u závěsných strojů.
Dávkování osiva
U dávkování existuje několik možností nastavení výsevku. Plnění dávkovacího zařízení probíhá díky gravitační síle, následnou dopravu osiva zajišťuje opět gravitace nebo proud vzduchu.
Po nastavení výsevku se doporučuje přezkoušení správného seřízení prostřednictvím výsevní zkoušky. Je třeba vzít v úvahu skutečnost, že při práci na poli dochází k otřesům a vibracím, které působí na secí stroj i zásobu osiva a ovlivňují jeho proudění. Chybám v dávkování je možné předejít tak, že se po ujetí krátké vzdálenosti na pozemku provede přezkoušení dávkovaného množství osiva výsevní zkouškou.
Pohon dávkovacího zařízení probíhá v nejjednodušším případě od podvozku secího stroje. Tuto úlohu přejímají i pěchovací válce u secích kombinací či opěrná nebo ostruhová kola. Nově se k pohonu používají i elektromotory na stejnosměrný proud. Pro přesnost dávkování je nutné, aby zařízení pro měření ujeté dráhy vykazovala co nejnižší prokluz. V zásadě platí skutečnost, že čím větší je průměr odvalujícího se kola, tím méně zapadá do půdy a o to více pak odpovídá změřená vzdálenost skutečně ujeté dráze.
Doprava osiva
Doprava osiva gravitační silou
U tzv. mechanických secích strojů se osivo dopravuje k botkám teleskopickými trubicemi působením gravitace. Trubice se vyrábějí z plastu nebo oceli. V případě kovových trubic je nejvhodnějším materiálem ušlechtilá ocel, protože zde nedochází k omezování proudění osiva rzí. Vnitřní plochy musejí být hladké, aby povrchový odpor byl co nejvíce omezen. Trubice nesměřují kolmo k zemi, ale mají určitý úhel sklonu zabraňující volnému pádu osiva.
Doprava osiva tlakem vzduchu
V tomto případě osivo při výstupu z dávkovacího zařízení přebírá proud vzduchu, který zajišťuje jeho další dopravu k nárazovému rozdělovači. Z jedné nebo více hlavic rozdělovače osivo proudí gravitační silou s podporou vzdušného proudu k jednotlivým secím botkám. Systém je výhodný tím, že dovoluje oddělit zásobník od dalších zařízení secího stroje. Toho se využívá např. již ve zmíněném rozděleném uspořádání secí kombinace, protože mezi dávkovacím zařízením a rozdělovači se secími botkami mohou být značné vzdálenosti. Po nadávkování se osivo pohybuje rozměrnou trubicí do zadního dílu kombinace a zde do rozdělovače, který je umístěn vysoko nad secími botkami. K nim osivo proudí semenovodnými trubicemi, které mohou být opatřeny elektronickou kontrolou.
Velkoobjemový zásobník osiva (případně i hnojiva) a dávkovací zařízení je také možné umístit na samostatnou nápravu před sekci radličkových secích botek nebo za ní. Tak lze dosáhnout šířky záběru až 18 m bez přetěžování tažného prostředku, který na jeden přejezd zabezpečí zpracování půdy, rovnoměrné uložení osiva, případně přihnojení pod patu a následné zpětné utužení půdy.
Výsev osiva
Řádkové setí
Klasická secí botka
Tato botka je osvědčené řešení pro řádkový výsev, při kterém ukládá osivo do úzké výsevní rýhy. Hloubka setí je dána odporem půdy a hodnotou přítlaku. Protože odpor půdy silně vzrůstá se stoupající rychlostí, je pro tento případ žádoucí zvýšení přítlaku. Moderní secí stroje dovolují nastavit přítlak až na úroveň 200 až 250 kg na jednu botku. Na silně hrudovitých pozemcích mají tyto botky sklony ke skákání, s rostoucí hrudovitostí je tedy nutné pojíždět pomaleji. Přítlak se nastavuje mechanicky pomocí pružin nebo centrálně hydraulicky.
V podmínkách rostlinných zbytků mají klasické secí botky tendenci ucpávat se, neboť jejich průchodnost nedosahuje úrovně kotoučové verze botky.
