Zásady skladování zrnin a olejnin

Zásady správné praxe pro skladování zrnin a olejnin připravilo Českomoravské sdružení organizací zemědělského zásobování a nákupu ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR, Potravinářskou komorou ČR a Agrární komorou ČR. Materiál z listopadu 2006 vychází z podmínek a požadavků legislativních předpisů Evropského společenství, zákonů, vyhlášek, nařízení a technických norem České republiky.

V současnosti je více než polovina ze všech odpovídajících skladovacích prostor v České republice tvořena tzv. silovými sklady. Ostatní sklady jsou hangárového typu a kombinované. Celková skladovací kapacita činí asi 10 milionů tun. Přibližně jednu třetinu z ní představují halové provizorní sklady v zemědělské prvovýrobě, vhodné jen pro krátkodobé skladování. V současné době probíhá v zemědělské prvovýrobě výstavba nových skladovacích kapacit s podporou finančních prostředků Evropské unie.
Definice a pojmy
Skladování – ukládání zboží do určených, předem k tomuto účelu připravených a ošetřených prostor, kde je zabezpečeno udržení jakosti zboží a jeho hmotnosti. Během skladování může dojít k přechodu vlastnických práv zboží.
Krátkodobé/dlouhodobé skladování – toto dělení není určeno a omezeno časem, ale technickými podmínkami, které umožní skladovat při nesnížené jakosti jakostních parametrů. V praxi se často používá pro rozdělení krátkodobého a dlouhodobého skladování lhůta 6 měsíců.
Skladový řád – řád, který stanovuje základní postupy pro provoz a činnost skladu. Skladový řád stanovuje provozovatel skladu.
Asanace – ošetření řádně vyčištěné skladové prostory povoleným přípravkem, který zamezí výskytu skladištních škůdců. Často ji provádí specializovaná, k tomu účelu prokazatelně proškolená odborná firma, nebo prokazatelně proškolený zaměstnanec.
Dezinfekce, dezinsekce, deratizace (DDD) – aplikace povolených přípravků, zamezující výskyt hlodavců, plísní a dalších škodlivých organismů ve skladovaném materiálu. Služby DDD často provádí specializovaná, k tomu účelu prokazatelně proškolená, odborná firma.
Předčištění – odstranění hrubých nečistot a organických zbytků u rostlinných výrobků.
Aktivní větrání – technologické vybavení skladových prostor, které umožňuje u rostlinných výrobků odvádět vzduch z mezizrnových prostor, čímž dochází k vysušování a zchlazování skladovaného zboží.
Skladování ve zchlazeném stavu – skladování zboží s teplotou do 10 oC, docílené buď chladicími systémy nebo chladným vzduchem s používáním aktivního větrání.
Plán kontroly jakosti – předpis, který konkrétně stanovuje postupy kontroly jakosti zboží při příjmu, v průběhu skladování a při výdeji.
Mezioperační kontrola jakosti – postupy pro kontrolu jakosti v průběhu skladování.
Vzorkovací plán – přesné postupy pro odebírání vzorků zboží pro zjištění jakosti. Může být součástí Plánu kontroly jakosti nebo jako samostatný předpis.
Provozovatel skladu – fyzická či právnická osoba, která provádí činnost skladování v skladovacích prostorách.
Skladování za použití chemických prostředků – skladování pouze pro krmné účely vlhkých obilovin (nad 14 %) za použití chemických konzervačních prostředků, povolených ve smyslu platných předpisů ČR a EU, podle stanoveného postupu tak, aby kvalita zboží pro krmné účely odpovídala veterinárním, zootechnickým a krmivářským předpisům.
Vhodnost obalů musí být prokazatelně prověřena, před jejich plněním musí být kontrola jejich čistoty, mechanické pevnosti. Zboží v obalech musí být uchováváno tak, aby nepodléhalo povětrnostním vlivům (teplota, průnik vlhkosti), nedošlo k vytřepávání materiálu, např. nevhodným prošitím nebo proražením pytlů (omezení vzniku plísní).
Skladovatelnost zboží – je maximální doba, po kterou lze určitý druh skladovat beze změny základních jakostních znaků, a to při dodržení všech zásad pro skladování daného druhu.