Kotoučová secí botka
Kotoučové secí botky vykazují lepší průchodnost organického materiálu. Vyrábějí se jako jedno nebo dvojkotoučové, jednokotoučové provedení platí za lehkou verzi. Průměr minimálně 300 mm by měl být dodržen, aby bylo zaručeno odvalování při styku s půdou. Tyto botky dobře vnikají do půdy, což platí zvláště pro modely s konkávním vyklenutím ve směru jízdy. Na lehkých půdách pak hrozí nebezpečí příliš hlubokého setí. Na těžké půdě či v podmínkách se slámou na povrchu je pro dosažení požadované hloubky setí nutné zatížit botky dostatečným přítlakem. Pro tento případ jsou vybaveny ještě kopírovacím kolečkem, které omezuje hloubku záběru na lehkých půdách a za všech podmínek udržuje konstantní hloubku setí. Další výbavou bývají stírací kotouče menšího průměru udržující v čistotě hlavní výsevní disky. To je důležité zvláště na té straně kotouče, kde probíhá ukládání osiva. Případné zalepení může kvalitu výsevu citelně narušit.
Úhel náběhu disků určuje šířku výsevní rýhy vytvářenou kotoučem. Radličky s malým náběhem vyžadují druhý kotouč udržující výsevní rýhu, nebo speciální formovače, které rýhu rozšiřují.
Radličková secí botka
Vedle robustních diskových secích botek se pro přímý výsev na nezpracovaných pozemcích nebo k setí do mělce nakypřené půdy využívají radličkové botky. Pro různé podmínky je k dispozici jejich velmi široké spektrum. Oproti kotoučovým mají radličkové botky velkou přednost, když výsevní rýhu kompletně zbavují organického materiálu. Zároveň však díky své konstrukci půdu intenzivněji nakypřují, což může být nevýhodné při vzcházení, kdy jemná půda může zasypávat vzcházející rostlinky.
Nejjednodušší verzí je šípová radlička, která je často součástí kypřiče či podmítače. Stěží zde dochází k hromadění rostlinného materiálu, protože průchodnost je díky značné rozteči slupic dostatečná. Kombinované stroje pro zpracování půdy a výsev, využívající tří nebo čtyřnosníkovou verzi kypřiče, se používají pro výsev do mulče v konzervačních technologiích. Výhodou je robustní konstrukce, dobrý účinek na půdní strukturu a urovnávání pozemků i velká plošná výkonnost. Na rozdíl od diskových secích strojů ale vyžadují více tažné síly.
Výsev do pásů
Pro metody pásového výsevu je charakteristická snaha o co možná nejrovnoměrnější rozložení osiva na zpracovávané ploše.
(Pokračování na str. 11)
(Dokončení ze str. 10)
Osivo se neukládá v řádcích, ale v pásech. Typickým příkladem je kombinace secího stroje s nářadím poháněným vývodovým hřídelem traktoru, jako je půdní fréza či hřebový rotor (nářadí s horizontální osou rotace).
Osivo se výsevní trubkou přivádí do proudu zeminy zdvižené rotorem, v závislosti na provedení výstupních otvorů se může jednat o výsev do pásů nebo plošný výsev. Výhodou nasazení frézy je nízká náchylnost k ucpávání organickým materiálem, protože rostlinné zbytky jsou intenzivně promíseny s půdou. Z toho důvodu má uvedený systém opodstatnění pro konzervační technologie. Mezi nedostatky patří vyšší energetická náročnost, omezená plošná výkonnost, větší stupeň opotřebení některých dílů a pracnost při seřizování v proměnlivých půdních podmínkách.
Zahrnutí osiva a zpětné utužení půdy
Správné založení porostu má splňovat tři důležité požadavky. Osivo má přikrývat vrstva kypré půdy sestávající z jemnozemě v kombinaci s hrubší půdou. Kyprá struktura urychluje prohřívání půdy a hrubší podíl zabraňuje rychlému zamazání vrchní vrstvy půdy po dešti. Osivo má být uloženo do dostatečně utuženého horizontu tvořeného zpevněným lůžkem pro kapilární vzlínání půdní vody z podloží. Zároveň má horizont vykazovat dostatečné množství jemné půdy k zajištění rychlého kontaktu s půdní vlhkostí. V zásadě má být na půdách s větší náchylností k zamazání vytvářeno seťové lůžko s hrubší strukturou. Osivo s větší náročností na teplotu půdy je pak nutné vysévat mělce, naopak hloubku setí je třeba zvýšit na stanovištích se sklony k vysychání povrchových vrstev.
Poslední operací pro uložení osiva do půdy je jeho zakrytí. Nejjednodušším postupem je zahrnutí výsevní rýhy kyprou půdou zavlačovačem. Pro lehké půdy s velkým podílem písku se zavlačovač upevňuje přímo za sekci secích botek. Lehké zavlačovače zvládnou dostatečné zakrytí výsevní rýhy ještě na středních půdách, prsty ale musí být ve strmém postavení. Požadavkem je ovšem půda bez rostlinných zbytků na povrchu. Těžké zavlačovače, jejichž prsty jsou skloněné v méně ostrém úhlu a na koncích jsou často zalomené, pracují dobře i na těžkých půdách, záleží však na aktuální vlhkosti půdy. Organické zbytky sklouznou podél prstů a ucpávání se vyskytuje jen zřídka. Některé dělené zavlačovače je možné hydraulicky zdvihnout, což dovoluje pracovat v rámci jednoho pozemku i bez nich.
Ve stoupající míře se pro podporu činnosti lehkých verzí radličkových či kotoučových secích botek používají pneumatikové opěrné válce či provedení z litinových kroužků. Mají se podílet na kvalitním zformování výsevní rýhy. Mohou být v zadní části kombinace, nebo přímo v centrální oblasti pod zásobníkem osiva, kde zároveň fungují jako pojezdová jednotka. Při práci na pozemku je těmito válci zaručeno dostatečně utužené seťové lůžko pro vzlínání půdní vlhkosti k osivu během klíčení. V závislosti na provedení mohou tyto válce již předem formovat výsevní rýhu, nebo též odstranit případné problémy s rostlinnými zbytky na povrchu. Některé typy kroužkových válců, jako např. trapézový válec, utužují půdu v pruzích s roztečí přesně odpovídající vzdálenostem secích botek. V těchto pruzích pak botky vytvářejí výsevní rýhu, mezi nimi zůstává půda kyprá, což urychluje prohřívání i vsakování srážkové vody. Stejný efekt – dosažení půdní heterogenity – může mít i pneumatikový pěchovací válec.
Některé secí kombinace jsou kromě opěrného válce vybaveny ještě dalším kroužkovým nebo pneumatikovým válcem uloženým za sekcí secích botek. Ten zodpovídá za uzavření výsevních rýh při současném pevném přitlačení osiva do půdy. Přílišná vlhkost ale může znamenat nalepování semen na tento válec a jejich opětovné vytažení z půdy.
Praktická doporučení
Secí stroje pro zakládání porostů polních plodin jsou k dispozici v široké paletě provedení. Volba musí odpovídat podmínkám zemědělského podniku, výměře, osevnímu postupu a využívané technologii hospodaření. S ohledem na stále stoupající požadavky na plošnou výkonnost je dobré zohlednit i kapacitu zásobníku osiva, která by se měla pohybovat v rozsahu mezi 250 až 400 l na metr záběru. Omezení prostojů při plnění osivem pomáhá zvýšit celkovou výkonnost. Zároveň je ale důležité posoudit polohu těžiště zásobníku, zvláště tehdy, jsou-li obhospodařované pozemky svažité. Větší šířky záběru znamenají rovněž nutnost složit stroj do transportní polohy široké 3 m, protože převoz transportním vozíkem je pracný a zdlouhavý.
Secí stroje s pneumatickou dopravou osiva jsou investičně náročnější než jejich mechanické protějšky. Zato nabízejí větší šířky záběru a jsou tedy vhodné především pro podniky s dostatečnou výměrou osévaných pozemků. K jejich přednostem patří i rozdělené uspořádání pro rovnoměrnější zatížení traktoru či jednoduché hydraulické sklápění do transportní polohy.
Současné ekologické i ekonomické trendy stojí za rozšiřováním bezorebných technologií hospodaření. Řada podniků využívá tyto technologie v kombinaci s klasickou orbou a z toho vyplývá důležitý požadavek: secí stroj by měl zvládnout založení porostu v obou dosti odlišných prostředích. Zvláštní pozornost je tedy třeba věnovat provedení secích botek a zařízení pro zakrytí a uzavření osiva v půdě.
Při přípravě článku byly využity zahraniční materiály. n