Váhový úbytek (norma manka) – nejvýše přípustné ztráty nevyhnutelně vznikající přirozeným úbytkem množství, nebo jakosti při skladování jednotlivých druhů zrnin a olejnin.
Záčistka skladů – postup, který se uskutečňuje vždy při ukončení skladování zásoby určitého druhu (může být rozlišen i např. ročníkem sklizně). Při tom se porovnává skutečně vyskladněná, nebo převážením zbytkové zásoby zjištěná skutečná hmotnost s hmotností účetně evidovanou. Záčistky se provádějí podle platných předpisů – např. inventarizačních směrnic.
Skládaný (složený) vzorek – souhrnný vzorek partie složený z dílčích vzorků jednotlivých dodávek, zásilek. U volně ložených zásob představuje zpravidla hmotnost partie do 200 tun, u ostatních druhů zboží podle stanovení vnitřních předpisů.
Posklizňové dozrávání – u rostlinných produktů je to proces po sklizni, v němž postupně nabývají převahy růstové látky nad látkami inhibičními. Proces je zpravidla doprovázen úbytkem rozpustných látek (cukrů, aminokyselin) a snížením energie dýchání. Délka posklizňového dozrávání je určitým znakem druhovým a odrůdovým a je závislá na podmínkách prostředí. Za příznivých podmínek proběhne posklizňové dozrávání u všech hlavních druhů za 1,5 – 2 měsíce.
Odpad – movitá věc, které se provozovatel skladu zbavuje, nebo má úmysl či povinnost se zbavit a je zařazena do některé kategorie odpadů podle zákona o odpadech.
Jakostní parametry
Obiloviny, luštěniny, olejnatá semena a další produkty zemědělské výroby je třeba pro potřebu nákupu, odbytu, skladování a technologickou úpravu definovat z hlediska kvality. Stanovení jakostních parametrů je důležité pro určení ceny, včetně hmotnostních nebo cenových srážek, popřípadě přirážek a také pro dosažení skladovatelnosti těchto produktů – výrobků a uchování jejich obchodovatelné kvality.
Z těchto důvodů, v souladu s právními předpisy a ve spolupráci s orgány a organizacemi v ČR, jsou zavedeny české technické normy (ČSN), popřípadě podnikové normy (PN).
Normy lze rozdělit na předpisové a předmětové.
Předpisové normy
Předpisové normy určují postup pro stanovení konkrétního jakostního ukazatele. Lze je rozdělit na české normy řady ČSN 46 1011-1 až 29 (pro obiloviny, luštěniny a olejnatá semena), kdy jednotlivé její části stanoví metodu pro konkrétní jakostní ukazatel, a na normy mezinárodní či evropské, převzaté do řady českých technických norem.
Pomocí předpisových norem se zkouší nebo určují vlastnosti či jakostní znaky jednotlivých komodit.
Předmětové normy
Předmětové normy stanovují požadavky na vlastnosti zemědělských produktů, podle kterých se zařazují k dalšímu zpracování. Například obiloviny pro potravinářské zpracování se řídí ČSN 46 1100-1 až 7. Požadavky na obiloviny k průmyslovému zpracování (výroba krmiv, krmných směsí) jsou obsaženy v ČSN 46 12001 až 10.
Další text se věnuje některým předmětovým normám.
Obiloviny potravinářské
(ČSN 46 1100)
Každá předmětová řada norem začíná částí 1 Společná ustanovení. V kapitole Termíny a definice jsou uvedeny základní pojmy a definice jakostních ukazatelů vztahující se k této konkrétní řadě. Kapitola Technické požadavky vymezuje zdravotní nezávadnost, limitní obsahy škodlivých nečistot, například semen jedovatých plevelů, nejvyšší přípustná množství zakázaných látek a produktů a nežádoucích látek nebo přídatných a znečišťujících cizorodých látek, které stanovují příslušné právní předpisy.
V další části je uveden přehled ČSN, které určují zkušební metody pro obiloviny potravinářské. Konečně tato norma upravuje dodávání zemědělského výrobku i s velmi důležitou zásadou – způsobem zaokrouhlování s odkazem na příslušnou normu a podmínky dopravy a skladování, včetně parametrů prostor pro skladování, způsobu skladování a rozsahu eventuálního ošetřování obilovin.
Pšenice potravinářská
Pšenice potravinářská podle ČSN 46 1100-2 musí být bez živých škůdců v jakémkoli stadiu vývoje a bez cizích pachů. Nesmí obsahovat naplesnivělá nebo plesnivá zrna (růst plísní nesmí být viditelný prostým okem) a zrna poškozená sáním ploštic. Nesmí být nakažena mazlavou snětí.
Pšenice potravinářská se podle využití rozděluje na pšenici pekárenskou a pšenici pečivárenskou, přičemž každá z těchto pšenic má stanoveny samostatné hodnoty jakostních parametrů. Tyto dva typy se od sebe liší především v hodnotách jakostních ukazatelů, a to obsahem dusíkatých látek (N-látek) a hodnotou sedimentačního indexu – Zelenyho testem.
Pšenice pekárenská
Pekárenská pšenice musí mít obsah N-látek nejméně 11,5 % hmotnostních a sedimentační index – Zelenyho test nejméně 30 ml. Obsah N-látek nahrazuje ukazatel jakosti obsahu mokrého lepku. Lepek je soubor bílkovin obilního zrna, které po navlhčení nabobtnají a vytvoří souvislou lepkavou mřížku, která je pružná a tažná. To umožňuje těstu zvětšovat svůj objem působením kvasných plynů. Při pečení se pak vytvoří objemné, pórovité pečivo.
Pšenice pečivárenská
Naproti tomu u pšenice pečivárenské je obsah N-látek nejvýše 11,5 % hmotnostních a sedimentační index – Zelenyho test nejvýše 25 ml. Pečivárenská pšenice se používá k výrobě keksů, sušenek, oplatek apod. Jde tedy o bezlepkovou pšenici.
Pšenice tvrdá
U pšenice tvrdé podle ČSN 46 1100-3, která se používá pro výrobu těstovin, se hodnotí sklovitost obilek, čili způsob uložení škrobových zrn a bílkovinných částic v endospermu – stanovuje se řezem (farinatomem) nebo prosvětlováním. Obilky sklovité jsou na řezu tmavé, při prosvětlování průsvitné.
Dalším jakostním znakem, který se stanovuje především u pšenic, je objemová hmotnost nazývaná hektolitrová váha. Jde o vyjádření řady vlastností a znaků, které souvisejí s tvarem a velikostí obilek, povrchu zrna a vlhkostí. Optimální objemová hmotnost je 78 až 82 kg/hl.
(Pokračování na str. 11)
(Pokračování ze str. 10)
Pro zajištění skladovatelnosti a lepšího průmyslového zpracování obilovin je třeba použít metodu pro stanovení příměsí a nečistot ČSN 46 1011-6. Množství nežádoucích složek (příměsí a nečistot) se ve vzorku stanoví různými oddělovacími postupy, z nichž nejdůležitější je zkušební prosévání. Složení příměsí a nečistot je pro jednotlivé druhy obilovin definováno v příslušných částech ČSN 46 1100 a ČSN 46 1200.
Sladovnický ječmen
Od 1. ledna 2006 platí revidovaná norma na sladovnický ječmen ČSN 46 1100-5.
Proti předchozí normě dochází k doplnění jakostních ukazatelů o odrůdovou čistotu a ke změně způsobu posuzování jakosti zrna ječmene sladovnického. Nyní je pro určení kvality rozhodující pouze přepad zrna nad sítem s podlouhlými zakulacenými otvory širokými 2,5 mm. Byl zaveden termín příměsi, které se rozdělují na zrnové příměsi sladařsky nevyužitelné a zrnové příměsi částečně sladařsky využitelné. Ječmen sladovnický musí mít obsah N-látek nejméně 10 % hmotnostních a nejvýše 12 % hmotnostních, klíčivost nejméně 96 % a přepad zrna nad sítem 2,5 mm nejméně 85 % hmotnostních.
Nově byly definovány nečistoty, cizí semena a cizí látky. Rovněž došlo ke změně způsobu stanovení N-látek, klíčivost a energie klíčení.
Obiloviny, dříve krmné
(ČSN 46 1200-1)
Obiloviny, dříve nazývané krmné, které jsou určeny především k průmyslovému zpracování jako krmivo, by neměly mít při skladování vlhkost vyšší než 14,5 % hmotnostních.
Kromě ustanovení uvedených v části Společná ustanovení pro potravinářské obiloviny se v této normě nově definuje druhová čistota. Vyjadřuje hmotnostní procento zrn příslušného (deklarovaného) druhu obilovin, zjištěné po odstranění nečistot a dále semen jiných botanických druhů rostlin, která nebyla posouzena a zařazena mezi nečistoty. Druhová čistota je stanovena na 95 % hmotnostních, obsah příměsí a nečistot celkem nejvýše 12 % hmotnostních, přičemž pro dodávání jsou stanoveny hodnoty porostlých zrn na 2,5 % hmotnostních a nečistoty 1 % hmotnostních.
U obilovin dodávaných pro krmné účely stanoví další požadavky na jakost vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 451/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon číslo 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů.
Skladovací prostory
Základním a nejvhodnějším typem skladu jsou:
a) sila,
b) hangárové sklady,
c) kombinované sklady,
d) podlahové sklady.
Skladování je možné provádět pouze ve skladech k tomu určených a zařízených. Sklad musí být zkonstruován z trvanlivých materiálů a chráněný proti ptactvu a hlodavcům. Prostory určené ke skladování musí být čisté, suché, snadno větratelné, prosté plísní, škůdců a cizích pachů. Nelze skladovat společně s látkami a předměty, jejichž přítomnost může zhoršit jejich jakost (např. aromatické či páchnoucí látky apod.). Zásoby musí být dostatečně chráněny před nepříznivými atmosférickými vlivy. Střechy musí být v bezvadném stavu, okna zasklená a vždy vybavena ochrannými sítěmi, přímé sluneční paprsky nesmí dopadat na skladované zásoby. V případech, kdy nejsou stěny s dostatečnou tepelnou a vlhkostní izolací, musí být skladovací prostor oddělen od stěn. Skladové prostory musí být vybaveny pro oddělené uložení partií různých jakostí a účelů použití.
Ve skladech se nesmí vyskytovat místa nedostupná a nepřehledná, která mohou vést k rozšiřování škůdců. Konstrukce skladů musí umožňovat pravidelné odstraňování prachu, dezinsekci, dezinfekci, deratizaci a pravidelnou kontrolu jakosti. Při provedení deratizace musí být stanoven plánek nástrah, uložený u silomistra, a označená místa nástrahy, která by měla být krytá, a prokazatelné vyhodnocení účinnosti. Sklad musí být vybaven odpovídající technologií k uchování jakosti a k zabránění ztrátám.
Typy skladování
Základní typy skladování:
– krátkodobé,
– dlouhodobé.
Toto dělení není určeno a omezeno časem, ale technickými podmínkami, které umožní skladovat při nesnížené jakosti a jakostních parametrů. Zpravidla je krátkodobé a dlouhodobé skladování rozděleno dobou 6 měsíců.
Podle technologie skladování se dělí skladování na:
a) skladování v suchém stavu (obiloviny, luštěniny do 14 % a olejniny do 8 % vlhkosti min.),
b) skladování s použitím aktivního větrání (do 17 % vlhkosti zrna u obilovin),
c) skladování ve zchlazeném stavu,
d) skladování za použití chemických prostředků (pouze pro krmné účely).
Typy skladování se převážně vztahují na volně ložené zásoby, ale také i zásoby skladované v obalech, kde typ a dobu skladování ovlivňuje druh obalu a jeho stav; obaly musí být funkčně vyhovující a zdravotně nezávadné.
Skladové řády:
minimální požadavky
Každý skladovatel musí mít zpracovaný skladový řád (směrnici), minimálně s těmito náležitostmi:
a) popis skladů, určení odpovědné osoby za skladování s uvedením odpovědnosti a pravomoci,
b) příprava skladovacích prostor,
c) příjem, úprava a uložení zásob – postupy,
d) ošetřování skladovaných zásob – postupy,
e) kontrola skladovaných zásob – postupy: teplotu v období posklizňového dozrávání je nutné měřit denně, a to minimálně 2 týdny, poté 2x každý týden,
f) provozní evidence zásob: minimálně kniha teplot, kniha sušení, kniha manipulace, provozní deník s denními chronologickými záznamy, příjem, výdej, vážní knihy, evidence o likvidaci odpadů,
g) zásady vyskladňování,
h) skladový řád musí řešit oblast požární ochrany, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, životní prostředí,
i) zásady péče o sklady a jejich zařízení,
j) základní ustanovení skladového řádu: specifikace a příklad sklad. řádu včetně vzorkovacího plánu (viz příloha č. 1).
Příprava skladovacích prostor
a) Před naskladněním do skladů musí být:
– sklad řádně vyčištěný (odstraněn prach a nečistoty) a asanovaný, min. 1x ročně,
– ve všech prostorách skladů udržována čistota a pořádek,
– veškeré technologické zbytky ze skladu odstraňovány ve smyslu platných nařízení.
b) Po vyskladnění zásob musí být vyčištěny (odstranění prachů a nečistot):
– skladové prostory,
– veškeré technické zařízení a stavební konstrukce,
– povrch elektrické instalace.
c) Technické a technologické zařízení musí být udržováno stále provozuschopné a způsobilé dosahovat plné výkonnosti.
Pracovníci skladů musí být odborně proškoleni a znalí příslušných předpisů a norem. V jednotlivých skladech musí být určeni odpovědní pracovníci s uvedením konkrétních odpovědností a pravomocí.
Příjem, úprava a uložení zásob
Dodávky do skladů musí být zdravé, bez obilních škůdců, závadných pachů, nesmí obsahovat plesnivá zrna, mykotoxiny, sněťová zrna a rezidua pesticidů.
Je standardem, že před příjmem se odpovědný pracovník přesvědčuje u volně ložených zásob o čistotě příjmového koše, nastavení dopravních cest a stavu zásobníku či skladových prostor. U ostatních zásob kontroluje prostor určený k uložení.
Skladovatel musí mít stanoveno:
a) jak budou přejímány jednotlivé dodávky, včetně ověřování hmotnosti,
b) jak bude prověřována jakost (viz Plán kontroly jakosti uvedený v Pravidlech správné výroby a hygienické praxe pro výrobce krmných směsí),
c) způsob posklizňové úpravy přejímaných zásob – musí být stanovena funkce konkrétního pracovníka, který rozhoduje o způsobu (viz Pravidla správné praxe pro posklizňovou úpravu zrnin a olejnin pro všechny skladovatele a prvovýrobce s vlastními sklady),
d) jak bude postupováno, když jednotlivá dodávka neodpovídá deklaraci, případně u zboží v obalech, jak bude postupováno při poškození obalů,
e) jak bude postupováno v případě zjištění mykotoxinů v obsahu přesahujícím maximálně povolené limity stanovené předpisy ES,
f) postup při zjištění přítomnosti živých skladištních škůdců; v případě uskladnění je možné pouze do oddělených a vyčleněných prostor, které umožňuje asanační ošetření,
g) postup pro oddělené skladování podle druhů, použitelnosti a účelu; nelze míchat zásoby s různou skladovací schopností danou jejich vlhkostí apod.
Je vhodné jednotlivé sklady a skladové prostory specializovat s ohledem i na jejich technologickou vybavenost. Specializace či určení skladování pro určitý druh zásob musí být vždy prováděna v souladu s jejich požárně bezpečnostní charakteristikou.
Standardním postupem ověřování hmotnosti dodávek je vážení každé dílčí dodávky na měřidlech ověřených a kalibrovaných, a to při každém vstupu a výstupu ze skladu.
U dodávky nesmí být zjištěn obsah mykotoxinů nad maximálně povolenou hranici stanovenou příslušným právním předpisem ES nebo ČR. Skladovatel musí mít stanoven tzv. Plán kontroly jakosti pro vstupní, mezioperační a výstupní kontrolu.
(Pokračování na str. 13)
(Dokončení ze str. 11)
Plán kontroly jakosti musí obsahovat náležitosti uvedené v Pravidlech správné výrobní a hygienické praxe pro výrobce krmných směsí.
Skladování
Během celého procesu skladování se sledují teploty, pachy, výskyt skladištních škůdců. Při zjištění některé závady se ihned musí provádět nápravné opatření.
Ve skladu musí být určen pro zboží v obalech způsob ukládání vč. vrstvení obalů, palet.
Musí být zabezpečena přístupnost ke skladovanému zboží.
Jednotlivé druhy zboží a zásilek ve skladu musí být označeny. U zboží musí být zřetelné označení jeho užití. U zboží v obalech musí být určeno, jak se ukládají a likvidují obaly (může být též řešeno v plánu odpadového hospodářství).
U rostlinných produktů se v období posklizňového dozrávání teplota sleduje denně (min. 2 týdny), poté min. 2x týdně. Zpravidla je třeba zabezpečit, aby teplota skladovaného materiálu nepřekročila 25 oC. V případech náhlého zvýšení teploty musí být provedena opatření a po těchto opatřeních se musí provádět po přiměřenou dobu denní kontrola teplot.
V období skladování se podle zpracovaných plánů kontroly jakosti provádí tzv. mezioperační kontrola, která musí stanovit přesně rozsah a periodu kontroly skladovaného materiálu. Stanovené jakostní znaky s evidencí v jednotlivých částech procesu skladování musí být průkazné a vysledovatelné. Jakostní znaky a jejich hodnoty jsou zpravidla stanoveny podle smluvních podmínek a účelu užití, s přihlédnutím k platným technickým normám.
Měření a monitorování v průběhu procesu skladování, zejména stanovení jednotlivých znaků jakosti, se provádí na zařízeních k tomu určených a schválených, pravidelně ověřovaných, kalibrovaných a kontrolovaných.
Ošetřování zásob
Cílem je zabránit znehodnocení nebo poškození zásob. Veškerá manipulace se musí provádět tak, aby nedošlo ke smíchání různých druhů.
Základní operace při ošetřování zásob:
– snížení teploty zboží přepouštěním, manipulací,
– odvětrávání,
– asanace a protiplísňové ošetření,
– chlazení,
– čistění zásob.
Všechny tyto operace se provádí podle stanovených technologických a pracovních postupů a řádně se chronologicky evidují.
Zásoby a skladové prostory musí být zabezpečeny proti zneužití, kontaminaci nežádoucími mikroorganismy, plísněmi, hlodavci, ptáky nebo vlhkostí. Zvláštní druh operace v rámci ošetřování zásob volně ložených je systém „aktivního větrání“, zejména u rostlinných produktů.
Zásady aktivního větrání:
a) aktivní větrání používat do maximální vlhkosti u obilovin do 17 %, s výjimkou žita a kukuřice do 15 %,
b) začít větrat ihned po ukončení naskladnění,
c) větrání z důvodu chlazení provádět vzduchem chladnějším nejméně o 5 oC oproti teplotě skladovaných zásob,
d) větráním se musí zabránit zvyšování teploty samozahříváním,
e) dodržovat základní technologické postupy pro aktivní větrání, pro vybrané typy skladů (halové i silové) a instalovaných výkonů ventilátorů.
Váhové úbytky (normy mank) musí být stanoveny v předpisech pro inventarizaci zásob ve smyslu souvisejících platných nařízení. Jsou požívány jen v případech, kdy po výdeji a řádně provedených záčistkách vznikne rozdíl mezi skutečným a účetním stavem skladovaných zásob. Při skladování dochází ke ztrátám dýcháním, rozprachem, mechanickým poškozením a nesprávným skladováním. Hmotnost rostlinných výrobků se zmenšuje vysoušením obilí. Dýchání, rozprach a mechanické poškození jsou ztrátami přirozenými.
Výdej zboží ze skladu
Skladované zboží je ve skladech roztříděno podle jakostních znaků a je skladováno po úpravě pro krátké či dlouhodobé skladování s přesnou evidencí. Je standardem, že požadované jakostní znaky se ověřují před výdejem. Při výdeji se provádí hmotnostní ověření dodávky a odběr vzorku (výstupní kontrola).
Technologické ošetření a postup při výdeji ze skladu skladovatel stanoví konkrétně ve své směrnici.
Výstupní kontrola se řídí zpracovaným plánem kontroly jakosti.
Neodpovídají-li jakostní znaky zboží při příjmu a výdeji stanoveným požadavkům, je další postup (příjem, výdej) pozastaven. Ihned jsou přijímána opatření k odstranění zjištěných neshod, případně k ověření neshod.
Je nutné, aby provozovatel měl zpracovaný reklamační řád (či obdobnou směrnici) s konkrétním řešením minimálně těchto postupů:
– přesný postup při stažení, nebo vrácení dodaného zboží,
– postup při náhradním plnění,
– prověření jakosti stažené zásilky, a pokud lze provést odstranění neshody, jakým způsobem,
– pokud nelze neshodu odstranit, stanovit, jak bude se zbožím nakládáno.
Přeprava
Zboží a zásilky se zpravidla přepravují nákladními auty nebo železničními vagóny. Dopravní prostředky musí splňovat základní požadavky na přepravu podle účelu užití. Zboží od dodavatelů musí být přepravováno čistými, přikrytými vozidly, kde lze prokazatelně zjistit tři předchozí náklady. Znamená to, že se jimi nesmí přepravovat náklady, které by mohly znehodnotit přepravovaný produkt, a musí být řádně vyčištěny. V případě kontaminace plísněmi a mikroorganismy se provede dezinfekce povolenými přípravky. Při přepravě musí být zaručeno, že během přepravy nedojde vlivem počasí k poškození přepravovaného produktu na jakosti a zdravotní nezávadnosti, nebo u volně loženého zboží špatným utěsněním k vypadávání nebo vytékání přepravovaného zboží, a tím ke snížení hmotnosti zboží.
Evidence týkající se přepravy musí být přesná, vedená chronologicky a musí zabezpečit dosledovatelnost přeprav jednotlivých dodávek.
Vzhledem k důležitosti této oblasti standardy pro přepravu zboží stanovují samostatná Pravidla správné praxe pro přepravu.
Odpady
Jedná se o odpady vzniklé v průběhu procesu skladování a činností a provozem skladu. Odpady jsou rozděleny na:
– nebezpečné odpady,
– ostatní odpady.
Každý provozovatel skladů musí mít zpracovanou směrnici (či jiný odpovídající předpis) pro nakládání s odpady ve smyslu platné legislativy. Cílem těchto opatření je aktivní ochrana životního prostředí.
Nakládáním s odpady rozumíme jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přepravu a dopravu, skladování, úpravu, využívání a odstraňování.
Obecná pravidla při nakládání s jednotlivými druhy odpadů:
– všechny odpady musí být důsledně tříděny podle druhů a kategorií již při jejich vzniku, musí být zabezpečeny před znehodnocením, odcizením nebo nežádoucím únikem do okolního prostředí,
– odpady se mohou shromažďovat pouze ve shromažďovacích prostředcích tak, aby bylo zabráněno jejich vzájemnému smísení a úniku do okolního prostředí,
– využití odpadů musí být upřednostňováno před jejich zneškodněním,
– všichni pracovníci na jednotlivých skladech a pracovištích musí být poučeni o způsobu nakládání s odpady vznikajícími při jejich činnosti.
Provozovatel skladu vede přesnou a úplnou evidenci o odpadech.
Životní prostředí,
požární ochrana
Provozovatel skladu musí mít aplikována zákonná opatření v oblasti ochrany ovzduší do vlastních předpisů.
Zdroje znečišťování musí být kategorizovány podle příslušných právních předpisů. Provozovatel skladu musí zabezpečit nepřekročení emisních limitů (podle vyhlášky č. 356/2002 Sb.).
Dále musí mít zpracovány vlastní předpisy k zajištění zákonných opatření v oblasti ochrany vody a hospodaření s ní s cílem zajistit správné a bezpečné nakládání s vodami, minimalizace rizik ohrožení a znečištění vod.
Musí mít rovněž přesně stanovenou organizaci zabezpečení požární ochrany, kontrolu a opatření podle Nařízení vlády 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu.
Provozovatel skladu v případech, kdy přijímá, skladuje, vydává zboží v obalech, musí mít podrobně zpracován vlastní předpis pro nakládání s obaly ve smyslu zákona č. 94/2004 Sb. a platných vyhlášek, včetně přesné a úplné evidence.

Ing. Jiří Kolomazník
vedoucí kolektivu autorů
Českomoravské sdružení organizací zemědělského zásobování a nákupu